Dovolím si doplnit několik organizačních podrobností k EMAGu: hotel Clarion Sign byl rezervován cca rok dopředu; evropské setkání dohromady připravovalo na 15 hlavních dobrovolníků a dalších 30 pomáhalo s organizací přímo na místě. Již v létě 2011 čítal organizační tým asi 5 lidí a do zimy se rozšířil na 10. Švédská Mensa má v současnosti 4 100 členů a doslova „raketově roste“ (je jednou z nejdynamičtěji rostoucích malých Mens). Na setkání přijelo 500 účastníků z 28 zemí celého světa.
Tomáš Kubeš, tomas.kubes@mensa.cz

EMAG ve Švédsku byl pro mě první zahraniční mensovní akcí. Rozhodně nelituji, že jsem se na sever Evropy vypravila. Krom pro mne zajímavé turistické destinace, do které jsem chtěla zavítat delší dobu, pozitivně hodnotím setkání nejen se zahraničními účastníky. Jsem ráda i za možnost blíže se seznámit s českými mensany. Jako Češku mě při rozhovorech potěšila slova chvály od zahraničních účastníků na organizaci pražského EMAGu. Protože jsem byla na EMAGu poprvé, nemůžu jeho organizaci porovnávat s předchozími ročníky. Ze svého pohledu nemohu švédským organizátorům vytknout zásadní organizační problém. Program byl předem dostatečně připravený. Přednášky a exkurze, kterých jsem se zúčastnila, se uskutečnily, začaly včas a proběhly bez komplikací. Co bych asi organizátorům vytkla, byla omezená kapacita nízkonákladového ubytování a absence něčeho typicky švédského (např. švédského pokrmu při závěrečném večeru). Nevím, jestli je hraní deskových her rozšířené jen na setkáních české Mensy, každopádně si po evropské zkušenosti více vážím tohoto aspektu českých setkání.
Věra Heřmanová, vera.hermanova@centrum.cz

Na začátku srpna, kdy si snad úplně každý musel minimálně všimnout, že probíhá olympiáda v Londýně, jsme sice vyrazili směr sever, ale náš cíl byl trochu jiný – Norsko a Švédsko. Po absolvování dlouhé cesty autem jsme se vylodili v jižním Norsku. Cílem akce bylo především obdivovat fjordy, ale zvládli jsme i mnoho dalšího. Navštívili jsme velmi zajímavé muzeum ropy a těžařství a vyškrábali se po třech hodinách chůze na úžasnou vyhlídkovou plošinu zvanou Preikestolen. Obdivovat jsme mohli i několik vodopádů, vyběhnout si bosou nohou na sníh či se vykoupat v neskutečně průzračném jezeře (teplota vody cca +5 °C). Scenerie byly natolik uchvacující, že jsme při přesunech autem téměř více stáli a fotili, než jeli. I když fotografie nedokáže úplně dokonale zachytit krásu tamější přírody, mám teď nastavenou jednu fotku právě z Norska jako tapetu na mobilu a vypadá to … no, jako namalované.
Čas se nachýlil a my jsme vyrazili do Švédska na EMAG 2012. Ve Stockholmu se naše cesty rozdělily a každý absolvoval program dle své volby z programu EMAGu nebo turistický. Já jsem stihla projít Stockholm křížem krážem včetně exkurzí na radnici, do hradu a do parlamentu. Neutekl mi ani zábavní park, ani Tom Tits Experiment – budova plná názorných experimentů, které si užívají nejen děti, ale i dospělí; velmi doporučuji! Stále mi zní v hlavě reklama na olympiádu: „Here in London we have everything,“ ale i přes naprosté odříznutí od sdělovacích prostředků během naši cesty mám tak nějak pocit, že: „EMAG Tour 2012 – we have everything!“
Hana Kalusová, hana.kalusova@gmail.com

Hned jak jsem se po vstupu do Mensy dozvěděl o EMAGu, věděl jsem, že to je akce, na které nesmím chybět.
Jednou z nejčastějších otázek, kterou mi tam lidé pokládali, bylo: „Proč jsi vstoupil do Mensy?“ Moje odpověď byla prostá: „Miluji ten pocit, když se s někým bavím a pomyslím si: ‚Páni, to je fakt chytrý člověk…‘, a v Mense mám tenhle pocit s každým. A když je tu možnost jej mít i s lidmi z celé Evropy (plus pár lidmi ze zbytku světa), proč toho nevyužít?
I přesto jsem do hotelu, kde se akce konala, chodil s lehkým strachem, jak mě přijmou ostatní z Mensy, ale taky vlastně ostatní z celého světa, takže jsem si cedulku se svým jménem nasazoval až ve vstupních dveřích, abych se neodlišoval od Stockholmských davů. O tom taky byla velká část přednášek – umět přiznat, že jsme chytří, ale nejenom ostatním, ale sami sobě.
Tématem přednášek byl i další velký problém nás, mensanů – jak se chovat ve světě sociálních vztahů, se kterým máme (a nejenom my) problém. Někteří to podali jako prostou přednášku, což občas bylo trochu nudné, ale jiní to pojali zábavnou formou, takže i o smích posluchačů bylo postaráno.
Proto bych rád doporučil další EMAG každému, kdo chce poznat něco a někoho nového a užít si při tom spoustu zábavy. Příští rok to nebude ani tak daleko – Bratislava je, co by Rubikovou kostkou dohodil.
Tomáš Nováček, tomas.novacek@mensa.cz

Krásné město, zajímavé exkurze, poutavé přednášky, interaktivní workshopy a především skvělí lidé se žlutými visačkami všude kolem vás. Tak to byl EMAG 2012 ve Stockholmu. Mnozí by mohli být odrazeni vysokými cenami, které Švédsko požaduje, Mensa Sverige (Švédsko) ale naštěstí těm „nízkorozpočtovým“ poskytla cenově přijatelné ubytování v tanečním studiu, kde jsme mohli i po večerech diskutovat s ostatními mensany z různých zemí. Hlavní místo pro jakékoli debatování byl pak čtyřhvězdičkový hotel Clarion Sign, ústředí celého meetingu. V tomto místě probíhaly veškeré akce kromě exkurzí. Odehrála se zde tedy již pro EMAG tradiční Icebreaker Party a po třech dnech i Gala Dinner, kde se sešli téměř všichni účastníci setkání. Na ostatní akce se již mnozí roztrousili dle vlastního zájmu. Jako malou ochutnávku mohu uvést některé přednášky či workshopy, kterých jsem se osobně zúčastnila: Brain Challenge, Bloodstain pattern analysis and crime scene reconstruction, Impro theater for beginners, Emoflex, Communication for nerds atd. Témata tedy byla dosti různorodá. Společně s mensany se také člověk mohl vydat na prohlídku starého města, buď po normálních ulicích, z paluby lodi nebo z vyšších budov, na jejichž střechách je pro turisty netrpící závratěmi taktéž zřízena vyhlídková terasa. Byla možnost jít se podívat – kam jinam než do IKEA, kdo chtěl, mohl se zúčastnit lekce pádlování na kajaku nebo soutěžit s ostatními v zábavním parku Gröna Lund. Za zmínku také určitě stojí poslední stránka brožury, kde se nacházely tři vouchery na zdarma pokrm do McDonaldu. Ti, kteří fastfoodovými řetězci opovrhují, se svých poukazů vzdali ve prospěch druhých, z čehož vznikla „junk food tour“ obsahující olbřímí množství karbohydrátů apod. Ovšem nápad pořadatelů na takovéto kupony byl pěkný a byl přijat s nadšením. Abychom si však přihřáli polívčičku, tak oproti EMAGu v Praze před dvěma lety byl program setkání o dost chudší a některé organizátorské věci možná ještě potřebovaly trochu dopilovat. Nicméně EMAG 2012 byl určitě skvělá akce, která stála za účast.
Lucie Svitáková, lucinka.svitakova@centrum.cz

Letos na jaře jsem se nechala zlákat na svou první zahraniční mensovní akci – EMAG 2012. Akronym z anglického názvu „European Mensas Annual Gathering“ celkem trefně vystihuje, co je účelem celé akce: každoroční setkání členů evropských Mens. Na rozdíl od mnoha ostatních členů české výpravy bohužel nemám osobní zkušenost s předchozími EMAGy a nemohu vám tedy nabídnout kritické srovnání; přesto bych se však chtěla pokusit shrnout své bezprostřední dojmy a zážitky z této nevšední společenské události.
Ve Skandinávii jsem nikdy předtím nebyla a severské země jsem dosud znala jen z vyprávění známých, kteří nešetřili chválou. Švédská preciznost se projevila již dlouho před samotným EMAGem: na webové stránce http://emag.mensa.se/ se v průběhu celého roku postupně objevovaly jak důležité organizační informace, tak upoutávky na chystané exkurze i přednášky. Milou pozorností ze strany organizátorů byl „EMAG 2012 Mommy Letter“ – e-mail rozeslaný všem registrovaným účastníkům necelé tři týdny před zahájením EMAGu, který obsahoval všechny nezbytné informace pro lidi, kteří Švédsko vůbec neznají a kteří nikdy předtím nebyli na EMAGu (a věřte, bylo nás tam takových hodně).
Pětidenní EMAG 2012 se konal začátkem srpna ve Stockholmu a centrem všeho dění byl čtyřhvězdičkový Clarion Hotel Sign, ve kterém byla ubytována movitější část evropských mensanů. My Východoevropané jsme se spokojili s hotely o jednu či více kategorií horšími, někteří dokonce dali přednost kempování a romantickému nocování ve stanu. Clarion byl však místem setkávání pro všechny účastníky EMAGu, konal se zde úvodní seznamovací večírek i závěrečný galavečer. Při registraci jsme všichni dostali visačku prozrazující naše jméno a zemi původu, což se ukázalo jako velmi prozíravý nápad, neboť není v silách průměrného mensana zapamatovat si během jediného večera desítky nových jmen a správně je přiřadit k novým tvářím. Podle informací organizátorů se EMAGu zúčastnilo zhruba 500 mensanů z 23 zemí – většinou evropských, ale přijeli i lidé z USA či z Mexika.
Program byl opravdu nabitý a většinou probíhalo několik akcí paralelně, proto jsme museli mnohokrát pečlivě zvažovat, zda dát přednost přednášce, exkurzi nebo ryze společenské akci. Zde se hodí připomenout, že veškerá oficiální komunikace se odehrávala v angličtině. Švédové s tímto jazykem zjevně nemají problém a anglicky mluví plynně již od dětství. Ať zajdete ve Švédsku do supermarketu nebo do stanice metra, všude se bez problémů domluvíte anglicky. Z pochopitelných důvodů se EMAGu neúčastní mensané, kteří angličtinu příliš neovládají; nad perfektní jazykovou vybaveností Švédů, Norů a Finů mi však často zůstával rozum stát. Před odjezdem do Švédska jsem považovala svou znalost angličtiny za ucházející. Ve Stockholmu jsem přišla o iluze a domů jsem se vrátila s poněkud zahanbujícím pocitem a s předsevzetím, že na své mluvené angličtině musím ještě hodně zapracovat.
O kompletní reportáž pokrývající všechny události EMAGu se nemohu ani pokusit, neboť prostě nebylo možné stihnout vše. S lítostí jsem se musela vzdát některých jistě zajímavých přednášek, abych stihla paralelní exkurze či tematicky zaměřenou prohlídku města. Co mě tedy nejvíce zaujalo? Vydala jsem se na komentovanou exkurzi do obchodního domu IKEA, kde nám bývalý zaměstnanec této nadnárodní společnosti objasnil některé chytré marketingové strategie pro prodej nábytku. Absolvovala jsem dvě komentované prohlídky historického centra Stockholmu: jednu „klasickou“, spojenou s pěším obcházením všech historicky významných budov, a druhou nazvanou „ABBA City Walk“, která byla tematicky zaměřená na nejslavnější švédskou hudební skupinu a zavedla nás na místa, která jsou nějakým způsobem spojována s Agnethou, Bennym, Björnem a Anni-Fridou. Nezapomenutelným zážitkem byla návštěva Vasa muzea, což je obrovský hangár ukrývající středověkou loď, která se potopila hned při své první plavbě v roce 1628. Navštívili jsme hřbitov Skogskyrkogården, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a zcela vyvrátil naše zažité představy o tom, že hřbitovy jsou většinou ponurá místa s tísnivou atmosférou. A protože Stockholm se nachází na pobřeží Baltského moře, nemohla jsem si nechat ujít projížďku lodí – opět spojenou se zasvěceným výkladem místní průvodkyně, která nám zodpověděla i řadu zvědavých dotazů souvisejících se životem ve Švédsku.
EMAG 2012 byl z mého pohledu po všech stránkách vydařenou akcí. Švédští hostitelé byli nejen neuvěřitelně zdatní po organizační stránce, ale také velmi milí a vždy ochotní pomoci občas dezorientovaným zahraničním mensanům. Potenciální účastníky mohly odradit snad jen vyšší náklady na celou akci, neboť ve Švédsku je obecně draho – ale při troše improvizace se i výdaje daly stlačit na minimum. Do Stockholmu jsem odlétala s napjatým očekáváním a trochu v nejistotě, neboť jsem vůbec netušila, co mohu od tak velké mezinárodní akce očekávat. Veškeré obavy ze mě ale spadly hned během seznamovacího večera, kdy jsem se znovu přesvědčila o tom, že navzdory některým obecně panujícím předsudkům jsou mensané příjemní a společenští lidé, kteří rádi navazují nové kontakty a zajímají se třeba i o dění ve vaší zemi. Během závěrečného galavečera jsem se utvrdila v přesvědčení, že příští EMAG – který by se měl mimochodem konat začátkem srpna 2013 v nedaleké Bratislavě – si rozhodně nenechám ujít. Přijedete také?
Lenka Šnajdrová, lenka.snajdrova@mensa.cz

První nocleh nás opravdu mile překvapil. Dánové pojali hostel poněkud jinak, než by člověk očekával, a za necelých pět set korun českých nabídli místnost s vlastním sociálním zařízením a volnou vstupenku do wellness centra, kde ze sebe člověk v bazénu, páře i sauně smyl většinu následků dlouhé cesty.

Druhý den jsme se s chutí vrhli do jednoho z hlavních cílů výpravy – Legolandu. Běžný člověk by si mohl z doslechu myslet, že Legoland je park pro děti. Není to však úplně pravda, Legoland je zábavní park pro děti a mensany jakéhokoliv věku. Na rozdíl od většiny jiných parků totiž překypuje inspirací, kreativitou a promyšlenou hravostí. Každý se může zabavit tím, že zkoumá, co pro něj tvůrci připravili a schovali zajímavého (pravda, zatímco dětem by mohlo znovuobjevování asi vydržet několik let, dospělý vše prozkoumá během dne jednoho – ať už jde o pozorování živých žraloků proplouvajících legovou Atlantidou, hledání schovaných legrácek v modelech světových monumentů nebo pohybující se výjevy z kultovních Star Wars). Zatímco ve většině parků jsou jízdy koncipované převážně adrenalinově, v Legolandu hodně jízd zahrnuje objevný prvek, kdy člověk proplouvá krajinou (většinou tematicky odpovídající nějakému ze zaměření stavebnic) a tam sleduje výjevy ze života, ať už je to rytíř šermující na lustru uprostřed hradní hostiny (pochopitelně postavené z Lega), pasoucí se buvol, tančící tučňák nebo smějící se myš, a až na závěr přijde nějaký adrenalinový prvek ve formě sešupu, propadu a podobně. Krom objevných atrakcí velice zaujmou i vodní atrakce, například pirátská jízda, kde může člověk jedoucí v jedné lodi střílet ručně poháněnými vodními děly na osádky ostatních lodí a případně na „vojáky“ v pevnostech na břehu – nebyli by to však mensané, kdyby nezjistili, že vhodným přenesením váhy v lodi je možné dostřelit přes ochrannou zeď i na nevinné a nic netušící přihlížející a pěkně je pokropit.

Další den jsme pokračovali krátkou prohlídkou jistého obyčejného dánského města (s roztomilou akademií vysloužilých pian) a posléze jisté neobyčejné dánské Kodaně. Po mostě jsme přejeli do jižního Švédska a po prohlídce Helsingboru rozbili stany na malé schované plážičce s roztomilou červenou kadibudkou.

Dále naše kroky (nebo spíše stopy pneumatik) vedly do Trollhättan, sídla muzea automobilky Saab. Je škoda, že si automobilka nedokázala udržet svoji osobitost a přesvědčit zákazníky o tom, že nabízí tak nějak jiná auta (za trošku jinou cenu), a byla semleta koly masové produkce. Nyní můžeme pouze vzpomínat a obdivovat firmu, která do světa osobního automobilismu zavedla myšlenku, že turbo je „cool“. (Zájemce odkazuji na veselé shrnutí, které připravil britský pořad Top Gear.

Následně jsme pospíchali do Stockholmu, abychom (ne)stihli zahajovací „icebreaker“. Zde se ukázalo, že švédští organizátoři zcela nedomysleli, jak prolomit ledy mezi 500 lidmi – neodhadli, že pouhé nahnání mensanů do jedné místnosti a jeden drink na osobu nebudou stačit. Buďto bylo třeba více drinků, nebo více programu. Pro nás ostřílené veterány mezinárodních setkání to nebyl problém, my už se navzájem známe, ale chápu, že pro nováčky, zvláště ty nesmělé, to nebyla užitečná zkušenost. Alespoň jsme zjistili, kdo všechno přijel z Čech (celkem 12 dospělých).

Potom nás čekalo ubytování v domluveném tanečním studiu (noc na karimatce ve studiu byla levnější než stanování v campu). Studio ukázalo podstatně lepší potenciál pro seznamování než icebreaker, během první večeře jsme se většinu nocležníků naučili oslovit jménem.

Další dny následoval program, který si každý mohl vybrat dle svého gusta. Já jsem si řekl, že jsem přijel na setkání mensovní, a proto jsem dával zásadní přednost čemukoliv mensovnímu; někteří to však pojali jinak a vydali se na vlastní pěst prozkoumávat krásy Stockholmu.

Ve čtvrtek ráno jsem se vetřel na netradiční prohlídku Ikey – obchod samozřejmě znám a ve Stockholmu vypadá stejně jako ve Stodůlkách nebo v Ženevě, jenže tuto prohlídku vedl mensan – člověk, který pro Ikeu pracoval a byl jedním z hlavních lidí, kteří řídili její expanzi do Japonska. Byla to opravdu zajímavá prohlídka. Pán poctivě a nadšeně (a přitom bez sebemenší povýšenosti nebo nadřazenosti) vysvětloval, proč obchod vypadá tak, jak vypadá, a jak se to všechno spojuje do jednoho mixu, který jemně motivuje zákazníky koupit i to, pro co do obchodu nepřišli.

Dále jsem pokračoval prohlídkou švédského parlamentu, opět pod vedením dvou mensanů-poslanců. Pro Švédy to muselo být super ukrutně zajímavé, protože se mohli ptát na zákulisní klepy. Nicméně já, ač světové dění sleduji, neznám švédskou politiku do takových detailů, abych vše ocenil, proto jsem se zájmem prohlížel budovu parlamentu a mezi řádky nasával, jak parlament funguje – třeba se v něm nikdy nestalo, aby na sebe poslanci pískali, uráželi se nebo dokonce ukazovali Kalouskovi, že je „jednička“.

Další den jsem se zájmem vyrazil na přednášku „Bludného Holanďana“ – nizozemského mensana, který ve vlastním experimentálním letadle obletěl celou Evropu. Ukazoval fotografie a vyprávěl jak o létání samém, tak legrácky o ztracených dveřích nebo nouzovém přistání v Albánii. Pro zajímavost, i do Švédska přiletěl ve vlastním letadle, a přitom s námi spal na karimatce v tanečním studiu.

Myslím si, že zrovna tyto akce ukázkově ilustrují, co vám může Mensa přinést – dává vám možnost poznat úžasné lidi, kteří proplouvají životem svým vlastním způsobem a se kterými byste normálně svou životní dráhu asi nezkřížili. Zajímavé lidi, kteří vás mohou inspirovat a kteří se s vámi rádi podělí o spoustu úžasných myšlenek, pokud se jich nebojíte zeptat.

Mohl bych dále povídat o chození po střechách, betonové televizní věži, jízdě lodí, o lodi potopené (naštěstí jiné), šílené horské dráze v Göteborgu, koupání v moři nebo o trajektu se saunou a stanicích stockholmského metra, ale myslím si, že to již do sytosti učinili jiní …

Autor: Tomáš Kubeš, tomas.kubes@mensa.cz