Investování do startupu se v angličtině nazývá Venture Capital a do češtiny se překládá jako „rizikový kapitál“. Riziko tam totiž je – a ne zrovna malé. Dle Investopedie (mensa.click/vp) zanikne 20 % všech startupů ve svém prvním roce života, 50 % do pěti let a 65 % do deseti let – a do toho jako investor dáváte své peníze. A nejsou to malé částky, běžná počáteční investice do českého startupu (v andělském kole) byla 214 150 EUR od tří až pěti investorů, takže odhadem 53 000 EUR (1 283 821 Kč k 28. 12. 2022) na jednoho investora.

Čeští rekordmani

Nejvyšším exitem české firmy je prodej antivirového AVASTu v srpnu 2021 za celkových 7 560 000 000 EUR. Ohromující částka. Rohlík.cz Tomáše Čupra zase získal z českých startupů od investorů nejvíce peněz – 677 798 712 EUR v osmi investičních kolech. Za zmínku stojí také ShipMonk Honzy Bednáře s 325 894 300 EUR ve třech investičních kolech. Mezi nejaktivnější české venture kapitálové fondy patří Credo Ventures (56 investic ke konci roku 2022), StartupYard (50 investic), Miton (39 investic), Reflex Capital (37 investic) nebo Lighthouse Ventures (34 investic).

Pokud vás toto téma zaujalo a rádi byste viděli jednotlivá investorská kola a výše částek přehledně na jednom místě, doporučuji se začíst do excelového dokumentu Funding, Failures and Exits of Czech Tech Startups (mensa.click/vn), který připravil Adam Kurzok společně s naší iniciativou Czech Founders. Jsou zde sesbírána veškerá dostupná data o investicích, exitech i zánicích českých startupů od února 2006 do současnosti.

Možná si říkáte, proč startupy potřebují na rozjezd takový balík peněz. V dnešní době se startupem nazývá kdejaký projekt či firma, ovšem Investopedie (mensa.click/vq) vidí jako startup firmu, která roste o 5–7 % každý týden. Paul Graham (mensa.click/vr) z jednoho z nejlepších světových startup akcelerátorů Y Combintator vidí jako startup firmy, které jsou schopné růst až o 10 % každý týden.

Na druhou stranu je třeba uvést a zdůraznit, že startupy a firmy založené na rychlém růstu (a tedy závislé na externích penězích) není třeba glorifikovat. Budování „jen“ běžné firmy sice nemusí přilákat velké investice ani články v médiích, ale mnohdy se jedná o zdravější způsob podnikání, kdy utratíte jen to, co sami vyděláte. Již od začátku tedy ověřujete, že o váš produkt/službu je opravdový zájem.

Hledání investora – rychle nebo dobře

Pro potřeby článku zůstaňme u předpokladu, že budujete startup a plánujete oslovit investora s žádostí o finanční injekci. Jak takový proces probíhá?

Začněme tím, že ve svém okolí nemáte nikoho, kdo by do firem investoval, je tedy třeba oslovit někoho mimo vaši sociální bublinu. Téměř každý venture capital fond má webové stránky s kontaktní osobou či formulářem k vyplnění základních údajů o vašem podnikání. Formulář bývá delší a jeho vyplnění několik minut zabere – bude po vás chtít informace o odvětví, ve kterém podnikáte, počet členů týmu, vaše zkušenosti s produktem/službou, PDF prezentaci o vás, kde geograficky podnikáte, kdo je vaším cílovým zákazníkem a jak ho hodláte oslovit a přesvědčit, nebo také výši samotné poptávané investice.

Stejně jako když při hledání práce posíláte „na míru“ sestavený životopis a motivační dopis každé pracovní nabídce, tak i u hledání investora je dobré udělat si v předstihu rešerši jednotlivých fondů (klidně z jejich webu), zjistit, do kterých odvětví investují, jakou mají průměrnou výši investice nebo zda má někdo z jejich týmu s vaším produktem/službou zkušenost. Ušetří to čas oběma stranám, hlavně ale vám.

Většina fondů disponuje týmem analytiků, kteří všechny přijaté zprávy procházejí a rozhodují, kterým dále věnovat čas, a kterým nikoliv. Pokud váš projekt tímto sítem projde, proběhne následné seznámení nejen s vámi, ale hlavně s vaším týmem a projektem. Záměrně píši i týmem, protože v počátcích startupu bývá tým jedním z nejdůležitějších kritérií při rozhodování

Stejně jako u vaší důslednosti při „proklepávání“ investorských fondů, i zde záleží na důslednosti jednotlivých investorů. Někde totiž lze investici získat do pár dní od prvotního setkání, jinde celý proces zabere několik měsíců. Obojí má svá pro a proti. U rychlé investice máte peníze brzy na bankovním účtu a můžete se plně soustředit na vývoj svého produktu/služby. Na stranu druhou zcela nevíte, s kým jste si „plácli“, jak dotyční fungují pod tlakem, jaké s vámi mají dlouhodobé plány, na kolik se plánují zapojit do chodu vašeho startupu či jak se zachovají, když se vám nějaký čas nebude dařit dle předpokladů. Ne nadarmo se říká, že získání investice je jako manželství, pokud to nevyjde, pokazí to nemálo věcí a těžko se z toho vystupuje/rozvádí.

Ze zkušenosti preferuji investory a fondy, kteří si dávají záležet na proklepnutí startupu, což na jednu stranu vyvíjí tlak mimo jiné na doložení podkladů a finančních plánů a mnoho hodin setkávání, zároveň ale víte, s kým zaléháte do zákopů, a je zde šance, že se můžete spolehnout na pomoc od svých investorů i nad rámec samotné investice. Jedná se o velice oblíbený pojem „Smart Money“ (mensa.click/vs), kdy nad rámec poskytnutých peněz investor také pomáhá s tím, co je potřeba – například s budováním komunity, hledáním klientů, nabíráním zaměstnanců, konzultacemi nad marketingem, prodejem, účetnictvím a podobně. Proč na něco přicházet sama či sám, když se mohu poučit od těch, kteří už tím prošli a určitě se u toho i spálili?

A na závěr – co mi „dává právo“ o tom psát? Starám se o jednu z největších středoevropských vzdělávacích platforem pro startupy Disraptors, jsem investičním analytikem ve venture capital fondu Air Ventures, pomáhám budovat startup komunitu v uskupení Czech Founders a sám mám za sebou podnikání. Toto vše mi umožnilo nahlédnout pod pokličku největších investic do středoevropských startupů, ale také jsem se mohl třeba setkat se Stevem Wozniakem, spoluzakladatelem Apple, s Tomem Cwikem, odpovědným za přípravu vozítka Perseverance na Marsu, se sestrou Elona Muska Toscou Musk, která podniká ve streamovacích službách, nebo díky našim akcím s dalšími úspěšnými lidmi ze Stanfordu, NASA, Evropské vesmírné agentury, Revolutu nebo třeba i českého AVASTu.

Mnohá řešení byla už v různých zdrojích popsána, ale obvykle tam chybí praktické odpovědi a jasný postup, jak vše propojit, aby celek dával smysl a jeho části si navzájem neodporovaly. Co dělat, když chci zajistit oprávněný přístup, znemožnit neoprávněný přístup a mít možnost reagovat i na násilí? Řešení bude víc, jsou různé situace, různé rodiny, různé důvěry. Pokud čekáte obecnou radu, pak mám jedinou: Buďte paranoidní…

Jediné správné řešení neexistuje i z důvodu, že máme různé, i protichůdné požadavky. Bývalý alkoholik bude chtít, aby jeho důvěryhodní blízcí měli možnost mu odstřihnout přístup k bitcoinu, když u něj uvidí relaps. Homosexuál, kterého rodiče kvůli jeho sexuální orientaci vyhnali na ulici, jim takové možnosti nedá, ačkoliv možná stále bude chtít, aby po něm případně i přesto dědili – i kdyby jen v době, kdy kolem sebe nebude mít nikoho vhodnějšího.

Pokud se netrefím do vaší situace, nezbývá, než si přečíst druhý díl (který vyšel v únorovém čísle časopisu), kde jsou zmíněny jednotlivé metody i rizika, a pokusit se vymyslet si řešení vlastní.

Obecné požadavky

Shrňme si nejprve, co vše by mělo řešení splňovat, bez ohledu na individuální specifika:

– minimální počet slov pro obnovu by neměl být na jednom místě (a to ani ve vašem bytě, a když už, tak aspoň ne pohromadě)
– ke slovům byste měli mít přístup, i když bude celý váš byt zničen i s geograficky či topologicky blízkým okolím,
– vaši příbuzní by se za vašeho života k celé sadě slov neměli dostat,
– po vaší smrti nebo během vaší dočasné indispozice by se příbuzní k celé sadě slov naopak dostat měli,
– i vy po ztrátě paměti byste měli být schopni zjistit, kde, co a jak spojit (a přitom náhodný zloděj ne),
– měli byste mít, podobně jako ještěrka, možnost obětovat část peněz a uspokojit tak útočníka při vydírání,
– řešení by mělo být co nejjednodušší, aby šlo co nejsnáze udržovat aktuální.

Potřebujete zdravou obezřetnost a pečlivost, kterou postupně všemožnými státními regulacemi ztrácíme. Proto existují hardwarové peněženky, které vám vřele doporučuji. Některé postupy vám nástroje neumožní udělat pohodlně elektronicky, ale nutí vás např. do ručního opisování slov. Proto Shamir slova. Proto masivní používání QR kódů adres, aby nedocházelo k obdobným častým omylům jako při opisování bankovních účtů. Proto skryté peněženky v Trezoru T.

Držení a zabezpečení bitcoinů

Na internetu je plno návodů, zde je můj stručný návod, jak začít: Kupte si hardwarový trezor, dává mi smysl český Trezor model T. Zvláště pokud chcete vyřešit celou rodinu pomocí skrytých peněženek nebo chcete využívat Shamir seed (bez kterého se nicméně lze obejít).

Přes služby typu Coinbase jen nakupujte bitcoiny, držte tam jen menší množství bitcoinů a optimalizujte tak poplatky. Nicméně větší množství bitcoinů přesouvejte k sobě do peněženky. Tam jsou skutečně vaše, podobně jako je zlato skutečně vaše, až když k němu máte fyzický přístup.

Pro rodinu mi dává smysl založit jednu společnou peněženku, klidně s obyčejnými slovy. A ta slova mít zálohována na více místech tak, aby k nim měla přístup celá rodina. Za mě stačí dvě sady/části slov. Jednu mít třeba v hrnku vzadu v kuchyni. Druhou mít třeba v nějaké knize. (Silně doporučuji nepoužívat naprosto stejný způsob, jaký uvedu kdekoliv v článku, jen se inspirujte.) Zálohu obou (všech) sad umístěte třeba do vaší chaty, nebo ještě lépe jednu sadu umístěte do domu rodičů z jedné strany a druhou sadu do domu rodičů z druhé strany, pokud jsou geograficky dostatečně vzdáleny a současně pokud jsou vzdáleny topograficky (v jiném údolí, vzdálenější kopec apod.). Současně bych se nebál říct oběma rodinám, jak slova spojit, aby se po vaší smrti k penězům dostali. Pro případ rizika společné smrti s vašimi rodiči, pokud např. jezdíte na společné dovolené, zvažte další/jiné osoby, kterým danou sadu slov předáte (bratranci, sestřenice z dané strany). Jednu kopii bych uschoval, třeba zakopal, pro případ zničení bytu.

Jako jednu z prvních věcí po úmrtí jakékoliv důvěryhodné osoby předejte slova někomu jinému. Protože je ale toto společensky nepříjemné, raději mějte víc kopií, aby to nebylo třeba řešit okamžitě po tom, co se dozvíte, že někdo zemřel.

Je partner sirotek nebo nedůvěřujete jeho rodině opilců? Hledejte mezi přáteli nebo použijte notáře.

Rozdělení prostředků

Ve společné peněžence mějte společné peníze, doporučuji spíše menší část na běžné nakupování, popř. částku, kterou obětujete při vydírání nebo pro zloděje, který nalezne slova.  I tuto společnou peněženku chraňte PINem, který budete znát vy a váš partner. 

Kromě společné peněženky založte pro každého člena rodiny jeho vlastní skrytou peněženku, ke které bude mít přístup jen on, a to na základě společných slov a hesla, které bude jen jeho vlastní. V těchto tajných peněženkách bych umístil hlavní částky. Paranoici mohou vytvořit ještě jednu skrytou peněženku pro případ znalých vydíračů, kteří by se nespokojili s neskrytou peněženkou. Nicméně čím víc skrytých peněženek, tím víc hesel, které budete muset zálohovat a současně chránit proti útokům. Tato hesla zálohujte i rozdělte podobně jako slova k hlavní společné peněžence. A naučte své děti, aby si je také zálohovaly a rozdělily.

Pro běžné nákupy doporučuji mimo jiné kvůli poplatkům založit Lightning Network. Bohužel Trezor nepodporuje Lightning network a ani se k tomu nechystají. Zbývá používat jedině softwarovou peněženku, zkuste třeba open source Blue Wallet (bluewallet.io). Oproti návodům na internetu doporučuji zachovat vyšší obezřetnost i v případě peněženky Lightning network, neukládal bych privátní klíč do mobilu (ani ve formě QR kódu, ani řetězce znaků), ale raději doporučuji pracně opsat řetězec znaků ručně, popř. vytisknout QR kód přímo na tiskárně. Paranoici si samozřejmě pohlídají vše kolem, ukládání na tiskárnu, zvláště pokud tisknou nepřímo přes wifi. V každém případě softwarová peněženka bude vždy rizikovější než hardwarová peněženka, takže opatření s mírou. Opět zálohovat, rozdělit (i QR kód lze rozstřihnout), zalisovat, předat na vhodná místa.

Ztráta paměti vs. zloději

Riziko ztráty paměti a riziko náhodného zloděje jsou dost proti sobě. Nemá to podle mě bezpečné řešení. Proti náhodnému zloději se lze bránit tím, že budete potřebovat nějaký údaj, ke kterému se dostanete i po ztrátě paměti – například rodné číslo, datum narození nebo počet dětí (ale to je příliš málo kombinací proti útoku hrubou silou). Asi nejlepší řešení je tetování na nejméně odhalovaném místě (ale někde musí být kopie pro případ vaší smrti spojené s destrukcí vašeho těla a co pak, když bude údaj kompromitován, vaše tělo pojme jen omezený počet změn tetování).

Za mě nejjednodušším řešením je závěť s přílohou, kde bude seznam všeho, co máte. A pravidelně aktualizovat, nejen kvůli bitcoinu, ale i kvůli dalším věcem, které by notáři nezjistili – více také „Nouzový přístup k vašim záležitostem pro příbuzné“ na mensa.click/lp. Neuchovával bych tu slova, jen bych zde udržoval seznam míst, kde či u koho se jednotlivé sady slov nacházejí. Pokud vaše blízké instruujete, abyste si při ztrátě paměti zašli pro závěť a její přílohu (nejlépe, pokud notář bude současně vaším známým), riziko ztráty paměti tím vyřešíte.

Na závěr vás varuji před bitcoinem, žádnou nedbalost neodpouští. Současně vás varuji před investováním do něj, zaprvé jsem legislativou nepřímo nucen to dělat, za druhé bitcoin není pro běžného občana, který je zvyklý na různé ochrany a kdykoliv se něco „negativního“ stane, čeká, že někdo (stát, zákonodárci) učiní opatření, aby se to už nikdy stát nemohlo. Nicméně pokud se už do něj investovat rozhodnete, nezapomeňte na to, jak odlišný je bitcoin od státních peněz, a vzpomeňte se si na ty Švédy ve výtahu v Indii.

Dá se říct, že máme tři typy rizik spojených s Bitcoinem. Ty přitom mají svým způsobem navzájem částečně protichůdné požadavky pro prevenci.

Rizika oprávněného přístupu

Existuje řada rizik, která budou mít za následek, že se k bitcoinu nedostane ten, kdo se k němu dostat má (tedy především vy nebo pro případ vaší dočasné či trvalé neschopnosti vaši blízcí) – například nedbalé načmárání slov, zničení nebo ztráta, koma, ztráta paměti nebo úmrtí.

Pro riziko ztráty paměti nebo úmrtí je vhodné mít co nejvíce záloh, o kterých příbuzní vědí. Nicméně abyste předešli okradení, současně potřebujete, aby se k zálohám nikdo nedostal bez vás, nebo alespoň ne dříve než po vaší smrti.

Samotnou hardwarovou či softwarovou peněženku nicméně není třeba proti těmto rizikům příliš chránit, koupíte či nainstalujete novou, a pokud máte slova, vše obnovíte. Nemusíte příliš chránit ani heslo k peněžence, po obnově si můžete nastavit nové.

Po zapsání slov, k čemuž vás přímo donutí hardwarová i softwarová peněženka, si v prvé řadě vyzkoušejte obnovu z těchto slov – mimo jiné proto, že tím vyzkoušíte jejich čitelnost. Mnozí z nás už ručně moc nepíšou, jejich ručně psané písmo není z nejčitelnějších a psací stroj doma nemají… Pokud se vám obnova nepodaří (u Shamir slov vyzkoušejte všechny části!), prostě si založte novou peněženku a zapište si nová slova čitelněji (a znovu vyzkoušejte). Stejně tak pokud používáte skryté peněženky, ověřte čitelnost zapsaného hesla. Pozor, pro případ vašeho úmrtí je třeba, aby vše bylo jasně čitelné nejen vámi, ale dědici. Pokud opravdu škrábete, zvažte zapůjčení psacího stroje. Některé šicí stroje umožňují vyšít písmena – jen bych se obával vypárání (raději každé písmeno zvlášť zapošijte).

Zajistěte, aby se váš dědic či dědicové o vašich bitcoinech dozvěděli, věděli, co s nimi dělat, dostali se k nim a mohli je použít či prodat. Jak? To už je obtížnější otázka. Někdo slova i s pokyny svěří závěti. Někdo je dá k jiným cennostem do trezoru. Podobná opatření jsou potřebná i pro nepravděpodobný případ, že utrpíte např. úraz hlavy kvůli kterému ztratíte paměť. Budete schopni zjistit, že máte bitcoiny, kde je máte, jak se k nim dostanete? Nebo podobně jako nepoučení pozůstalí při úklidu vyhodíte lísteček s pár anglickými slovy?

Zajistěte také, abyste se ke svým bitcoinům dostali, i když vám živel zničí celý váš byt (tedy včetně notebooku, hardwarové peněženky a slov; musíte počítat i s variantou, že přijdete o mobil, který obvykle máte vždy u sebe). Obecně se u zálohování doporučuje „pravidlo 321“ – tedy mít minimálně 3 zálohy, na minimálně 2 různých místech a na minimálně 1 geograficky vzdálené lokaci. Nicméně je potřeba, aby ta nejvzdálenější záloha byla dostatečně daleko od vašeho bytu – riziko, že když povodeň, nebo tornádo zničí váš byt, zničí i okolí, je značné. Proto je potřeba zálohu dát k dostatečně geograficky i topograficky vzdáleným, a přitom důvěryhodným známým, popř. je někde dostatečně daleko zakopat, skrýt (lépe kilometr přes kopec než dvacet kilometrů po proudu řeky).

Někteří důvěřují relativně dražším kovovým destičkám, kam slova vyryjí (pozor na čitelnost). Ano, jsou odolnější, takové destičky by měly přečkat i požár, nicméně i kovovou destičku vám povodeň odnese, tornádo odfoukne. Mně se zdá levnější a lepší mít prostě víc záloh, které ale budou odolné proti běžným věcem jako je vlhkost nebo myši. Prostě použijte papír a kvalitně zalisujte alespoň do plastu.

Současně myslete na to, že by se k vašim bitcoinům měli blízcí být schopní dostat se i dočasně nebo k části peněz – pro případ, že upadnete do kómatu nebo se stanete vlivem duševní choroby či úrazu dočasně nesvéprávným (a to třeba z důvodu alkoholismu nebo gamblerství).

Nicméně tyto zálohy pomohou jen pro případ zničení nebo ztráty, kdy je nikdo nenalezne. U dalších rizik musíme zálohy chránit výrazně složitěji.

Rizika neoprávněného přístupu

Druhým typem jsou rizika, že se k bitcoinu dostane někdo, kdo se k němu dostat nemá. Což jsou v prvé řadě náhodní nálezci nebo zloději, v druhé řadě zloději, kteří jdou cíleně po vás. V tom horším případě i vaši blízcí, bývalí partneři nebo obchodní partneři – někdo z vašich důvěrníků se může dát na pití, drogy nebo propadnout jiné závislosti. A zblbnutí kvůli hormonům (např. zamilovanost) se taky počítá.

Oproti návodům na internetu mi nedává smysl pouhé zapsání všech slov na jedno místo, protože případný náhodný nálezce nebo zloděj po chvilce googlení pochopí, o co jde – trochu mi to připomíná klasické heslo do počítače napsané na monitoru. Ano, proti útočníkovi z internetu je to účinné, proti fyzickým útočníkům jsou to otevřené dveře s pozváním dovnitř. Shamir slova jsou bezpečnější, ale stále v sobě implicitně zahrnují informaci pro nálezce či útočníka, že se jedná o Shamir slova – odlišují se nejen viditelným počtem slov (20 nebo 33 slov). Na druhou stranu takto zapsaná slova pomáhají případným pozůstalým (nebo vám po ztrátě paměti) pochopit, o co se jedná a jak je použít.

Pokud tedy máte jedno geniálně bezpečné místo, kam se pozůstalí dostanou vždy jen po vaší smrti nebo i vy po ztrátě paměti kdykoliv (a současně se nějak dozvíte, kde to místo je), stačí to. Nicméně já takové místo neznám. Pro některé může být řešením notář a uložení závěti u něj, pokud mu důvěřujete a důvěřujete i systému, že notáře nepřinutí vydat údaje i někomu jinému (např. až se stane prezidentem Hitler 2.0). A současně musíte věřit, že notář učinil všechna možná opatření jak proti požáru, povodni nebo tornádu, tak proti prozrazení. Někdo použije trezor odolný proti ohni, nicméně bude mít nový problém, jak trezor ochránit, a přitom k němu mít přístup. Pokud znáte řešení, napište mi ho, prosím.

Já vím jedině to, jak toto riziko snížit – a to diverzifikací rizik, tedy rozdělením slov na více částí. Rozdělení na více částí (až 16) je úkolem Shamir slov. Můžete si vybrat, kolik částí z kolika bude potřeba k přístupu. Je to jednoduché a blbuvzdorné, protože části můžete zadat v libovolném pořadí. Toto podporuje jen hardwarová peněženka Trezor model T. Pokud ji nemáte, můžete i tak slova jediné sady ručně rozdělit – nicméně vždy budete potřebovat všechny části ve správném pořadí. Jak si pomůžete oproti důvěře v notáře? Diverzifikujete rizika, zabráníte, aby jeden člověk sám porušil slovo, bude potřebovat minimálně dalšího člověka (dle vašeho nastavení), aby vám bitcoiny ukradli společně. Bude ho (případně je) nucen pokoušet, pod hrozbou násilí přinutit. Což mimo jiné znamená, že se pravděpodobně dozvíte, kdo to byl – a pokušitel vždy riskuje, že ten druhý vše nahlásí.

Co se například doporučuje? Konfigurace 3 ze 6 při použití Shamir slov. Tři sady slov budete mít vy, jednu sadu notář, po jedné sadě dáte svým blízkým, dědicům. Tak prý zajistíte, že se k bitcoinu za života dostanete jen vy a po smrti se k nim dostanou dědicové jen spolu. Podobné řešení vytvoříte i bez Shamir backupu tím, že svá slova rozdělíte na tři části, vy budete mít všechny, jednu část dáte notáři, a dalšími částmi podělíte své příbuzné. Jen musíte na tyto části umístit i pořadí (nebo prostě pozůstalí vyzkouší všechny možné kombinace, je jich jen šest). Tohle řešení má stále zradu v tom, že pokud ČR podobně jako Čína zakáže veškeré transakce kryptoměn, bál bych se, že notář pak po vaší smrti příslušnou část nevydá. Jak moc je to pravděpodobné, nechám na vašem odhadu, já jen na toto riziko upozorňuji. A s advokátem si možná taky nepomůžete, protože snahy prolomit advokátní tajemství tu jsou také. Na druhou stranu uchovat něco u advokáta, aniž by věděl, co uchovává, lze.

Pokud svým blízkým důvěřujete víc než notáři, resp. státu, možností je rozdělit části jen mezi vaše příbuzné (popř. místa).
Nespoléhejte prosím na to, že se vaši pozůstalí dostanou k vaší kopii ve vašem bytě. Má to jeden nepravděpodobný, ale možný háček – pokud např. z důvodu úniku plynu vybuchne váš byt včetně vás, bitcoiny budou ztraceny.

Riziko násilí

Třetím typem rizik jsou rizika, že jste donuceni dát k bitcoinu přístup, a to ať už jste vydírání předem (peníze nebo život), nebo ex-post (jestli chcete vidět svá nyní námi zašifrovaná data, pošlete bitcoiny na adresu…).

Zde vidím jen řešení, které jsem popsal výše. Mít trezor a v něm mnoho peněženek. Jedna viditelná s nějakou almužnou pro toho, kdo váš přinutí vydat slova či PIN k hardwarové peněžence i samotnou peněženku. Paranoici budou mít pro tyto účely další tajné peněženky, které vydají, když nátlak bude příliš velký, a které budou s to uspokojit i znalého vyděrače.

Samozřejmě stejně, ne-li více, bude důležitá prevence vydírání. Zde víceméně pomohou stejná opatření jako u státních měn. Pokud navenek nebudete dávat veřejně najevo, že jste dědic Kellnera, je pravděpodobnější, že po vás nebudou chtít částku jako po Kellnerovi. Pokud na běžné denní platby za kafe budete používat Lightning Network (mensa.click/mo), na běžné nákupy budete používat softwarovou peněženku a jen na obří nákupy sáhnete na hardwarovou peněženku, omezíte mnohá rizika, především ta častá rizika z nepozornosti, nedbalosti a omylu.

Problém je, že každá skrytá peněženka znamená další heslo, které je třeba chránit. A to je, opět protichůdně, potřeba současně 1) co nejvíc zálohovat pro případ zničení a co nejvíc tajit, aby nálezce heslo nemohl použít, 2) zajistit, aby ho v případě potřeby byli dědici schopni použít.

Tento článek vám měl dát obecný návod, na co vše si dávat pozor a jaké metody lze použít. Nicméně stvořit celý systém je na vás. V posledním díle vám představím relativně jednoduchý systém opatření pro nejčastější případ na příkladu páru, kdy oba mají své příbuzné a své zázemí.

Nezbytně stručný a rychlý úvod do bitcoinu

Bitcoin není méně bezpečný než státní měna, pro některé situace je dokonce bezpečnější, vyžaduje ale jiný přístup. Kryptoměny mají obrovskou výhodu např. v tom, že jsou čistě elektronické, založené na složité matematice asymetrické kryptografie a dalších nástaveb na kryptografii postavených. Stačí si tak třeba zapamatovat (nedoporučuji), vytetovat, vyšít, napsat nebo v knize vyznačit 12 anglických slov v daném pořadí a vždy, kdykoliv a kdekoliv se ke své kryptoměně dostanete. Těch 12 slov jakožto mnemotechnická fráze pro obnovu dat kryptopeněženky (v angličtině recovery seed) odpovídá 128bitovému klíči – a paranoici mohou používat i vyšší počet slov (18, 24). Díky těmto slovům si vaše peněženka najde vaše privátní klíče, k nim si najde veřejné klíče, adresy, kam vám lidé mohou kryptoměnu posílat a přes které uvidí historii transakcí.

Stačí 12 slov. Jak je zabezpečit a uchovat, je tedy doslova klíčová záležitost.

Budu mluvit o bitcoinu, nicméně většina věcí se týká snad všech kryptoměn. Pokud si ale myslíte, že budete diverzifikovat riziko tím, že budete investovat do vícero kryptoměn, raději to nedělejte. Kvalitativní rozdíl mezi bitcoinem a ostatními kryptoměnami, zvlášť těmi, které vznikly v posledních letech, je propastný: v důvěře, „stabilitě“ i celkové kapitalizaci, která souvisí s volatilitou.

Co u bitcoinu řešit víc než u státních měn

Chyby z nedbalosti. Když si heslo naškrábete na papírek a pak ho po sobě nepřečtete, papírek ztratíte, sežere vám ho kočka nebo rozstříhá dítě – u státních peněz žádný problém, stává se často, necháte si poslat heslo nové. U bitcoinu? Prostě musíte vyzkoušet všechny možnosti, co by ta vaše škrábanice mohla být, žádná jiná možnost není. Pokud je kombinací příliš mnoho a předem jste si nevytvořili zálohu, právě jste přišli o bitcoiny. Ano, tak je to snadné.

Přirovnal bych to k příběhu z knihy Faktomluva, kdy Švédové přijedou do Indie a jeden strčí nohu do zavírajících se dveří výtahu, aby kolegovi výtah neujel. Díky rychlé reakci Inda, který zmáčkne nouzové tlačítko, se nic vážného nestane, jinak by výtah nohu možná i usekl. Ind se diví, že Švédové tak moc spoléhají na (nouzové) bezpečnostní opatření svých výtahů, Švédové se diví, že Indové běžně jezdí v tak „nebezpečném“ výtahu. Pozor na to, u bitcoinu jste v situaci Švéda, co jede výtahem v Indii.

Úmrtí. I když je vám 14 nebo 20 let, smrt je sice méně pravděpodobná než v 80 letech, nicméně stále možná a měli byste na ni být nachystáni. Když se jedná o státní měnu na bankovním účtu, po vaší smrti notář osloví banky a vaši dědici budou mít k vašim penězům automatický přístup. I když nemáte závěť či ji zákon nerespektuje, dědicové jsou určeni zákonem. V případě bitcoinu se k němu bez vaší přípravy pozůstalí nikdy nedostanou, i kdyby věděli, že jste ho měli a na kterých adresách. A když o bitcoinu nebudou nic vědět a mezi vašimi věcmi najdou nějaký papírek/destičku s anglickými slovy, pravděpodobně je v klidu vyhodí, aniž by tušili, co znamenají. Na druhou stranu – když se třeba ve 14 letech dobře postaráte o to, že vaše bitcoiny dostane po vaší smrti vaše přítelkyně, tak to tak bude, na rozdíl od státních peněz, kde by v tomhle věku byla vaše závěť neplatná.

Kóma, nesvéprávnost. Když upadnete do kómatu nebo se stanete dočasně nesvéprávnými z důvodu nemoci nebo úrazu, existují státní metody, jak se vaši blízcí stanou vašimi opatrovníky a po dodržení jistých procesů se dostanou i k vašim penězům. Pokud vlastníte bitcoin a nepamatujete na tohle předem, opět máte smůlu.

Požár, tornádo, povodeň. Pro případ, že vám nějaký živel zničí byt, se obvykle pojistíte, takže do určitého limitu vám pojišťovna nahradí dokonce i hotovost. Téměř ve všech případech se postupně dostanete k rodnému listu, občanskému průkazu, a nakonec i k účtům. Ale pokud se jedná o bitcoin? Máte problém, vše je na vás. Pokud jste si náhradní způsob nenachystali, tak prostě neexistuje.

Omyl, podvod. Když omylem pošlete státní peníze na špatný účet, není obvykle vše ztraceno. Lze vypátrat majitele účtu, banka ho osloví a vaším jménem ho požádá o vrácení peněz. To také většina majitelů účtů udělá, mimo jiné proto, že v rámci České republiky jim jinak hrozí postih. V některých případech dokonce dostanete peníze částečně zpět, i když je z vás někdo vyláká podvodem. U bitcoinu zapomeňte. Ztroskotáte hned na prvním kroku. Nevíte, koho oslovit, neznáte identitu vlastníka adresy, kam jste peníze poslali. Můžete jen spoléhat na to, že peníze pošle zpět sám od sebe – jenže i když bude čestný, nemusí si ani všimnout, že mu peníze přišly. A v případě podvodu jste prakticky bez šance. Nepočítejte s tím.

Ztráta, krádež, ztráta důvěry. Když ztratíte platební kartu, zablokujete ji. A i když ne, můžete být předem na toto riziko pojištěni. Banka má navíc mnohdy ze zákona částečnou odpovědnost. Když ztratíte přístupové údaje k účtu, prostě je zablokujete – a vždy existuje cesta, jak se ke svým penězům opět dostat. Když se rozvedete nebo někdo z vašich blízkých ztratí vaši důvěru, situaci vyřešíte obdobně. U bitcoinu? Bez šance. Neexistuje ani cesta, jak zablokovat přístupové údaje. Jedině převést všechny bitcoiny na jinou adresu – dřív, než to udělá zhrzená milenka.

Loupež, vydírání. Bohužel existují případy, kdy vám někdo hrozí násilím nebo má rukojmí, např. zašifrovaná data, a vydírá vás. (Pozor, v některých zemích je nelegální vyděrači zaplatit, více např. starší čísla časopisu Security World). Zaplatíte muži, co stojí před vámi se zbraní v ruce? Když máte v případě státních peněz opravdu velké štěstí, útočníka najdou a má z čeho platit, tak ho přinutí vám peníze vrátit. Jedná se spíše o nepravděpodobný scénář, u bitcoinů jsou ale šance prakticky nulové.
Obávám se, že mnoho lidí na bitcoin zanevře, jakmile se s jednou z výše uvedených situací potká a nevratně kvůli ní o peníze přijde.

Pokud jsem vás vystrašil a budete bezpečnost i rizika kryptoměn brát mnohem vážněji než se státní měnou, článek splnil svůj účel. V příštím díle se pokusím nastínit některá možná dílčí řešení jednotlivých rizik.

1. Musí znát své potřeby a své možnosti

Zná, kolik vlastní polí. Zhruba ví, kolik polí by byl schopen pronajmout a zhruba za kolik. Kolik polí by si případně mohl pronajmout od jiných a za kolik. Také ví, kolik má k dispozici obilí, kolik obilí během roku potřebuje pro své potřeby (jídlo, krmení dobytka), také zná rizika (počasí, neúroda), a tedy na bezpečném místě si uchová dostatek obilí na setbu i spotřebu v příštím roce. Investor zná rizika své investice, zná svůj rozpočet (náklady) a vždy má svou finanční rezervu pro případ neúspěšné investice.

2.

2. Musí se rozhodnout, jestli a kolik investuje

Vlastní x hektarů polí, může je nechat ladem a obilí v sýpkách. Ale pokud je pole ladem a nemá se znehodnotit, vyžaduje údržbu (orání, opravy plotů, likvidace plevele před vysemeněním) i náklady (daň z nemovitosti). Investor může peníze nechat na účtě, kde mu je požírají poplatky.

Může se rozhodnout pole pronajmout a získat nájem. Bezpracný zisk? A co daň z příjmu, tj. nájmu? A nájem nebývá vysoký, protože nájemce chce mít také zisk. Investor půjčí peníze bance a dostává relativně malé úroky, z kterých se odvádí daně.

Nebo naopak si může pronajmout další pole, platit nájem a hospodařit na větších lánech. Ale musí vědět, kdy se mu vyplatí si pole pronajmout a kdy už ne … Od banky si půjčí na investici. Anebo investuje s tzv. pákou, tj. půjčka je implicitně zahrnuta v produktu.

3. Musí znát investici

Každý opravdový sedlák ví, jak a kdy set obilí. Ví, jak se o obilí má starat, kdy sklízet, kdy hnojit … Zkušenostmi roste přehled a přesnost odhadu vývoje. Tedy lépe se mu rozhoduje, jestli tento rok pole pronajme někomu jinému, nebo naopak si pronajme, a to včetně toho, za jakou cenu. Zná vlastnosti investice (doba splatnosti, obvyklá likvidita a volatilita, poplatky, měna, typologie investice), znalosti a přesnost odhadu se zvyšují časem.

4. Musí znát investiční rizika či šance

Riziko likvidity – sedlák ví, že když zaseje obilí, tak do doby sklizně nebude mít ani to, co zasel, i kdyby se rozkrájel. Pokud nemá obilí na jídlo, umře hlady, i když v září už bude mít obilí opět dost. Některé investice mají nulovou likviditu během určitého období.

Riziko volatility (likvidity) – sedlák ví, že prodávat obilí v době sklizně obvykle znamená, že prodá za nižší cenu než později, ale nemusí to tak nutně být. Protože prodávají všichni, zvláště ti, kteří nemají skladovací prostory na obilí, nebo mají, ale nevhodné, kde se s postupujícím časem obilí kazí. Sedlák s tímto rizikem počítá a přizpůsobuje se mu. Seje rané či pozdní odrůdy obilí, popř. počítá se skladováním, popř. počítá s nižší cenou v době sklizně. Cena obilí v průběhu roku výrazně kolísá! Je tu také možnost úrodu předem prodat za sjednanou cenu někomu jinému a přenést na něj riziko výkyvu ceny v době sklizně. Stejně jako u různých typů investic buď s výkyvy člověk počítá, nebo se relativně draze zajišťuje, tj. přenáší výkyvy ceny na někoho jiného.

Úrokové riziko – pokud se sedlák rozhodl, že si půjčí, aby mohl osít větší plochu. Ať už na nákup kombajnu nebo nájem polí, musí počítat, že úroky se mění. A on zisk má díky riziku likvidity/volatility jen v jistých okamžicích. Musí s tím předem počítat a buď si připlatí za fixní úrok po stanovené období, typicky do sklizně, nebo má na to rezervy. Pokud je úvěr na delší období, je riziková přirážka bank za pevný úrok o to větší a o to výhodnější je část rizika změny úrokových sazeb přijmout a počítat s nimi.

Kreditní riziko – sedlák se mohl rozhodnout, že místo aby pole obdělával sám, mohl je pronajmout někomu jinému s výplatou v obilí. Ale zde vstupuje riziko kreditní, tedy že tento druhý sedlák nedostojí svým závazkům – zapře je, zbankrotuje nebo prostě se ten rok neurodí a tento sedlák neměl rezervy, z kterých by nájem pokryl. U investic se jedná typicky o vydavatele certifikátu, dluhopisů.

Měnové riziko – nechť pšenice je typická plodina kolem sedláka. S pšenicí jsou nejmenší náklady, každý ji zná, každý zná přesně její hodnotu, ví, jak se používá, konzumuje. Ale sedlák se může rozhodnout směnit pšenici za kukuřici a zaset kukuřici. V mnoha ohledech se investice chová stejně (pšeničný × kukuřičný chléb) či podobně (podobné choroby, škůdci, postřiky). Riziko, ale zároveň i šance je, že nebude zájem o kukuřici a sedlák bude prodávat pod cenou, nebo naopak všichni budou chtít zdravější kukuřici a sedlák bude moci prodat s nadstandardním ziskem. Obilí = měna, pšenice = Kč, kukuřice = €.

Inflace – sedlák ví, že pokud se urodí všem, klesne cena obilí, ale zvýší se i spotřeba, protože se vyplatí obilím krmit dobytek. Pokud bude neúroda, stoupne cena. V extrémním případě nedostane ani to, co zasel, a zpětně by se mu vyplatilo nezasít (deflace), nebo naopak není odbyt pro všechno obilí (inflace), a tedy obilí nevymění za tolik jiného zboží, co plánoval. Velmi zjednodušeně se dá říct, že pokud chce pokořit inflaci: a) musí s ní počítat, b) musí být lepší než průměr.

5. Co s riziky?

Diverzifikace – sedlák může tato rizika snížit tím, že zaseje na část polí pšenici, na část kukuřici (diverzifikace měnového rizika). Anebo zaseje na část pole obilí, na druhou část brambory (diverzifikace volatility, likvidity, inflace). Rostou mu fixní náklady (musí mít kombajn, ale i vyorávač brambor), potřebuje více znalostí (choroby a škůdci obilí i brambor). V každém případě vždy má dostatek zrní pro vlastní potřebu během roku a většinou i osivo/sadbu na příští rok pro případ neúrody!

I sedlák se může specializovat čistě na obilí, popř. dokonce jen na pšenici. Sice tak rizika nediverzifikuje, na druhou stranu má dostatek času se zaměřit na všechny detaily: ochranu před škůdci/chorobami, má nižší fixní náklady (potřebuje jen kombajn) a může tak dosahovat lepších výsledků. Tento styl používá Warren Buffet.

Závěr

Sedláci vědí, že setí obilí je výrazně výnosnější než skladování obilí v sýpce (akcie, běžný účet). A jen v extrémním případě by jeden rok nezaseli. Na druhou stranu v sýpce mají část obilí pro vlastní spotřebu a většina i pro případ neúrody (finanční rezerva).

Sedlák může zaset bez jakýchkoliv znalostí obilí (akcie konkrétního podniku) nebo lépe svěřit své obilí spolu s dalšími nějakému statku (akciový fond) a i tak dosáhne vyššího výnosu než pouhým uskladněním v sýpce (běžný účet), ale je lepší mít alespoň základní znalosti. Ty nejzákladnější výrazně redukují rizika (znalost doby růstu plodiny, správné rozteče setby, znalost ochrany před škůdci/chorobami) a/nebo zvyšují výnos (naklíčení obilí, setba ve vhodný čas, zvolení správné plodiny). Stejně tak investor může naslepo investovat do akcií, lépe do fondů bez jakýchkoliv znalostí a dosáhne i tak průměrně vyššího výnosu než na běžném účtě. Na druhou stranu pokud se naučí alespoň základy: obvyklá likvidita akcie, možné výkyvy, oblast, obor, do kterého investuje, a počítá s nimi, výrazně redukuje rizika a zvyšuje výnos. Zvlášť pokud o oboru, do kterého investuje, ví víc.

Jsem toho názoru, že každý může investovat. Že investování se vyplatí, i když nemá člověk znalosti o investování. Ale i zde funguje Paretův princip: malé množství znalostí dokáže zmírnit většinu rizik investování. Stejně jako je rozdíl bez jakýchkoliv znalostí rozeset obilí na pole a čekat, co se bude dít. Ano, i v tomto případě bude s velkou pravděpodobností zisk větší než cena osiva. Nebo zaset ve správný okamžik nejlépe před deštěm do správné půdy po správné předchozí plodině po správném hnojení.

Autor: Vladimír Kutálek

Autor: Vlad Ender

Co je to Short-squeeze: I shortové jsou jenom lidé, a jestliže je jejich pozice příliš ztrátová, uzavřou ji. Pokud se cena aktiva v jejich pozici pohne radikálně směrem nahoru, pozici uzavřou nákupem aktiva – a to posune cenu ještě více nahoru, což způsobí ztráty dalším shortům. A tak dále. A tak dále… Pokud by se role vyměnily a nahradili bychom shorty běžnými long pozicemi, je ekvivalentní událostí krach aktiva.

• Zakoupit tranši equity, která platila celkem velký úrok.
• Úrok z této tranše použít na shortování tranše mezzanine, tedy BBB, která vypadala jako nejvíc ohrožená.
• Sedět a čekat, až bublina praskne.

Autor: Vlad Ender

Autor: Vlad Ender

• Za pomoci sekuritizace můžeme z nicmoc subprime hypoték vytvořit krásné AAA dluhopisy.
• Subprime hypotéky mají vysoký úrok, takže i AAA tranše má vysoký úrok.
• AIGFP je navíc pojistí, takže banky nepotřebují žádný kapitál.

Autor: Vlad Ender

• Co je sekuritizace – zabalení příjmů z aktiv (např. půjček, ale sekuritizovat lze v podstatě cokoli, co generuje příjem) do dluhopisu. Všechny příjmy jsou poté vypláceny vlastníkovi dluhopisu, který za dluhopis zaplatí podle ceny aktiv v dluhopisu. Dluhopis je také jištěn podléhajícími aktivy – pokud jejich cena klesne, vlastník dluhopisu nese ztráty.

• Co je splňující hypotéka: hypotéka splňující podmínky F & F, např. maximální velikost, maximální poměr cena / půjčená suma atd.
• Co je subprime hypotéka: původně půjčky nebonitním klientům, později ale spíše označení typu půjček s vysokým úrokem a často nestandardními podmínkami (např. velice nízká počáteční úvěrová sazba, možnost zapůjčení více než 100 % ceny nemovitosti atd.)

• http://www.calculatedriskblog.com/2007/04/mbs-for-ubernerds-i-gse-pass-throughs.html
• http://www.calculatedriskblog.com/2007/04/mbs-for-ubernerds-ii-remics-dogs-tails.html
• http://www.calculatedriskblog.com/2007/05/mbs-for-ubernerds-iii-credit-risk.html.

Autor: Vlad Ender