Máme se obávat černých scénářů, kterými nás strašila většina ekonomů i médií? Nebo se máme raději svézt na vlně bezbřehého optimismu investorů, kteří krátce po zvolení Trumpa vyhnali – už tak předražené – trhy do nových historických maxim?

Pravda je, jako obvykle, někde uprostřed. Jak vidno, žádná ekonomická katastrofa se po zvolení nekonala ani v USA, ani jinde ve světě. Na druhou stranu býčí sprint, který po volbě Trumpa na trzích nastal, byl – mírně řečeno – přehnaný.

Americké společnosti se nyní obchodují za více než třicetinásobky ročních zisků. Historické překonání hranice 20 000 bodů indexu Dow Jones zní sice impozantně, ale takto předražené trhy obvykle dřív nebo později čeká korekce. Představy, že díky Trumpovým krokům se zvednou zisky průmyslových podniků v USA trojnásobně – tedy tak, aby ospravedlnily současné ceny – sice svědčí o nezdolném optimismu v duších amerických investorů, ale jsou mimo ekonomickou realitu dneška.

Podívejme se tedy blíže na konkrétní kroky nového prezidenta:

Trump již vypověděl obchodní dohodu TPP, která ovšem dosud nebyla ratifikována kongresem a její schválení se ani nepředpokládalo, protože většina kongresu byla proti dohodě. Zároveň Trump avizoval vystoupení či revizi obdobných obchodních dohod (TTIP a NAFTA) a jejich nahrazení bilaterálními dohodami s jednotlivými státy. Zde bude záležet na kvalitě nových obchodních dohod, zda budou ve výsledku pro USA přínosem, nebo přítěží.

Nový prezident si už také pozval „na kobereček” zástupce největších průmyslových podniků. Kritizoval praxi, kdy americké společnosti vyrábí své produkty mimo území USA, aby je následně do USA dovezly. Trump použil osvědčenou metodu cukru a biče: V případě pokračování současné praxe pohrozil průmyslníkům zavedením vysokých dovozních cel. Naopak pro podporu navrácení výroby do USA přislíbil výrazné omezení stávajících regulací, konkrétně snížení jejich počtu o tři čtvrtiny, i razantní snížení firemních daní. Právě očekávání snížení daní a regulačních omezení způsobilo, spolu s plány na masivní infrastrukturní investice, prudký růst trhů po volbách.

Zdanění firem v USA dávno přesáhlo vrchol Lafferovy křivky, kdy další růst sazeb znamená pokles absolutního výběru daně – v současnosti je firemní federální daň až 35 %, k čemuž je nutné připočíst ještě daň státní ve výši až dalších 10 % (pro srovnání: korporátní daň v ČR je 19 %). Firmy jsou tak dnes motivovány k tomu, aby své příjmy nedanily na území USA. Množství regulatorních požadavků, které na podniky napadalo za poslední dekádu, prosperitě firem rovněž nepomohlo.

Návrat výroby do USA by však mohl podkopat konkurenceschopnost firem, kterým by zdražily náklady na produkci. Aby k tomu nedošlo, musely by nastat další kroky, mj. zavedení celních přirážek na dovozy z ciziny a nejspíš také oslabení dolaru. I tyto kroky nicméně Trump avizoval. K oslabení měny bude zřejmě sloužit i speciální fond, určený k nákupům aktiv (kromě dluhopisů i např. velkých území) mimo oblast Spojených států. Pokud by tento fond nakupoval za opravdu velké peníze, mohlo by to dolar stlačit. Ke snížení hodnoty měny jsou ovšem k dispozici i další nástroje.

Na zvolení Trumpa nicméně dolar reagoval růstem, navíc avizované mamutí infrastrukturní výdaje vlády mohou snahu o oslabení dolaru také podkopat – vysoké výdaje budou znamenat více vydaných dluhopisů. Aby se pro ně zajistil odbyt, mělo by se zvýšit jejich úročení, což zvýší atraktivitu oproti nízko (často i záporně) úročeným evropským dluhopisům. Příliv zahraničních investic do amerických dluhopisů by mohl dolar opět posílit. Oslabit dolar tak může být obtížný úkol.

Dalšími kroky nového prezidenta jsou zákaz imigrace z vybraných zemí, moratorium na přijímání uprchlíků ze zemí postižených válkou, vyhoštění nelegálních imigrantů a výstavba zdi na hranicích s Mexikem. Právě tyto kroky vzbuzují největší emoce, jejich dopad na ekonomiku však bude marginální. Zákaz imigrace z vybraných zemí je dočasný na dobu 3 měsíců, zákaz přijímání uprchlíků na 4 měsíce; tato doba má zajistit zlepšení vstupních bezpečnostních procedur. Poté bude nastaven roční limit na přijímání uprchlíků na 50 tisíc lidí, což se shoduje s ročním průměrem předchozí vlády Baracka Obamy (např. ze Sýrie bylo mezi lety 2012–2015 přijato pouze 1 852 uprchlíků). Je nutné mít na paměti, že pro uprchlíka postiženého válkou jsou USA velmi vzdálenou lokací.

Deportace všech nelegálních migrantů, kterých je dle odhadů v USA přes deset milionů, by ekonomikou USA určitě silně otřásla, jelikož tento počet nelze v dohledné době nahradit v průmyslu ani zemědělství rodilými Američany. V médiích však poněkud zapadla informace, že deportace by se měly týkat pouze těch nelegálních imigrantů, kteří se dopustili na území USA kriminálních zločinů. Takových jsou „jen” cca dva miliony a jejich přínos pro ekonomiku USA je přinejmenším diskutabilní. Otázkou ovšem je praktická proveditelnost takového kroku, zvlášť když si vzpomeneme, jakým způsobem probíhají deportace v Evropě. Je třeba rovněž počítat s tím, že snahy o deportaci ilegálních imigrantů, byť kriminálníků, by se staly terčem masivních protestů.

Výstavba zdi (resp. plotu) s Mexikem by neměla mít velký ekonomický vliv už proto, že v posledních letech víc Mexičanů z USA odchází, než z Mexika přichází. Navíc na značné části hranice tento plot existuje již dnes.

Podobně ani zrušení tzv. ObamaCare nebude znamenat žádnou revoluci, jelikož bude nahrazen jinou formou všeobecného zdravotního pojištění.

Trumpovy kroky mají jako hlavní cíl snížit nezaměstnanost v USA. To může vypadat jako marná snaha, jelikož oficiální aktuální míra nezaměstnanosti je pod 5 %, tedy na předkrizové úrovni. A také na úrovni, která je pro ekonomiku svým způsobem „zdravá“ – nutí zaměstnance si práce vážit, zároveň však nemusí mít panickou hrůzu z propuštění či profesní změny. V tomto případě je však nutné připomenout, že – tak jako v Evropě – i v USA se upravovala metodika výpočtu míry nezaměstnanosti a výsledné číslo tak dnes spíš než o nezaměstnanosti vypovídá o míře využívání statistické ekvilibristiky daného státu. Prostor pro snížení nezaměstnanosti tak stále existuje, ačkoli je zřejmé, že například k nahrazení všech pracujících nelegálních imigrantů by současní nezaměstnaní nestačili, nehledě na jejich ochotu převzít práce, které imigranti zastávají (a za mzdy, které dostávají).

Snížení daňové zátěže a regulací, obnova infrastruktury, zmírnění limitů pro těžbu strategických surovin, modernizace armády a nakonec i pečlivé vypracování bilaterálních obchodních smluv můžeme jmenovat jako prvky, které by americkou ekonomiku opravdu měly podpořit. Naopak zvýšené vládní výdaje budou znamenat prohlubující se zadlužení Spojených států a zůstává velkou otázkou, zda se podaří nastartovat ekonomiku k takovým výkonům, které by relativní zadluženost USA (vzhledem k HDP) rapidně nezvyšovaly.

Foto: President Donald J. Trump (from the White House) (direct link), CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=55176146