Letmé seznámení s Orlickými horami

Z rozhledny Šibeník je za dobrého počasí vidět v podstatě celý Královéhradecký kraj, i když tentokrát tomu počasí úplně nepřálo. Krátce jsme se zastavili na Masarykově chatě na Šerlichu, která byla postavena KČT a odkud je skvělá výchozí pozice na putování po Orlických horách. V Neratově jsme viděli mimo jiné netradičně obnovený kostel se skleněnou střechou. Výlet se zakončil prohlídkou tvrze Hanička, která patřila do systému předválečného opevnění, budovaného ve 30. letech minulého století, proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu.

Josefovské podzemí

Tento zájezd byl zcela jiný. Prohlédli jsme si podzemí pevnosti Josefov, která byla založena ve 2. polovině 18. století, aby bránila Prusku a jeho spojencům v rozvíjení útočných operací a drancování pohraničí – ale nikdy se do boje nezapojila.

Cestou světla jsme došli do Hospitálu Kuks, pozoruhodného díla zásluhou dvou velikánů – hraběte Františka Antonína Šporka a sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Hospitál zřídil hrabě Špork za účelem péče o přestárlé vysloužilé vojáky a pro nemajetné. Určitě jsme rádi, že doba pokročila, protože nikdo z nás by nechtěl dožít v místnosti s dvaatřiceti dalšími dožívajícími lidmi. Zajímavá byla i barokní lékárna sloužící až do poloviny minulého století. Velké štěstí jsme zde měli na úžasného průvodce.

Další zastávkou byl Betlém – les poblíž hospitálu, ve kterém se nachází množství Braunových soch. Tyto sochy však byly poničeny blízkým lomem, ve kterém se těžil kámen pro josefovskou pevnost.

Zakončení bylo hlavně zajímavé pro děti – ZOO Dvůr Králové nad Labem, specializující se na africký kontinent. Toto místo je labyrintem cestiček se zvířaty, převážně žijícími v Africe, a je zde i několik větších zábavních míst pro děti. Dospělí se asi zase nejvíce potěšili projížďkou Safari parkem, kde se v přírodě volně pohybují lvi, buzoli, gazely… Pro všechny byla zajímavá největší sbírka děl legendárního Zdeňka Buriana, známého zejména rekonstrukcemi pravěkých živočichů a rostlin.

Wrocław

Vratislav jsme navštívili ve třech částech – čekala nás prohlídka historického centra, návštěva ZOO s Afrikáriem a Vratislavská fontána. Wroclaw je město v jihozápadním Polsku, sídlo Dolnoslezského vojvodství a historické hlavní město Slezska. Leží v Slezské nížině na Odře a jejích přítocích. Ve středověku bylo Vratislavské knížectví součástí českých zemí. Žije zde přibližně 674 tisíc obyvatel. Ve Wroclawi je také jedna zvláštnost – po městě je rozmístěno několik stovek bronzových trpaslíků.

Prohlídku historického centra jsme zakončili prohlídkou radnice na centrálním náměstí – Rynku. V pěkné zoologické zahradě jsme asi ale většinu času strávili v Afrikáriu, představujícím různé ekosystémy související s vodním prostředím Černého kontinentu. Procházeli jsme se podvodním tunelem, kde jsme natáčeli kolem nás proplouvající mořské krávy, žraloky, rejnoky a stovky barevných rybek. Vedle ZOO, za Halou století (postavenou ke stému výročí vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska, památka UNESCO), nás pak čekal ještě jeden nezapomenutelný zážitek v podobě vodní show, kterou tu večer každou celou hodinu předvádí místní světelná hrající Vratislavská fontána.

Soví hory

V Sovích horách byl čilý ruch především za 2. světové války. První zastavení nás čekalo v průmyslovém komplexu Mölke Werke (miny, granáty a součástky pro V–1), který je spojován s nestandardními výzkumy. Nejzajímavější a nejzáhadnější stavbou je obrovský dvanáctiboký železobetonový megalit, kterému se neřekne jinak než Mucholapka. Projekt Riese je kódové jméno pro projekt stavby nacistického Německa v letech 1943–1945, kterou tvoří sedm podzemních staveb (nikdy nebyly dokončeny) v Sovích Horách a hrad Książ v Dolním Slezsku.

My jsme navštívili dvě podzemní stavby: ve Walimských štolách (tři rovnoběžné štoly a chodby mezi nimi) jsme se prošli trasou zhruba 0,5 km a viděli mimo jiné makety střel V1 a V2 a ve štole Włodarz nás čekal obrovský komplex protkaný velkým množstvím chodeb, které se protínají v pravém úhlu a vytvářejí mřížku. Nachází se zde jedna z největších nedokončených hal. Na závěr zájezdu jsme se zastavili v Muzeu zbraní Witoszów Dolny, v novodobém vojenském technickém muzeu.

Prostřednictvím zájezdů byla naplněna i myšlenka, že se setkáváme, abychom si popovídali a byli spolu. Takhle bylo najednou pohromadě i 50 lidí, kteří měli možnost spolu trávit celý den…

Na závěr bych chtěla poděkovat Mense Česko, že se díky mnoha obětavým lidem celostátní setkání pořádají a já poprvé navštívila podmořský svět v ZOO Wroclaw, členům MS Hradec Králové a členům „výletníkům“, že se zájezdy celkově vydařily. Díky Zdeňku Falářovi a dalším si můžete místa, která jsme na zájezdech navštívili, prohlédnout ZDE. A poděkovat bych chtěla možná i tak trochu vesmíru, že se neporouchaly autobusy, na trase nebyly dopravní nehody ani dlouhé objížďky, nedošlo k žádnému zranění a nestalo se nic, co by zájezdy úplně zrušilo.

P.S. Na setkání dostávaly ženy květinu Bakopa / Bacopa, která podporuje duševní rovnováhu, koncentraci a paměť. Ovlivňuje nejen duševní výkon, ale také relaxaci. Budeme rádi, když nám pošlete fotografie, jak vám tato rostlina zpříjemnila domov.

Nadstandardní komfort a profesionální přístup

Celé setkání, které proběhlo ve dnech 7.–11. května 2025, se odehrálo v moderním hotelovém prostředí s wellness centrem, bazény, luxusním SPA a dalšími službami, které přispěly k celkovému komfortu. Účastníci ocenili nejen kvalitu ubytování, ale i profesionální a vstřícný přístup personálu, od recepce přes technickou podporu až po gastronomii, a to i přesto, že se občas ztratili mezi bazénem a wellness centrem. Díky perfektnímu technickému vybavení konferenčního sálu mohl hladce proběhnout i náročný program zahrnující online a offline soutěže, do nichž se současně zapojilo přes dvě stě účastníků na vlastních zařízeních. Vše fungovalo spolehlivě, a to zejména díky skvělé spolupráci s hotelovým týmem. Možná i díky tomu, že jsme jim slíbili, že nebudeme testovat jejich IQ.

Program nabitý od rána do večera

A jak už bývá zvykem, program byl pestrý, intelektuálně výživný a nabitý od rána až do pozdního večera, takže přátelé kytarových večírků se mohli řádně prospat až po návratu domů. Na účastníky čekaly zajímavé přednášky, každodenní kvízy, večerní týmové i individuální soutěže (prověřující nejenom znalosti, ale také manuální zručnost) a samozřejmě i tradiční bojovka, která prověřila nejen logické myšlení, ale i schopnost týmové spolupráce. Vrcholem pak byl sobotní večerní společenský program s hudbou a tancem, během něhož se ukázalo, že mensani se nebojí ani parketu – umí nejen počítat, ale i tančit (a to někdy i současně), což je skvělá kombinace, když se snažíte obsadit poslední židli nebo rozšlápnout balonky soupeře.

Dárky, výlety i zasloužený odpočinek

Díky štědrým sponzorům si účastníci kromě skvělých zážitků odvezli i pěkné dárky na památku. Pokud někdo potřebuje utřít slzy smíchu při prohlížení fotek, kapesníky přijdou vhod. Vydrží déle než hořické trubičky, které jste, věříme, s chutí snědli. Velký ohlas měly také výlety do okolí, ať už šlo o autobusové zájezdy, exkurze do místních továren, prohlídky historických památek nebo adrenalinové zážitky na raftech. Pro ty, jenž dali přednost klidnějšímu tempu, byl k dispozici wellness areál a krásný lázeňský park v okolí hotelu. Ten byl ideální pro regeneraci po nabitém celodenním programu, mohli jste se kochat přírodou a přitom třeba promýšlet, jakou aktivitu zvolit pro následující den.

Přátelská atmosféra a inspirativní prostředí

To nejdůležitější ale bylo, že se opět potvrdila jedinečná atmosféra mensovních setkání, která jsou přátelská, otevřená a podnětná. Setkání bylo také skvělou příležitostí navázat nová přátelství, sdílet nápady a posílit komunitu. Celý prodloužený víkend vyvrcholil spontánním potleskem ve stoje, kterým účastníci ocenili práci organizačního týmu, nebo možná už chtěli jít dospat co zameškali, protože chodit spát po π několik nocí za sebou je trochu náročné!

Děkujeme všem účastníkům, sponzorům, a především hotelu Verde Montana za vynikající zázemí. Už teď se těšíme, kde se potkáme příště!

Připravte se na poutavé přednášky, zajímavé exkurze a úžasné výlety. Objevte místní perly, odhalte některá tajemství a navštivte nevídaná místa, která stojí za to vidět! 

Připravte se na dny plné zábavy a dobrodružství, ve kterých budete moci nejen soutěžit v nápaditých hrách. A když zrovna soutěžit nebudete, dopřejte si zasloužený odpočinek a pohodu v bazénu nebo navštivte wellness, kde najdete ideální formu relaxace. Poté si dopřejte lahodné pochoutky, připravené místními šéfkuchaři, které potěší vaše chuťové buňky.   

Ať už jste soutěžní nadšenec, milovník dobrého jídla, nebo jen hledáte způsob, jak si odpočinout a užít si skvělou společnost, tato akce je právě pro vás! Přivezte si dobrou náladu a připravte se na skvělou zábavu a nezapomenutelné zážitky.

Přihlašovat se můžete ZDE na webu setkání.

Ty, kteří se už přihlásili, prosíme, aby doplnili svoje členské číslo u volby Sleva pro člena Mensy. Také si můžete zvolit v sekci Stravování vegetariánské jídlo a promyslet, zda se chcete připojistit – cestovní pojištění, případně pojištění storna najdete ve volbě Pojištění.

Jakožto velmi spokojený účastník posledního celostátního setkání Mensy cítím určitou povinnost se alespoň krátce zmínit o jeho průběhu. Je to obtížnější, než by se na první pohled zdálo. Nechci totiž hýřit superlativy, které (jakkoli upřímné) budí nedůvěru samy o sobě, natož od člověka, jemuž se, z ne úplně jasných příčin, výrazně dařilo v soutěžích.

Na druhé straně najít nedostatky (aniž bych posílil svou pověst hnidopicha) je také nesnadné. Zkusím se omezit na zajímavá fakta, která se mi i po týdnu neztratila z paměti a každý nechť zhodnotí, jak si toto setkání stojí ve srovnání s předešlými.

Oblast severně od Plzně je pověstná nadprůměrnými srážkami, ale nám se to projevilo jen nápadně svěží zelení pozdně jarní přírody. Počasí bylo jak na objednávku. Hlavní téma soutěží družstev bylo pirátství – nás, co jsme se „zodpovědně“ připravovali na výlet do doby Kryštofa Haranta, to trochu zaskočilo. Ale soutěže byly nápadité a pozoruhodně kombinovaly schopnosti fyzické a duševní. Zaujala mne zejména „Cesta do Říma“, což bylo vlastně hledání cesty v neznámém grafu. Ovšem hráči, představující lodě pádící od přístavu na jednom konci areálu k jinému na druhém konci, si zaběhali opravdu slušně. Rovněž celodenní výprava za pokladem byla protkána úkoly nejen na bázi šifrovaných vzkazů. Ale šifry byly to hlavní, čeho jsme si užili dosyta. Nemohu nezmínit ty, které „zcela jasně“ ukazovaly k řešení přes klávesnici mobilu a přece byly jiné. Škoda, že obtížnost některých úloh byla zvýšena i chybkami ve výsledném textu. Zlatým hřebem večera bylo vystoupení jednotlivých pirátských posádek s přednesem vlastní hymny (či bojové písně), která musela obsahovat několik klíčových slov. Tato v podstatě umělecká soutěž překvapila kvalitními výsledky a dala zapomenout na drobný nelad u pantomimických kreací. Ty trpěly obvyklým neduhem těch soutěží, kdy oči organizátorů rozhodují, které družstvo se přihlásilo jako první.

Na závěr nesmím zapomenout na doprovodné nesoutěžní akce, a to prohlídku Konstantinových Lázní (s ochutnávkou sirného Prusíkova pramene), exkurzi do pivovaru Chodovar s obědem v jeskynní restauraci a návštěvu Bezdružického zámku s výstavou skleněných plastik (v čele se světovým unikátem – skleněným Betlémem).

Tedy díky plzeňským mensanům jsem si opět potvrdil neplatnost pravidla „zážitek nemusí být kladný, ale musí být silný“ pro mensovní setkání – budu na něj vzpomínat, a přitom jen v dobrém.

Autor: Jan Gruber, jan.gruber@mensa.cz