Do Austrálie sa dá letecky dostať v zásade dvoma spôsobmi. Buď jedným prestupom cez Dubaj, čo je výrazne drahšie, alebo môžete zvoliť lacnejšiu variantu viacerých prestupov. Pôvodne som mala cestovať z Istanbulu do Kuala Lumpur spolu s českými priateľmi, ale zrušili mi jeden z letov. Čakalo ma teda 22-hodinové cestovanie Viedeň, Istanbul, Singapur, Perth osamote. Na radosť viacerých sme aspoň hodili reč v Istanbule na letisku.

Do Perthu sme dorazili vo štvrtok o jednej v noci, zložili batožinu a dali si výdatné 3 hodiny spánku. Následne sme vyrazili do mesta. Keďže českí kolegovia organizujú spoznávacie zájazdy pravidelne, prednedávnom zakúpili set slúchadiel a mikrofónu, ktoré umožňujú robiť pohodlné komentované prehliadky pre všetkých. Ako prvé sme videli mincovňu, jednu z najstarších budov a dokonca je stále aktívna. Mimochodom, keď sa v Austrálii rozprávame o najstarších budovách, nesmieme zabúdať, že to bola kolónia vybudovaná pomerne nedávno a najstaršie budovy tu majú približne 200 rokov.

Obzreli sme si pár budov v centre a vyrazili hromadnou dopravou do mestskej časti Fremantle. Táto je známa svojou väznicou. V minulosti totiž mesto Perth nechcelo, aby boli aj do ich mesta vyvážaní trestanci, ale vďaka tomu, že chýbala tzv. lacná pracovná sila, zmenili názor. Samotnú väznicu vybudovali väzni vlastnými rukami za 7 rokov. Mali v nej všetko potrebné vrátane kaplniek. Keďže väzňov potrebovali na prácu a nechceli ich zabiť, keď urobili niečo nežiadúce priamo vo väznici, mali veľmi sofistikované mučiace metódy. Napríklad samostatnú budovu, ktorá mala klenuté klenby a dvojité dvere, aby sa v nej veľmi dobre a nahlas šíril zvuk. Keď bol väzeň v takejto samotke a kričal, v podstate sám seba týral a zvuk sa prenášal aj do zvyšku budovy. Zároveň ak dozorca stál v strede tejto malej budovy a kričal, jeho hlas sa silne niesol do jednotlivých kobiek. Takto docielili, že pomerne rýchlo zostalo ticho. Druhým typom mučenia, ktorý sa extrémne páčil našej sprievodkyni, bolo bičovanie. Opäť, pamätajme, že väzni mali byť mučení, ale nie usmrtení. Maximum rán, ktoré mohol väzeň dostať bolo 100. Bičovaní boli špeciálnymi bičmi s tzv. mačacími pazúrikmi a bičovalo sa diagonálne do jednej strany, do druhej a horizontálne. Tak, aby mali v podstate väzni chrbát na kašu. Pri tom všetkom bol lekár. Tento dohliadal, aby väzeň nezomrel. Keď lekár uznal, že väzeň viac rán nezvládne, prerušilo sa bičovanie a do chrbta mu vmasírovali soľ. No a v prípade, že nestihol dostať svojich 100 rán, počkali, kým sa chrbát zahojí a následne pokračovali. Nikomu sa nič neodpúšťalo.

Po tejto zaujímavej prehliadke sme sa ešte prešli mestečkom a videli napríklad tunel, ktorým boli preťahované veľryby na rybí trh. Nakoniec nás Tomáš prekvapil kúpaním sa na Bathers Beach priamo v Indickom oceáne. Aj keď to tak spočiatku nevyzeralo a niektorí do vody nešli, veľmi sme si to užili.

Tých, ktorí boli prihlásení na IBD (International Board of Directors) čakal zoznamovací večierok, Icebreaker priamo v krásnom Pan Pacific hoteli a samotné IBD.

V pondelok po IBD začalo to najväčšie dobrodružstvo. Prvá výzva nastala ešte predtým ako sme vôbec vyrazili. Ako naskladať všetku batožinu do nie veľmi veľkého 7-miestneho auta? Ono totiž dve autá vyrazili ešte v sobotu pred nami, a tak mali trochu iný program. My sme ich mali dobehnúť  vo štvrtok večer. Po niekoľkých pokusoch sa nám to podarilo a vyrazili sme smer Kalgoorlie.

Perth je najizolovanejšie mesto v Austrálii a bolo to aj vidieť. Veľmi skoro sme boli v podstate uprostred ničoho v buši na nespevnenej ceste. Ako prvá zastávka nás čakala Wave Rock, čo je vraj najfotografovanejšia atrakcia v Západnej Austrálii. Už tu sme natrafili na najväčší problém celej krajiny. Muchy. Áno, boli všade. A keď hovorím všade, tak naozaj všade. Liezli do očí, uší, úst. Napriek tomu boli výhľady všade naokolo úžasné a mali sme aj niekoľko neplávaných prehliadok, keď sme cestou videli niečo zaujímavé. Jedným z takýchto miest boli soľné jazerá. Chceli sme okúsiť vodu v nich. Jedna odvážna členka našej výpravy sa teda vyzula a vstúpila do vody. Na začiatku to celkom šlo, alebo po asi 3 krokoch sa soľná škrupina zlomila a preborila sa do polovice lýtok do bahna… So smiechom sme ju vytiahli, umyla sa, urobili sme si fotky a pokračovali ďalej.

V Kalgoorlie sme boli ubytovaní v malej chatke, odkiaľ sme si ráno vyrazili ako dámy na raňajky a nechali sme chlapov na ubytku. Vedeli sme totižto, že nás čaká nočný prejazd, aby sme dodbehli ostatné dve posádky, a tak budeme dva dni prakticky žiť v aute… Kalgoorlie je banícke mesto vybudované zlatou horúčkou, preto sme si nenechali ujsť prehliadku baníckeho múzea. Okrem histórie a prezentovania historických spôsobov získavania zlata tam boli napríklad aj dva už nepoužívané obrovské stroje. Jeden z nich bol nákladiak, ktorý bol schopný odviezť viac ako 200 ton rudy. Viete si predstaviť to ohromné monštrum? Ja som si vliezla do kolesa pre ilustráciu veľkosti. Po múzeu sme boli z diaľky obzrieť aj aktívnu povrchovú baňu zlata.

Keď sme sa dostatočne pokochali baňami, zlatom a ťažkými strojmi, vyrazili sme do púšte. Nočný prechod je síce nepohodlný, pretože ste stále na tom istom mieste, už neviete do akej polohy sa uložiť vzhľadom aj na batožinu a zásoby jedla okolo vás a vlastne vás už bolia aj kĺby a hlavne zadok, no o to je dobrodružnejší. Obzvlášť ak vám do cesty skáču klokany. A oni občas aj skákali. Ešte sa ani poriadne nezotmelo. Celú noc sme teda boli v strehu. Pre našinca je to akoby šiel lesom, alebo pomedzi dediny a skákali mu do cesty srnky.

Noc sme úspešne prežili a v stredu ráno nás čakalo krásne prekvapenie. Dobehli sme predošlé výpravy tesne predtým ako odišli z ich ubytovania v meste Wudinna. A viete čo bolo na tom krásne? Nechali nám kľúče, mohli sme sa osprchovať a prezliecť. Po osviežení sme hneď vyrazili na najvyššiu skalu v okolí, Mount Wudinna. Bol odtiaľ nádherný výhľad na okolité polia aj neďaleké mestečko. Po výhľade sme sa zastavili v malebnom mestečku Port Augusta. Presne takto si predstavujeme prístavné mestečká. Farebné rozkošné námestie, slnečný deň, stromy plné papagájov. Jedna členka našej výpravy potrebovala kúpiť šľapky, trochu sme sa utrhli z reťaze a v miestnom obchodíku sme nakúpili zopár kusov oblečenia. Veď sme dostali aj zľavu.

Austrália je známa aj svojimi vinicami a to sme si nemohli nechať ujsť. Po nákupnom ošiale nás teda Tomáš zobral do vinárstva Sevenhill. Ak máte romantické predstavy o vinárstve, práve toto by vám ich splnilo. Rozkošné záhony, uprostred nich tehlové budovy. No a keďže je to tzv. kláštorný vinohrad, nesmel chýbať ani kostol. Okrem omšového vína vyrábajú niekoľko druhov bieleho, ružové a červeného vína, ktoré sme degustovali. Osviežení vínkom sme zakotvili v Adelaide.

Vo štvrtok sme opäť vyrazili na cestu. Okolie sa už dosť podobalo tomu na čo sme zvyknutí, rozsiahle lúky, na ktorých sa pásli ovce a prevažne čierne a hnedé kravy určené sa mäso. Kde tu boli lesíky a zástupy stromov. Avšak to, čo bolo pre nás neobvyklé boli všadeprítomné papagáje. Tak ako u nás vidíme v húfoch na poliach vrabce, tu sa pásli biele kakadu so žltými chocholmi. Cestou po Great Ocean Road sme navštívili jedno z najkrajších miest aké som videla, 12 apoštolov –  skalné útvary, ktoré vznikli eróziou pobrežia vďaka Južnému oceánu. Skladajú sa z vápencových útesov, ktorých erózia začala pred 10–20 miliónmi rokov (foto). Po apoštoloch sa nám naskytol ďalší krásny pohľad. Ocitli sme sa v pralese. Pomerne dlho sme šli sýto zeleným pralesom plným eukalyptových stromov, palmami a lianami. Večer sme zakotvili v Melbourne, kde výprava šla na prehliadku mesta a ja osobne som ležala s nádchou v posteli.

Piatkové raňajky boli exkluzívne. Rozhodli sme sa uspokojiť svoje chute v Queen Victoria Market. Pikoškou tohto trhu je, že je postavený na cintoríne. Trhovisko je obrovské, má niekoľko časti a budov a môžete tam nájsť naozaj všeličo od morských plodov, cez stánky občerstvením, ovocím a zeleninou až po oblečenie. Keďže naším cieľom bolo hlavne naplniť naše brušká, pre krátkosť času sme navštívili hlavne budovu so stánkami s občerstvením, kde bola medzinárodná kuchyňa. Dali sme si teda čerstvé ryby, morské plody, pečivo, cannelloni a všeličo iné…

Z Melbourne sme rovno zamierili do hlavného mesta Canberra s malou zastávkou u miestneho banditu Ned Kelly. Večer sme zakotvili v Canberre, hlavnom meste Austrálie. Viete, že Caneberra vznikla umelo vďaka sporu medzi Melbourne (dočasné hlavné mesto) a Sydney (ekonomicky najvýznamnejšie mesto) o to, ktoré z týchto miest bude práve to hlavné? Keďže sa nevedeli dohodnúť, na základe prieskumu vybrali obec Canberra v roku 1908, ktorá sa nachádzala medzi týmito dvoma mestami. Návrh mesta vyhral v súťaži architekt Walter Burley Griffin a centrum tvorí rovnoramenný trojuholník, kde v jeho hlavnom vrchole je budova parlamentu a v ďalších vrcholoch je park City Hill napríklad s múzeom a galériou a v poslednom sú budovy ministerstva obrany spolu s Austrálsko-americkým pamätníkom. Naša výprava si obzrela centrum a keďže je to prevažne úradnícke mesto, ktoré nie je stavané pre peších, trochu sme sa nachodili. Zároveň sme mali problém o ôsmej večer nájsť otvorenú reštauráciu a keď už bola otvorená, nevarili v nej. Rozdelili sme sa teda, niekto svoje chute naplnil vo fastfoode, niekto sa odpojil už pri prehliadke a zvyšok sme našli skvelú Libanonskú reštauráciu.

Ráno nás čakala prehliadka parlamentu. Keďže Austrália vychádza z britských tradícií, ich parlament sa skladá zo snemovne reprezentantov a senátu. Komplex parlamentu je tak vizuálne aj architektonicky rozdelený na niekoľko prepojených budov, kde má každá časť svoje sídlo. Procedurálne snemovňa reprezentantov posúva zákony na schválenie senátu a keď obe tieto časti súhlasia, podpíše ich generálny guvernér, ktorý zastupuje kráľa. Na čele austrálskej vlády stojí prvý minister.

Po prehliadke sme rovno zamierili do Sydney. Konečne sme sa mohli riadne rozložiť na hoteli a po týždni sme pár dní nemuseli hneď baliť. Najprv sme zamierili do Čínskej záhrady priateľstva. Bola nádherná a obsahovala všetko, čo by mala tradičná čínska záhrada obsahovať: vodopád, jazierko, bonsaje, zákutia, domčeky, altánky, kamene rôznych tvarov… Navyše sa na skalách vyhrievalo plno jašterov. Po záhrade sme sa plynule presunuli ku prístavu Tumbalog a odtiaľ do centra. Videli sme radnicu, pomotali sme sa po luxusnom nákupnom centre Queen Victoria Building a navštívili ďalší skvost Sydney Tower Eye. Táto veža je druhá najvyššia (305 m) voľne stojaca stavba v Austrálii a môžete sa v nej pokochať 360° výhľadom na celé mesto. A my sme si túto príležitosť nenechali ujsť. Mali sme celé mesto ako na dlani a s odborným Tomášovým výkladom v uchu to bol o to väčší zážitok. Nakoniec sme sa ešte plahočili po meste, obzreli nejaké historické budovy a šli sa vyspať pred ešte jedinečnejšími zážitkami.

Čím lepšie začať deň než návštevou pláže? Tentokrát to bola Balmoral Beach s utešeným poloostrovčekom. Niektorí tento zážitok povýšili na ďalšiu úroveň a pridali čerstvé palacinky. Po kúpaní nás vedúci nášho zájazdu Tomáš zobral pozrieť kostol sv. Tomáša, hovoríme si fajn, ďalší kostol. Lenže na naše prekvapenie pri kostole bolo plno ľudí, policajtov, kontroly. Zážitok, ktorý je len raz za život! Pokiaľ nežijete napr. v Londýne. V tomto kostole totiž bol kráľ Karol III. a my sme ako prekvapenie mali možnosť ho vidieť. Nielen to! Lucka Měchurová si s ním podala aj ruku. Tak blízko sme boli! Vo svetových médiách môžete nájsť zábery, kde sme viacerí na fotke s kráľom. Mohol by byť tento deň lepší? Mohol. Časť našej skupinky šla na muzikál do Opery v Sydney. Videli sme strhujúce predstavenie The Sunset Boulevard a jedna z hlavných postáv bola známa speváčka Sarah Brightman. Nehovoriac, že hudbu zložil Webber a hral pri predstavení orchester. Zvyšok skupiny šiel pozrieť botanickú záhradu. Následne sme sa všetci stretli a absolvovali komentovanú prehliadku Opery. No a večer sme sa tak trochu vymenili. Iná skupinka šla na koncert operných árií, naša na večeru a zvyšok bol kdesi v meste.

V pondelok ráno som zistila, že sa dá začať deň ešte lepšie ako návštevou pláže. Návštevou rybích trhov. Raňajkovať čerstvé sushi a morské plody na treťom najväčšom rybnom trhu nie je vôbec zlé… Je to priam úžasné! Celé doobedie sme zostali v morskej téme a šli sme navštíviť námorné múzeum. Preskúmali sme celú bojovú loď, ponorku a historickú plachetnicu. Tá mala niektoré časti také nízke, že sa v nich nedalo pohybovať postojačky. Niektorí jedinci vyššie vzrastu tak mali trochu problémy. Poobede sme okúsili atmosféru náhodne vybranej neznámej časti mesta a následne sme navštívili najznámejšiu pláž v Sydney, Bondi Beach. Škoda len, že bolo chladno, fúkalo a na podstatnej časti pláže sa nedalo plávať, pretože aj vlny boli privysoké. To však neodradilo zopár jedincov. Smelo sa vrhli do mora aj v takomto počasí. Deň sme zakončili rýchlou návštevou a večerou vo štvrti China town. Ja osobne som si nenechala ujsť v neďalekej pekárni tradičné čínske lotosové svadobné koláčiky, ktoré odporúčam.

Nadišiel utorok a čas odchodu. Keďže česká výprava odlietala poobede a ja až večer, dohodla som si program s francúzskym predsedom Cedricom Margrafom. Ráno sme sa lúčili po týždni a pol plnom dobrodružstiev… So Cedricom sme si užili oddychový deň a necielené túlanie sa po Sydney. Najviac sa mi páčili lode, ktoré sú využívané ako mhd v riekach vlievajúcich sa do mora.

Suma sumarum sme toho videli naozaj veľa, zažili nebezpečné chvíľky, ale množstvo úsmevných a zábavy. V podstate to bol taký veselý školský výlet. Austráliu veľmi odporúčam. Nestretla som žiadneho hada ani nebezpečného pavúka. A obzvlášť odporúčam typický mäsový koláč. Ďakujem Tomášovi a jeho synovi Baltíkovi za organizáciu a ďakujem českým členom za priateľstvo a prijatie. Budem ešte dlho spomínať na príhody, ktoré sa nám stali.

For that purpose, we have internationally elected officers (Chair, Director of Administration, Director of Development, and Treasurer), and the Director of Smaller National Mensas (appointed by the International Board of Directors). These positions, along with the Chair or proxy of national Mensas which have more than 10,000 members, form the Executive Committee (ExComm). Currently, the national Mensas with more than 10,000 members are US Mensa, Mensa Germany and British Mensa.

We also have the International Board of Directors (IBD) which consists of the Chairs of Full National Mensas (or their proxies).

The International Constitution, Bylaws and Guidelines can be found on the international website at member.mensa.org/members/mensa-international

The International Constitution can only be amended by means of a referendum among all members worldwide where the change must receive more than half of the votes in favour. It also must have received a majority of the voters in at least one third of the national Mensas.     

The International Constitution has thirteen main sections covering issues from the nature and policy of Mensa, Mensa membership and voting rights at the IBD, to the formation of national Mensas, elections and finance.

While the International Constitution sets out the broad guidelines of Mensa’s international structure, the Bylaws of Mensa International provide much more detail. These can only be amended by the IBD. In case of discrepancy between the Bylaws and the International Constitution, the International Constitution always takes precedence. The International Constitution also takes precedence over national Constitutions, unless its provisions conflict with national law.

The IBD consists currently of representatives of 41 Full National Mensas, the four internationally elected officers, and the Director of Smaller National Mensas. The Bylaws document is updated whenever the IBD passes a new motion related to policy and/or governance.

Prior to the IBD’s adoption of the Bylaws in their current form, in May 2021 Mensa International policy was recorded in the Actions Still In Effect (ASIEs), but as that format became increasingly difficult to maintain, our former Chair, Björn Liljeqvist, undertook the enormous task of reformatting all that information into the Bylaws.

The IBD meets once a year in person, usually in October, and both the agendas and minutes of the meetings are accessible to all Mensans at member.mensa.org/members/mensa-international/ibd/ibd-meeting-archive

The Guidelines of Mensa International are subordinate to the Bylaws and the International Constitution. The document collects policy texts issued by ExComm in accordance with instructions from the IBD.

The guidelines contain chapters on the Standing Orders for the Executive Committee, bid guidelines for IBD meetings, example texts for mandatory and recommended provisions for national Constitutions, a model national Constitution, the Code of Conduct for the Mensa Facebook discussion group and expense guidelines.

ExComm meets twice a year in person and normally every other month online and the minutes are available to Mensans at member.mensa.org/members/mensa-international/excomm/excomm-minutes

As you can see there is a wealth of information available for information and reference for all interested Mensans, which needs to be maintained and adjusted for evolving circumstances and technologies. ExComm is fully dedicated to that task to best meet the needs of the worldwide Mensa community.

Převzato z Mensa World Journal, 11/24, č. 142

Zatímco tohle píšu, přistávám v Rumunsku. Co se tam děje? Hodně věcí! Právě teď třeba Evropské setkání Mensy (EMAG) v Bukurešti. Moc se na tu akci těším! Kde jinde se můžete setkat s velkou skupinou členů Mensy, užívat si zábavu, zpívat karaoke (špatně), ochutnávat dobré jídlo a pivo, a zároveň diskutovat o zajímavých tématech (která nemusí být nutně ta nejvážnější nebo nejhlubší)? Máte pravdu, kromě EMAGu je to možné například i na setkání Mens Asie a Pacifiku (AMG) nebo na setkání Mens Latinské Ameriky (GLAM). Co ale mají všechny tyto akce společné? Hádáte správně: jsou organizovány dobrovolníky! Ať už jde o větší akce ve vaší zemi nebo lokální akce ve vašem městě, pravděpodobně je mají na svědomí dobrovolníci — možná dokonce i vy sami.

Tento rok se konaly mezinárodní mensovní volby, a i když nový výkonný výbor (ExComm) nastoupil teprve před měsícem, už teď plánujeme, připravujeme a rozpracováváme řadu věcí, o kterých si myslíme, že Mensu posunou kupředu — ačkoli bychom si přáli, aby náš pokrok byl ještě rychlejší.

Možná jste si něčeho, na čem společně s ostatními dobrovolníky pracujeme, už všimli – jako třeba nového Mensa Hubu. Co je to Mensa Hub? Mnozí z vás už vědí, že Meta plánuje v srpnu 2025 ukončit Meta Workplace, kde doteď fungovala naše mezinárodní komunita, a Mensa Hub je naší novou sociální platformou, která tuto funkci převezme. Pokud se tam zaregistrujete, můžete se spojit s členy z celého světa. Platformu najdete na webu hub.mensa.org a při registraci budete potřebovat e-mailovou adresu s doménou member.mensa.org nebo mensa.international.

Další věci, na kterých pracujeme, vám postupně odhalíme během roku – ať už v pravidelných newsletterech nebo na výročním zasedání Mezinárodní správní rady (IBD, International Board of Directors).

Zmíněné zasedání IBD letos proběhne začátkem října, tentokrát v australském Perthu. Akce je organizována dobrovolníky z Mensy Austrálie. Hlavní náplň zasedání zajistí ExComm a IBD – a už jsme zahájili přípravy. Nebude to jen zábava a opalování, čeká nás několik dní intenzivních schůzí, kde se budou projednávat nejrůznější návrhy; některé budou schváleny a jiné se možná budou muset přehodnotit později.

Co se týče oblasti rozvoje: národní Mensy v některých zemích jsou blízko získání vyššího statusu, jiné prostřednictvím absolvovaných veřejných testování IQ budují základy pro svůj budoucí růst. Zároveň stále čekáme na dokončení adaptivního inteligenčního testu, který by mohl být využíván ve více zemích s nižšími náklady, než s sebou nese vyslání člověka do světa s hromadou testovacích sešitů a odpovědních archů.

Kontaktujte mě, pokud máte něco, na co se chcete zeptat nebo o čem chcete diskutovat. Nemohu vám samozřejmě ale slíbit, že se všechno stane okamžitě — nemáme neomezený čas ani zdroje; nakonec – jsme všichni dobrovolníci, tak si navzájem pomáhejme!

Převzato z Mensa World Journal č. 141, 10/2024.

Krásným zážitkem byl Furkapass a ledovcový pramen Rhony – Rhona Gletscher – kde jsme na hraně nad propastí vytvořili nápis Mensa ČR (ceduli přikazujícíchůzi pouze po vyznačených cestách jsme našli až cestou zpět).

Spotřeba lihovin ale byla neporovnatelná se spotřebou mléka. Jen v obci Blumenstein jsme pořídili od místního farmáře tři litry čerstvého. A sýry – no kde jinde než v údolí (v němčině das Tal) řeky Emme, kde jsme navštívili i muzeum ementálu. Počasí se střídavě zlepšovalo a zhoršovalo, takže mnoho majestátních švýcarských vodopádů a Bern jsme si užili bez deště, ale mokli jsme zase třeba v Interlakenu a Luzernu. To už jsme mířili k Curychu.

EMAG byl jako obvykle výborný. Dle údajů organizátorů se zaregistrovalo 365 účastníků z 28 nejen evropských zemí – od Mexika a USA až po Malajsii (v porovnání s údajným milionem účastníků Street Parade, která v Curychu probíhala v termínu EMAGu, nás zas tak moc nebylo). Po zahájení tradičním Ice Breakerem v menze následovaly dny plné přednášek, formálních i neformálních setkání a exkurzí – od letiště po čokoládovnu.

Jeden ze dnů patřil i LEAP bloku. Všech pět účastníků Leadership Exchange Ambassador Programu prezentovalo své projekty – Zdravko Živkovič ze Srbska v Reinforcement of Creativity by Games představil svoji hru Doris (http://gottfriedville.net/puzzles/octagons/index.html), Jutta Ziemen-Graves popisovala vytváření strategií německé Mensy – Mensa’s Strategic Journey – A Roadmap, Holly Brooke z Austrálie se věnovala zapojení generace Y (Growing Gen Y), Alexandros Papandreou prezentoval aktivity řecké Mensy – Achieve the impossible! Spojené státy reprezentovala Jeudi Juetten s projektem Marketing Mensa to the Perfect Demographic, kde popisovala náborovou kampaň do Mensy mezi účastníky zájmových festivalů (fanoušci sci-fi apod.). Videozáznamy všech prezentací můžete najít na:

· http://animusm.com/doris-a-creativity-game/

· http://animusm.com/strategic-planning-for-mensa/

· http://animusm.com/geny/

· http://animusm.com/achieving-the-impossible-a-real-story/

· http://animusm.com/marketing-mensa-the-perfect-demographic/

Na nejbližším zasedání IBD (International Board of Directors) bude stanoven rámec LEAP projektu v budoucích letech. Budeme vás včas informovat, takže případní zájemci o LEAP v příštím roce budou mít možnost podat přihlášku svého projektu – naše Mensa má co nabízet.

Ukončení EMAGu bylo tradiční – Gala Dinner. Všichni (nebo skoro všichni) jsme sborově zpívali, užívali si programu i jídla, v poslední fázi došlo i na tanec.

Součástí EMAGu bylo i setkání tzv. EMAG panelu, na němž byla dohodnuta místa příštích evropských setkání. Pro nás jsou z pohledu geografické dostupnosti nejbližší EMAGy velmi lákavé, hned dvě následující setkání proběhnou v sousedních zemích. Jak bylo již dříve avizováno, EMAG 2015 proběhne v Berlíně, nově bylo rozhodnuto, že další setkání bude v Polsku (Krakov 2016), španělská Barcelona se pak stane hostitelem EMAGu pro rok 2017. Na závěr bych rád poděkoval Tomášovi za organizaci.

Autor: Petr Mazal

Letošní IBD se konalo 100 km severně od Říma a bylo spojeno s 25. výročním setkáním Mensy Italia. Ačkoliv jsme byly varovány, že jednání IBD bývají zdlouhavá a pro nezasvěcené občas i nudná (občas prý dokonce i pro zasvěcené, máme to ověřeno z několika zdrojů), místo konání a příležitost poznat italské mensany nás zlákaly k účasti. A tak jsme vyrazili na cestu ve složení Tomáš Blumenstein (pilot), Jana Hesová (co-pilot) a Alena Novotná (rádio).

Naše trasa do San Martina al Cimino, místa konání, vedla přes noční Mnichov – vzhledem k právě končícímu Oktoberfestu skvělá příležitost shlédnout nejnovější módní trendy v pumpky fashion – a Carraru, kde se těží věhlasně bílý mramor. Obrovské bloky kamene, chlapíci bílí od hlavy až k patě a všude mazlavá šedá hmota a taky úplně obyčejné záchody na parkovišti obložené mramorem. A tak jsme neodolali a udělali z našeho kočáru na jedno dopoledne off-road.

Večer jsme dorazili do hotelu a Tom hned vyrazil na tradiční ice-breaker. Toho jsme se nezúčastnily, ale v následujících dnech jsme s Janičkou prolamovaly ledy úspěšně i tak. Člověka uvyklého nabitému programu českých setkání překvapí, že jedinou oficiální příležitostí k setkání s ostatními účastníky jsou snídaně a večeře. Nejdřív mi to připadalo trošku smutné, ale mé obavy se záhy rozptýlily díky Janičce, která se už zdravila s Haroldem a Christinou, dvěma známými ze srpnového EMAGu.

Program pro hosty setkání vlastně sestával jen z celodenních výletů do Říma či do okolí (ty do Říma byly zvlášť vypečené, protože cesta tam a zpět trvala dohromady 4 hodiny!) a sobotní galavečeře.

Zato večery se nesly v duchu poznávání nových kultur a brzo jsme se seznámily nejen s okolními trattoriemi a horkými termálními prameny, ale i s většinou účastníků. I díky Tomovi, který nám trpělivě vysvětloval, jak se to s IBD má, a vůbec se o nás všemožně staral. Ale my jsme se o něj taky staraly, hlavně Janička se projevila jako skvělý servisní tým!

Bylo zajímavé poznávat členy jiných Mens a dozvídat se, jak rozdílně národní Mensy fungují, co se kde daří a s čím se naopak potýkají. Tom nás varoval, že česká Mensa je co do věkového složení atypická a věkový průměr v ostatních Mensách je (několikanásobně) vyšší. Je to pravda, ale ukázalo se, že zajímavých a zábavných lidí je mezi nimi stejně jako u nás. A když přijel Mirek Jindřišek, který českou Mensu na IBD dlouhá léta zastupoval, byl náš český tým úplně dokonalý. Janička nás díky své perfektní italštině seznámila se spoustou italských kolegů, jejichž angličtina je pohříchu na pováženou, ale i tak jsem za chvíli měla pocit, jako bych byla na setkání v Čechách, jen změť jazyků byla o něco nepřehlednější. Nakonec bylo loučení s IBD docela smutné, a tak je dobře, že pořádající zemí pro příští rok je Švédsko. A to nejen proto, že předseda tamní Mensy si umí dát nohy za krk. Bály jsme se, že IBD budou dlouhé čtyři dny bez konce vyplněné nudnými rozpravami o něčem a ničem, ale ukázalo se, že jsou to i večery s přáteli a vynikající příležitost, jak poznat mensany z ostatních zemí.

Na závěr se patří poděkovat, a proto velký dík Tomovi, že nás s sebou na výpravu vzal!

Počáteční den – tzv. training day – sestával z několika přednášek (o SIGHTu, o ochraně jména a loga Mensy, o pravidlech jednání IBD, o procesní struktuře MI, o Americké Mense na Facebooku a další) a dále následoval řízený brainstorming na témata: Co jste kdy udělali pro zvýšení počtu členů a jak to účinkovalo? Co byste očekávali jako servis od Mensy International? V čem jsou silné stránky vaší národní Mensy (NM) a co můžete poskytnout ostatním? Čím má MI pomoci k vzniku a rozvoji dalších NM? Jedním z nejčastějších požadavků národních Mens o pomoc byla oblast IT (konkrétně intranet s možností kontaktovat členy, rozesílání mailů, diskuse, kalendáře akcí) a zde bych chtěl poděkovat Romanovi Brzuskovi a jeho týmu, jejichž několikaletou práci jsem mohl hrdě prezentovat jako námět pro ostatní Mensy. Další oblastí, ve které jsme napřed před ostatními NM, je program pro nadané děti. Druhé mé poděkování za možnost dobré prezentace Mensy ČR patří zakladatelům mensovního gymnázia a týmu okolo Václava Fořtíka, který se po léta zabývá prací s nadanými dětmi a podpoře škol. Ze všech těchto diskusí vzniklo poměrně dost písemných materiálů, které si sesbíralo vedení MI, a já doufám, že je bude dále zpracovávat.

Následující dny již probíhalo oficiální jednání IBD. U stolu byl připraven zasedací pořádek, který zajistil, že nejaktivnější diskutéři z loňska neseděli poblíže předsednického stolu, ale byli rovnoměrně rozprostřeni mezi ostatními (drobná, leč velmi užitečná změna). Další (ještě užitečnější) změna bylo předřazení diskusních bodů programu před „návrhy“. Diskutovalo se o transferu členů mezi NM, pozici britského a amerického předsedy ve vedení MI, o on-line prostředí pro členy, testování cizinců, potvrzování členství a další. Zajímavé byly informace o projektu Mensa Process (www.mensaprocess.com), který působí i v evropských zemích. Dále byla řešena podoba a četnost bulletinu Mensa International Journal (a zde další poděkování za dobrou reprezentaci Mensy ČR – na místě bylo prezentováno zrovna číslo MIJ, na jehož titulní straně jsou články o SIGHTu od Zuzany Polákové, Tomáše Kubeše a Aleny Kudlákové). Velká část druhého dne jednání byla věnována jmenování do různých funkcí MI (jako šéfredaktor MIJ, ombudsman, archivář, úředník pro přezkum stanov, SIGHT koordinátor a další) a pak také jmenování či obnovování členství v mnoha komisích. Jako úspěch považuji, že se podařilo navolit Jitku Fořtíkovou do Komise MI pro nadané děti, což by nám mělo pomoci posílit mezinárodní vazby a také získat informace, jak to dělají jinde. Já jsem byl zvolen do Komise Mensa OnLine. Celkem měl třídenní program přes padesát bodů k jednání a mnoho z nich tu nestojí za zmínku, ale závěrem bych ještě uvedl EMAG (Evropské mensovní výroční setkání), které se s velkým úspěchem konalo letos v Německu (Kolín nad Rýnem), v příštím roce bude v Nizozemí (Utrecht), o EMAG 2010 soutěží Mensa ČR (zatím proti Francii) – rozhodovat se bude na jaře příštího roku. Soutěž o IBD v roce 2009 vyhrála Mensa Švédsko a bude v Goteborgu.

IBD není ale jen o průběhu oficiálního jednání. V neděli odpoledne jsme měli 2 h. (slovy: dvě hodiny) poznávací program v Římě. Ale především je velmi významný čas při snídaních, obědech a večeřích, kdy máte možnost diskutovat s ostatními předsedy, vedením MI i dalšími účastníky o spoustě věcí, které ve svých NM realizují. Je tu cítit koncentrované nadšení pro mensovní aktivity, projekty a rozvoj Mensy po celém světě. Poslední mé poděkování patří třem dalším účastníkům, členům RM, kteří právě po večerech šířili dobré jméno Mensy ČR mezi ostatními při nezávazných rozpravách.

Naši členové doposud ne úplně využívají mezinárodní rozměr Mensy (pokud se tedy nepřestěhuji do zahraničí). Doufejme, že do budoucna nejen prostřednictvím SIGHTu, ale třeba právě organizováním EMAGu či zapojením do mezinárodních projektů dokážeme tento potenciál Mensy více využít.