Díky sympatické a velmi fundované organizátorce Magdaléně Tydrichové, která se hudbě věnuje profesionálně, máme včas informace o krásných kulturních akcích nejenom z oblasti vážné hudby – v září jsme například stihli zahajovací koncert festivalu Dvořákova Praha v Rudolfinu a nádherný koncert v chrámu sv. Víta v rámci téhož festivalu. Dále se možná povede sejít se společně a zahrát si na některé z pian, která se objevila v pražských ulicích, a určitě zaujme i pozvánka na další akci. V Jeruzalémské synagoze na nově opravené vzácné varhany zahraje pan Josef Kšica (který obvykle hraje např. v kostele sv. Mikuláše) a uslyšíme varhanní skladby od Gustava Mahlera i méně známých skladatelů – C. Francka a B. A. Wiedermanna.

Vstupenky na festivalové akce byly beznadějně vyprodané již dlouho předem – Magda naštěstí nepodcenila přípravu a zarezervovala je pro nás už na jaře. Ani deštivé počasí neodradilo hosty od dodržení předepsaného dress code na úvodním koncertu festivalu, takže jsme mohli o přestávce obdivovat nádherné večerní róby přítomných dam a mezi pozvanými VIP hosty jsme zahlédli i Jiřího Bartošku ve smokingu a s neodmyslitelnými brýlemi na čele. Prvořadá však byla samozřejmě hudba – a té nám symfonici z České filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem dopřáli pořádnou porci. Osobitně úžasný byl Koncert pro violoncello a orchestr h moll od Antonína Dvořáka, který patří nejen mezi nejznámější díla tohoto skladatele, ale i mezi nejvýznamnější skladby pro violoncello vůbec.

Dílo zaznělo ve společném podání České filharmonie a americké violoncellistky Alisy Weilerstein. Seděli jsme na balkoně, ale energie, kterou do mistrovského provedení mladá umělkyně vkládala, byla hmatatelně cítit v celém koncertním sále.

V chrámu sv. Víta na Pražském hradě se uskutečnil druhý koncert, který jsme v rámci festivalu Dvořákova Praha společně navštívili. V neděli večer opět pršelo, ale skupinka mensanů se sešla slavnostně naladěná a připravená poslechnout si Verdiho Requiem, zádušní mši pro sóla, sbor a orchestr v podání České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a hvězdných sólistů R. Donose, M. Giordana a J. Martiníka. Dirigoval Maestro Fabio Luisi, hlavní dirigent MET v New Yorku.

Očekávali jsme vynikající akustiku, což se nám splnilo, ale ještě víc mne zaujala kombinace sluchových a krásných zrakových vjemů – lom večerního osvětlení přes mozaiky na oknech gotické katedrály.

Povídání o tom, jak jsem pak po celotýdenním běhání (na trase škola – práce – papírnictví – potraviny – vyzvednout děti, doma psát úkoly – vše korunované dětskou oslavou pro 12 účastníků ukončenou těsně před koncertem) usnula přímo v chrámu sv. Víta za zvuků burácející symfonie, nechám raději na jindy. Je vidět, že hudba má uklidňující účinky. Spaní v chrámu ale nedoporučuji, je tam docela zima. Pokud si chcete opravdu odpočinout, zkuste jakýkoliv pořad v planetáriu – „pod hvězdnou oblohou“ se spí mnohem lépe, může vás však pak bolet za krkem ze zablokované krční páteře. No, kulturní zážitky nejsou zadarmo, chce to sílu a odříkání!

Magdi, děkujeme za všechny povedené akce a moc se těšíme na další, ať Tě jejich organizování baví co nejdéle!

Pokud máte o akce SIG Hudba zájem a chcete dostávat informace o jejich konání, zaškrtněte si odebírání příslušné konference na intranetu.

Pokud nejste z Prahy, smutnit nemusíte, SIG Hudba má široký rozptyl – z minulých akcí připomenu např. exkurze do firem Amati v Kraslicích a do Strunalu v Lubích, které se pod záštitou SIG Hudba konaly (článek o nich vyšel v minulém čísle časopisu).

Autor: Zuzana Šimková

Vysvětlení tohoto jevu je možné najít ve způsobu, kterým mozek zpracovává hudbu i prostorovou představivost. Vyšetření na pozitronové emisní tomografii a nukleární magnetické rezonanci ukazují, že poslech hudby stimuluje velkou část mozku. Výsledky rozličných testů (včetně testů prostorového myšlení) ukazují, že na zpracování hudby se podílí část čelní i spánková.

Ve studiích dětí ve věku 3 až 4 roky bylo odhaleno, že ty, které aspoň půl roku cvičí hru na klavír, stupnice, notové zápisy, prstoklad a hru zpaměti, si vedly o 30 procent lépe než děti stejného věku, které půl roku navštěvovaly kurzy práce s počítačem, nebo ty, které nepodstoupily žádnou zvláštní přípravu. Zlepšení bylo opět vidět hlavně na prostorovém myšlení a prostorové představivosti. Mozartův efekt tentokrát vydržel 24 hodin, což je připisováno délce tréninku a pružnosti mladého mozku. Zlepšení prostorového myšlení je obecně pokládáno za významné vzhledem k lepším matematickým schopnostem.

E. Glenn Schulenberg z University of Toronto at Mississauga nabídl šestiletým dětem v torontském regionu zdarma týdenní kurzy zpěvu či hry na klavír na Královské konzervatoři (Royal Conservatory of Music). Třetina dětí zahrnutých do studie navštěvovala kurzy herectví, zatímco další skupina šestiletých nebyla nijak připravována. Před započetím studie byly děti otestovány za použití stupnice Wechsler Intelligence Scale for Children (WISC). Po těchto testech nastoupily děti do školy a byly izolovány do svých skupin. Při přechodu z prvního do druhého ročníku byly děti opět testovány. Všechny se zlepšily v průměru minimálně o 4,3 bodu. Schulenberg připisuje toto zlepšení „pouze školní docházce“. Děti, které se učily zpěvu či hře na klavír, se však zlepšily ještě více, a to o 7 bodů, jinými slovy o 2 až 7 bodů více než děti z herectví či děti bez přípravy.

Nárůst IQ v kanadské studii, která ukázala, že Mozartův efekt je (podle Rauscherové) platný pro obecnou a ne jen prostorovou inteligenci, byl sice malý, ale patrný. Dřívější práce Dr. Rauscherové se zaměřovaly pouze na prostorovou inteligenci a nepočítaly s možným efektem na celkové IQ. Rauscherová věří, že porozumění hudbě (zejména dovednost převádět symboly ve zvuky) je přenosné na další schopnosti, jelikož sdílejí podobné nervové cesty. Oba zmínění vědci si myslí, že výuka hudby by měla být součástí studijních plánů.

Dr. Gordon Shaw, kolega Dr. Rauscherové, vnímá hudbu jako bránu k vyšším mozkovým funkcím. Je přesvědčen, že hudba nám může pomoci pochopit způsob práce mozku a že pozitivně ovlivňuje naše myšlení a tvorbu. Ve své knize Keeping Mozart in Mind shrnuje Dr. Shaw svůj pětadvacetiletý výzkum a práce ostatních autorů týkající se hudby a mozku.

Lékař a biolog Lewis Thomas provedl studii na skupině uchazečů o studium medicíny. Zjistil, že ze všech studentů měli největší úspěšnost ti, kteří dříve studovali hudbu – plných 66 %. Pro srovnání bylo přijato jen 44 % studentů, jejichž hlavním předmětem byla biochemie. Oddělená studie sedmi a půl tisíce vysokoškoláků ukázala, že studenti hudby rozuměli ze všech nejlépe psanému textu, porazili tak studenty angličtiny, biologie, chemie i matematiky. Studie z University of Texas, která zkoumala 362 studenty prvního semestru, zase naznačuje, že studenti hudby se dokáží lépe srovnat s úzkostmi a problémy s alkoholem a jsou obecně emočně zdravější než jejich kolegové. Mají také víc sebevědomí před, ale i během zkouškového období.

Některé ze států s nejrozvinutějším univerzitním systémem kladou velký důraz na hudební vzdělání. Nejznámější jsou v tomto ohledu Maďaři, Nizozemci a Japonci. Tento přístup se zdá být v opozici vůči postoji Spojených států, které kladou velký důraz na matematiku, přírodní vědy, jazyky a technologie.

Je třeba zdůraznit, že diskutovaná souvislost mezi vyšší inteligencí a hudebním vzděláním je lépe sledovatelná u samotné tvorby hudby než u pasivního poslechu. Zapojení do procesu tvorby je klíčovým stimulem mozku.

I vedoucí velkých firem se shodují na faktu, že umělecké a hudební vzdělávací programy lépe připravují pracovníky do 21. století.

Pokud máte zájem zjistit výši svého IQ, přihlaste se na testování IQ pořádané spolčeností Mensa. Společnost Mensa provádí testování prostřednictvím mezinárodně uznávaného standardizovaného testu.

Z originálu: The Mozart Effect, Thomas Hally; Mensa International Journal, červen 2009, číslo 525 přeložil Jiří Chmela