Protože jsem s angličtinou přicházela do kontaktu již od svých 10 let, ať už v jazykové škole, střední škole včetně maturity, VŠ anebo během svojí praxe, rozhodla jsem se zkusit povolání překladatelky na volné noze. Velkou výhodou tohoto povolání je časová flexibilita a možnost pracovat z domova. Avšak získat si první zakázky a důvěru překladatelských agentur vůbec nebylo snadné.

Psal se rok 2007 a po volně dostupných překladatelských softwarech ještě nebylo nikde ani stopy. Po absolvování různých vstupních testů a pohovorů jsem opravdu pro několik z těchto agentur začala pracovat, samozřejmě za sazbu určenou pro začátečníka. Nejprve mě to zarazilo, vždyť jsem téměř každodenně pracovala s angličtinou již 20 let, ale velice rychle jsem zjistila, že jsem v oboru překladatelství opravdu začátečník. Každý z překladů byl na určité téma a vyžadoval specifickou terminologii, určitou požadovanou míru formálnosti nebo neformálnosti, určitý způsob větných konstrukcí, formální úpravu a mnoho dalších prvků typických pro danou oblast.

Úplně jinak se překládá patentová dokumentace, která má striktní formu i terminologii. Úplně jinak vypadá překlad návodu k použití, kde se vyžaduje srozumitelnost, podrobnost a názornost. A výrazně odlišná je například lékařská zpráva nebo kupní smlouva, které mají velice specifickou terminologii a musí mít požadovanou formální úpravu.

Další výzvou bylo titulkování seriálů, kde se zase kladl důraz na stručnost, srozumitelnost a neformálnost. Nemusím vám říkat, že před každým překladem jsem si někdy i dlouhé hodiny studovala téma a používané výrazy, aby byl překlad vypracován správně a konečný uživatel překladu nečetl nějaké nesmysly, obzvláště pokud byl tímto uživatelem odborník v daném oboru. Překladatel je v podstatě nucen se alespoň na chvíli přiblížit tomuto odborníkovi a jeho řeči.

A tak jsem se vydala cestou vzdělávání. Po státních zkouškách C1 jsem následně vystudovala magisterské studium v oboru anglický jazyk – filologie. Zároveň jsem absolvovala právnické minimum pro překladatele v rámci celoživotního vzdělávání na univerzitě a studium anglosaského práva v anglickém jazyce, abych si i u překladů s právní problematikou byla jistá v kramflecích. Momentálně již aspiruji na práci soudní překladatelky, ale mohu vám říct, že cesta od amatérského překladatele po skutečného profesionála je opravdu dlouhá a trnitá. A ještě pořád se stává, že narazím na termín nebo slovo, které neznám, a musím využít slovník.

I v této branži tudíž platí, že čím víc se vzděláváte, tím víc zjišťujete, kolik toho ještě nevíte. A proto teď už mohu s jistotou konstatovat, že povolání překladatele je nikdy nekončící proces, kromě jiného i proto, že i jazyky se vyvíjejí a mění, nabírají nové výrazy, některé zase opouštějí, a překladatel musí jít s dobou a překlady vyhotovovat tak, aby jim jejich koncoví uživatelé opravdu rozuměli.