Co je a čím se zabývá Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu
ČR?

Nejdříve odpovím trochu lakonicky citací ze stanov společnosti: „Cílem Asociace je vytvářet optimální podmínky pro výzkum, vývoj, výrobu a obchod s produkty a službami z oboru obranných a bezpečnostních technologií.“ Pro lepší pochopení dodám, že jde především o lobbing v čistém slova smyslu. Tedy přesvědčování lidí, orgánů a institucí. A tady je někdy vysoká inteligence trochu na škodu, protože někdy vám zůstává rozum stát, jaké nesmyslné a dávno přežité zákony, předpisy a pravidla platí a jak je těžké je změnit.

Jak vypadá Váš typický pracovní den?

Přiznám se, že nemívám typický pracovní den, každý je trochu jiný. Je to tím, že do mých povinností patří řada oficiálních schůzek, účast na společenských akcích, zahraničních veletrzích apod. K tomu musím stíhat i to, co mě především živí, a to je práce pro firmu INDRA, což je česká pobočka významného evropského výrobce působícího samozřejmě v oblasti obranných a bezpečnostních technologií. Mám-li tu možnost, rád si ráno přispím. V kanceláři bývám po deváté, v rychlosti prohlédnu emaily, případně na internetu nějaké zprávy, které by mě mohly pracovně zajímat. Většinou ale přečtu jen titulky a povzdechnu si nad obsahovou prázdností většiny zpráv. První schůzky mívám okolo desáté. S radostí přijímám pracovní obědy, protože na ty „nepracovní“ většinou nemám čas. Když se poštěstí, končím před sedmou hodinou.

Jak a kdy jste se dozvěděl o Mense?

První informaci o organizaci Mensa mi dal můj příbuzný, který se profesně zabývá vzděláváním dětí. Od něj jsem v době, kdy můj syn měl jít na osmileté gymnázium, poprvé slyšel o škole, která se specializuje na obzvlášť nadané děti a organizaci, která ji založila. No a zbytek jsem si našel na internetu.

Co vás přivedlo k rozhodnutí přijít na mensovní test?

Nejdříve se testů zúčastnil můj syn, protože to bylo podmínkou pro možnost ucházet se o studium na Gymnáziu Buďánka. V testech byl úspěšný, i když se nakonec pro Buďánku nerozhodl. A jeho testování inspirovalo i mě, abych si také nechal zjistit hodnotu svého IQ.

Kdy jste se nechal testovat?

Tak to už bude nějaký pátek, asi tak před sedmi lety.

Překvapil Vás výsledek testu?

Pevně jsem věřil, že přes hranici 130 se přehoupnu. Přeci jen jsem kdysi hrával šachy na obstojné úrovni, na střední škole jsem úspěšně řešil matematické olympiády a vystudoval matematicko-fyzikální fakultu UK. Jistými testy IQ jsem již před tím úspěšně prošel, ať již při žádosti o prověrku na seznamování s utajovanými skutečnostmi či při manažerských pohovorech. Ale výsledek mě přeci jen příjemně překvapil.

Sdělil jste výsledek někomu dalšímu?

Tak jistě svým nejbližším. To se rád pochlubí každý. Jinak své členství v Mense uvádím ve svém CV.

Pomohlo Vám vyšší IQ ve škole nebo ve Vaší profesi? Přišla Vám naopak někdy vyšší inteligence jako přítěž?

Vyšší IQ je jakýsi talent, který má člověk od boha, aby ho mohl využívat. Používá-li tohoto talentu správně, pak mu může pomoci. Ale má to svá úskalí. Osobně jsem se mnohdy spoléhal na tento talent a nedoplňoval ho pílí, učením a takovou tou nutnou, a mnohdy i nudnou, dřinou. Když jsem přišel na vysokou školu, zjistil jsem, že talent už nestačí a že vlastně nevím, jak se mám učit. Že to neumím. A dalo to chvíli práci, než jsem se to naučil. V profesním životě mi to pomáhá různé situace vidět systémově, zamýšlet se nad nimi, umět je analyticky posuzovat. Na druhou stranu vám vysoká inteligence komplikuje rozhodování, protože vidíte příliš mnoho aspektů. Největší záludností je pak to, když se domníváte, že všichni okolo vás rozumí a chápou na stejné úrovni. Kdo se od toho nedokážete oprostit, může to vést ke komunikačním problémům.

Sledujete dění v Mense či jakých aktivit se v rámci Mensy účastníte?

Přiznám se, že dění sleduji jen tak jedním okem a aktivit se téměř neúčastním. Jsem typickým pasivním členem, i když vím, že je to špatně. Ale bohužel, moje práce mi moc časového prostoru nedává.

Jaké nové aktivity byste Vy sám přivítal?

Myslím, že by bylo vhodné, aby se Mensa více vyjadřovala k věcem veřejným. Mám dost často pocit, že by politika a státní správa to vyšší IQ potřebovaly jako sůl.

Co si myslíte o zahraničních misích českých vojáků?

Považuji to za náš alespoň malý podíl na budování bezpečného světa. Myslím, že vojákům v nich by měl patřit náš obdiv, protože nasazují své životy. Jediná šance, jak se v dnešním globalizovaném světě efektivně bránit, je zničit potencionální nebezpečí hned v jeho zárodku. A to nejde bez toho, aby to bylo mimo naše území. Nepřeji všem těm odpůrcům vysílání našich vojáků do zahraničních misí nic zlého. Ale i jim se může stát, že jednou zfanatizovaný radikál s vidinou 72 panen v ráji navštíví opásaný výbušninou diskotéku, kde se budou bavit jejich děti.

Jaký je podle Vás nejúčinnější lék na terorismus?

Snažit se odstranit jeho příčiny. Ale dělat to systémově, efektivně a dlouhodobě, a to i za cenu nepopulárních kroků. Zdá se mi, že máme tendenci problém jen odsouvat a kupovat si pouze chvíli zdánlivě bezstarostného klidu. Politické ústupky pak v dlouhodobém horizontu vedou ještě k větší síle a agresivitě různých militantních organizací. Na řadě míst ve světě fakticky vládnou nejhorší gauneři a my místo toho, abychom s nimi radikálně zatočili, jim posíláme humanitární pomoc a doufáme, že nás ještě chvíli nechají na pokoji. Myslím si, že největším problémem s bojem proti terorismu, je jakési pseudohumánní myšlení naši zpohodlnělé a zhýčkané civilizace. Ono se ne nadarmo říká, že historie se opakuje. Celá Evropa, aniž hnula prstem, se klidně dívala na vývoj v hitlerovském Německu a daň za to byla obrovská. A i dnes se tváříme, že se nás některé záležitosti ve světě netýkají. Nevnímáme konflikt civilizací, životních stylů a hodnot, který ve skutečnosti okolo nás probíhá. Ani evropský přístup – strkání hlavy do písku, ani americký – vojenské vítězství bez znalosti následného řešení, problém terorismu nevyřeší.

Co si myslíte o obchodu s radiolokátory Věra?

Pasivní sledovací systém (PSS) Věra je český výrobek, který je technicky srovnatelný s výrobky velkých a bohatých nadnárodních koncernů. Není tedy jediný na světě, jak je někdy v médiích prezentováno. Ač se mu běžně říká radiolokátor, ve skutečnosti jím není. Nevyzařuje žádné paprsky, na základě kterých by ho bylo možné identifikovat. Vzhledem k tomu, že téměř všechny bojové letouny jsou dnes vybaveny systémem detekce radarového paprsku, poznají, že byly zaměřeny radiolokátorem. To, že je zachytil PSS, nezjistí. Což je výhodou tohoto systému. Na druhou stranu radiolokátor zachytí letadlo při jakémkoliv režimu, PSS pouze tehdy, když letoun vede nějakou elektronickou činnost. Například když útočí a má zapnutý radar. Dovolil jsem si popsat systém PSS proto, aby bylo lépe rozumět mému názoru na obchod s tímto produktem. Kdyby se podařilo prodat tento výrobek do oblastí potencionálních konfliktů, a to nejlépe oběma stranám, pak válčící strany budou mít strach zaútočit na nepřítele, protože letadla mohou být zaměřena, aniž to sama zjistí. Tak lze alespoň trochu stabilizovat místa, kde hrozí válečný konflikt.

Jaký je Váš názor na výstavbu radarové základy v ČR?

Můj pohled je čistě obchodně průmyslový. To, že umožníme tuto výstavbu, dává velkou šanci pro český průmysl a výzkumně vývojová pracoviště zapojit se do projektů nejvyšší HiTech. Tedy pracovní příležitost pro řadu vysoce kvalifikovaných lidí, u nichž se dá předpokládat, že mají vysoké IQ. Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu i já osobně děláme maximum pro to, aby nám americká strana umožnila zapojit se do projektů protiraketové obrany jako takové.

Co si myslíte o tom, že i u nás vyrobené zbraně mohou po spletité cestě skončit v rukou lidí, kteří s nimi páchají zlo?

Přestože systém, který je u obchodu s vojenským materiálem u nás zaveden, se snaží takové situaci zabránit, úplně se to vyloučit nedá. Mezi lidmi se najdou i tací, které vidina velkého zisku vede k tomu, že třeba pašují drogy v zemích, kde je za to trest smrti. Na druhou stranu, když se podíváme na to, co je dnes skutečným bezpečnostním rizikem, nebývá to vojenský materiál v tom klasickém smyslu. Pro teroristické útoky se používají materiály, které jsou běžně na trhu – chemikálie, průmyslové trhaviny, hřebíky, … Navíc na černém trhu je řada starých zbraní, které pochází z doby, kdy obě strany studené války vyzbrojovaly kde koho. A různé militantní bojůvky mají zájem především o jednoduché snadno ovladatelné zbraně, ne o nějaké složité systémy.

Snaží se Asociace podnikat kroky směřující proti tomu, aby byl takový postup možný?

Určitě. Stačí se podívat na strukturu toho, co se v oblasti obranných a bezpečnostních technologií v České republice vyrábí. Možná je pro nezasvěcené překvapením, že jen zlomek toho se dá nazvat zbraní. Většina klasických zbrojovek byla v dobách Československa umístěna na Slovensku. Pro český průmysl je pak problémem, když se nějaký podvodník pokusí obejít zákon a vyvézt zbytky starých zásob z dob socialismu někam, kam se to nesmí. Reakcí bývá, že administrativa v souladu s heslem „potrestání nevinných“ zpřísní podmínky pro výrobce letecké techniky, elektroniky, optiky a podobně. Tedy ty výrobce, které právě naše Asociace sdružuje.

Jak byste reagoval na názory vyjadřující domněnku, že mnohé konflikty jsou rozpoutány „na zakázku“ zbrojařských společností?

V době, kdy většina světa je ovládána médii ve smyslu filmu „Vrtěti psem“ (Wag the Dog), se nedá vyloučit nic. Ale takový názor mi připadá poněkud přehnaný. Stejně tak lze uvažovat o tom, že některé nemoci jako SARS nebo ptačí chřipku rozšířily farmaceutické firmy, aby mohly prodávat protilátky. K dokonalosti by pak chybělo, aby zemětřesení a povodně uměle vyvolávaly stavební koncerny.

Má existence NATO bez Varšavské smlouvy smysl?

To je velmi diskutabilní otázka. Vzhledem k tomu, že důvody toho, proč NATO vzniklo, zmizely, velela by logika věci, aby NATO bylo zrušeno. Ale nevzpomínám si na případ, kdy by úřad po splnění svého účelu, za jakým byl založen, zaniknul. Na druhou stranu se po rozpadu východního bloku objevily nové hrozby. A v té době bylo NATO jedinou fungující strukturou, která na ně byla schopna reagovat. S rozšiřováním Evropské unie, ať již z hlediska počtu členů či činností jejích orgánů, nastává dosti velká duplicita. To by v podnikatelském světě bylo téměř nemožné, ale v prostředí financovaném z peněz daňových poplatníků to není neobvyklé. NATO určitě potřebuje radikální zeštíhlení. Osobně jsem příznivcem budování evropské bezpečnosti v rámci EU. Pak by NATO mohlo být transformováno do platformy pro synchronizaci bezpečnostních zájmů civilizovaných velmocí, kde by EU fungovala jako jeden celek. Ale to je utopie. Země EU nejsou schopny se domluvit mezi sebou a úředníci v NATO určitě nebudou takovou myšlenku podporovat, protože ryby si přece rybník nevypustí.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Týkají se hlavně řešení mého soukromého života. A protože spokojené soukromí je základem i pro profesní kariéru, věřím, že se to promítne i tam.

Děkuji za rozhovor!