Na metodu spolehlivé komunikace přišel Cimrman při svém pobytu v Oxfordu v Anglii, kde zdokonaloval metody péče o anglický trávník.

Během svých výzkumů při pozorování trávníku na Jesus College of Oxford si Cimrman všiml chování britských krtků, kteří při vstupu a výstupu z chodby dávali přednost vystupujícímu a v norách se drželi výhradně vlevo. Krtkové, kteří byli po staletí zvyklí poslouchat oxfordské přednášky, které k nim doléhaly ze vzdálených sálů, byli velmi učenliví.

Cimrman krtky naučil nový způsob výstupu z chodby na povrch. Naučil je ukončovat chodby poklopem, nikoliv hroudou. Oxfordský krtek, který absolvoval Cimrmanovo školení, nejprve lehkým poklepem na spodní líc trávníku ověří, že nad ním neleží student nebo golfový míček, poté odklopí poklop, který dříve sám vyrobil, vystoupí nad povrch, zavře poklop a nakonec pročeše tlapkou trávník, aby se zakryla spára mezi trávníkem na poklopu a na okolní zemině.

Český krtek

Britský krtek

Aby krtky motivoval, ke každému ze cvičných poklopů dával krtkům určitý druh zákusku. V Lincolnově koleji dostávali krtkové vážky, v botanické zahradě kořínky jitrocele a na nádvoří knihovny pro ně měl připravené larvy masařek. Zjistil, že když krtkovi v botanické zahradě ukáže masařku, dotyčný zakrtkuje a neprodleně vykrtkuje právě před knihovnou, kde masařky obvykle dostává.

Po přichycení zprávy k zadní tlapce krtka tak mohl Cimrman doručovat zprávy mezi určenými kolejemi. Metoda fungovala velice spolehlivě. Pracovně toto podzemní komunikační spojení Cimrman nazýval Elegant-Moles Efficient Intelligent Leading, tedy zkráceně „e-mail“ (česky Elegantní krtkové výkonné inteligentní vedení). Konzervativní Angličané však tuto metodu užívat nezačali; zůstali u nespolehlivých, ale tradičních holubů.

Po svém příchodu do vesničky Liptákov se Cimrman pokusil aplikovat tuto metodu na krtky české a využít je pro služby Mensy. Bohužel čeští krtkové anglickým pokynům a povelům, které Cimrman v Anglii vypracoval, nerozuměli, a tak se Cimrmanovi záměr nepodařilo zrealizovat.

Oxfordským krtkům se nový způsob výstupu z nor zalíbil a dále si novou metodu předávali sami mezi sebou. Dnes už nenajdete Oxforďana, který by si pamatoval, jak vypadaly anglické trávníky po ránu před příchodem Járy Cimrmana.

Autor: Jana Axman Vlková

Léta plynula a nepochopený chlapec končí základní vzdělání. Problém, co dál, vyřešil dráteník. Procházel obcí a drátoval a letoval a přitom okounějícímu chlapci vyprávěl o městech a krajích, kterými procházel. Jára poslouchal s otevřenou pusou, neboť sám nebyl dál než v nedalekém městečku, kam jeli se školou na výlet. A tak mimo jiné slyší o Velkých Losinách, kde ve velké manufaktuře vyrábějí velkou spoustu ručního papíru. Víc už chlapec nemusí slyšet. Je rozhodnut. Rozloučí se s rodiči, přijme uzlík buchet (rád) a spoustu dobře míněných rad (nerad) a vyrazí do světa.

Vidina spousty papíru mu nedá odpočinout, a tak není divu, že první, co v Losinách hledá, je továrna. Vrátný buď špatně slyšel, nebo slyšet nechtěl, a tak trvalo dlouho, než pochopil, co od něj mladík chce. A protože právě hledali nového vrátného – ten současný už opravdu dlouho přesluhoval – nerozmýšlel se a místo přijal. Měl totiž v hlavě jasný plán.

Upovídaný mistr ho provedl provozem a vše mu vysvětlil. Chytrý chlapec pochopil rychle, co potřeboval, a jeho plán nabyl konkrétní podoby: V noci bude hlídat a při obchůzkách vyrobí několik archů papíru. Na půdě, kde se papír sušil, vymění mokrý za suchý, na svém těle ho pronese vlastní vrátnicí a po krátkém spánku se dává do milované práce: přepisuje nedočkavě melodie z hlavy na ještě vlhký papír. Hlavě se uleví, koutek na půdě, kde přespává, se plní notovými zápisy. I název už vymyslel: V noci vyrábí papír, bude tam slovo noční; ač je jeho dílo rozsáhlé, dá do názvu slovo malá, no a třetí slovo – hudba.

Po několika půllitrech piva dokázal získat pár stejně naladěných chlapíků a ti s Járou nastudovali celou hudební skladbu za použití nástrojů posbíraných po okolí – valchy, poklice, hřebenu, stébla trávy. Prvním hudebníkem byl Vojta, neboť vlastnil foukací harmoniku.

Kdybyste bývali byli na jarním setkání, uslyšeli byste alespoň část skladby. Je smutné, že tato skladba je – prý právem – připisována někomu ze Salzburku, ale o smůle velikána Járy Cimrmana už všichni vědí.

Na základě vystoupení týmu Hudebníci na jarním celostátním setkání 2009 sepsala Věra Čepková

Autor: Věra Čepková

Naše expedice v Egyptě se dostala na stopu nejasných experimentů JdC s místním pouštním pískem. Bohužel jedinou jasnou zmínkou o jeho práci v této oblasti je vzkazek tehdejších britských Egyptologů: „Purpose of Cimrman’s work is unclear but unquestionably disgusting.“ Žádné géniovy poznámky o této práci se bohužel nedochovaly.

Náš badatel v Mongolsku objevil několik stop pokusů s využitím místní vlny za nejasným účelem. Bohužel jediným hmatatelným důkazem o práci JdC byla zpráva o jeho vypuzení z jurtového městečka rozzuřenými pastevci se slovy „ty-lamo“. Žádné géniovy poznámky se z neznámých důvodů nedochovaly.

Ve Skandinávii náš expediční tým nalezl několik zmatených stop: potvrzení velké dodávky smrkových větví na věnce místní dřevařskou společností na jméno blížící se jménu géniovu (Járus Cimrmanusson) a inzerát hledající dobře najedené dobrovolníky podepsaný iniciálou JdC. Jedinou jasnou informaci podal göteborgský spolek masochistů, který se marně snažil génia zlákat do svých řad. Génius však na jeho výzvu odpověděl: „Mně nejde o to, o co jde vám, mně jde o něco úplně jiného, co není tím, o co jde vám“, což bylo následně v kronice spolku zaznamenáno a archivováno. Žádné géniovy poznámky se bohužel nedochovaly.

Podařilo se nám nalézt i poněkud podivné informace o nejasných experimentech JdC s užitím psích ocásků během géniova působení ve Velkých Losinách. Jediná stopa je však dokumentována poněkud strohým doporučením šumperského kynologického spolku svým členům, zaznamenaným ve spolkovém věstníku ze dne 5. února 1908: „Další zasílání jakýchkoliv uťatých psích oháněk JdC jest doporučení nehodno.“

Vzhledem k dlouhodobosti jeho bádání, zevrubnosti zkoumaných materiálů a geografické obšírnosti MUSELO existovat značné množství podrobných poznámek o průběhu, výsledcích a především důvodech jeho pokusů. Při pověstné géniově pečlivosti nám bylo velice podezřelé, že téměř všechny pokusy o nalezení archivních záznamů skončily shodným vyjádřením: žádné poznámky se nedochovaly. Tyto v podstatě stále stejné odpovědi nás velmi znepokojovaly a zároveň nás o to více pudily k usilovnějšímu pátrání po záznamech géniova snažení.

Nakonec se podařilo nalézt dva hmatatelné důkazy vysvětlující toto snažení v c. k. Praze, a to:

• Nezaplacenou účtenku z hotelu U Nádeníčka, známého nízkou úrovní svých toalet, s položkou „Šaratice III“ a poznámkou: „Host nejenže nezaplatil, ale uzamkl se na toaletě, odkud se mu v pozdních nočních hodinách podařilo nepozorovaně uprchnout.“ Bohužel toalety zmíněného hotelu byly několikrát rekonstruovány, a tak jsme nemohli prozkoumat, zda se nějaké poznámky nedochovaly alespoň na zdech.

• Dokument z pražské c. k. patentové kanceláře z 12. června 1908: zamítnutá patentová přihláška vynálezu „papír toaletní“ s důvodem zamítnutí „patent byl předchozího dne udělen panu Harmasanovi“.

Tímto se podařilo konečně objasnit jak smysl géniova bádání, tak důvod absence jakýchkoliv vlastních poznámek o neúspěšných pokusech.

Rekonstrukce Cimrmanova samonavijáku toaletního papíru dle nalezené neuznané patentové přihlášky

Autor: tým Vynálezci (Jarní celostátní sektání Mensy Velké Losiny 2009)

o Járovi Cimrmanovi je známo, že byl mimo jiné průkopníkem takzvaných živých obrazů na území Rakouska-Uherska. Jeho první úspěšné pokusy se datují do prvních let 20. století. O tom svědčí záznamy z kronik a vyprávění obyvatel Velkých Losin, které se nám podařilo nashromáždit v rámci našeho studijního výjezdu.

V roce 1909 se vesnice Velké Losiny stala městem a při této příležitosti se obecní rada rozhodla zadat nějakému významnému výtvarníkovi vytvoření nového erbu pro město Velké Losiny. Pro nedostatek finančních prostředků padla volba na člověka, který se do Losin právě přistěhoval a skromně nabídl své služby. Tímto mužem nebyl nikdo jiný než Jára Cimrman. Naskytlá situace umožnila Cimrmanovi realizovat převratnou novinku v pojetí výtvarného umění a heraldiky taktéž, a to vytvořit městský erb jako živý obraz namísto obyčejné namalované placky.

První Cimrmanův návrh spočíval v živém obrazu sestávajícím ze slov Velké Losiny, kde jednotlivá písmena představovali lidé. Problémem tohoto návrhu však bylo, že pro tento obraz bylo potřeba třináct osob. Tolik dobrovolníků však Cimrman mezi nedůvěřivými obyvateli nenašel, a tak nápis vytvářelo jen šest lidí, kteří průběžně přebíhali a zobrazovali tak název pouze po skupinách písmen.

Tímto vlastně Cimrman předznamenal blikající neony.

Avšak osoby podílející se na živém obrazu dokázali takto přebíhat pouze po omezený čas, poté umdlévali a nápis ztrácel svůj smysl. Cimrman byl nucen vymyslet návrh druhý, pro jehož tvorbu převratně použil chemickou metodu filtrace v lingvistice. Za použití kvalitního filtračního papíru z místní ruční papírny takto vyfiltroval z názvu Velké Losiny slova VLK a LOSI.

Tento živý obraz již tvořily osoby pouze tři, avšak Cimrmanův geniální nápad jednak nebyl negramotnými vesničany pochopen a také narazil na neotužilost předvádějících, což se projevilo v tuhé zimě roku 1910, kdy teplota v noci klesla až na rekordních 248 stupňů Kelvina. Lidé v živém obraze utrpěli těžké omrzliny třetího stupně, zkroutily se jim údy k nepoužití a tváře jim zohavily puchýře.

A tak tedy mistr filtroval dál, až dospěl k prostému L s korunkou, které již zvládl vytvořit jeden člověk. K tomuto se uvolil Cimrmanův obdivovatel a jediný Losiňan, který pochopil mistrova génia, chromý Lojza, a před radnicí tento znak vytvořil.

Po Lojzově brzké smrti (pravděpodobně umrznutím či hladem) se však občané Losin rozhodli vrátit se k původnímu malovanému erbu. Z následující doby pak již o Járovi Cimrmanovi nejsou ve Velkých Losinách dochovány žádné zprávy.

Autor: tým Malíři (Jarní celostátní sektání Mensy Velké Losiny 2009)

Prostějovská MS učinila při prohledávání archivu MěÚ neuvěřitelný objev. V našem městě krátce pobýval geniální český vynálezce Jára Cimrman, než ho bodří Hanáci vyhnali z města. Kronikář ještě zaznamenal jeho poslední slova: „Nežli mezi hanáckéma sedlákama býti, raději ve Velkých Losinách budu žíti.“

Pátrání jsme započali na velkolosinském zámku, kde jsme očekávali záplavu informací. Rychle jsme však byli vyvedeni z omylu, neboť jsme byli promptně vykopnuti se slovy, že v archivu nemáme co pohledávat. Tak nám nezbylo nic jiného než chodit dům od domu a sbírat střípky informací od více či méně (spíše však méně až vůbec) ochotných obyvatel Velkých Losin. Přesto jsme dokázali z několika drobtů sestavit velkolepou mozaiku o Járu Cimrmanovi a jeho snaze o vybudování Mensy v době, kdy novodobí zakladatelé chodili po Oxfordu s kačerem na provázku.

Tímto bychom chtěli poděkovat paní Podolákové za čaj a domácí zázvorové sušenky. Byť byly sušenky nevalné chuti a žádné informace o Cimrmanovi nám neřekla, byla ze všech obyvatel nejvstřícnější.

V následujících článcích vás postupně seznámíme s výsledky našeho výzkumu. Přejeme vám příjemnou zábavu a dobrou náladu během celé procházky.

Vznik Mensy

Aniž to dějiny zaznamenaly, již v roce 1908 Cimrman usoudil, že má-li se pokrok lidstva výrazně urychlit, je nutné sdružit lidi s vysokou inteligencí, aby společnými silami vyřešili palčivé problémy lidstva, jako je plešatost a ploché nohy. Jen čirou shodou okolností těmito neduhy trpěl sám velký génius.

Proto založil 1. dubna 1908 v Prostějově Mezinárodní esteticko-naučnou stranu anomálních, zkráceně Mensa. Ještě téhož dne uspořádal volby a jako jediný člen se nakandidoval, odevzdal si hlas a vzápětí byl i zvolen jako 1. předseda Mensy c. k. R-U. Po 1. valné hromadě si odhlasoval zkrácení zkratky na Mensa R-U.

Už druhý den po založení začal Jára Cimrman verbovat nové členy. Na náměstí Františka Josefa vybudoval bludiště, do jehož středu umístil voňavou klobásku řezníka Kučery. Počítal s tím, že kdo nalezne tuto nezdravou pochutinu a najde během pěti minut cestu zpět, tomu nabídne okamžitě členství v Mense. Bohužel v bludišti zabloudila a neznámo kam se ztratila celá městská rada i s ponocným Jouzou a jeho psem Čmuchalem. To bylo příliš i na pohostinné Hanáky a cepy a vidlemi Cimrmanovi naznačili, že jeho odchod z města by nebyl příliš oplakáván. A tak Jára Cimrman, s klobáskou v ruce, navždy opustil Prostějov.

Mezisíť

Jára Cimrman si uvědomoval důležitost rychlé a spolehlivé komunikace mezi jednotlivými členy Mensy. Velice rychle opustil myšlenku poštovních holubů. Jelikož holub trefí pouze do místa svého bydliště, musel ho majitel osobně zavézt členovi, od kterého čekal zprávu, což komunikaci příliš neurychlovalo. Další nepříjemnost pro majitele (o holubech nemluvě) představovali draví ptáci a vesničané, pro které byl holub vítanou změnou v jídelníčku a zpráva zaseklá v zobáku (respektive v zubech) byla jen drobnou nepříjemností.

Cimrman usilovně přemýšlel, které zvíře může přenášet zprávu, aniž by bylo ohrožováno dravci či zmlsanými vesničany, až dostal spásný nápad. Krtci se pohybují pod zemí a nikdo je neohrožuje.

Aby mohl krtky vycvičit k nošení zpráv a vytvořit mezičlenskou podzemní síť (zkráceně mezisíť), musel nejprve krtky vypudit ze země. Použil zahradní hadici a vodu. Poté, co mu z děr vyplavali pouze utopení krtci, pochopil, že tudy cesta nevede. Ani s pomocí darů od jeho přátel A. Nobela a N. Tesly se mu nepodařilo získat živého krtka. A když navíc musel zuřivým farmářům vysvětlovat, proč je jejich dobytek, do té doby pokojně se pasoucí na louce, uškvařený nebo rozesetý po pastvině a širokém okolí, zanechal pokusů o mezisíť se zvířaty a přenos zpráv přenechal pomalé a rádoby spolehlivé rakousko-uherské poště. 

Jeden z Cimrmanových neúspěšných pokusů o realizaci mezisítě

Časopis

Jára Cimrman si uvědomoval nezbytnost a současně naprostou zbytečnost časopisu pro členy Mensy R-U.

Na jedné straně bylo nutné, aby si každý člen při přijetí časopisu připomněl své členství a nezapomněl poslat Cimrmanovi poplatek za členství.

Na straně druhé si nedělal iluze o jeho smysluplnosti. Pozvánka na akce neměla mezi čtenáři valný úspěch. C. k. R-U pošta nepatřila mezi nejvýkonnější v Evropě a při doručení časopisu příjemci akce buď probíhaly nebo již dávno skončily. Taktéž články o proběhlých akcích četl pouze sazeč, a to ještě z povinnosti. Kdo na akci byl, si nepotřeboval přečíst, jak akce dopadla. Kdo se nezúčastnil, toho akce ani článek vůbec nezajímal. I úvodník předsedy s plamennými výzvami k včasném placení členských příspěvků nechával čtenáře chladnými.

Cimrman se pokusil zlepšit image časopisu tím, že vyzval slavné osobnosti k sepsání článku. Od některých dostal opatrný dotaz, jak jsou články honorovány, zbytek se neozval vůbec. Výjimku tvořil A. Einstein, ale Cimrman nesouhlasil s jeho speciální teorií relativity a článek neotiskl.

Nakonec Cimrman vyřešil prekérní situaci tak, že časopis tvořily prázdné listy a každý člen si mohl časopis napsat sám, dle svých představ.

Charakteristika funkcí

Cimrman velmi dobře věděl, že jací budou funkcionáři Mensy, tak bude okolí vnímat celou organizaci. Proto vytvořil soupis vlastností pro jednotlivé funkce.

Předseda musí být štíhlý a zdatný sportovec pro případ, aby mohl utéct, kdyby ho za jeho některé nepopulární rozhodnutí chtěli zlynčovat rozvášnění členové Mensy.

Členové rady musí mít široká ramena, aby se mohli vzájemně poplácávat po dobrém výběru menu na zasedání rady. Také doporučuje, aby měli členové rady kratší jméno, aby se jim na vizitku vešly všechny mensovní funkce.

Šéfredaktor časopisu by měl bydlet a pracovat v centru země, aby byl v neustálém přímém kontaktu se všemi členy a přispěvateli do časopisu. Cestování za hranice by měl nesnášet.

Sazečka časopisu by měla mít alespoň krátkodobou paměť, aby věděla, jakou barvu podkladu pod nadpis použila v předešlém článku.

Předseda volební komise musí být čestný člověk, který od všech kandidátů přijme dárky o stejné hodnotě, aby byly zaručeny rovnocenné podmínky pro všechny.

Organizátoři celostátních setkání by si měli trasu bojové hry projít osobně, a ne prstem na mapě. Nevýhodou osobního testu trasy je, že se bojová hra pravděpodobně scvrkne na délku několika desítek metrů.

Celostátní setkání

Cimrman měl novátorské nápady v mnoha oborech, Mensu nevyjímaje. Když pochopil, jak jsou mensané družní lidé, rozhodl se uspořádat 1. celostátní setkání, na kterém by se spolu mohli seznámit a družit mensané z celé země.

Cimrman předpokládal, že větší množství mensanů pohromadě bude sdílet jeho touhu po hledání neviditelného ducha Mensy, a proto vybral odlehlé místo, vhodné pro meditaci – Velké Losiny. Hned první večer po příjezdu pro ostatní uspořádal osvětovou přednášku: Démon alkohol – největší metla lidstva. Po přednášce musel jít na nádraží pro kufry a navrhl ostatním, ať si zatím zahrají společenskou hru Člověče, nezlob se! U této nevinné společenské hry Cimrman nečekal žádné problémy.

Cimrman se však velmi mýlil. Nelze popsat jeho šok po návratu z nádraží, když zjistil, že vynalézaví mensané si tuto zábavnou a pokojnou hru upravili do netradiční podoby a hra se zvrhla do alkoholických orgií.

Znechucený Cimrman setkání okamžitě rozpustil a už nikdy neměl odvahu uspořádat další setkání mensanů.

Fotografe  z  prvního  celostátního  setkání  členů Mezinárodní esteticko-naučné strany anomálních
Cimrman sám fotografoval a na snímku proto není přítomen

MS

Cimrman nezanedbal ani maličkosti, jako například, že by se členové Mensy, kromě placení příspěvků, spolu chtěli seznámit a pravidelně se vídat alespoň se členy v blízkosti svého bydliště. Z toho důvodu vytvořil tzv. miniaturní seskupení (MS).

V jednom ze svých úvodníků, hned po upomínce o placení příspěvků, vyzval členy k zakládání MS. Článek měl neobyčejný úspěch. Po celé zemi začaly skupinky členů zakládat MS. Pak se ale věci vymkly kontrole. Nikdo nechtěl být obyčejným členem, naopak o funkci předsedy byl zájem 100%. U skupinek jiných lidí by to skončilo patovou situací, ne tak u inteligentních mensanů. Výsledek překvapil i samotného Cimrmana, když zjistil, že si každý člen založil svou vlastní MS.

Cimrmanova idea o MS Praha, Brno, Liptákov apod. vzala za své a musel se smířit s MS Novák Josef, Novotný Alois, Kopýtko František apod. Jediná výhoda vzniku několika set MS byla, že názvy MS a adresy předsedů zcela zaplnily mensovní časopis a od té doby nemusel před každou uzávěrkou nervózně vyčkávat, jestli mu náhodou někdo nepošle nějaký příspěvek, či dokonce článek.

Autor: Jarek Zavadil