Na cestování je zajímavé to, že i dobře připravený cestovatel může být skutečností překvapen – žádný bedekr vás nikdy nepřipraví na to, co doopravdy uvidíte. Přírodních krás nabízí irský ostrov dost, těžko jmenovat jen jednu – Obrův chodník, Moherské útesy, plavba po otevřeném moři na Aranské ostrovy (proč má plavčík tolik plastových sáčků?), všudypřítomný kámen jako prvek tradiční architektury… Doteď jsem nevěděl, že orná půda může vzniknout z mořských řas a písku postupně ukládaných na kamenité podloží.

Mimo přírodní úkazy pro mě byla zajímavá návštěva pivovaru Guinness, a to ne kvůli produktu, ale pro přehledné zobrazení historie, uvedení do kontextu, vývoj reklamy, přístup Arthura Guinnesse jako businessmana a inovátora – v tomto ohledu připomínal muzeum Titanicu v Belfastu, které se kromě události samotné, dnes již dostatečně popsané, hodně věnuje právě historii, průmyslové revoluci nebo obchodu. A kdo by čekal, že když Irská republika chtěla do státního znaku harfu, narazila na problém s ochrannou známkou? Samotné návštěvnické centrum Guinnessu je přímo ukázkové provedení marketingu v praxi. Když už je řeč o nepřírodninách: navštívili jsme místo, odkud byl položen první transatlantický telegrafní kabel – do Kanady vedl odkud jinud než z Irska.

Zájezd byl dobře zorganizovaný a podrobně naplánovaný, s cílem navštívit v daném čase maximum zajímavých míst, čemuž se museli účastníci přizpůsobit a dodržet určitou disciplínu, ale to je snad jen malá daň za získané zážitky. Příležitost program si přizpůsobit byla až na konci výpravy v Dublinu, kde se nám podařilo zvolnit a navštívit mj. botanickou zahradu – snad jednu z mála na světě, kde nemají u všech rostlin závlahy. Počasí v Irsku totiž sestává průměrně z 5 minut slunce, 5 minut deště, 5 minut větru a znovu od začátku.

Mezi účastníky se šuškalo, že jeden z organizátorů je robot – tím jak pořád trvá na dodržení pravidel a přesného času odjezdu… Ale jednou i on musel posunout sraz, protože by ho sám nestihl, robot to tedy není. Taky někdo říkal, že slyšel v autobuse lachtana, nikdo ho ale nakonec neviděl, takže taky fáma. Haigh!

Zastavení v Limericku
V Limericku městě
mensanů je dvě stě
Přijela sem navíc dneska
padesátka dalších z Česka
Zítra jich tu bude zas jen dvě stě

17. března, což letos připadalo na sobotu, se slaví velký irský svátek – Saint Patrick’s Day. Ani Češi nezůstávali pozadu a s vervou vskutku irskou Patrika opěvovali po celé republice.

Svatý Patrik je patron Irska, který přinesl do této země křesťanství. Pokřtil tisíce Irů, odháněl pohanské bohy, pálil nekřesťanské svitky. Tenhle učebnicový příklad má ale, jak už to u irských legend bývá, druhou, mnohem kouzelnější tvář.

Patrikové byli snad i dva. Jeden z nich měl přijít z Říma a druhý z Británie o generaci později. Co je však jisté, že ten „náš“ byl v šestnácti odvlečen jako otrok do Irska, kde pásl vepře. Podařilo se mu utéct zpět do Británie, ale po vidění, které měl, se po řádném vysvěcení vrátil a začal s bojem proti pohanství. Což činil za pomoci kouzel a živlů, tedy po pohanském způsobu. Podle legendy si dokonce u Boha vymohl privilegium, že Iry bude soudit on, Patrik, když držel hladovku na kopci – dnes Croagh Patrick. Dnes je to nejznámější poutní místo a u jeho úpatí stojí socha svatého Patrika v nadživotní velikosti.

Jak vidíte, Irové nám  opět nabídli zajímavou legendu a nechytit se toho by byl hřích. Protože který jiný křesťanský svátek nám dává možnost protancovat noc za úžasné irské hudby, zpívat do ochraptění, nebo prostě jen popíjet v zamyšlení whisky?

Slavit jste mohli například v cestovatelské hospůdce Na cestě v Brně. Předkapelou byla skupina Elišky Ptáčkové, která začala večer zamyšleným jazzem. Ta předala otěže  české kapele Marw, která právě vydala své první cédéčko a na místě ho náležitě pokřtila. Pokud jste někdy slyšeli alespoň v kousíčkách irskou hudbu, určitě jste si všimli, jak umí být něžně zamyšlená, stejně tak divoce rozjařená. Specifické jsou i hudební nástroje, za příklad si můžeme vzít právě Marw: zpěv je nepostradatelnou záležitostí, i když samotné instrumentálky do repertoáru patří stejným dílem. Některé kapely dokonce zpěváka nemají vůbec. Taková flétna se najde snad v každém irském sboru a bez ni by to prostě nebylo ono. Na housle už si české ucho zvyklo, a ani u Marw nechybí. Takže je jasné, že i kytara zde má své místo. V tomto složení není ale úplně jasné, že kapela je irská. Punc tomu dodá bodhrán – irský buben, na který se hraje oboustrannou paličku a jeho popularita u nás naštěstí stále roste.

Poté, co se diváci vyjásali a vytleskali, přišla další podívaná večera, irský tanec. Dvě brněnské skupiny  La Quadrilla a Démairt jsou stálým hostem a předvedli jak softshoes (měkké boty), tak step a jak už je zvykem, nakonec tančila i většina návštěvníků.

Ve čtvrtek 15.3. se v Praze konal St. Patrick’s Day, kde se předvedly kapely Marw a Dick O’Brass, na highland pipes zahrál Václav Rout a zatančila skupina Rinceoiri.

18.3. zahrála v Praze kapela Shannon hned na dvou oslavách.

Na druhé straně republiky, v Ostravě, ve čtvrtek vrcholil čtrnáctidenní Irish Cultural Festival s více než bohatým programem. Jistě některé z účinkujících znáte: Aslan, Bottlewash, Stonehenge, Carrantouhill…

Jarnímu veselí ještě ale není konec, pokud se vám volání Irska zamlouvá, můžete zajít na 10 let irského tance v České republice 25. dubna do T-Mobile Areny, poslouchat Shannon a Altan a sledovat úžasný tanec skupin Rinceoiri a Coisceim . Stejně tak budete moci zakusit irské nápoje a irský tanec na vlastní kůži.

No a pokud toho máte pořád ještě málo, mílovými kroky se blíží snad největší keltský svátek Beltine, taktéž český festival plný tance a hudby, huculů, malování na tělo, prostě všeho keltského.

Svátek svatého Patrika je večer, pro který každý prohrabe skříň, aby našel cokoliv zeleného a pořádně poirsku se baví (většinou tak, aby nemohl druhý den na nohy). Svorně podupává, zpívá, nechává krev, ať v něm vře a prostě se baví.

Autor: Veronika Anor Partiková