Jak jste se dozvěděl o Mense, a jak proběhlo Vaše otestováni?

Takže, jako každý naivní mladý mensan, jsem i já v mládí zjistil, že mi některé věci jdou docela dobře, jako třeba matematika a teoretická fyzika, a protože mi šlo balení děvčat (a podobné neexaktní činnosti) podstatně hůře, zaměřil jsem se spíše na své schopnosti a s oblibou jsem si hrál s testy IQ.

Objevil jsem dokonce pár testů, kde se psalo o mezinárodní organizaci Mensa International a ta se tak trochu pro mne stala Svatým Grálem. To víte, tonoucí se i stébla chytá.

Když se atmosféra v roce 1989 začala uvolňovat, začal jsem zakládat ,,Mensu‘‘ ve svém obýváku. Sehnal jsem 5 lidí, dle jistého testu IQ. Jeden přišel s blátem mezi prsty. Ó, jak typické! Byl to asi červen 1989. Nějak nás bylo málo, ale jeden si všiml jakéhosi testování přes Mladý svět, a tak jsem po krátkém pátrání zjistil, že paní Drábková stihla Mensu založit o pár měsíců dříve a hlavně, že stihla otestovat daleko lepšími testy IQ stovky lidí. Tak jsme svoji ,,Mensu‘‘ hned rozpustili a přidali jsme se k té pravé.

Po nějaké době jsem šel na testování IQ, a to jemně vystreslej. Přece mi to musí dopadnout dobře! Ale člověk si není jist. Paní Drábková mi pak poslala papír na hlavu, kde bylo napsáno IQ 160 a já si tenkrát naivně myslel, že to řeší většinu mého života, a že teď přijde nejméně pan prezident a pozve mě na hrad, protože potřebuje poradce a pak, vždyť takový president tam přece není věčně, že? Až později jsem pochopil, že když se IQ samo neprosadí v praxi, je dobré tak akorát jako kuriozita do nějakého TV pořadu.

Co Vám v počátcích dodávalo motivaci při zakládání Mensy, s jakou vizí jste ji zakládali?

No, vlastně to byl možná Albert Einstein. V mladické nerozvážnosti jsem po něm dokonce pojmenoval i syna, chudák, teď je mu 18.

Ale miloval jsem teoretickou fyziku, zejména teorii relativity a kvantovou mechaniku, ale nejvíc ze všeho Einsteina. Omlouvám se, ale ostatní fyzici mi přijdou přece jen jako druhá kategorie, ve srovnaní s ním (a já bych byl šťasten, kdybych byl ve 4. lize). Prostě inteligence mne uhranula, ale možná vlastně to, co mě uhranulo, bylo tajemství, skryté v Einsteinových myšlenkách. Běžná realita mi přišla dost nudná a stále si to o ní myslím. Obvyklé zábavy, jako pivo, fotbal, parta, mě moc nebraly.

A podle principu neschopnosti jsem hledal tajemství a ne nějakou jednoduchou opakující se zábavu. Princip neschopnosti říká, že člověk, když na nějaký problém stačí, tak jej vyřeší a jde dál, až narazí na problém, který je nad jeho síly a u něj zůstane po celý život, protože ten problém pro něj produkuje touhu, tajemství a tím i ,,náboženské‘‘ pocity.

Chytré vědce jsem prostě miloval: Einstein, Heisenberg, Epikúros, Platón, Zenon, Kant, Spinoza, Hume, Darwin, Newton, Gödel, Born, atd. Nějak mi bylo s těmi chytrými vždy dobře, a tak jsem si naivně představoval, že když se založí Mensa, tak to bude jako v těch populárně-historických knížkách o vědě – úžasné myšlenky a duševní pohoda. Tam se ovšem nepsalo nic o tom, že ti chytří jsou často dost cvoci, nebo se to psalo jedině o Einsteinovi a to v kladném smyslu. Ostatně v literatuře a zejména socialistické, se často vše hezky uhladí.

S tímto nadšením jsem se vrhl na Mensu a poznal jsem tam své nejlepší přátele i svou ženu, nicméně poznal jsem i všechny ty negativní stránky inteligence, na které je Mensa opravdu báječný zesilovač.

Jaké aktivity jste pro Mensu dělal?

To je hodně široké téma. Rozepsat se o všech prostě nejde. V každém případě, si už určitě nepamatuju, kolik čeho bylo. To se dá zjistit jen ze starých časopisů, které určitě máte (red. pozn. – a jsou na intranetu).

V roce 1990 jsem dělal počítačový SIG – já už si to vše ani nepamatuju. Prostě jsem měl spoustu střelených nápadů, z nichž mnohé se naštěstí nerealizovaly. Jo, založil jsem Einsteinovu společnost – lidi s IQ nad 150. Přišel jsem také s IQ ligou – soutěže v IQ testech, což převzali jiní (Jarda Flejberk, Jirka Bělohlávek atd.), a nakonec to tuším sklouzlo spíše do logických hádanek. Časopisu jsem se měl ale vyhnout, ale alespoň jsem ho trochu rozjel. Vidím, že na to zlé se rychle zapomíná. A aktivity jsem dělal dost i pro sebe, bavilo mě to. Snažil jsem se o články v mediích, něco jsem i napsal (Playboy, Ekonom, MS atd.). Furt byla nějaká TV či rádio.

A jak vznikla soutěž Miss Mensa?

Před vznikem Miss Mensa jsem chodil nějakou dobu s jednou krásnou blondýnkou. Byla opravdu nádherná po všech stránkách, takový sen mnoha mužů, prostě úžasná. Ač byla vysokoškolačka, přece jen bych řekl, že neměla zcela špičkovou inteligenci. A to si nemyslím, že blondýny, nebo krásky, jsou víc hloupé než průměr. Jen aby se setkala výjimečná krása a výjimečná inteligence, tak to je pravděpodobnost ještě nižší. Stačí jen vynásobit 2% výjimečné inteligence, 2% výjimečné krásy a máme rázem 0,4 promile. Jestli jsou nároky ještě vyšší (i když nechápu, kde se ve mně bere ta drzost, když se podívám do zrcadla), řekneme IQ 150 a podobně výjimečná krása, jde to už do ztracena. Mensa má dost lidí, je dost modelek, ale průnik mezi těmito skupinami se moc nekoná. Samozřejmě, že se pohybuju na úrovni klišé, aby to bylo zábavnější, ale chytří lidi si tohle zjednodušení zkorigují.

Ale zpět k ,,mé‘‘ blondýnce. Zjistil jsem, že jsem se za chvíli začal nudit. A nejen to, velmi rychle proto její krása ztrácela na lesku. Nějak by bylo nejlepší, kdyby byla krásná navenek i uvnitř. A tak mi přišlo, že je vždy tak nějak za sklem. Je blízko, ale komunikace moc nefunguje. Byla něco jako krásný kůň, šlo na ,,to‘‘ koukat, ale nešlo s ,,tím‘‘ mluvit (dámy prominou, protože jsem jinak feminista). Jako fotograf jsem krásou přímo posedlej (nejen žen, ale i architektury apod.), ale u člověka snad dám ještě víc na krásu duševní a inteligenci. A z tohoto traumatu, když jsem dosáhl vytoužené krásky, a přesto mi to bylo k ničemu, z této deprivace, se zrodila Miss Mensa, tedy zpočátku MCM (ale jen mensovní časopisy už ví, co to znamenalo). Přesto jaksi tato soutěž nevznikla za účelem nalezení partnerky, protože tu jsem v Mense našel ještě před prvním ročníkem Miss Mensa. Ale vždy jsem byl jak velkým obdivovatelem inteligentních lidí (např. vědců a filosofů, tak krásných žen a spojit to dohromady, mi přišlo prostě jako to pravé. A protože jsem náročná mrcha, i když k tomu nemám žádný důvod, přidal jsem ještě kategorii Miss Einstein, tedy nejkrásnější dámy s IQ nad 150.

Poslední Miss Mensa byla v roce 1996, a protože jsem chtěl do toho zapojit nejen ty, co přišli na finále do obory Hvězda v Praze, ale všechny mensany a já jsem zrovna před rokem trochu pochopil, co je to internet, navrhl jsem internetové hlasovaní. Ale protože Mensa stále měla jen kolem cca 2000 lidí, takže to ještě nebyl ten správný šrumec, zkusil jsem současně udělat i Miss Internet. Ta měla podobná pravidla, rovná se krása + inteligence a duševní schopnosti, ale přidala se ještě znalost internetu. Na tuhle výbušnou kombinaci se chytil hned v prvním roce český Microsoft, který dal finalistkám software (moc je to nestálo, že?), čímž se stala soutěž zajímavá pro další roky i pro další firmy. Ostatně to bylo podpořeno tím, že na finále 2. ročníku (které stálo asi 3000 Kč) vyslaly své kamery všechny české TV. Momentálně je prodána i ochranná známka Miss Internet. Takže si stačí do vyhledávače zadat Miss Internet a uvidíte její současnou podobu.

Jak fungovala Einsteinova společnost?

Co se týče Einsteinovy společnosti (alias SuperMensy), tak zase tu byla jakási touha potkávat stále inteligentnější a inteligentnější lidi + obdiv k Albertovi. Jenže tato společnost byla založena a to je tak všechno. Prakticky nikdy nic neudělala, jen se o ní mluvilo. Pro některé byla prestižní, podobně jako Mensa, ale chyběl motor. Ostatně je to dost podobné Mense. Mensa sama o sobě tak trochu postrádá obsah, a tak se naplňuje různými SIGy a dalšími aktivitami. V podstatě každý chce za kamaráda někoho inteligentního, zároveň se stejnými zájmy a v případe opačného pohlaví ještě krásného. Já mám nejradši lidi, kteří mě ve všech těchto parametrech přesahují a tak jsem se snažil zakládat Mensu, pak SIGy, pak Miss Mensa, Miss Einstein, Einsteinovu společnost a byl to stále jen výkřik do tmy: ,,Chci mít kolem sebe lidi inteligentní, krásné, se zajímavými zájmy pro mě.“ Myslím, že ideálu asi nikdy nedosáhnu a nedosáhl jsem, ale aktivity v Mense byl dobrý pokus. Nelituju toho a rozhodně jsem se ke svému cíli přiblížil. Mí nejlepší kamarádi asi byli vždy mensani, moje žena tam taky patří. Nicméně bych do Mensy implementoval nějaké mechanismy na kontrolu sociální inteligence, jenže, řekněme si to upřímně, to by pak v Mense byli jen asi dva lidi, a já bych to nebyl.

Jak probíhalo dělení Československé Mensy?

Jirka Bělohlávek a já jsme začali jezdit na Slovensko a dělat tam testovaní IQ. Rok si už ani nepamatuju. Tím se členy Mensy stalo i hodně Slováků, což bylo zajímavé, hlavně při a po dělení Československa. Samozřejmě, podle Leninovy zásady o sebeurčení národů, jsme neměli nikdy nic proti tomu, aby se slovenská Mensa oddělila. Ale protože bylo slyšet ze strany řadových slovenských členů, že by bylo dobré zůstat spolu i navzdory oddělení států (což by bylo hezké), navrhla Rada jediný opravdu demokratický způsob – referendum. Pochopitelně tak, aby bylo referendum zvlášť pro slovenské a české členy, aby stačilo víc než 50% hlasů Slováků ke vzniku samostatné slovenské Mensy. Slovenští členové Rady Mensy Czechoslovakia s tím souhlasili.

Ale ouha! I Slováci se v referendu rozhodli Mensu Czechoslovakia nedělit. Jenže v tu chvíli si slovenští členové Rady uvědomili, že chtějí být samostatní za každou cenu, což v podstatě už nebylo možné, jinak by se muselo referendum opakovat. Jejich reakce byla hodně emotivní a ,,lehce‘‘ nelogická a tomu se začala bránit část Čechů v Radě. Nikdo by nebránil osamostatnění, ale nebylo ho možné provést proti vůli referenda. Přesto se tak stalo. Na jedno zasedání Rady přijel Ed Vincent, výkonný ředitel MI a začal nám domlouvat, ať se rozdělíme. Myslím si ale, že netušil pořádně, oč vlastně jde. Hlavní problém předpokládal v dělení peněz a majetku, které bylo, k jeho úžasu, hotovo za pár minut. Pod tlakem slovenské strany a Eda, Rada rozhodla, samozřejmě neoprávněně, o rozdělení Mens. A tak dle mého, neboť se referendum nikdy neopakovalo, stále Mensa Slovensko existuje nelegálně, ale nemíním to vytahovat, jako někdo Benešovy dekrety.

V čem vidíte přínos Mensy pro společnost?

Mně by stačilo, kdyby měla Mensa přínos pro některé lidi, takže když najde někdo v Mense něco, co ho baví (SIG, kamarády), je, dle mého, existence Mensy dostatečně oprávněná. A že Mensa nesplní svou základní poválečnou myšlenku z roku 1946, tedy pojistky proti válce, mi vůbec nevadí, protože vždycky, když někdo bojoval za mír a za další principy (demokracie, svobodu, společnost atd.), byl a je, z toho nakonec povětšinou průser. Velké myšlenky totiž často v historii svým velkým patosem končí ve velké špíně. Malé myšlenky (cíle) se tak nakonec snad ukazují jako humanističtější, protože zůstávají na lidské úrovni a méně se obrací proti samotným lidem. Místo toho udělat něco pro mír a společnost, já dávám přednost udělat něco pro konkrétních pár lidí, přátel, rodinu, známé. Co třeba adopce na dálku?

Sledujete ještě dění v Mense a jak vidíte její budoucnost?

Dění v Mense už moc nesleduju, i když s českou Mensou sem tam přijdu do styku. V roce 2005 jsem byl překvapivě dokonce rok zase členem, protože jsem hledal zaměstnání tady v Bruselu a jedna možná cesta byla přes Mensu Belgium, kam jsem párkrát zašel. V každém případě, kdyby byl nějaký zajímavý (pro mě) projekt, který bych mohl podpořit na dálku, udělám to. Např. filosofické diskuse mě vždycky bavily (na UK jsem přednášel i filosofii). A tak, kdyby chtěl někdo se mnou vést diskusi/rozhovor, podobný jako je tento, určitě by mě to bavilo.

Co se týče budoucnosti Mensy, tak její vzdálená budoucnost je jasná. Mensa zanikne. Ne, že bych o tom věděl něco konkrétního, ale prostě Pantha rei. Když v evoluci vymřelo 99,9 % všech živočišných druhů, vymře i člověk a to nijak nespojuju s ekologickým šílenstvím, které v zásadě produkuju, ač mi přijde místy přehnané. Velká energie globálního světa (globální jen v rámci vyspělých zemí, což moc globální asi není, EU má 8 procent obyvatel světa) je podobná energii, kterou získá např. mladý závodník, když poprvé vyhraje pořádný závod. Tato energie je sice zdrojem síly a umožňuje něčeho dosáhnout, na druhé straně je ale zdrojem zaslepenosti a hloupých rozhodnutí z pocitu nadřazenosti. V této pozici právě zvítězivšího mladíka, se nachází vyspělá civilizace. Něco se jí povedlo, dělá ale dost zcela principiálních chyb, které jí umožní, buď si nabít ústa, nebo dokonce usnout na vavřínech (např. původní obyvatelstvo vyspělých zemi postupně vymírá).

Budoucnost má otevřené obě šance, pozitivní i negativní, proto je to budoucnost. A je na čase reformulovat vizi vyspělé civilizace v nějakou inteligentnější, než konzumní, nebo komunistickou. A tady bych určitě třeba viděl šanci Mensy v navrhnutí možných variant. Mensa naproti tomu už zestárla, a to teď snad ani nemyslím českou Mensu, ale zejména Mensu International. Má za sebou zajímavá období, nicméně její interní prostředí je dost sebelikvidující, takže tak trochu je Mensa ráda, že žije a daří se jí jakž takž vyřešit vnitřní rozpory. To je mimo jiné hlavní vada Mensy. Nahromadění lidí s vysokým IQ se ukazuje antiproduktivní a pozice výjimečně inteligentního člověka mezi průměrnými jako lepší (pomineme-li psychologicko-terapeutickou funkci Mensy, která je asi jedna z nejdůležitějších).

Teď je Mensa snad ve stádiu mírného pokroku v mezích zákona, ale moje preference by asi byly jiné – víc ji oživit a přijít s novými myšlenkami, třeba i od základu změnit základní ideje Mensy (snad kromě limitu IQ, který je stanoven velmi povedeně + vyhýbání se politice). Není možné si nevšimnout, že lidé s vysokým IQ se převážně realizují mimo Mensu a chtělo by se ptát proč. Důvodem této otázky, by nebyla snaha koncentrovat všechny aktivity potencionálních mensanů do Mensy, ale spíše najít přitažlivější tvar Mensy, jakkoliv je dnes třeba pro mnohé už teď dosti přitažlivá. Jako velmi perspektivní bych viděl např. využití nejšpičkovější psychologie pro členy Mensy, aby se uvolnily jejich potenciálně extrémně výkonné schopnosti, které jsou třeba něčím blokovány. Takových možností by se asi nabízela celá řada, ale to je už na současných mensanech a ne na nějakém bývalém členovi.

P.S.: Pokud by kdokoliv chtěl jakékoliv know how z bývalých mensovních akcí, stačí říci – je k dispozici zdarma via jan@fikacek.cz.

Děkuji za rozhovor!