Průzkum přinesl zcela neočekávané zjištění, že například téměř jedna čtvrtina respondentů by byla ochotna v případě potřeby pozřít letecký proudový motor, ale raději by se vyhnula konzumaci gumových medvídků (byť bez umělých barviv a konzervantů). Zajímavou skutečností se ukázala i potřeba zúčastněných mensanů jejich dobrovolné otravy antraxem, který by povečeřelo celých 32 % dotázaných. Naopak jako potravinu ke konzumaci zcela nevhodnou uvedlo přes 60 % respondentů sušenou hrušku nebo borůvkový koktejl (41 %). Z běžných potravin byla největší důvěra projevena pouze červené cibuli, ale jen v padesáti devíti případech. Zároveň ale 39 dotázaných osob uvedlo, že by bylo ochotno pozřít kožní nádor, 15 dotázaných si dokáže představit konzumaci abstraktního obrazu, naproti tomu téměř 75 % respondentů by nikdy nevypilo kefírové mléko. 

Jako opravdový znalec se ukázal představitel SIGu Gurmán, Tomáš Kubeš, který si připravil menu v podobě gumového medvěda na cibulce s červeným zelím, kváskovým chlebem a světlým pivem. Zdá se tedy, že uvědomělým přístupem a správným tréninkem lze intuitivní rozhodování pozitivně ovlivnit.

Nakonec bych ráda poděkovala všem organizátorům za úžasné setkání.

Autor: Dagmar Hladíková

Hlavním chodem bylo mé druhé nejoblíbenější maso – jehněčí svíčková, upravená medium rare tak, jak se na kvalitní maso sluší a patří. Ve vedlejších rolích účinkovaly omáčka z majoránky, pyré z brambor a libečku a opečený tuřín. Neobvyklá kombinace, ale chuťově zajímavě ladící.

Sladkou tečkou byla netradiční žemlovka s tvarohem, k tomu hruškové pyré a skořicová zmrzlina na medovém plátku.

Nemohu porovnat kvalitu jídla či obsluhy s jinými restauracemi v rámci GRF, osobně jsem byla tady velmi spokojená, kvalita jídla na jedničku, příjemně mě překvapila i velikost porcí. Myslím, že to bylo nejlépe investovaných 600 Kč v tomto měsíci.

Interiér restaurace se mi také velmi líbil, stůl byl přiměřeně vysoký pro pohodlné stolování. A v příjemné společnosti tří spolumensanů čas uběhl, ani nevím jak.

Škoda jen trochu hloupé, zbytečné chyby slečny servírky, která omylem naúčtovala nápoje navíc a opravu účtu nevhodně okomentovala.

Od další návštěvy restaurace Noodles mě to však neodradí, jejich klasické menu – mezinárodní nabídka nudlí – určitě stojí za ochutnávku.

Autor: Michaela Kubaníková

A přichází jediný chod, z něhož mám už předem obavy – tradiční japonská polévka miso s tuňákem, tofu a řasami wakame. Jednak neholduji mořským plodům a jednak jsem se dozvěděla, že i tento pokrm jedí Japonci hůlkami. K této dovednosti jsem se i přes několik pokusů stále nedopracovala, aktuálně nepomohl ani videokurz Tomia Okamury. Večer ale opravdu zůstává nekomplikovaný, na stole je připravena úleva v podobě lžíce (což si překládám tak, že personál už předem tuší, s kým bude mít čest) a k polévce nelze dodat nic jiného než vynikající. Zvláště v kombinaci s dalším doporučeným vínem, silným aromatickým Pinotem 2006 z vinařství Reistein. Zážitek chuti je natolik překvapivý a silný, že miso se pro mě stala vrcholem večera.

Ale předbíhám, protože nás teprve čeká třetí chod – kuřecí tikka masala pečená v tandooru a doplněná rýží, chlebem naan a omáčkou raita. Číšník vysvětluje, že toto jídlo má v Indii tradici podobnou české svíčkové. Nic proti svíčkové, ale moje chuťové pohárky si teď užívají mnohem víc. Někteří z nás se dokonce rozhodují, že na tenhle pikantní „kotlík“ přijdou znovu. K tomu lahodný Cabernet Moravia 2010 z vinařství Sedlák. Zdá se, že koktejl chutí je dovršen.

Zdání se však ukazuje mylným, protože obsluha přináší bonus – čaj masala a zákusek petit four s asijským kořením, krémem z růžového pepře, zázvorovou polevou a třaskavými čokoládovými kuličkami (nehledejte jinotaje, opravdu vám v ústech způsobí malý výbuch).

Čas pokročil, vlastně už je po zavírací hodině, ale personál nespěchá, vypráví nám o dalších chystaných akcích v Essensii a jako závěrečné překvapení přináší věrnostní karty se slevou 20 % na další konzumace. Umějí to dobře, myslím, že se rádi vrátíme. Nepůjdete taky?

Autor: Jitka Pourová