<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>IQ &#8211; Magazín Mensa</title>
	<atom:link href="https://magazin.mensa.cz/tag/iq/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<description>Online časopis vydávaný Mensou Česko</description>
	<lastBuildDate>Mon, 01 Dec 2025 07:33:52 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=7.0.8</generator>

<image>
	<url>https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2015/08/cropped-1200px-Mensa_logo.svg-1.png</url>
	<title>IQ &#8211; Magazín Mensa</title>
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Ženský faktor: Jak ženy zvyšují inteligenci týmu</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/zensky-faktor-jak-zeny-zvysuji-inteligenci-tymu/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/zensky-faktor-jak-zeny-zvysuji-inteligenci-tymu/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 30 Nov 2025 18:29:21 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Inteligence a vzdělávání]]></category>
		<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Zahraničí]]></category>
		<category><![CDATA[Inteligence]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[kari=ra]]></category>
		<category><![CDATA[tým]]></category>
		<category><![CDATA[týmová práce]]></category>
		<category><![CDATA[ženy]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=13299</guid>

					<description><![CDATA[V posledních letech roste množství výzkumů, které ukazují, že diverzita není jen módní slovo, ale měřitelná výhoda. Jedním z nejkonzistentnějších zjištění je, že týmy s&#160;vyrovnanějším zastoupením žen a mužů podávají lepší výkony, efektivněji řeší problémy a dělají chytřejší rozhodnutí. Zapojení více žen do týmů není jen otázkou spravedlnosti nebo reprezentace, ale aktivně&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">V posledních letech roste množství výzkumů, které ukazují, že diverzita není jen módní slovo, ale měřitelná výhoda. Jedním z nejkonzistentnějších zjištění je, že týmy s&nbsp;vyrovnanějším zastoupením žen a mužů podávají lepší výkony, efektivněji řeší problémy a dělají chytřejší rozhodnutí. Zapojení více žen do týmů není jen otázkou spravedlnosti nebo reprezentace, ale aktivně přispívá ke kolektivní inteligenci a&nbsp;inovacím.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Výzkum publikovaný v <em>Harvard Business Review</em> ukazuje, že to, co dělá tým chytřejším, lze zjednodušit na jeden faktor: více žen. Studie zkoumala kolektivní inteligenci skupin a&nbsp;IQ jejich členů a zjistila jen malou souvislost mezi těmito dvěma hodnotami – s jednou výjimkou: pokud skupina zahrnuje více žen, její kolektivní inteligence roste.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Studie pracovala s účastníky ve věku 18 až 60 let, kteří nejprve absolvovali inteligenční testy a poté byli náhodně rozděleni do týmů. Každý tým měl splnit několik úkolů, včetně brainstormingů, rozhodovacích úloh a vizuálních hlavolamů. Každý tým měl také vyřešit jeden komplexní problém. Na základě výkonu v těchto úkolech byla skupinám přiřazena inteligenční skóre.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Zajímavé je, že týmy s členy, kteří měli vyšší IQ, si nevedly o mnoho lépe v kolektivních výsledcích. Týmy s větším počtem žen však ano. Studie byla zopakována dvakrát a&nbsp;výsledky byly pokaždé stejné.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Zatímco faktory, u nichž bychom očekávali, že budou výkon skupiny předpovídat, nekorelovaly s kolektivní inteligencí, vyšší počet žen ve skupině ano. Studie ukázala, že inteligence skupiny není jednoduše součtem individuálních IQ, ale že čím více žen je ve skupině zahrnuto, tím vyšší je kolektivní inteligence.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Předchozí studie z Carnegie Mellon a Cornell University tato zjištění rovněž podporují: genderová diverzita zlepšuje výsledky týmů.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jedním z hlavních faktorů těchto výsledků je pravděpodobně sociální citlivost a způsob, jakým ženy přispívají v rámci skupiny. V jiných studiích ženy získávají vyšší skóre v&nbsp;měřeních kolektivní inteligence. Není to nutně tím, že by měly vyšší IQ, ale souvisí to s&nbsp;jejich dovednostmi a chováním ve skupině.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Podle studie z Johns Hopkins University mají ženy často lepší schopnost naslouchat, spolupracovat a dbát na to, aby každý člen skupiny dostal prostor vyjádřit se. Taková vyváženější komunikace přináší ze skupiny to nejlepší a umožňuje jí pracovat tvořivěji a&nbsp;spolupracujícím způsobem.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ženy také přinášejí odlišné perspektivy, formované jejich životními zkušenostmi. To jim pomáhá řešit problémy a hledat inovativní řešení. Studie také ukazují, že ženy jsou méně soutěživé a snaží se vyhýbat konfliktům, což vede k lepším týmovým výsledkům.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Výzkumy mluví jasně: napříč mnoha oblastmi dosahují týmy s větším zastoupením žen vyšší kolektivní inteligence, kreativity, kvality rozhodování a inovací. Přidávání více žen do týmů není otázkou tokenismu ani plnění kvót, ale uznáním výhod genderové diverzity a&nbsp;využitím jejího potenciálu naplno.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ve světě, kde složité výzvy vyžadují inovativní řešení, jsou nejchytřejší týmy ty, které jsou inkluzivní a rozmanité. Přidání více žen není jen správní volba – je to chytrá volba.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Genderovou vyvážeností odemykáme plný potenciál kolektivní inteligence a&nbsp;zajišťujeme, že naše týmy budou připravené prosperovat v budoucnosti.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/zensky-faktor-jak-zeny-zvysuji-inteligenci-tymu/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Matky jako mozek rodiny</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/matky-jako-mozek-rodiny/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/matky-jako-mozek-rodiny/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 02 Aug 2025 11:39:12 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[Zahraničí]]></category>
		<category><![CDATA[genetika]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa International]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa World Journal]]></category>
		<category><![CDATA[MWJ]]></category>
		<category><![CDATA[rodiče]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=11567</guid>

					<description><![CDATA[Výzkumy naznačují, že inteligence dětí pochází od jednoho konkrétního rodiče – zdá se, že mensané mají o důvod víc být vděční svým matkám. Ačkoli o mechanismech inteligence a roli biologie zatím nevíme mnoho, nová studie poukazuje na významnou roli matky při formování našeho IQ. Podle výzkumu se inteligence dědí po matce. Studie&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"><strong>Výzkumy naznačují, že inteligence dětí pochází od jednoho konkrétního rodiče – zdá se, že mensané mají o důvod víc být vděční svým matkám.</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Ačkoli o mechanismech inteligence a roli biologie zatím nevíme mnoho, nová studie poukazuje na významnou roli matky při formování našeho IQ. Podle výzkumu se inteligence dědí po matce. Studie uvádí, že inteligence je spojena s&nbsp;chromozomy X – a protože ženy mají tyto chromozomy dva, je dvakrát větší pravděpodobnost, že se inteligence dědí právě po matce. Navíc vědci věří, že otcovské geny odpovědné za kognitivní funkce mohou být automaticky deaktivovány.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Existuje kategorie genů známých jako „podmíněné geny“, které se při začlenění do DNA aktivují nebo deaktivují tak, aby se pro určité funkce používaly buď pouze mateřské, nebo pouze otcovské geny. Vysvětlím. Představte si, že vaše tělo dostane dvě sady instrukcí, jak růst – jednu od matky a jednu od otce. Většinou tělo čte obě, ale někdy si vybere jen jednu z nich – buď matčinu, nebo otcovu – a&nbsp;druhou úplně ignoruje. Tento jev se nazývá <strong>genomický imprinting</strong>.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Například gen zvaný <strong>IGF2</strong> je zodpovědný za růst v dětství. Otcova verze tohoto genu růst podporuje, zatímco mateřská bývá deaktivovaná. Je to proto, že tělo matky si šetří energii na těhotenství, takže její geny jsou v otázce růstu opatrnější. Naopak otcovské geny podporují výrazný růst – a právě na ty tělo reaguje.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Laboratorní studie na myších ukázaly, že zvířata s vyšším podílem mateřských genů měla větší mozky, ale menší těla. Myši s převažujícími otcovskými geny měly naopak větší těla, ale menší mozky. Nyní víme, že inteligence patří mezi podmíněné geny pocházející od matky – což znamená, že tělo jim přikládá vyšší důležitost.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Studie také prokázaly, že mateřské a otcovské geny ovládají různé části mozku – a tedy i různé kognitivní funkce. Například buňky s otcovskými geny se hromadí v částech limbického systému, který se podílí na funkcích jako je sexuální chování, příjem potravy a agrese. Naopak v mozkové kůře, kde sídlí vyšší kognitivní funkce jako je logické uvažování, řešení problémů a&nbsp;jazyk, nebyly otcovské buňky nalezeny. Tyto poznatky z myší byly následně aplikovány na lidi.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Více než 12 000 mladých lidí se zúčastnilo rozhovorů, které potvrdily výsledky studií na myších – nejlepším ukazatelem inteligence dítěte je IQ jeho matky.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Předchozí výzkumy také prokázaly souvislost mezi inteligencí a vztahem mezi matkou a&nbsp;dítětem. Studie z Washingtonské univerzity ukázala, že bezpečná vazba mezi matkou a&nbsp;dítětem a mateřská láska jsou klíčové pro vývoj některých oblastí mozku.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tato sedmiletá studie zjistila, že u dětí, které od svých matek získaly dostatečnou emocionální podporu, byl hipokampus (oblast mozku zodpovědná za paměť, učení a reakci na stres) ve 13&nbsp;letech o 10 % větší než u dětí, jejichž matky byly citově odtažité.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jako by pro nás naše matky už tak neobětovaly dost, teď víme, že nám navíc daly ještě něco, o&nbsp;čem jsme možná ani netušili. Je však důležité dodat, že <strong>pouze asi 40 až 60 % inteligence je dáno geneticky </strong>– zbytek závisí na prostředí. A právě tady se mohou zapojit otcové –a přispět k IQ svých dětí svou péčí.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/matky-jako-mozek-rodiny/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Zvyšují digitální hry IQ?</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/zvysuji-digitalni-hry-iq/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/zvysuji-digitalni-hry-iq/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 01 Mar 2025 15:37:28 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[Zahraničí]]></category>
		<category><![CDATA[děti]]></category>
		<category><![CDATA[digitální hry]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa World Journal]]></category>
		<category><![CDATA[počítačové hry]]></category>
		<category><![CDATA[studie]]></category>
		<category><![CDATA[teenageři]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=10304</guid>

					<description><![CDATA[Učitelé a rodiče často mluví o tom, že je důležité omezovat čas, který děti tráví u&#160;obrazovek, nová studie ale tento pohled zpochybňuje. Výzkum vedený týmem vědců z&#160;Nizozemska, Německa a Švédska naznačuje, že digitální hry mohou ve skutečnosti zvyšovat IQ. Tato studie vyvrací běžnou představu, že hraní videoher škodí dětské mysli, a místo&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Učitelé a rodiče často mluví o tom, že je důležité omezovat čas, který děti tráví u&nbsp;obrazovek, nová studie ale tento pohled zpochybňuje. Výzkum vedený týmem vědců z&nbsp;Nizozemska, Německa a Švédska naznačuje, že digitální hry mohou ve skutečnosti zvyšovat IQ. Tato studie vyvrací běžnou představu, že hraní videoher škodí dětské mysli, a místo toho naznačuje překvapivou souvislost mezi gamingem a zvýšenou inteligencí.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Studie začala v roce 2022, kdy vědci analyzovali data téměř 10 000 dětí ve věku 9 a 10 let z USA a sledovali jejich čas strávený u obrazovky. Průměrně děti denně strávily 2,5 hodiny sledováním televize nebo online videí, půl hodiny na sociálních sítích a jednu hodinu hraním digitálních her.</p>



<p class="wp-block-paragraph">O dva roky později byla data znovu analyzována a výsledky ukázaly pozoruhodný nárůst IQ&nbsp;u těch dětí, které trávily více času hraním videoher, oproti těm, které hrály méně. Konkrétně měly děti s delším herním časem průměrný nárůst IQ o 2,5 bodu oproti průměru.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Podle výsledků studie mělo hraní her na rozdíl od sledování televize nebo trávení času na sociálních sítích pozitivní vliv na inteligenci. Tento závěr přináší nový pohled na dlouhotrvající debatu o vlivu digitálních médií na vývoj dětského mozku.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Zvýšení IQ bylo připisováno různým složkám inteligence, jako jsou porozumění textu, vizuálně-prostorové zpracování, paměť, schopnost flexibilního myšlení nebo sebekontrola.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Vědci brali v úvahu genetické faktory a socioekonomické prostředí dětí, aby vyloučili možné vnější vlivy. Přestože studie neprokázala přímou příčinnou souvislost mezi gamingem a vyšší inteligencí, přispívá k rostoucímu množství důkazů, že hraní videoher může rozvíjet určité kognitivní schopnosti a k celkové inteligenci přispívat.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Co studie nezohlednila, bylo, na jakých zařízeních děti hry hrály (například konzole vs. mobil) a jaké typy her preferovaly. Navzdory těmto omezením poskytuje studie cenné poznatky o souvislosti mezi gamingem a IQ a zároveň posiluje myšlenku, že inteligence není pevně daná od narození. Výsledky také zpochybňují obecný názor, že čas u&nbsp;obrazovky poškozuje kognitivní schopnosti dětí, a místo toho naznačují, že hraní her může inteligenci naopak posilovat.</p>



<p class="has-text-align-right wp-block-paragraph"><em>Převzato z Mensa World Journal, č. 146, 3/2025. </em></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/zvysuji-digitalni-hry-iq/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Těhotenství a IQ: Jak mateřský stres ovlivňuje inteligenci</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/tehotenstvi-a-iq-jak-matersky-stres-ovlivnuje-inteligenci/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/tehotenstvi-a-iq-jak-matersky-stres-ovlivnuje-inteligenci/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 30 Jul 2024 12:21:43 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[Zahraničí]]></category>
		<category><![CDATA[děti]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[kortizol]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa World Journal]]></category>
		<category><![CDATA[MWJ]]></category>
		<category><![CDATA[nadání]]></category>
		<category><![CDATA[stres]]></category>
		<category><![CDATA[těhotenství]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=8564</guid>

					<description><![CDATA[Během těhotenství hraje pro dítě klíčovou roli zdraví a pohoda matky – jak duševní, tak fyzická. Neustále se objevují nové výzkumy, které nám přináší více informací o jejich vlivu na vyvíjející se plod a o tom, jak chování a zdraví matky ovlivňují děti po jejich narození. Výzkumný tým z Odense University Hospital v Dánsku nyní ve své studii odhalil překvapivý&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"><strong>Během těhotenství hraje pro dítě klíčovou roli zdraví a pohoda matky – jak duševní, tak fyzická. Neustále se objevují nové výzkumy, které nám přináší více informací o jejich vlivu na vyvíjející se plod a o tom, jak chování a zdraví matky ovlivňují děti po jejich narození. Výzkumný tým z Odense University Hospital v Dánsku nyní ve své studii odhalil překvapivý vliv kortizolu na budoucí IQ dítěte.</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Samozřejmě platí, že stres není dobrý ani pro těhotné ženy, ani pro jejich nenarozené děti – i tak ale studie ukazují, že až 70–80 % nastávajících matek během těhotenství stres zažívá. Nový výzkum navíc ukazuje, že přílišný mateřský stres během těhotenství může ovlivnit IQ dítěte.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tento výzkum se zaměřuje na těhotenství, IQ a roli kortizolu. Kortizol je hormon, který je produkován nadledvinami, nacházejícími se na vrcholu každé ledviny. Kortizol je nezbytný pro život, protože pomáhá kontrolovat využití tuků, bílkovin a sacharidů v těle, imunitní reakce a metabolismus. Má také zásadní funkci, protože reguluje reakci těla na stres. Zatímco je ale určité množství kortizolu nezbytné pro vývoj plodu, příliš mnoho tohoto hormonu během třetího trimestru těhotenství může později v životě ovlivnit kognitivní funkce dítěte. Předchozí výzkum také ukázal, že prenatální expozice mateřskému stresu může vést ke zvýšenému riziku ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), úzkosti, deprese a dalších duševních poruch.<br>V roce 2023 vědci z nemocnice Odense University Hospital v Dánsku ukázali, že zvýšení hladiny kortizolu ke konci těhotenství koreluje s pokročilým vývojem rané řeči u kojenců. Nyní stejný tým zjistil, že když je dítěti kolem sedmi let, úroveň stresu jeho matky během těhotenství se projevuje na jeho IQ.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Zajímavé je, že zde hraje roli genderový faktor. Studie odhalila, že stres během těhotenství měl odlišný vliv na chlapce a dívky, přičemž dívky měly vyšší IQ skóre, zatímco chlapci měli skóre nižší. Studie zahrnovala měření hladin kortizolu a kortizonu v posledním trimestru u téměř 1 000 těhotenství a srovnání těchto hodnot s IQ skóre dětí.</p>



<p class="wp-block-paragraph">IQ skóre dětí byla měřena psychologem, když dítě dosáhlo sedmi let. Výsledky odhalily dvě významná zjištění. Za prvé, chlapci byli v děloze vystaveni vyšším hladinám kortizolu. Za druhé, chlapci dosáhli nižšího skóre v IQ testech.<br>Výzkumný tým při představení svých výsledků na 26. evropském kongresu endokrinologie ve Stockholmu naznačil, že důvodem tohoto genderového rozdílu může být role, kterou v těhotenství hraje placenta. Ženy, které čekají dívky, mají tendenci produkovat více kortizolu, ale enzym přítomný v placentě omezuje, kolik tohoto hormonu se dostane k plodu, tím, že ho přeměňuje na jeho neaktivní verzi zvanou kortizon.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Takže ačkoliv ženy, které čekají dívky, produkují během těhotenství tohoto hormonu více, tělo současně dělá více pro řízení jeho vlivu na kognitivní vývoj nenarozeného dítěte. Naopak ženy, které jsou těhotné s chlapci, sice produkují během těhotenství kortizolu méně, ale mužské plody nemají stejnou úroveň ochrany od placenty, a jejich IQ je tak snadněji ovlivnitelné zvyšujícími se hladinami kortizolu u matky.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tato zjištění dokládají, že i když předchozí studie týmu ukázala pozitivní vliv prenatální expozice kortizolu na raný vývoj řeči, její spojení s IQ skóre je negativní. Implikace studie jsou významné. Nejenže ukazuje, jaký má stres během těhotenství vliv na naše IQ, ale také otevírá cestu pro další výzkum toho, jak těhotenství v oblasti kognitivních schopností rozdílně ovlivňuje muže a ženy.</p>



<p class="has-text-align-right wp-block-paragraph"><em>Převzato z Mensa World Journal, č. 139, 8/2024.</em></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/tehotenstvi-a-iq-jak-matersky-stres-ovlivnuje-inteligenci/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Díky, Menso</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/diky-menso/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/diky-menso/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 15 Feb 2021 17:09:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Tvorba mensanů]]></category>
		<category><![CDATA[deprese]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa]]></category>
		<category><![CDATA[psychické zdraví]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=10635</guid>

					<description><![CDATA[Dnes jsem si psal seznam svých zaměstnání, výpis charakterizoval bouřlivé mládí a posledních pár let konzervatismus. Mám proto náladu trochu bilancovat a již dlouho jsem si přál napsat do Mensy vzkaz. Venku je krásný zimní den, svítí sluníčko a obchody po druhé vlně covidu byly před čtyřmi dny znovu otevřeny, vánoční atmosféra je tu. Rád&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Dnes jsem si psal seznam svých zaměstnání, výpis charakterizoval bouřlivé mládí a posledních pár let konzervatismus. Mám proto náladu trochu bilancovat a již dlouho jsem si přál napsat do Mensy vzkaz. Venku je krásný zimní den, svítí sluníčko a obchody po druhé vlně covidu byly před čtyřmi dny znovu otevřeny, vánoční atmosféra je tu. Rád bych čtenářům sdělil, jaké může mít členství a existence Mensy důsledky, mimo jiné mnohé a ctihodné.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Když to shrnu, bez touhy po lítosti říkám, bylo to těžké dětství. Těžký rozvod rodičů a osamělost dopadla na vývoj osobnosti svou měrou. Nevím přesně, asi ve 14 letech jsem dostal první počítač. To mne ovlivnilo na celý život, ale byl na něm také nainstalovaný IQ test. Byl jsem zvědavé dítě a hned ho proklikal. Tehdy mi vyšlo nadprůměrné IQ. Bral jsem to ale jako něco nepodstatného a informace zapadla. Následovalo těžké období samoty, absence dozoru, výchovy i citu, úpadek ve studiu, alkohol, zahálka, a nakonec přes drogy taneční i pokusy s těmi nejtvrdšími. Deprese střídající mánie a jak jsem říkal, bouřlivé dětství. Tento neharmonický vývoj osobnosti dopadl na příštích 15 let mého života a vybral si svou daň.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Vystřídal jsem mnoho druhů zaměstnání, bydlišť a míst, zažil mnoho psychotických stavů a závislostí. Kolem třicítky si teprve vše začínalo sedat. Než mi bylo 30, stalo se pár zázraků a díky štěstí osudu jsem krátce po 30. narozeninách zavadil o místní organizaci Mensy. Nedalo mi to, přemluvil jsem svou tehdejší přítelkyni a šli jsme na testy. Vzpomínka na tehdejší dětský test tam stále byla, ale nepřikládal jsem jí důležitost. Zkusili jsme to a výsledky nám byly po chvilce řečeny. Oba jsme měli IQ nadprůměrné a s přítelkyní dokonce s rozdílem jednoho bodu. Což se v budoucích letech stalo terčem mnoha vtípků. To, co v následujících osmi letech přišlo, bych čekal tak maximálně v americkém filmu s happy endem.</p>



<p class="wp-block-paragraph">V první chvíli si to člověk neuvědomí, ale jaký dopad měl výsledek testu na mé sebevědomí a následně jaký dopad mělo mé sebevědomí na osobní i profesní život, to bych nečekal. O tom jsem Vám chtěl právě říci. V následujících letech jsem byl na psychiatrii diagnostikován přibližně poruchou někde ve spektru mezi známou maniodepresí a neméně známou schizofrenií. Nejen díky získanému sebevědomí byla pro mne diagnóza velkou úlevou. Pustil jsem se do léčení. A úspěšná cesta léčby byla velkým darem. Od té doby jsem se nedotkl kapky alkoholu. Po několika letech stabilizace jsem začal docházet na psychoterapii, kde jsme postupně otvírali skříňky mého nevědomí a pracovali s různými vnitřními démony.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Pocit jistoty, stability a spokojenosti rostl. Nastoupil jsem na vysokou školu a splnil si dětský sen, ve svých 37 letech jsem ke svému úžasu dokončil bakalářské studium a těším se na pokračování. Další dveře snu se nečekaně začaly otevírat ihned poté. Absolvoval jsem seznámení s psychoterapeutickým výcvikem a vydávám se cestu budoucího terapeuta. Chci pomáhat lidem překonávat mimo jiné i podobnosti, které potkaly mne a které jsem i já s pomocí ostatních překonal.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tak jsem Vás chtěl pozdravit a snad potěšit jedním příběhem s dobrým koncem.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Přeji jen to nejlepší do nového roku 2021.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/diky-menso/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>G-faktor</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/g-faktor/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/g-faktor/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 04 Apr 2013 13:45:22 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Inteligence a vzdělávání]]></category>
		<category><![CDATA[Charles]]></category>
		<category><![CDATA[Charles Spearman]]></category>
		<category><![CDATA[G-faktor]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[Spearman]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=2153</guid>

					<description><![CDATA[Lidé s mírně podprůměrným IQ mají 88× vyšší pravděpodobnost, že nedokončí střední školu, sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že skončí ve vězení, a pětkrát vyšší pravděpodobnost, že budou v dospělosti žít v chudobě...]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Ať se nám to líbí nebo ne, každý z nás se narodil s jinými vlastnostmi, schopnostmi a potenciálními možnostmi. Někdo je vysoký, hezký; někdo má tmavší, někdo světlejší pleť; někdo je kreativnější nebo má lepší sportovní vlohy než my ostatní. Nejnápadnější a možná i nejnepříjemnější je, že jsme se narodili s nestejnými intelektuálními schopnostmi. To je nevyhnutelná a nezvratná životní skutečnost.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Psycholog Charles Spearman zformuloval v roce 1927 dvoufaktorovou teorii inteligence jakožto teorii třídění charakteristických vlastností na základě statistické analýzy výsledků IQ testů. Spearman prosazoval teorii, že všechny intelektuální faktory mají jeden jediný společný faktor, zvaný ,g‘ faktor – obecný faktor – stejně tak jako množství specifických neboli ,s‘ faktorů. Tyto specifické faktory se vážou k určitým činnostem a schopnostem. </p>



<figure class="wp-block-pullquote"><blockquote><p>„Lidé s mírně podprůměrným IQ mají 88× vyšší pravděpodobnost, že nedokončí střední školu, sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že skončí ve vězení, a pětkrát vyšší pravděpodobnost, že budou v dospělosti žít v chudobě…“</p></blockquote></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Spearmn zkoumal statistiky vzájemných souvislostí mezi výsledky různých testů a dospěl k závěru, že pozitivní korelaci mezi jakýmikoli dvěma mentálními funkcemi je nutné přičíst právě g-faktoru, protože korelace s-faktorů mezi nimi je jen nízká. Vysvětluje to tím, že jelikož g-faktor postihuje všechny mentální schopnosti a předurčuje výkonnost jednotlivce, nemá smysl specifické faktory měřit, protože každý z nich se týká jen jedné z činností. Spearman předpokládal, že g-faktor je jakýmsi druhem „zrcadla“ neboli odrazem inteligence jedince. A vyslovil hypotézu, že g – tedy obecná inteligence – je primární příčinou pozitivních relací mezi výsledky různých IQ testů. Ze skupiny IQ testů měří g nejpřesněji ten, který má se všemi ostatními nejvyšší korelaci.</p>



<p class="wp-block-paragraph">„G-zátěž“ je korelace mezi testem a g, při níž dosažený počet bodů odráží obecné mentální schopnosti. Většina testů s g-zátěží zahrnuje alespoň jednu z forem abstraktního logického uvažování. Podle obecně rozšířeného, stále však neprokázaného pohledu na problém je g nejspíše geneticky danou podstatou inteligence.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nejlepším obecně uznávaným způsobem měření g jsou Ravenovy progresivní matice (RPM) (poznámka redakce: tento test v jeho modernější verzi využívá Mensa), test vizuálního uvažování. RPM je však kontroverzní, a to proto, že test vykazuje značné rozdíly výsledků podle pohlaví, které se při výpočtu z jakékoli skupiny jiných testů nevyskytují. Ravenovy progresivní matice patří mezi „kulturně neovlivněné“ IQ testy, a jsou proto jedním z nejlepších testů s g-zátěží.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jinými indikátory obecné inteligence jsou elementární kognitivní úlohy (ECT). ECT jsou jednoduché úlohy vyžadující zdánlivě malou inteligenci, jsou však v těsné korelaci s IQ úlohami plného stupně obtížnosti. Výběr z možností dané úlohy se provádí stisknutím jednoho ze dvou tlačítek, zatímco třetí se stiskne a drží stisknuté od začátku testu, čímž dostaneme správnou, popřípadě nesprávnou odpověď. Když testovaná osoba vybere správnou odpověď, sejme ruku z tlačítka start. Reakční doba se obvykle měří ve zlomcích sekundy. Reakční doba úzce koreluje s g, naproti tomu korelace doby pohybu je volnější. Úlohy ECT představují paralelní spojení mezi klasickým testováním IQ a biologickými strukturami, jako je vyšetřování magnetickou rezonancí (MRI). Spearmanův zákon zmenšující se odezvy (Law of Diminishing Returns – SLDR) neboli „hypotéza diferenciace schopností“ (ability differentiation hypothesis) tvrdí, že pozitivní korelace mezi různými kognitivními schopnostmi jsou mezi inteligentnějšími podskupinami jedinců slabší. Znamená to, že SLDR předpokládá, že g-faktor má u kognitivních testů s vysokou dosaženou hodnotou g-faktoru menší podíl na rozdílu individuálních hodnocení. SLDR se tak účinněji uplatňuje spíše na reprezentativní vzorky jedinců než na vzorky vybírané náhodně. Model společného faktoru, který by umožňoval relaci mezi faktorem a jeho ukazateli, by měl mít nelineární charakter. Truckerova a Drobova studie z roku 2009 zjistila, že u dospělých osob s velmi nízkým IQ tvoří obecný faktor přibližně 75 % variace u sedmi kognitivních schopností. Naproti tomu u dospělých s velmi vysokým IQ tvoří přibližně 30 % variace u těchto schopností.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Celková „g-zátěž“ testu souvisí s dědičností. Kdysi ,notoricky známý‘ psycholog Arthur Jensen schvaloval a podporoval „genetický g-faktor“ a nevěřil, že g-faktor je pouhým statistickým nástrojem. Stupeň dědičnosti je možné odhadnout. Mezi metody, jimiž se odhad provádí, patří srovnávání výsledků sourozenců na souboru IQ testů, sledování stupně poklesu IQ vlivem příbuzenských vztahů partnerů v manželstvích mezi bratranci a sestřenicemi, a další. K nejtěsnějším biologickým korelacím u g-faktoru patří hmotnost prefrontálního mozkového laloku, celková hmotnost mozku a rychlost metabolizace glukózy v mozku a kortikální tloušťka. Faktor g rovněž koreluje s celkovými tělesnými rozměry, třebaže poněkud volněji. Současný výzkum naznačuje, že dědičnost g je přibližně 0,85, což je dokonce více než u samotného IQ. Zdá se proto, že dědičnost většiny výsledků testů je nutné přičíst právě g-faktoru a že g a velikost mozku spolu těsně korelují. Studie dvojčat pomocí MRI ukázaly, že objem čelní šedé hmoty významným způsobem koreluje s g a s dědičností. Korelace mezi velikostí mozku a g je spojena i s mnohými genetickými a mentálními poruchami. Schizofrenie může ovlivnit výsledek jedince při inteligenčním testu tehdy, je-li příčinou komplikací, jako jsou sociálně-ekonomické faktory nebo společenské postavení. Průměrná osoba trpící schizofrenií dosáhne výsledku IQ testu až o jednu standardní odchylku nižšího – tedy 15 bodů na Wechslerově stupnici – nežli osoba, která touto chorobou netrpí. I mnoho dalších chromozomálních abnormalit ovlivňuje g a vede k poklesu intelektuálních schopností.             </p>



<p class="wp-block-paragraph">Abstraktní obsah mnohých IQ testů a jejich pozitivní důsledky na úspěšnost ve vzdělávacím procesu mohou vyvolávat dojem, že g je pouze měřítkem akademických schopností. Avšak g také předurčuje výkony v pracovní činnosti – a to tím lépe, čím je vykonávaná práce složitější. Ve skutečnosti všeobecná inteligence předurčuje pracovní výkony lépe než kterýkoli jiný charakteristický rys jednotlivce. Hodnota mentálních testů a s nimi spojeného měření g roste se složitostí a prestiží vykonávané činnosti. S tím, jak roste složitost zadaného úkolu, zvyšuje se i úroveň g. Nižší hodnoty g se pak stávají ještě větším handicapem. Tyto vysoké a nízké hodnoty g-faktoru se odrážejí v úspěších nebo neúspěších našich každodenních činností a našich vztahů.             </p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img fetchpriority="high" decoding="async" width="1024" height="452" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2022/04/college-student-4369850_1920-1024x452.jpg" alt="" class="wp-image-2863" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2022/04/college-student-4369850_1920-1024x452.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2022/04/college-student-4369850_1920-300x132.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2022/04/college-student-4369850_1920-768x339.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2022/04/college-student-4369850_1920-1536x678.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2022/04/college-student-4369850_1920-1170x516.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2022/04/college-student-4369850_1920-585x258.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2022/04/college-student-4369850_1920.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Jak uvádí Linda S. Gottfredsonová v článku The General Intelligence Factor, mají lidé s mírně podprůměrným IQ 88× vyšší pravděpodobnost, že nedokončí střední školu, sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že skončí ve vězení, a pětkrát vyšší pravděpodobnost, že budou v dospělosti žít v chudobě, než lidé s IQ mírně nad průměrem. Podprůměrně hodnocení jedinci pak mají oproti kategorii těch nadprůměrných o 50 procent vyšší pravděpodobnost, že se rozvedou.             </p>



<p class="wp-block-paragraph">Mnoho psychologů oprávněnost g-faktoru v testech všeobecné inteligence zpochybnilo – asi nejpřesvědčivěji z nich Howard Gardner spolu s antropologem Stephenem Jay Gouldem. Gardnerova teorie mnohočetné inteligence stanovuje všeobecnou inteligenci jako sérii určitých schopností, z nichž v některých vynikáme, zatímco v jiných jsme slabší neboli méně inteligentní. Většina psychologů a psychometriků je přesvědčena, že inteligence je velmi blízká mnoha jiným vědeckým pojmům a že inteligenční testy se (podobně jako vědecké teorie) dají korektně měřit jednorázovým, popřípadě opakovaným testováním.   </p>



<p class="wp-block-paragraph">Psychologové mezi sebou vedou vážnou debatu o tom, zda se inteligence jedince mění během času v závislosti na některém (nebo některých) z velkého množství faktorů. Jak se zrovna cítíme v den, kdy absolvujeme test, kolik je nám let, a samozřejmě i na našem názoru na zadávajícího nebo na samotný test. Je-li pro vás přirozené odpovídat na otázky mnohoznačně místo volby nejlepší varianty a odpovídat na přímé otázky rozporuplným nebo nekonvenčním způsobem, mohu vám téměř s jistotou zaručit, že nedosáhnete tak dobrého výsledku, jakého jste pravděpodobně schopni. Mám na mysli sady testů, které vytvořil David Wechsler. Wechslerova stupnice inteligence dospělých (WAIS) vyžaduje už samým svým uspořádáním dokonalou součinnost a raport (stav psychického souznění, je-li to možné) mezi zkoušejícím a testovaným jedincem. I přes zdánlivě rigorózní požadavky může testování WAIS znamenat docela zábavně strávený čas půldruhé až tří hodin v pracovně psychologa. A podle toho, kde tento test absolvujete, vás může buďto vyjít docela draho, nebo jej naopak můžete pořídit velmi levně.</p>



<p class="has-text-align-right wp-block-paragraph"><em>Převzato z Mensa International Journal, 05/2012.</em></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/g-faktor/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Emoční versus kritická inteligence</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/emocni-versus-kriticka-inteligence/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/emocni-versus-kriticka-inteligence/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 04 Apr 2013 13:37:23 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Inteligence a vzdělávání]]></category>
		<category><![CDATA[emoce]]></category>
		<category><![CDATA[EQ]]></category>
		<category><![CDATA[Inteligence]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa International Journal]]></category>
		<category><![CDATA[myšlení]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=2152</guid>

					<description><![CDATA[Existuje něco jako emoční inteligence? A pokud ano, jak se emoční a kritická inteligence liší? Fungují společně? Existují dva lidské mozky, dvě mysli? Nebo existuje jediný mozek či mysl, ve kterém jak emoční myšlení, tak logický úsudek fungují &#8222;synergicky&#8220; jako celek?]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"><strong>Existuje něco jako emoční inteligence? A pokud ano, jak se emoční a kritická inteligence liší? Fungují společně? Existují dva lidské mozky, dvě mysli? Nebo existuje jediný mozek či mysl, ve kterém jak emoční myšlení, tak logický úsudek fungují „synergicky“ jako celek?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Za prvé si vezměme některé definice. „Inteligence“ je definována ve Websterově New World Dictionary jako „schopnost získávat a udržet znalosti“. Kromě toho se tato získaná znalost používá k řešení našich každodenních problémů a řízení našeho chování. Emoční inteligence je měřítkem toho, do jaké míry člověk úspěšně (nebo neúspěšně) použije zdravý úsudek a odůvodňuje situace při stanovení emočních nebo citlivých situačních odpovědí. A tohle přináší další otázku: Co je to „emoce“?</p>



<p class="wp-block-paragraph">Websterův New World Dictionary uvádí, že emoce jsou tou součástí vědomí, která má co dělat s probuzením citů. Emoční stav se odlišuje od jiných duševních stavů; od poznání, od projevů vůle a od vědomí fyzického pocitu (příjemného nebo nepříjemného). „Pocit“ může být subjektivní reakcí spojenou s určitou situací. Kritické myšlení se týká symbiotického vztahu mezi poznáním (IQ) a emočním myšlením (EQ). Kritické myšlení je racionálním a reflexivním druhem myšlení a zabývá se tím,                 co dělat a v co věřit. Protože naše emoce a pocity jsou pevně zapojeny do našich přesvědčení a naší činnosti, rozumově-reflexivní myšlení má důvod držet se našich emocí. Například: já se bojím, protože věřím, že jsem ohrožen, a proto buď zaútočím na svého předpokládaného útočníka, nebo uprchnu. Kritická inteligence a reflexivní kritické myšlení nám umožňují využít sílu našeho logického myšlení, abychom přiměřeně nasměrovali naše touhy, pocity, emoce a činy. Naše emoční funkce nepředcházejí naše rozumové funkce. To znamená, že naše emoční inteligence a naše poznávací funkce reagují současně. A poznání má zásadní význam. Pochopitelně; jsme přece homini sapienti – a feminae sapientiae!</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tak jako osoba s příslušnou matematickou dovedností může efektivně vyřešit problém diferenciálního počtu, osoba s vysokou emoční inteligencí bude reagovat na situace s pocity, které se hodí v konkrétní situaci. „Pocitové stavy“ jsou naším emočním kompasem, který nás vede k rozumnému chování a činu. V tomto smyslu jsou pocitové stavy motivační a motivace je předzvěstí vůle. „Rozumové emoce“ se převádějí do rozumových přání a rozumového chování. Ale je to naše myšlení, které nakonec navrhuje jednání nebo vytváří danou emoční odpověď na situaci a její vyhodnocení. Populární teorie tvrdí, že lidská mysl se skládá nejméně ze tří základních funkcí: poznávání (myšlení), pocitů (emocí) a projevů vůle (vůle, „úsilí“). „Poznávání“ zahrnuje takové duševní činnosti, jako je analyzování, porovnávání, předpokládání, vyvozování, tázání, stavění do kontrastu, hodnocení atd. Zkrátka: poznávací funkce vytváří pojmy, racionalizuje, zdůvodňuje a řeší problémy. Pocitová (nebo emoční) funkce naší mysli je naším vnitřním poradcem. Dává nám zpětnou vazbu k našemu „výkonu“ v jakémkoli, i složitém případě. </p>



<p class="wp-block-paragraph">Konečně, chtění (nebo vůle) je třetí funkce mysli. Ačkoli se navzájem liší, pracují tyto tři základní duševní funkce současně a dynamicky. Právě naše myšlení nás nakonec vede při výběru akce nebo nám pomůže vyhnout se chybné volbě akce. Ostatně je to naše myšlení, které nás připravuje na emoční hodnocení situace nebo souboru okolností. Každá chyba v naší emoci (pocitu) a úsilí (vůli) vytváří závadu (neschopnost) v našem myšlení a uvažování. Základní funkce naší duševní činnosti pak s těmito chybami nepracují efektivně a účinně. Když je chyba v jedné nebo více z těch tří oblastí, pak doslova nemůžeme jasně myslet. Kritické myšlení nám umožňuje vytvářet zdravé přesvědčení a dospívat k relativně správným úsudkům. „Skutečně inteligentní člověk není nehmotný intelekt fungující v emočním vzduchoprázdnu, ale hluboce angažovaná myslící osoba, plná vášně a vysokých hodnot, snažící se o logické myšlení, zdravý úsudek a moudré chování.“ Jemně vyladěná schopnost kritického myšlení je klíčová pro šťastný a dobře vedený rozumný a citový život.</p>



<p class="has-text-align-right wp-block-paragraph"><em>Převzato z Mensa International Journal, 1/2012, č. 556.</em></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/emocni-versus-kriticka-inteligence/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>IQ &#8211; ad fontes</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/iq-8211-ad-fontes/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/iq-8211-ad-fontes/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 07 Feb 2013 08:50:06 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Inteligence]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[práce]]></category>
		<category><![CDATA[zaměstnavatel]]></category>
		<category><![CDATA[životopis]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=2143</guid>

					<description><![CDATA[Před časem proběhla na Facebooku zajímavá diskuse nad otázkou, zda by měl životopis mensanů/mensanek obsahovat informaci, že je člověk členem organizace Mensa. Mělo by členství v Mense nějak zvýhodnit takového kandidáta? Proč by měla tato informace zajímat personalisty? Jak má člověk s IQ >130 nejlépe vytěžit svůj potenciál na trhu práce? Vnímají&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Před časem proběhla na Facebooku zajímavá diskuse nad otázkou, zda by měl životopis mensanů/mensanek obsahovat informaci, že je člověk členem organizace Mensa. Mělo by členství v Mense nějak zvýhodnit takového kandidáta?</p>



<p class="wp-block-paragraph"><p style="font-style: italic">Proč by měla tato informace zajímat personalisty? Jak má člověk s IQ >130 nejlépe vytěžit svůj potenciál na trhu práce? Vnímají personalisté/zaměstnavatelé vyšší IQ jako výhodu, nebo komplikaci? A jsou to personalisté nebo někdo úplně jiný, kdo by mohl zajásat nad zaměstnancem s řádově větší inteligencí, než má běžná populace?</p></p>



<p class="wp-block-paragraph">
                Skoro bych řekl, že příval podobných otázek
                se může limitně blížit nekonečnu. Jelikož
                lidská představivost nemá hranice, stačí
                zúžit výběr, vydat se opačným směrem k
                podstatě věci, ke zdroji a zkusit si
                položit otázku: „Co je vlastně to IQ?“ A
                případná odpověď? Když jsem šel před cca 20
                lety na testy do Mensy, myslel jsem si, že
                výsledek mi odpoví na otázky, které mi tak
                nějak napovídaly, že potřebuji více než
                chléb a hry. Až časem jsem pochopil, že
                definovat IQ je to samé, jako se snažit
                slovy popsat nepopsatelné, že prakticky
                nemá výsledek testu pro posunutí se dál
                žádný smysl; člověk jen zjistí, že ví, co
                potřebuje vědět, a je jen na něm, jak se
                svým talentem naloží. Je to jen klíč, který
                držíme v ruce, a podobně jako malíř může
                vyjádřit své představy lépe štětcem než
                lopatou, i my můžeme posouvat hranice
                poznání, poznáme-li své skutečné možnosti a
                budeme je cílevědomě rozvíjet. Aby mohl
                člověk využít efektivně vlastností tohoto
                klíče, musí ujít velký kus cesty, a jak
                známo, ta nejdelší cesta vede k sobě.
            </p>



<p class="wp-block-paragraph">
                Když jsme si s Tomášem Kubešem vyměňovali
                názory na téma projektu Kariérní podpora,
                napadlo mě, že okamžik restartu projektu je
                nejlepší příležitostí, jak projekt
                podchytit komplexně. Je to unikátní moment
                a místo, kde můžeme provázat chuť udělat
                dobrou věc, propojit kontakty a sdílet
                zkušenosti, a tak pomoci těm, kdo svou
                kariéru teprve startují. Myslitelé mnoha
                kultur se shodují v tom, že nejcennější je
                naučit se, jak se učit, a tím nemám na
                mysli Vladimíra Iljiče. Mnozí lidé nejsou
                talentovaní, ale jsou cílevědomí,
                pracovití, disciplinovaní a to je vynáší
                vzhůru (abstrahujeme-li od v dnešní době
                časté bezohlednosti a materialismu).
                Bude-li si takto kultivovat skromnost,
                sociální dovednosti a odbornost člověk s
                nepřehlédnutelným talentem, je jasné, že ve
                světě, kde bývá často spravedlnost
                zobrazována jako hluchá a slepá, může
                nechat ostatní hodně daleko za sebou. Pokus
                o rozpoznání, po jakých siločarách se mění
                chování společnosti a jaká je obvyklá
                posloupnost příčin a důsledků, nevede dle
                mého názoru člověka ke snaze v takovém
                chaosu zvítězit. Vede spíše ke smíření, v
                němž jedinec vyvažuje kvalitu svého talentu
                s kvantitou převládajících vzorců chování
                skupiny. Vede k nalezení hlubšího smyslu
                své práce, která je zároveň zdrojem obživy.
                Je v tom zajímavá interakce, kdy zachování
                vnitřního klidu je určujícím faktorem
                velikosti úspěchu a nutné námahy k jeho
                dosažení. A kromě jiného – práce by měla
                osvobozovat a měla by také člověka bavit,
                ne z něj dělat otroka. Ztratit vlastní
                osobnost je snadné, udržet si osobní čest a
                důstojnost v dnešním dynamicky se měnícím
                světě vyžaduje celkem vysoké nasazení, ale
                výsledky stojí za to.
            </p>



<p class="wp-block-paragraph">
                Shodneme-li se, že Mensa sdružuje
                talentované jedince, potom by bylo fér
                spojit síly anebo se alespoň zamyslet, jak
                nejjednodušeji doplnit stávající aktivity
                projektu. Někde na začátku by asi stálo
                rozhodnutí, zda chci prioritně vydělávat
                peníze a zbohatnout, nebo někam dorůst v
                rámci svého profesního oboru – tyto
                přístupy se kříží. Posledních cca 15 let
                jsem pracoval převážně v developerských a
                technologických firmách na vedoucích
                pozicích. Svůj osobní vklad do projektu
                Kariérní podpora Mensy vidím minimálně v
                tom, že se v příštích příspěvcích pokusím
                zaměřit na předání praktických zkušeností
                jak z pohledu vedení lidí, tak z pohledu
                člověka, který je v reálném světě motivován
                chutí kombinovat svůj talent s reálnými
                možnostmi okolní společnosti a přijímat,
                jak je dnes v oblibě, „nové výzvy“.
            </p>



<p class="wp-block-paragraph">
                Závěrem této úvodní úvahy si dovolím
                konstatovat, že ať zde vyslovím jakýkoli
                názor, neznamená to, že bych si činil nárok
                na vyslovování obecných pravd. Někdo bude
                souhlasit, někdo ne, jinému to bude jedno.
                A někomu to třeba dá impuls, aby
                nepovyšoval své velevýznamné ego nad zbytek
                světa, aby rozpustil své obavy udělat to
                nejjednodušší, co může udělat, a začal být
                jednoduše sám sebou. Pro začátek stačí si
                uvědomit, kdo jsem, odkud jsem přišel a kam
                kráčím, ale máme-li z pohledu jedince
                filozoficky pochopit, v čem spočívá přínos
                lidí s členstvím v Mense pro společnost a
                co může nám zpětně společnost poskytnout,
                měla by komunikace a interakce fungovat
                všesměrně, neboť jen tak lze něco v
                pozitivním slova smyslu ovlivnit. Samotný
                fakt, že je někdo členem Mensy, má spíše
                charakter potvrzení, že svým talentem
                neplýtváme. Není to však způsob, jak se
                katapultovat mezi elitu. Má-li člověk
                pracovat na své kariéře, pak musí být rovný
                především sám k sobě a začít od sebe. Dle
                mého názoru se opravdový úspěch každého
                člověka musí odrazit také na dílčích
                úspěších týmu, struktury pracovní či
                společenské, do které náleží – tedy i v
                prostředí Mensy, není-liž pravda. Nestačí
                nakročit, ale vykročit.
            </p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/iq-8211-ad-fontes/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Mám IQ 130, mohu do Mensy?</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/mam-iq-130-mohu-do-mensy/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/mam-iq-130-mohu-do-mensy/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 30 Mar 2011 07:36:25 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Inteligence a vzdělávání]]></category>
		<category><![CDATA[Inteligence]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa]]></category>
		<category><![CDATA[odchylka]]></category>
		<category><![CDATA[percetil]]></category>
		<category><![CDATA[škály]]></category>
		<category><![CDATA[školy]]></category>
		<category><![CDATA[test]]></category>
		<category><![CDATA[vstup]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=1985</guid>

					<description><![CDATA[Odpověď na otázku není jednoznačná, protože pouhý údaj o hodnotě IQ není sám o sobě určující, ve světě totiž existuje řada testů IQ s různými výslednými stupnicemi.]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="has-drop-cap wp-block-paragraph" style="font-size:16px"><strong>Odpověď na otázku není jednoznačná, protože pouhý údaj o hodnotě IQ není sám o sobě určující, ve světě totiž existuje řada testů IQ s různými výslednými stupnicemi.</strong></p>



<h3 class="wp-block-heading">Historie </h3>



<p class="wp-block-paragraph">První moderní test inteligence vznikl roku 1905 a je spojen se jmény  francouzského psychologa Alfréda Bineta (1857 – 1911) a jeho žáka Theodora  Simona (1872 – 1961). Na jejich práci navázal Lewis M. Terman (1877 – 1956) ze  Stanford University School of Education, který roku 1916 uvedl tzv.  Stanford-Binetovu inteligenční škálu. Tato škála se stala mj. základem pro testy  US Army (tzv. Army Alpha a Army Beta), sloužící ke kategorizaci odvedenců.  Těmito testy (Army Beta byl určen pro negramotné) prošlo během 1. světové války  1,7 milionu odvedenců, podle výsledků byli zařazováni na vhodné armádní pozice.  Stanford-Binetova škála byla postupem času několikrát revidována, nejnovější  revize je označována jako Stanford-Binet 5. </p>



<p class="wp-block-paragraph">Další řada stupnic je spojena se jménem Raymonda B. Cattella (1905 – 1998), v  současnosti je používán test Cattell – revize III B, dále pak Cattell III A,  označovaný jako CFIS – Culture Fair Intelligence Scales, který by měl  minimalizovat vliv kultury či vzdělání na celkový výsledek testu. </p>



<p class="wp-block-paragraph">Americký psycholog David Wechsler (1896 – 1981, původem z Rumunska) je autorem tzv. Wechsler-Bellevue Intelligence Scale (1939, název dle místa jeho působení – Bellevue Psychiatric Hospital). Tato škála byla roku 1955 přepracována pod názvem WAIS (Wechsler Adult Intelligence Scale), vychází z ní rovněž WISC (Wechsler Intelligence Scale for Children, 1949). Současná revize WAIS je označována jako WAIS-5 (2024). Účelem revizí testů (nejen WAIS) je mj. eliminace tzv. Flynnova efektu, tj. toho, že průměrná hodnota IQ v populaci neustále roste; nárůst je cca tři body za deset let.</p>



<h3 class="wp-block-heading">IQ</h3>



<p class="wp-block-paragraph">Všechny výše uvedené škály mají společné to, že užívají tzv. normální 
rozdělení pravděpodobnosti pro popis rozložení IQ ve zkoumané populaci – stejně 
jako např. u tělesné výšky je část osob nižší, většina průměrná, další část 
nadprůměrná. Normální (či Gaussovo) rozdělení je znázorňováno Gaussovou křivkou 
a je charakterizováno dvěma parametry – střední hodnotou (μ, mean) a směrodatnou 
odchylkou (σ, standard deviation). Střední hodnota zhruba označuje nejčastější 
výskyt, průměrnou hodnotu, směrodatná odchylka pak udává zhruba to, jak jsou 
hodnoty soustředěny, rozptýleny kolem střední hodnoty – viz graf níže s křivkami 
pro dvě různé standardní odchylky σ = 15 a σ = 24. </p>



<p class="wp-block-paragraph">Všechny výše uvedené škály také používají jako střední hodnotu (μ) číslo 100 
(průměrná inteligence), odlišují se však právě velikostí směrodatné odchylky. 
Zatímco Wechslerova škála užívá hodnotu σ = 15, Stanford-Binet a CFIS hodnotu σ 
= 16, (Stanford-Binet 5 už ale pracuje s odchylkou σ = 15), stupnice Cattell III 
B pak σ = 24. </p>



<p class="has-text-align-center wp-block-paragraph">
<a href="https://magazin.mensa.cz//wp-content/uploads/2011/03/ved%20Gauss.png"><img decoding="async" alt="Normalni rozdeleni" src="https://magazin.mensa.cz//wp-content/uploads/2011/03/ved%20Gauss.png" width="482" height="294"></a>
</p>



<p class="wp-block-paragraph">
Přepočet mezi stupnicemi je možno provést přes tzv. percentil. Percentil 
např. 0,98 (= 98 %) při testování IQ znamená, že testovaný má vyšší hodnotu IQ 
než 98 % populace. Vycházíme z toho, že Gaussova křivka je normovaná (obsah 
plochy pod křivkou = 1), hledáme pak takovou hodnotu na ose x, aby velikost 
plochy ohraničené osou x, Gaussovou křivkou a rovnoběžkou s osou y v daném bodě 
byla právě 0,98. Pomocí např. MS Excelu a jeho funkce NORMDIST lze vytvořit 
např. následující převodní tabulku.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Z tabulky zjistíme, že ona dvě procenta, potřebná pro členství v Mense,  odpovídají při standardní odchylce 15 hodnotě 130, při odchylce 16 pak 132 a při  odchylce 24 hodnotě 148. Můžeme se tedy vrátit k úvodní otázce a odpovědět, že  při testu se směrodatnou odchylkou 15 ano, při testu s vyšší odchylkou nikoliv.</p>



<figure class="wp-block-table"><div class="pcrstb-wrap"><table><tbody><tr><td><strong>σ = 15</strong></td><td><strong>percentil (%)</strong></td><td><strong>σ = 16</strong></td><td><strong><strong>σ = 24</strong></strong></td></tr><tr><td>&nbsp;120</td><td>&nbsp;91,417</td><td>&nbsp;121</td><td>132&nbsp;</td></tr><tr><td>&nbsp;125</td><td>&nbsp;95,546</td><td>&nbsp;127</td><td>140&nbsp;</td></tr><tr><td>&nbsp;130</td><td>&nbsp;97,901</td><td>&nbsp;132</td><td>148&nbsp;</td></tr><tr><td>&nbsp;135</td><td>&nbsp;99,104</td><td>&nbsp;137</td><td>156&nbsp;</td></tr><tr><td>&nbsp;140</td><td>&nbsp;99,654</td><td>&nbsp;143</td><td>164&nbsp;</td></tr><tr><td>&nbsp;145</td><td>&nbsp;99,879</td><td>&nbsp;148</td><td>172&nbsp;</td></tr><tr><td>&nbsp;150</td><td>&nbsp;99,962</td><td>&nbsp;153</td><td>180&nbsp;</td></tr></tbody></table></div></figure>



<h3 class="wp-block-heading">Mensa a různé stupnice IQ</h3>



<p class="wp-block-paragraph">Mensa US uznává pro vstup předchozí výsledky celé řady testů (cca 200, mezi 
nimi všechny výše uvedené), vlastní vstupní test (MAT – Mensa Admissions Test) 
pak užívá stejně jako Stanford-Binet odchylku 16 s hranicí pro vstup 132. </p>



<p class="wp-block-paragraph">Cattell III B s odchylkou 24 je spolu s CFIS (16) užíván např. ve Velké 
Británii. </p>



<p class="wp-block-paragraph">Německo používá stejně jako např. Rakousko, ČR a Chorvatsko odchylku 15. </p>



<h3 class="wp-block-heading">Poznámka k testování IQ v USA</h3>



<p class="wp-block-paragraph">V současné době musí všechny děti navštěvující základní nebo střední školu v USA procházet povinným testem studijních předpokladů přibližně každé dva roky (ve své podstatě se jedná o převlečený IQ test. Konkrétní formu testu si ve většině případů určují jednotlivé státy nebo dokonce školní okrsky, a tak se používá skutečně velké množství různých testů. Studenti, kteří chtějí dále pokračovat ve studiu na vysoké škole, musí absolvovat některý z celostátních testů administrovaných soukromými firmami (opět se jedná o testy zaměřené na studijní předpoklady a případně elementární znalosti). Ač se nejedná přímo o testy inteligence, ve všech případech je testovanému sděleno, v jakém percentilu se nachází jeho výsledek v poměru ke ostatním, a s touto informací potom může požádat o vstup do Mensy. </p>



<p class="wp-block-paragraph"><em>Pokud máte zájem zjistit výši svého IQ, přihlaste se na <a href="http://www.mensa.cz/testovani-iq/" target="" rel="noopener">testování IQ pořádané spolčeností Mensa</a>. Společnost Mensa provádí testování prostřednictvím mezinárodně uznávaného standardizovaného testu jehož výsledek se můžete dozvědět v několika stupnicích.</em></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/mam-iq-130-mohu-do-mensy/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Více myslet znamená více pít?</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/vice-myslet-znamena-vice-pit/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/vice-myslet-znamena-vice-pit/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 30 Mar 2011 07:26:41 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Inteligence a vzdělávání]]></category>
		<category><![CDATA[alkohol]]></category>
		<category><![CDATA[faktory]]></category>
		<category><![CDATA[IQ]]></category>
		<category><![CDATA[kurzy]]></category>
		<category><![CDATA[pití]]></category>
		<category><![CDATA[prevence]]></category>
		<category><![CDATA[škola]]></category>
		<category><![CDATA[teenager]]></category>
		<category><![CDATA[výzkum]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=1984</guid>

					<description><![CDATA[Britská lékařská rada a časopis American Journal of Public Health spojily IQ a alkoholismus a naznačují, že nadané děti jsou ohroženy pozdější nadměrnou konzumací alkoholu.]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="has-drop-cap wp-block-paragraph" style="font-size:16px"><strong>Podle říjnového čísla American Journal of Public Health (AJPH) z roku 2008  „vyšší mentální schopnosti v dětství souvisejí s problémy s alkoholem a vyšším  příjmem alkoholu v dospělém věku.“ Přestože výzkum v oblasti dětského IQ a pití  alkoholu bude dále pokračovat, ty, kteří s mimořádně nadanými studenty pracují,  by měly výsledky zveřejněné v AJPH zajímat. </strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Výsledky studie </strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Výzkumní pracovníci G. David Batty, Ian J. Deary, Ingrid Schoonová, Carol 
Emslieová, Kate Huntová a Catharine R. Galeová použili britskou statistickou 
studii z roku 1970, která měla za cíl vysledovat užívání alkoholu u 8 170 
desetiletých Britů. Tyto děti narozené v roce 1970 byly otestovány na IQ v 10 
letech a zúčastnily se následných výzkumů v letech 2004 a 2008. Studie byla 
zveřejněna pod názvem „Mentální schopnosti v dětství a příjem alkoholu v 
dospělosti a problémy s ním: britská statistická studie 1970“ (Childhood Mental 
Ability and Adult Alcohol Intake and Alcohol Problems: The 1970 British Cohort 
Study) a autoři vysvětlují, jak se dopracovali ke statistické souvislosti mezi 
IQ v dětství a zvýšeným pitím alkoholu. Na každých 15 bodů nárůstu měřeného IQ 
připadal průměrně 1,27násobný nárůst spotřeby alkoholu, přičemž u žen byl nárůst 
výraznější než u mužů. </p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Včera a dnes </strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Děti ze zmiňované studie se od dnešních nadaných studentů v lecčems liší. 
Není třeba pravděpodobné, že by tehdy byly tolik poučené o prevenci drogové 
závislosti, a vzdělávací programy pro ty mimořádně nadané byly méně běžné nežli 
dnes. Avšak vysoký počet sledovaných jedinců, jimiž se studie zabývala, 
podobnost mezi přírůstky 15 bodů pro obě pohlaví a reakce na výsledky studie 
naznačují, že by rodiče i učitelé, kteří s nadanými dětmi pracují, měli být 
připraveni s jejich přechodem do dospělosti řešit některé vážné problémy. </p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Možné ovlivňující faktory </strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Studie byla přizpůsobena pro socio-ekonomické faktory, proto je v ní silně 
zvýrazněna rozdílnost podle pohlaví. U žen je vyšší pravděpodobnost, že se u 
nich projeví problémy s alkoholem než u mužů. Je možné, že lidé s vyšším IQ 
končí v profesích, které jsou více stresující, a že stres často vede k pití 
alkoholu. Je také možné, že lidé s vysokým IQ končívají v profesích, které 
vyžadují časté pití při společenských příležitostech, a že takovéto pití se může 
vymknout kontrole. Studie podotýká, že „podíl žen se zjištěnými problémy s 
alkoholem byl nejvyšší u žen vysokoškolaček a z manažerských kruhů.“ </p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Od myšlení k pití? </strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">V roce 2003 Journal of Secondary Education zkoumal „depresivní poruchu u 
vysoce nadaných dospívajících jedinců“ a vyslovil názor, že „vysoce nadaní 
teenageři zažívají deprese a že jsou schopni tajit i ty nejvážnější symptomy“. 
Jiným potenciálním faktorem, který někdy vede k pití, může být nekontrolovaná 
deprese, jelikož alkohol se obvykle používá jako samoléčebný nebo únikový 
prostředek. Vytvoření svých osobních zásad a postojů k hodnotám může studentům 
pomoci se soustředit na pozitivní smysl věcí a vyhnout se pádu do pasti deprese. 
</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Důsledky a souvislosti </strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Na mnoha školách běží kurzy, které se zabývají zdravotními riziky, jaká 
představuje nadměrné užívání drog a alkoholu. Budou-li mít učitelé nadaných 
studentů jistotu, že se jejich studentům dostane takovéhoto poučení a ti se 
přizpůsobí zdravému životnímu stylu, může být pro učitele prospěšné, zaměří-li 
se na ty možné ovlivňující faktory, které k nadměrné konzumaci alkoholu vedou. 
Nadaní studenti i jejich rodiče by měli být poučeni o projevech a symptomech 
depresí, zvládání stresu a výběru vhodné profesní dráhy. </p>



<p class="wp-block-paragraph">Ne všechna nová zjištění obsažená v článku AJPH jsou negativní. Dr. G. David 
Batty, vědecký pracovník Univerzity v Glasgowě a spoluautor většiny těchto 
výzkumů, provedl i jiné studie vzájemných souvislostí IQ a zdravotních aspektů. 
V září 2004 byl jedním z autorů článku v BMJ (British Medical Journal), který 
přišel s domněnkou, že lidé s vyšším IQ žijí déle než lidé s IQ nižším, možná 
proto, že jsou schopni se lépe rozhodovat v záležitostech zdravotní péče o svou 
vlastní osobu.&nbsp;</p>



<hr class="wp-block-separator"/>



<p class="wp-block-paragraph"><em>Přeloženo z TableAus, časopisu australské Mensy, č. 384.</em></p>



<p class="wp-block-paragraph"><em>Pokud máte zájem zjistit výši svého IQ, přihlaste se na <a rel="noopener" href="http://www.mensa.cz/testovani-iq/" target="">testování IQ pořádané spolčeností Mensa</a>. Společnost Mensa provádí testování prostřednictvím mezinárodně uznávaného standardizovaného testu.</em></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/vice-myslet-znamena-vice-pit/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
