Existují vědecké důkazy?

Ale existují skutečné důkazy, že kognitivní nadání častěji souvisí s určitou zranitelností v oblasti duševního zdraví? Novější výzkumy naznačují, že ano — mezi vyšší inteligencí a predispozicí k duševním onemocněním může existovat evoluční souvislost.

Studie Centra pro neurogenomiku a kognitivní výzkum v Amsterdamu se zaměřila na genetická data související s lidskou evolucí. Vědci analyzovali genomové souvislosti a sledovali mutace spojené s vlastnostmi, jako jsou inteligence, tělesná výška či různá onemocnění.

Tým zkoumal evoluční původ 33 000 genetických variant a zjistil, že některé genové mutace souvisejí jak s vysokou inteligencí, tak se zvýšeným výskytem duševních poruch. Závěry studie naznačují existenci evolučního „kompromisu“ ve vývoji mozku: mutace, které v průběhu tisíciletí posílily lidské kognitivní schopnosti, zároveň učinily inteligentní mozky náchylnějšími k psychiatrickým obtížím. Inteligence a duševní poruchy tak v určitém smyslu sdílejí společný genetický základ.

Možné psychologické mechanismy

Existuje několik mozkových a psychologických mechanismů spojených s vysokou inteligencí, které mohou zvyšovat riziko duševních obtíží.

Některé studie naznačují, že nadaní lidé prožívají svět intenzivněji — zejména po emocionální, smyslové a intelektuální stránce. Tato zvýšená citlivost může podporovat vyšší kognitivní výkon, ale zároveň zvyšuje náchylnost k emočnímu přetížení, vyhoření či úzkostem.

Vysoce inteligentní lidé také často vykazují silný perfekcionismus. Snaha dosahovat mimořádně vysokých standardů může být ceněna v pracovním či akademickém prostředí, zároveň se však může stát přítěží a vést k chronickému stresu, úzkostem a vyhoření.

Dalším častým rysem je nadměrné přemýšlení. U některých jedinců může přerůst v tzv. existenční depresi, kdy se výjimečně bystré mysli intenzivně zabývají základními otázkami smyslu, existence a lidského bytí. Výzkumy ukazují, že lidé s vyššími intelektuálními schopnostmi tuto formu deprese zažívají častěji, často bez zjevného vnějšího spouštěče.

Co z toho plyne?

Jaký je tedy závěr? Vyšší inteligence s sebou přináší řadu výhod, ale může mít i dopad na duševní zdraví. Lidé s vysokým IQ často vykazují zvýšenou citlivost, hluboké emoční prožívání a pokročilé kognitivní zpracování. Tyto vlastnosti mohou být silnými stránkami v akademickém či profesním životě, zároveň však mohou zvyšovat zranitelnost vůči psychickým obtížím.

Důležité je zdůraznit, že vysoká inteligence nikoho neodsuzuje k duševnímu onemocnění. Mnoho nadaných lidí — s duševními obtížemi i bez nich — prospívá, zejména pokud jejich prostředí podporuje nejen jejich schopnosti, ale i emoční pohodu.

Porozumění vztahu mezi inteligencí a duševním zdravím by nemělo vést k patologizaci inteligence. Naopak by mělo pomoci rozpoznat jedinečné způsoby, jakými vysoce inteligentní lidé svět prožívají, a zajistit jim odpovídající podporu, aby mohli naplno rozkvést.

Důraz, který Mensa klade na intelektuální podněty a propojení s podobně smýšlejícími lidmi, může pomoci vyvažovat některé zranitelnější oblasti duševního zdraví. Nabízí totiž prostředí, kde je kognitivní intenzita považována za normální a kde jsou členové podporováni v hledání rovnováhy, budování podpůrných vztahů a vytváření prostředí, které akceptuje jak silné stránky, tak i tlak, jenž často vysokou inteligenci doprovází.

Zdroje:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5096655/
https://www.nature.com/articles/ng.3869
https://www.michbar.org/journal/Details/The-dangers-of-perfectionism?ArticleID=4323
https://www.davidsongifted.org/gifted-blog/existential-depression-in-gifted-individuals/
https://www.mdpi.com/2673-9992/4/1/19
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8922370/

Převzato z Mensa World Journal č. 157, 2/2026.

Ve vědeckých kruzích je všeobecně rozšířeno přesvědčení, že tvořiví lidé mají nízkou úroveň filtrování podnětů. Podle nejčastější definice jim chybí „nevědomá schopnost ignorovat podněty, které jsou podle dosavadní zkušenosti nepodstatné pro jejich potřeby“. Filtrování podnětů je pro tvořivého jedince stejně důležité jako jeho sklon k fantazírování. Je také skutečně klíčovým faktorem při definování tvořivého jedince. Osoby stižené některým z mnoha typů duševních poruch jsou totiž také náchylné k fantazírování a vykazují nižší úroveň filtrování podnětů.

Mohl by tedy existovat nějaký biologický základ společný pro tvořivost a duševní choroby? Psychologové z univerzity v Torontu a z Harvardské univerzity odhalili jednu z biologických složek tvořivosti. Tvrdí, že mozky tvořivých lidí jsou ve srovnání s jejich netvůrčími protějšky otevřenější vůči podnětům z okolního prostředí. Netvůrčí jedinec tyto informace ignoruje díky vysoké úrovni filtrace podnětů. Společný výzkum vědeckých týmů z obou zmíněných univerzit prokázal za použití psychotestů, že tvořiví lidé měli nízkou úroveň filtrování podnětů, zatímco netvůrčí jedinci zařazení do výzkumu vykazovali vysokou úroveň filtrování podnětů. Tvořiví jedinci byli více naladěni na příjem vnějších podnětů a tyto informace získané ze svého okolí soustavně používali. Profesor psychologie Jordan Peterson z univerzity v Torontu konstatuje: „Normální člověk si předmět zařadí a zapomene na něj, i když je ten objekt mnohem složitější a zajímavější, než si myslí. Naproti tomu tvořivý člověk je vždy otevřený novým možnostem.“

Otevřenost vůči vnějším podnětům může vést k originalitě, zejména ve spojení s vysokým IQ. V minulosti vědci spojovali neschopnost vytěsňovat podněty pouze s psychózou. Měli za to, že pouze psychotický jedinec vykazuje nízkou úroveň filtrování podnětů. Jonathon S. Byrd z rochesterského technologického institutu shrnul své závěry takto: „…znaky příznačné pro tvořivost a znaky typické pro psychózu vykazují silnou kladnou závislost.“ [Pozn. překladatele: kladná závislost dvou veličin znamená, že pokud roste jedna z nich, roste i druhá.]

Shelley Carsonová, učitelka psychologie a hlavní autorka společné studie univerzity v Torontu a Harvardské univerzity z roku 2003, poznamenala: „Vědci si už dlouho kladou otázku, proč se šílenství zdá být spojené s tvořivostí. Zdá se, že nízká úroveň filtrování podnětů a mimořádná pružnost myšlení může pravděpodobně u někoho za jistých podmínek vyvolat náchylnost k duševní chorobě, zatímco u jiného podpoří jeho tvůrčí schopnosti.“

Člověk, který prožívá schizofrenní odtržení od reality, může mít pocity hlubokého vhledu, mystických vědomostí anebo jiné podobné zážitky. Když k tomu dojde, filtrování podnětů fakticky vymizí a nastanou biochemické změny. Úroveň filtrování podnětů a náchylnost k fantazírování jsou dva rysy, které mají psychotičtí i tvořiví jedinci společné.

A vyskytují se vždy ruku v ruce! Filtrování podnětů, určitá úroveň inteligence a sklony k fantazírování vstupují do teoretických úvah o tom, jak jsou tvořivost a psychóza vzájemně propojeny.

Sluchové a zrakové halucinace jsou obecně příznačné pro lidi s bohatou fantazií, nejen pro schizofreniky a osoby s maniodepresivní poruchou. Někteří badatelé se shodují, že spojení mezi geniálními jedinci a malým procentem schizofreniků je soustředěno na jednom genu označovaném DARPP-32 (fosfoprotein regulovaný dopaminem a cyklickým adenozinmonofosfátem), který funguje jako přenašeč nervových signálů a propojuje genialitu s šílenstvím. Tři čtvrtiny osob v každé populaci jsou nositeli takové verze genu DARPP, která zvyšuje myšlenkovou aktivitu mozku tím, že zlepšuje proces zpracování informací v oblasti mozku nazývané prefrontální kortex. Koordinuje totiž myšlenky a činy. Dr. Daniel Weinberger z Institutu pro duševní zdraví (USA) je přesvědčen, že gen DARPP se při vážné atace schizofrenie stává naopak překážkou.

Jak u schizofrenie, tak u bipolární afektivní poruchy se kreativita může zvrtnout a přivodit tragické následky. To byl také případ Sylvie Plathové, nadané básnířky trpící bipolární poruchou. Prožila poněkud chaotický život, který sama předčasně ukončila v roce 1963 ve věku 30 let. Vincent van Gogh spáchal sebevraždu ve 37 letech. Vyskytly se domněnky, že také on trpěl bipolární poruchou. Britský ministerský předseda Winston Churchill se rovněž potýkal s maniodepresivitou. Básník beatnické generace Jack Kerouac i nositel Nobelovy ceny, ekonom a matematik John Forbes Nash spadali pod diagnózu schizofrenie. Nikdo však nepochybuje o genialitě těchto lidí.

Lehce manická nálada a halucinace mohou vyvolat originální myšlenkové procesy a dokonce zvýšit hodnoty IQ. Lehká forma paranoie a mírná deprese zase zaručují výstřednost v myšlení i jednání. Mohou také sloužit jako účinné prostředky k dosažení velkých tvůrčích výkonů. Staří Řekové věřili, že tvůrčí inspiraci (afflatus) lze dosáhnout ve změněném stavu mysli.

Taková tvůrčí inspirace je obvykle nazývána „požehnaným šílenstvím“. Tvořivý mozek a některé patologické mozky mají sklon používat stejné vzorce poznávání. Když se velmi vysoká inteligence a nízká úroveň filtrování podnětů spojí v jedné osobě – můžeme se dočkat překvapení! 

Obrázek: Henry Moore – Ležící postava; zdroj: Andrew D.; Wikimedia Commons

Mensa International Journal, 8/2011, č. 551.