<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Jana Dvořáčková &#8211; Magazín Mensa</title>
	<atom:link href="https://magazin.mensa.cz/tag/jana-dvorackova/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<description>Online časopis vydávaný Mensou Česko</description>
	<lastBuildDate>Sat, 19 Jul 2008 21:50:19 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=7.0.8</generator>

<image>
	<url>https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2015/08/cropped-1200px-Mensa_logo.svg-1.png</url>
	<title>Jana Dvořáčková &#8211; Magazín Mensa</title>
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Jana Dvořáčková: Pýchy dcer&#8230;</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-pychy-dcer-8230/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-pychy-dcer-8230/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 19 Jul 2008 21:49:22 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Tvorba mensanů]]></category>
		<category><![CDATA[Jana Dvořáčková]]></category>
		<category><![CDATA[literatura]]></category>
		<category><![CDATA[poezie]]></category>
		<category><![CDATA[Pýchy dcer]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=1780</guid>

					<description><![CDATA[Hříchy otců, pýchy dcer, strachy našich matek. Vyjde to nastejno, ber jak ber. Však je v tom trochu zmatek. Ty hříchy – nevěry a klamy. Pak vidím jen slzy v očích mámy. Ty pýchy – obrazy z mysli mojí. A co ty moje představy? Stále za to stojí? Strachy mojí mámy, když odejdu z domu. Vrátí&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<div class="obsah"><p align="center">Hříchy otců, pýchy dcer, strachy našich matek.<br>
Vyjde to nastejno, ber jak ber.<br>
Však je v tom trochu zmatek.</p>
<p align="center">Ty hříchy – nevěry a klamy.<br>
Pak vidím jen<br>
slzy v očích mámy.</p>
<p align="center">Ty pýchy – obrazy z mysli mojí.<br>
A co ty moje představy?<br>
Stále za to stojí?</p>
<p align="center">Strachy mojí mámy, když odejdu z domu.<br>
Vrátí se mi někdy? Přijde ještě?<br>
A svěřovat se, bude potom komu?</p>
<p align="center">Ach, ty falešné touhy.<br>
Z nudy odejít jsem chtěla.<br>
Čas tady je příliš dlouhý.<br>
Že potom už nic není, to jsem nevěděla.</p>
<p align="center">Cesta vede pouze tmou.<br>
Všechny duše naráz vykřiknou.<br>
Pouze skřek, až jde z toho strach,<br>
když mezi ně přijde… sebevrah.</p></div>
<p class="author wp-block-paragraph"><em>Autor: Jana Dvořáčková</em></p>]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-pychy-dcer-8230/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jana Dvořáčková: Bouře</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-boure/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-boure/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 19 Jul 2008 21:44:19 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Tvorba mensanů]]></category>
		<category><![CDATA[Bouře]]></category>
		<category><![CDATA[Jana Dvořáčková]]></category>
		<category><![CDATA[literatura]]></category>
		<category><![CDATA[poezie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=1779</guid>

					<description><![CDATA[Uprostřed pole hromada kamení leží. Setmělo se, v dálce hřmění. Nad mohylou sklánějí se kněží. Nastal čas, kdy se všechno změní. Slunce zakryly mraky plné deště. Černé a těžké, jako příchod noci. Kněží čekají malou chvíli ještě. Až večer předvedou ukázku moci. Zaplály ohně, hudba začala hrát. Dnes všichni kromě Ní nepůjdou spát.&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p class="wp-block-paragraph" align="center">
Uprostřed pole hromada kamení leží.<br>
Setmělo se, v dálce hřmění.<br>
Nad mohylou sklánějí se kněží.<br>
Nastal čas, kdy se všechno změní.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Slunce zakryly mraky plné deště.<br>
Černé a těžké, jako příchod noci.<br>
Kněží čekají malou chvíli ještě.<br>
Až večer předvedou ukázku moci.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Zaplály ohně, hudba začala hrát.<br>
Dnes všichni kromě <i>Ní</i> nepůjdou spát.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Uprostřed pole hromada kamení leží.<br>
A u ní stojí mladá dívka, bledá.<br>
Započal obřad, oznámili kněží.<br>
Zahřmělo znovu a vítr se zvedá.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Bohové zlobí se, hlásali kněží.<br>
Úroda zmrzla dřív, než jsme jí sklidili.<br>
A příkaz zní… mladou a svěží.<br>
Dívku z vesnice, abychom zabili.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
A hoří ohně, hudba hraje.<br>
Nevinné děvče se před smrtí kaje.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Přistoupiv k ní, bělostné roucho sňal.<br>
První z nich se jí do očí podíval.<br>
„Neboj se, to musí tak být.<br>
Abychom dál mohli tu žít.“</p>
<p class="wp-block-paragraph" align="center">
Tak všichni věří, že krev mladé dívky.<br>
Vrátí jim, co příroda jim vzala.<br>
Chladný déšť omyl její křivky.<br>
A její slzy, když se rozplakala.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Uhasly ohně, hudba přestala hrát.<br>
Krev zbarvila oltář, <i>Ona</i> může jít spát.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Uprostřed pole hromada kamení leží.<br>
Bouře ustala v průběhu noci.<br>
Tělo její jali se pohřbít kněží.<br>
Muže z vesnice vzali ku pomoci.<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Bohy si vraždou usmířili.<br>
Své děti chlebem nakrmili.<br>
Však nikdo netuší, že za rok zase.<br>
Další dcera dá sbohem kráse.
</p><p class="author wp-block-paragraph"><em>Autor: Jana Dvořáčková</em></p>]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-boure/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jana Dvořáčková: Znám příběh</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-znam-pribeh/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-znam-pribeh/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 19 Jul 2008 21:40:44 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Tvorba mensanů]]></category>
		<category><![CDATA[Jana Dvořáčková]]></category>
		<category><![CDATA[literatura]]></category>
		<category><![CDATA[poezie]]></category>
		<category><![CDATA[Znám příběh]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=1775</guid>

					<description><![CDATA[Znám příběh Je o zrození druhu jenž po prvé na nebi spatří duhu Znám příběh Je o zrození lidí jenž po sobě nešlapou jenž se vidí Znám příběh Je o příchodu člověka jenž ukáže nám cestou To je touha odvěká Ta cesta je zrádná Zvol si tu pravou Když šlápneš do prázdna&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph" align="center">
Znám příběh<br>
Je o zrození druhu<br>
jenž po prvé<br>
na nebi spatří duhu<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Znám příběh<br>
Je o zrození lidí<br>
jenž po sobě nešlapou<br>
jenž se vidí<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Znám příběh<br>
Je o příchodu člověka<br>
jenž ukáže nám cestou<br>
To je touha odvěká<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Ta cesta je zrádná<br>
Zvol si tu pravou<br>
Když šlápneš do prázdna<br>
zaplatíš hlavou<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Ta cest<br>
je pro mě i pro tebe<br>
Ať věříš v peklo<br>
či přijdeš do nebe<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Ta cest<br>
je pro tebe i pro mě<br>
Ať žiješ v chatrči<br>
či v krásném domě<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Ta cest<br>
je pro lidi z blízka, či z dálky<br>
Ať žijí v míru<br>
či v hrůzách války<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Ta cesta je divoká<br>
na stovky se dělí<br>
Zůstaňme lidmi<br>
Zůstaňme bdělí<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Ta cesta je život<br>
dlouhý, či krátký<br>
Máš jen jednu šanc<br>
a nemůžeš zpátky<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Ta cest<br>
je pro lidi bez vyznání<br>
jenž budou slavn<br>
i nepoznáni<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Ta cest<br>
je pro ty, co věří<br>
A náš čas běží<br>
čas běží<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Zima se střídá s jarem<br>
léto s podzimem<br>
My tady nezůstanem<br>
Už brzy pominem<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Jako po předchozích<br>
zbyly tu kosti<br>
Tak také lidstvo<br>
je minulostí<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Země nám nepatří<br>
Jsme tu jen hosty<br>
Proč si však před sebo<br>
pálíme mosty<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Pak tupě hledíme, do hluboké jámy<br>
Už toho bylo dost<br>
A pak se modlíme. Pánbůh s námi<br>
Ničíme svojí budoucnost<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Až zavře se voda na minulost<br>
a odplaví tvé i moje kosti<br>
Zbude tu někdo, kdo kostkou osudu nám hodí<br>
Ne. Přijde čas pro ty, jenž se zítra zrodí<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Znám příběh<br>
Je o naději a touze<br>
jenž minula nás<br>
A my platit budem dlouze<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Znám příběh<br>
Je o druhé šanci světa<br>
jenž však zachvátily války<br>
A teď je po něm veta<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Znám příběh<br>
Je o mě &#8211; o lidské bytosti<br>
A teď tu ležím. Jsme stejní, víš<br>
Nepoznáš kost od kosti<br>
</p><p class="wp-block-paragraph" align="center">
Znám příběh<br>
Je o smrti a zapomnění<br>
Bůh je mrtvý a já taky<br>
A nebe není<br>
</p>
<p class="wp-block-paragraph" align="center">
Znala jsem příběh</p><p class="author wp-block-paragraph"><em>Autor: Jana Dvořáčková</em></p>]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-znam-pribeh/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jana Dvořáčková: Lvice</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-lvice/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-lvice/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 19 Jul 2008 20:25:52 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Tvorba mensanů]]></category>
		<category><![CDATA[Jana Dvořáčková]]></category>
		<category><![CDATA[literatura]]></category>
		<category><![CDATA[poezie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=1759</guid>

					<description><![CDATA[Jak představit si smrti podobu? Kdy? Hned na počátku, či až u hrobu? Na malé děti čeká v podobě matky, která nestihla je poznat ani. Smrt vzala si dítě k sobě zpátky. Zůstal jen pláč a tiché umírání. Na kluka v autě, co veze svou dívku ze zábavy plného života, smíchu, lásky&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[


<p class="wp-block-paragraph"></p><center>Jak představit si smrti podobu?<br>
Kdy?<br>
Hned na počátku,<br>
či až u hrobu?<br>
<br>
Na malé děti čeká v podobě matky,<br>
která nestihla je poznat ani.<br>
Smrt vzala si dítě k sobě zpátky.<br>
Zůstal jen pláč a tiché umírání.<br>
<br>
Na kluka v autě, co veze svou dívku ze zábavy<br>
plného života, smíchu, lásky a trávy,
<br>čeká tam v zatáčce. Tiše si zpívá.<br>
Pak oči ztěžknou, těla, co bývala živá… nejsou.<br>
<br>
Dívka, která zhnusila se sama sobě.<br>
A méně, než toho, aby neskončila v hrobě,<br>
bojí se, že nebude vždy přitažlivá.<br>
Nejí, slábne, pak mrtvýma očima se na svět dívá.<br>

<br>Žena, co svůj život promarnila.
<br>Žádné dítě, i lásku zatratila<br>
se dívá, jak krev rozplývá se v horké vodě.<br>
Tělo odchází a její duše touží po svobodě.<br>
<br>
Muž, kterého opustila žena<br>
v beznaději, obestřen je žalem.<br>
Prosí jí, kleká si před ní na kolena.<br>
Kolikrát už vzala si ho málem?<br>
<br>
Bezdomovec zmrzne na chodníku,<br>
však i ti, kteří naději stále mají.<br>
Ve spánku, v zajetí strachu a křiku<br>
ti všichni tu každý den umírají.<br>
<br>
Máme své představy o jejím vzhledu.<br>
Ta moje? Snad vysvětlit vám to svedu.<br>
Pak je bolest a už nic více.<br>
Já jsem jen kořist. To ona je lvice.<br>

<br>Žene se za mnou po planinách.<br>
Blíží se každou hodinou.<br>
Dává mi najevo, že ručičky na hodinách<br>
se jednou zastaví, mé starosti pominou.<br>
<br>
Však do té doby, to já budu štvát lvici.<br>
Ať bdící, ospalá, či spící.<br>
Na vědomí jí musím dát,
<br>že až mě dostihne, budu se rvát.<br>

</center><p class="wp-block-paragraph"></p>


<p class="author wp-block-paragraph"><em>Autor: Jana Dvořáčková</em></p>]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/jana-dvorackova-lvice/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
