Jak se stát druhým Švýcarskem?

Cílem našeho setkání bylo především inspirovat se prudkým růstem technologických firem a inovativním podnikáním vůbec. Abychom získali lepší náhled na situaci, vzali jsme to elegantním obloukem přes porovnání ekonomiky dvou evropských zemí, Česka a Švýcarska. Pomineme-li některá historická fakta ještě z dob křižáckých výprav, která měla nesporně důležitý vliv na bohatství a podobu dnešního Švýcarska, musíme si přiznat, že je na tom švýcarská vláda z hlediska efektivity výběru daní o „trochu“ lépe. Posuďte sami. Česko: 10,5 mil. obyvatel; rozloha 79 000 km²; HDP 18 020 $ na hlavu. Naproti tomu úspěšnější Švýcarsko: 8,2 mil. obyvatel; rozloha 41 200 km²; HDP 84 100 $ na hlavu. Nabízí se otázka: Co s tím? Jak jej dohnat? A je to vůbec reálné? Silný domácí kapitál nemáme a bez něj to nepůjde. Ale máme schopnost vytvářet silné domácí podniky. Tradiční průmyslové podniky vyžadují kapitál nebo přístup ke kapitálu. Přitom silný domácí kapitálový trh nemáme. „Co je tedy naším lékem? Je to právě inovativní podnikání. Je však lékem, nikoli všelékem,“ říká Jiří Hlavenka.

Inovativní podnikání

Inovativní podnikání má určitá specifika. Tím asi nejcharakterističtějším je, že na trhu zápolí, více než je obvyklé, síla nápadu se silou kapitálu. Utkávají se zde takzvaní grassroots – neprofesionálové s dobrým nápadem – a již zavedený byznys. Tedy kreativita a improvizace versus znalosti. Nejlepším příkladem jsou startupy (též start-upy), nově vznikající, začínající firmy, často ještě ve fázi tvorby podnikatelského záměru. Ty jsou ale vysoce rizikové a mnoho z nich dříve či později krachuje. Inovativní podnikání je velmi vhodné pro zemi s nízkými životními náklady, vzdělanou pracovní silou, rozvíjející se a nesaturovanou, podkapitalizovanou, bez přístupu k trhům a kapitálu, přitom však s fungujícím právem a tržními mechanismy. Poznáváte Českou republiku?

Skypicker.com

Jedním z nejznámějších českých startupů a ukázkovým příkladem úspěšné firmy založené na inovaci, chcete-li nápadu, je Skypicker.com. Spoluzakladatel Jiří Hlavenka považuje tuto společnost za svou nejlepší investici. Dokonce jej i trochu mrzí, že do jejích začátků neinvestoval více, ale v té době ještě nikdo nemohl tušit, jak obrovský potenciál ve skutečnosti skrývá. Během krátké doby firma vykázala obdivuhodný růst. Posuďte sami. Vznikat začala v roce 2012. V roce 2013 její tržby činily nula korun, o rok později už sto milionů a v roce 2015 pak 2,2 miliardy korun. A reálný odhad tržeb pro letošní rok je deset až dvacet miliard korun. Média ji pravidelně sledují a referují o každém jejím kroku. Zajímá vás, co stálo za úspěchem jménem Skypicker? Na počátku byl podle Jiřího Hlavenky nápad, nalezení díry na trhu. Ne že by něco podobného nikoho nenapadlo, ba naopak, ale všechny odradilo velké množství překážek. Nikdo se do realizace nepustil, i když k tomu nebyl zapotřebí velký kapitál. Za úspěchem pak stojí schopnost skvěle vyřešit dlouhou řadu obtížných překážek, včetně zdolání „údolí smrti“, tedy překonání období nejistoty, a dotažení nápadu až do dnešní podoby.

Inspirace samotnou firmou

Skypicker je úžasným přehledem znaků, které jsou pro moderní rychle rostoucí technologické firmy typické. Čím konkrétně se u něj můžeme inspirovat? Třeba hned tím, že dnes nejde nutně o „vynález“, ale spíše o způsob myšlení nazývaný problem solving, tedy o strategii, která se zaměřuje na problém a jeho řešení. Nemusíte vymýšlet něco velkolepého a technicky bůhvíjak novátorského, stačí se kriticky podívat na zdánlivě fungující všední věci a najít způsob, jak je dělat lépe, efektivněji, tak abyste z toho i něco měli. Jako příklad nám může posloužit třeba síťová dopravní společnost Uber, jež pomocí své mobilní aplikace přinesla do přepravy osob malou revoluci, nebo známý obchodní řetězec kaváren Starbucks, který to dotáhl na 23 tisíc kaváren v 65 zemích. Další inspirací je standardní používání přístupu, metody a zároveň způsobu učení trial and error (pokus a omyl). Není čas na testování, proto se nové nápady aplikují hned a čeká se na odezvu. Bohužel zákazník se při tomto testování dočasně stává pokusným králíčkem, byť je později odškodněn. Podobně je to s novými vlastnostmi, také se okamžitě pouštějí na trh. Taková je doba, rychlá reakce má přednost před jistotou správnosti. Ve společnosti Skypicker mají pracovníci málo porad, plánují nakrátko a mají zákaz papíru, vše musí být v elektronické podobě. Všude tam, kde to je možné, upřednostňují cloudové technologie. Využívají služby či programy serverů, ke kterým přistupují vzdáleně, pomocí webového prohlížeče (či e-mailu). Co se týče pracovního tempa a nasazení ve firmě Skypicker, je doslova enormní. Mluvíme o práci na hranici lidských možností, která není pro každého, ale podle Jiřího Hlavenky si dnes jen takto ve firmě udržíte nejlepší lidi.

Co nás čeká?

Jiří Hlavenka je znám také jako vizionář. V podnikání vidí postupující disrupci „tradičních“ oborů inovátory (např. v bankovnictví, energetice nebo dopravě). Všímá si, že se na trhu stále častěji objevují štiky – neformální, mladé, štíhlé a rychlé firmy operující odkudkoli. Investiční kapitál se stává „raketovým palivem“. V práci nastávají také zásadní změny. Zaměstnavatelé začínají více uvažovat nad tím, kdo je pro ně vzhledem k rychlým změnám výhodnější, zda lidé přizpůsobiví a učenliví, nebo zkušení a s odborností. Objevují se pestré modely práce jako práce z domu, z cest, více úvazků nebo „najímání“ pracovníka na konkrétní úkol. Zaměstnanci mění své zaměstnavatele stále častěji. A to vše má dopad na vzdělávání. To je stále více orientováno směrem k měkkým dovednostem (na které se zaměřuje i SIG Manager) spíše než ke znalostem, které si dnes lze o trochu snadněji doplnit.

Politické angažmá

Zatím posledním velkým životním rozhodnutím Jiřího Hlavenky je kandidatura na hejtmana Jihomoravského kraje, přijal totiž nabídku strany Zelených a Pirátů být lídrem na společné kandidátce v podzimních krajských volbách. Co jej k tomu vedlo? Je přesvědčen o tom, že by u nás politika mohla fungovat daleko lépe, než je tomu nyní. Oslovení navíc přišlo v době, kdy jeho podnikatelská dravost prý není už tak silná jako dříve, zvolnil pracovní tempo a věnuje se spíše investování než řízení firem. To vše mu poskytuje čas na další aktivitu. Nenechte se však mýlit, politika je Jiřímu Hlavenkovi blízká dlouhodobě. Na politické a společenské dění reaguje především na svém blogu Bloc.cz, kde najdete přes čtyři stovky článků. I to je důvod, proč už má jasno, co chce změnit, aby země dobře fungovala. Podle něj je potřeba zaměřit se na diskusi a dramatickou změnu ve společenském diskurzu (musíme to chtít), na výměnu politické reprezentace (jiní lidé, jiné myšlení), na velmi rychlou a hlubokou změnu vzdělávacího systému (od jeslí po VŠ) a na chytrou státní politiku směrem k inovativním domácím podnikům (pomoc, ale ne peníze). „Je to velmi obtížné. I částečný pokrok přinese výsledky, byť částečné,“ dodává optimisticky závěrem našeho báječného setkání.

Autor: Stanislav Wolf

S mou ženou jsme byli o našem výročí při západu slunce na romantické pláži v Queenslandu, když se na mě dlouze podívala a řekla: „Možná budeme moci poprvé studovat posun v evolučním vývoji lidstva způsobený internetem.“ Ano, tak romantický pár jsme!

Teď, o více než dekádu později, je moje žena v rané fázi doktorského studia tohoto tématu. Za tuto dobu jsme získali zajímavé informace a vědomosti, jež nás přinutily změnit mnoho našich názorů.

Zpočátku se zdálo celkem jasné, že bohatší nabídka informací musí být nevyhnutelně lidem ku prospěchu. Strčte však Alexandrijskou knihovnu před tváře milionů Homerů Simpsonů …

Politici a pedagogové věří modernímu trendu, že jakýkoliv pokrok je dobrý. Dejme tedy stolní počítač do každé školní lavice. Doufají, že uvidí zrychlení výuky a procesu učení, více vzájemných mezilidských interakcí a rozšířený prostor pro osobní a obchodní příležitosti.

Pamatujete si na všechen ten počáteční humbuk kolem internetu? Krach dot comu a ekonomická krize v roce 2008 nám ukázaly, že jsme nevynalezli „novou ekonomiku“, v níž by bylo možné se dlouhodobě vzepřít zákonům přírody a zdravého rozumu.

Na druhou stranu výzkum opravdu potvrzuje nějaký přínos, přesto však nepříjemná realita kazí krásnou teorii. S tím, jak lidé začali na internet nahlížet realističtěji, začaly vycházet najevo některé nepříjemné vlastnosti internetu.

Pochopení a využití většiny věcí, které mají v životě nějaký smysl, vyžaduje úsilí a námahu. Vzdělávání po staletí vyžadovalo vlastní disciplínu a soustředění. Když jste však online a děláte několik věcí najednou, je vaše pozornost rozptýlena a nejste plně soustředěni, což má své nevýhody.

Ťukáním do klávesnice obejdete používání mozkových závitů a další přínosy plynoucí vašemu mozku z ovládání rukopisu. Máme tu tedy první generaci, která bude postrádat dovednost považovanou vždy mezi vzdělanými lidmi za nezbytnou? Při pozorování pornografických materiálů nebo při hazardních hrách dochází k chemickým a neurologickým změnám. Žádná předchozí společnost neměla tak masovou možnost levného uspokojení. A co příští generace potenciálních matek a otců, jejichž mozky a myšlení bude ovlivněno nerealistickými očekáváními? Mohla by to být předzvěst našeho vlastního nezvladatelného demografického vývoje. Budou dospívat nové generace, které budou očekávat snadné naplnění svých potřeb a nebudou ochotny tolerovat sebemenší pocit frustrace plynoucí z jejich neuspokojení. A hádejte, kdo bude rozhodovat o našich penzích …

Uvědomte si, co se stane mladému rozvíjejícímu se mozku, když začne dostávat nepříjemné lekce příliš brzy a často. Dřív jste museli být dospělí, než jste mohli začít objevovat stinné stránky života, jako jsou finanční podvody a sprostí sousedé.

Mnoho lidí tvrdí, že Facebook zlepšuje vzájemné interakce, což je pozitivní. Zvažte však, co by se stalo, kdyby Facebook nahradil vzájemné hluboké vztahy povrchními známostmi. Po staletí sloužilo přátelství jako obrana proti zlým časům; v dobrých časech přátele tolik nepotřebujete. Přijdou k vám však vaši přátelé z Facebooku, až je budete potřebovat nejvíc? Udělali pro vás velice málo a újma z toho, že si vás odstraní ze seznamu přátel, je nepodstatná.

Jestliže naše chování na síti ochromuje naši schopnost navazování vztahů s lidmi, jak se tedy budeme v budoucnu poznávat? Počkejte jen pár let, než soudnictví bude muset čelit zmateným dětem, destruktivnímu společenskému chování a nefunkčním komunitám. Dožijeme se tak doby, kdy budou staří lidé říkat: „Chovávali jsme se k sobě navzájem tak civilně, ne jako dnes.“ Vlastně počkejte. Někteří mí vrstevníci to říkají již dnes. Žijeme v opravdu zajímavé době.

I když kvůli novým technologiím čelíme masivní trivializaci společnosti, ty samé nástroje nám nabízejí možnosti vzepřít se trendům. Zvažme tři následující aspekty:

Nedávné studie mozkových funkcí nám ukazují, že jsme každý den přeprogramováni našimi činy a myšlenkami. Jestliže tedy děláte stále to samé, váš mozek stagnuje. Zajistěte mu však nějaký nový podnět a mozek se přeprogramuje, často na vyšší úroveň.

Altruismus a velkorysost chytají v kyberprostoru druhý dech. Lidé věnují svůj čas a ostatní své zdroje všem možným druhům aktivit od banálních až po zcela nevšední. Díky snižování vstupních nákladů se lidé zvedají od televize a místo pasivní konzumace se radši aktivně zapojují.

Rozhodování je proces, při kterém dochází k přeměně znalostí na reálný výstup. Náš úspěch, jak na individuální, tak na celospolečenské úrovni, závisí na dobrých mikro a makro rozhodnutích. Praktické rozhodování vyžaduje řadu dovedností. Porovnáváme náklady a výnosy, vycházíme ze získaných zkušeností, seřazujeme své priority, zaměstnáváme paměť a svoje myšlenkové procesy pak pověřujeme vykonáním například tohoto rozhodnutí: „Dám si to s hranolky.“ Tento proces může trvat od 0,3 do 3 sekund – ano, někomu byl přidělen grant, aby to mohl změřit.

Stovky vedlejších rozhodnutí uděláme každý den. V momentě rozhodování vstupují do hry pozornost, motivace a hodnocení výnosů. Prvním rozhodnutím ke zkvalitnění života by mohlo být omezení používání internetu.

Okamžitým důsledkem tohoto výzkumu pro můj vlastní život je, že v několika milisekundách vím, kdy říct: „Ano, miláčku!“ Mnoho let jsem to říkal staromódním způsobem, ale teď vím, že za sebou mám vědu. 

Přeloženo z originálu The Internet, Your Brain and Your Future, Geoff Russell; Mensa International Journal, červenec 2011, číslo 550.

Byla jsem velmi ráda, že tentokrát byla přednáška připravena pro větší počet zájemců než na podzim minulého roku, a tak jsem se mohla zúčastnit i v doprovodu svého nejstaršího vnuka, který jako „ajťák“ v Botanickém ústavu AV ČR na této síti pracuje, ale zatím neměl možnost se podívat až do řídícího centra. Také se mi líbilo, že téma přednášky volně navazovalo na téma přednášky ze dne 9. 2., kterou pro nás připravil doc. Ing. Václav Jirovský, CSc., odborník na kybernetickou kriminalitu.

Celá akce se konala v budově rektorátu ČVUT v Praze-Dejvicích, přímo v síťovém centru CESNETu. Pracovnice centra Andrea Kropáčová a její spolupracovníci nás postupně seznámili s historií CESNETu od jeho založení až do současnosti.

Dozvěděli jsme se, že prvopočátky akademických sítí v České republice sahají do roku 1991, kdy byl ve výpočetním středisku pražského ČVUT instalován sálový počítač od firmy IBM a připojen do evropské akademické sítě EARN, evropské odnože sítě BITNET. Spojení mělo přenosovou rychlost 9,6 kb/s a bylo dostupné jen lokálně, jednalo se však o první možnost přístupu k celosvětové síťové infrastruktuře u nás. Počátkem roku 1992 byla přenosová trasa posílena na dvojnásobnou rychlost a zároveň rozdělena na dva nezávislé kanály. Jeden sloužil nadále pro síť EARN, druhý byl určen pro internet. Připojení ČR k internetu bylo oficiálně uvedeno do provozu v únoru 1992.

Zájem o přístup k síti byl v akademické komunitě značný. Zástupci vysokých škol a ústavů AV se scházeli od roku 1991 a diskutovali o technickém řešení sítě, která by jejich instituce propojila. Výsledkem byl projekt FESNET, zařazený v roce 1992 do programu Fond dynamického rozvoje vysokých škol, jehož garantem bylo ministerstvo školství.

Protože se blížilo rozdělení republiky na dva nezávislé státy, došlo k úpravě původního projektu, ze kterého byla odstraněna slovenská část sítě. Odpovídajícím způsobem se změnil i jeho název na CESNET. Po dohodě s vysokými školami ministerstvo projekt podpořilo a počátkem roku 1993 byla síť CESNET uvedena do provozu.

V roce 1996 založily vysoké školy a Akademie věd České republiky sdružení CESNET. Hlavním cílem tohoto sdružení je provozovat a rozvíjet páteřní akademickou počítačovou síť ČR. Současná generace této sítě se nazývá CESNET2 a nabízí na páteřních trasách přenosové rychlosti v řádu desítek gigabitů za sekundu a připojit se k ní mohou všechny instituce, které splňují podmínky přijatelného užití sítě.

Rozvoj sítě vyžaduje, aby CESNET věnoval značnou pozornost výzkumu a vývoji v oblasti pokročilých síťových technologií a aplikací, které je využívají. Důležitou součástí činnosti sdružení je proto řada výzkumných aktivit.

Uživateli sítě jsou především vysoké školy, Akademie věd České republiky, ale i některé střední školy, nemocnice a knihovny. CESNET svým uživatelům nabízí kromě standardního připojení k internetu a velkých přenosových kapacit pro výzkumné účely i některé méně obvyklé služby jako IP telefonie či videokonference. Ale o tom všem se více může každý dozvědět na webu www.cesnet.cz, kde se člověk prokliká jak k informacím, které byly předneseny na přednášce, tak i k mnoha dalším, o kterých se nemluvilo nebo které si z důvodu technické nevědomosti netroufám interpretovat.

Po seznámení se s historií CESNETu jsme se rozdělili na dvě skupinky a následovala prohlídka serverovny, při níž nám pracovníci centra odpovídali na dotazy týkající se provozního režimu a obsluhy serveru a ukázali nám zvláštnosti, které každý nemá možnost vidět.

Potom pokračovala přednáška už opět v zasedací místnosti pro všechny účastníky dohromady. Mluvilo se o zabezpečení sítě před únikem citlivých informací a nakonec se rozpoutala živá diskuze, která trvala do pozdních večerních hodin.

Velká většina účastníků přednášky byli „ajťáci“, kteří o problematice provozu sítě a ochraně informací věděli hodně a jejich dotazy byly cíleny na upřesnění probíraných témat. Bylo velmi zajímavé to všechno jen poslouchat.

I při prohlídce serveru měli odborníci jistě oči pro úplně něco jiného než já. Pro mne bylo třeba zajímavé vidět optické kabely, jejich stínění a spoje. Poprvé v životě jsem viděla, jak vypadá optický kabel ve skutečnosti a jak se spojuje. Zajímalo mě, kudy vedou sítě, jak jsou kabely chráněny před porušením zvenku, jak se hledají případné poruchy, ale také jak se odstraňují, aby uživatelé sítě ani nepoznali, že porucha nastala.

Měla jsem některé informace o síti načtené z internetových stránek, ale na stránkách jsou jen obecné informace pro odbornou a snad i laickou veřejnost, ale nejsou tam informace, které zajímají třeba děti. A já se, bohužel, na svět počítačů a internetových sítí i přes svůj pokročilý věk stále dívám tak trochu dětskýma očima, protože jsem byla dítětem v době, kdy se ještě počítalo jen na kuličkových počitadlech, kdy televizní vysílání jedenkrát týdně a na jednom programu bylo zázrakem techniky. Tak je pro mne dnes hotovým zázrakem, když se mohu spojit s kamarády a příbuznými v Americe nebo třeba jenom v Ostravě a vidět je v reálném čase a prostředí. Super zázrakem jsou pro mne i konference pořádané pro vědecká pracoviště, přenášení unikátních operací do poslucháren lékařských fakult a výměna informací mezi vědci na různých pracovištích právě pomocí CESNET2.

Se světem počítačů jsem se začala seznamovat až v době, kdy už jsem dorostla do babičkovských let a snažila se svým malým vnukům aspoň trochu přiblížit vymoženosti techniky. Dětského pohledu na rychlý rozvoj počítačové techniky jsem se nezbavila ani teď, kdy už můj nejstarší vnuk je profesionálem v oboru, vidí svět počítačů očima odborníka, dokáže mi mnoho jevů, postupů a informací vysvětlit a trpělivě mi odpovídá na dotazy, které kladu. Možná, že některé moje dotazy na přednášce mohly zúčastněným odborníkům připadat až úsměvné, ale já se držím zásady, že žádná otázka není hloupá, pokud posune poznání tazatele o kousek dál.

A tohle, myslím, že se stalo nejen mně, ale možná i mnoha jiným zúčastněným. A tak děkuji ještě jednou organizátorce akce Zuzce Šimkové za všechnu práci a úsilí, které na její uskutečnění vynaložila, a těším se na další plánovanou akci.

Autor: Jindřiška Hrubá