Ale pěkně od začátku. Když jsem se dozvěděl, že budu vyslán na výměnný pobyt do slunného El Pasa (jižněji v USA už jsem být nemohl, hranice s Mexikem je pár set metrů od univerzity), kontaktoval jsem Zuzku Polákovou, aby mi pomohla zkontaktovat tamní Mensu.

A tak jsem první čtvrtek v září (first Thirst-day, jak to nazývají místní) vyrazil do armádní pevnosti Fort Bliss. Nenechte se zmýlit, bohužel se nekonala žádná prohlídka arzenálu ani let stíhačkou. Fort Bliss je takové město v městě – mají tam vše od škol až po kina. Nechybí zde ani restaurace a v jedné z nich se schůzky místní skupiny konaly. Protože MS El Paso je právě uprostřed přerodu, byla účast nízká (účastníci by se dali spočítat na prstech jedné ruky), nicméně i tak řeč nestála a jídlo chutnalo.

Dále jsem měl to štěstí zúčastnit se i čtvrtletního setkání v městě Alamogordo, kde se sešli mensané z blízkého okolí, takže nás nakonec bylo 16. Díky jejich obecnému přehledu (kterého se většině obyvatel El Pasa bohužel moc nedostává) nás diskuze zavedla i k tomu, jaký prezident byl Havel či která Kunderova knížka je v Mense El Paso nejoblíbenější.

Na setkání proběhla i přednáška mensana Lyna Buchanana o jeho práci pro tajný americký superprogram, v rámci kterého armáda údajně sestavila tým senzibilů, kteří měli za úkol pomocí mysli vytahovat informace z počítačů sovětského Ruska, hledat ztracené děti a sem tam i zabít nějakou tu kozu (ano, film Muži, kteří zírají na kozy je o nich).

Po přednášce následovala exkurze do New Mexico Museum of Space History, kde jsme byli provedeni jedním z mensanů, který je shodou okolností tamním zaměstnancem. Kromě opravdových kusů raketoplánů a družic jsme si mohli prohlédnout mnoho zajímavých fotek a vyslechnout příběhy vyprávěné astronauty či vědci, kteří pracovali v základně White Sands, kde se kromě jiného úspěšně otestovala první jaderná bomba.
Jsem rád, že sem se mohl zúčastnit těchto pár setkání místní skupiny. Je vidět, že Mensa je vždy a všude přátelská!