Slunce zapadalo v odlescích oranžové, červené a žluté.

Ozářilo celou krajinu svým přízračným světlem.

Slunce mizelo v oceánu…Ještě chvíli a ztratí se v něm úplně.

Oblohu pokryly červánky a umocnily onen velkolepý dojem.

,,Magické!“ řekli by si lidé.

A právě v té chvíli, kdy poslední kousek slunce zmizel v oceánu, se stalo cosi zvláštního…

Celá obloha zaplála oranžovým světlem a v místě, kde ještě před pár minutami zářil kotouč, byl nyní obrys překrásného ptáka.

Během několika sekund se ale pták rozpadl na prach.

Někdo by možná věděl, kdo to byl.

Bůh Fénix.

A teď má dvanáct hodin do znovuzrození…

Autor: Eliška Hřebenářová

Nevím, kdy jsem to místo našla, jen tak jsem bloudila a narazila na starou železnou bránu.

,,Peklo za mnou leží, tak vstup, máš-li odvahu!“hlásal její nápis.

Staré panty zavrzaly, když jsem se opřela do křídel brány.

Vešla jsem a celý svět potemněl.

Všechno bylo šedé a Měsíc zčernal, jen desítky černých křížů byly jasně vidět.

,,Vítej! Sirotčinec pocitů tě zdraví!“zakrákala lebka nabodnutá na větev stromu, který stál u brány, ,,Avšak cesty zpět není!“

S hrůzou jsem se rozhlédla a četla nápisy krucifixů.

Bolest.

Nenávist.

Provinilost…

Pak vše zčernalo.

Na místě mrtvého dívčího těla vyrostl kříž…

STRACH…

Autor: Eliška Hřebenářová