Pojďme se na ně podívat a ukázat, co je na nich pravdy či ne – pohledem člověka, který jezdí pravidelně různými spalovacími vozy (jak krátké, tak delší jízdy) a absolvoval i několik jízd v elektroautech jako řidič.

Jaké je nejekologičtější vozidlo? Veřejné.

První mýtus je, že elektroauto je „ekologické“. Ať už spalovací auto, nebo elektroauto, každé má jednorázové náklady na výrobu, určité riziko nehody a poruchy (čím více systémů, tím spíše větší riziko poruchy – a bohužel novější auta jich mají více, mimo jiné kvůli regulaci, která mnoho systémů stanovila jako povinné) a má nějaké emise.

Obecně platí: čím méně kilometrů najezdíte, tím lépe – bez ohledu na typ motoru. Nájezd kilometrů se pojí nejen s emisemi výfukových plynů (CO₂ – oxid uhličitý, CO – oxid uhelnatý, NOx – oxidy dusíku, HC – nespálené uhlovodíky), ale také s náklady na energii, otěrem pneumatik a brzd, již zmíněným rizikem dopravních nehod a záborem veřejného prostoru mimo vaše bydliště, ať už pro parkování, nebo samotnou jízdu.

Protože jsou elektroauta v průměru těžší, vzniká více otěru z pneumatik (mikroplastů) než u spalováku. Naopak díky rekuperaci vzniká méně otěru z brzd než u stejně těžkého spalovacího auta.

Carsharing tento problém částečně řeší (výrobu, zábor veřejného prostoru i fakt, že díky vyššímu nájezdu mají auta kratší časovou životnost, a tedy jsou v průměru novější s menšími lokálními emisemi). Nicméně nejekologičtější „auto“ je žádné auto nevlastnit a využívat veřejnou dopravu (pokud možno ne letadlo nebo běžnou loď), kolo nebo chůzi.

Tolik k mýtu, jak je elektroauto ekologické – je sice ekologičtější, ale to neznamená, že je ekologické s ním jezdit zbytečně.

Pokud tedy hledáte nejekologičtější „vozidlo“ z hlediska ujetého kilometru a pořizovacích nákladů, dva se hádají (spalovací vs. elektro), třetí se směje: chůze, kolo a ve většině případů veřejná doprava.

Celkovým vítězem může být kombinace veřejné dopravy a nějakého přibližovadla – například vlaku a elektrokoloběžky, kterou lze snadno složit a použít jak na první, tak na poslední úsek cesty.

V čem jsou elektroauta ekologičtější?

Elektroauta nejsou ekologičtější ve výrobě (nejlepší je používat již vyrobená auta nebo je sdílet, byť spalovací), ani nejsou ekologičtější vůči chůzi, kolu či veřejné dopravě.

Jsou ale ekologičtější z hlediska množství energie potřebné na ujetí kilometru. I přes ztráty při výrobě, přenosu, nabíjení a vybíjení elektřiny je efektivnější vyrábět energii ve velkých elektrárnách než ji vytvářet přímo v autě spalovacím (méně účinná přeměna energie).

Z hlediska městského prostředí je pak klíčové, že elektroauta mají nižší lokální emise. Lidé preferují přesun emisí z ulic měst k elektrárnám, kde dávají smysl velké a účinné systémy na čištění spalin (úspory z rozsahu, menší omezení hmotností apod.). Ve spalovacím autě takto kvalitní systémy nikdy nebudou – kvůli ceně i hmotnosti.

Pokud elektroauto dobíjíme z fotovoltaiky, kde emise vznikají „jen“ při výrobě, a navíc se naučíme nabíjet v době přebytků energie, ekologický přínos se dále zvyšuje.

Bohužel k tomu zatím nejsme příliš motivováni – cena elektřiny bývá stejná bez ohledu na situaci v síti. Vlastníci FVE jsou na tom lépe.

A pozor na Jevonsův paradox – zvýšení efektivity může vést k vyšší celkové spotřebě. Zvlášť ti, kdo jezdí „zadarmo“ díky FVE, by na to měli myslet.

V čem jsou elektroauta nedůležitě odlišná

U spalovacích aut řešíte palivo (oktany, kvalitu, dodavatele). U elektroauta kvalitu elektřiny neřešíte – pokud máte vlastní FVE, jste vlastně sami sobě dodavatelem.

V praxi ale můžete řešit tarify, zásuvky nebo nabíjecí standardy.

U spalovacích aut se někdy nedoporučuje jezdit nádrž úplně na doraz (usazeniny). U elektroaut není vhodné často vybíjet baterii do nuly nebo ji dlouhodobě nechávat plně nabitou – i když moderní elektronika tyto věci do značné míry řeší.

V čem jsou elektroauta uživatelsky příjemná?

Spalovací auta se mezi sebou velmi liší – od trabanta přes octavii po Rolls-Royce (doplňte si své značky a příklady) –, protože se velmi liší i to, jak je využíváme, co od nich chceme, a taky kdy vznikla, co bylo tehdy standardní, co povinné, co oceníme a co ne. Podobně se liší i elektroauta mezi sebou. Tedy ani ne každé elektroauto umožňuje vše to, co níže zmíním.

Způsob „tankování“

Zvláště na venkově nemusíte jet i mnoho kilometrů k nejbližší benzínce nebo plánovat cestu tak, abyste jednou za čas kolem benzínky jeli a tam ztratili x minut času. Nemusíte nabíjet do plna. Na rozdíl od benzínky totiž rychlost „tankování“ není rovnoměrná, ale čím vybitější baterie, tím rychlejší nabíjení. Prostě dojedete domů, na oběd, na nákup nebo do práce, začnete nabíjet a jdete si po svých. A až potřebujete odjet, nabíjení přerušíte. Moderní baterie s přerušováním problém nemají, spíše naopak.

Pokud máte možnost dobíjení doma, pro většinu cest vlastně nikde jinde dobíjet nemusíte. Běžně dostupný dojezd 300 km vám stačí na drtivou většinu cest do zaměstnání, obchodů, na úřady nebo na výlety kolem domova či během dovolené. Současná realita je taková, že mnozí ani nenabíjejí každý den, protože mnoha lidem by na většinu cest stačil dojezd pár desítek kilometrů denně. Běžný dojezd je kolem 300 km, ale pokud potřebujete více, lze si koupit elektroauto, které má dojezd jako spalovák.

Elektřina je téměř všude. Můžete dobíjet doma, u obchodů, u úřadů, na ulici, na ubytování i přes běžnou elektrickou zásuvku. Že to trvá i hodiny? Ano, ale na rozdíl od benzínky během nabíjení nemusíte čekat. A cenu dobíjení si můžete snížit pomalejším dobíjením, nebo si naopak připlatit za rychlejší dobití, když spěcháte. A párkrát do roka (a počet takových situací se spíše zvyšuje) můžete dobíjet skoro zdarma, nebo dokonce tak, že vám dodavatel za spotřebování energie platí – přispíváte totiž k tomu, aby v některých obdobích nebylo v síti příliš elektřiny. Nic není zadarmo; k tomu potřebujete průběhové měření, což nepřímo znamená vyšší paušální platbu za elektřinu.

S tím se pojí i to, že si v zimě můžete kromě dobíjení auto předehřát, takže neškrábete skla, nemrznete prvních pár kilometrů cesty, ale nastupujete do vyhřátého auta třeba jen v triku. A na rozdíl od spalovacího tím v žádném případě neporušujete zákon 361/2000 Sb. (§ 7 odst. 1 písm. b): „Řidič nesmí … obtěžovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích ani jiné osoby zejména … zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu.“

Jízda: akcelerace, tichost

Pokud nejezdíte zrovna ve spalovacím sporťáku anebo si naopak nekoupíte levné elektroauto, pak velmi příjemnou vlastností elektroauta je pro mnohé zábavnější a pohodlnější jízda. Nadprůměrná akcelerace: pokud potřebujete předjíždět nebo vyjet prudší kopec, prostě tomu šlápněte na plyn. Záběr to má navíc plynulejší, takže jet pomalu do kopce po hrozné cestě je snadnější a pohodlnější – nemluvě o tom, že není nutné řadit, ať už ručně, nebo automatem, když je potřebná rychlost příliš pomalá na druhý či třetí rychlostní stupeň a příliš vysoká na první či druhý.

O tom, že výkon a jinak nepříliš atraktivní vyšší hmotnost se občas mohou hodit, by mohl vyprávět i řidič náklaďáku, kterému pomohlo elektroauto.

Navíc elektroauto je tišší než většina spalováků. Zvláště citlivější lidé nebo lidé, kteří si chtějí během jízdy povídat, ocení tichý provoz elektroauta. Tedy kromě umělého povinného a dost nepříjemného pištění elektroauta (i hybridu) při nízkých rychlostech.

Ekonomie

Ano, elektroauto je dražší, částečně kvůli baterce, částečně kvůli tomu, že čím novější auto, tím více má povinných systémů. Dále dražší auto znamená dražší havarijní pojištění. Vyšší výkon elektroaut pak může znamenat i dražší povinné ručení. Ceny ojetin jsou podobně různorodé jako u spalováků a podobně náročné na kontrolu – jen vám znalost typických problémů spalováků je téměř k ničemu, potřebujete nové znalosti.

Servis auta je jednodušší (protože neobsahuje komplikované věci jako převodovka a spalovací motor), nicméně cenově to zatím není žádná sláva – hodinová sazba je vyšší, částečně kvůli nutné certifikaci. Takže jste mnohdy na podobné částce za servis jako u spalováku.

Proč si tedy lidé elektroauto pořizují? Pokud někdo najede autem hodně kilometrů a aspoň částečně nabíjí za rozumnou cenu – doma, v práci nebo při nákupu –, prostě mu ujetý kilometr vyjde levněji. Pokud má doma FVE, kterou dokáže využít pro nabíjení elektroauta, posouvá se výhodnost elektroauta i k nižším nájezdům, respektive při velkém nájezdu je výhodnost elektroauta zásadní.

Jak moc levnější? Rozdíly cen jsou ještě vyšší než u spalováku. Záleží na tom, jestli koupíte nové auto, nebo vám stačí ojeté elektroauto. Jestli a jak moc se vyhýbáte drahým dobíječkám (třeba těm na dálnici, podobně jako u spalováku), jak rychle dobíjíte (rychlejší dobíjení znamená vyšší nároky na síť, které zaplatíte), jak levného si najdete dodavatele a jeho produkt (podobně jako u telefonování jsou rozdíly obří v závislosti na paušálu a objemu). Jestli a v jaké míře využíváte svou či spřízněnou FVE. Nebo jestli najdete dobíjení zdarma (dříve běžné, nyní vzácnější, ale stále možné).

Aneb podle toho, jak moc chcete, aby elektroauto bylo levné, nebo naopak drahé, vždy najdete kombinaci parametrů tak, aby vám vyšlo to, co chcete. Například v Brně Teplárny nabízejí kWh za 8,3 Kč (13 Kč bez registrace) a uvádějí cenu provozu elektroauta Renault Zoe 0,9 Kč/km.

Jeden tip: rozhlížejte se po cenách tam, kde jste, a kolik tam stojí dobíjení. Zajímejte se o možnosti dobíjení u svého zaměstnavatele, u svého ubytovatele, u svého dodavatele energií. Zajímejte se o sazbu D27d pro svůj dům – dvoutarifní sazbu, která běží v nízkém tarifu po dobu 8 hodin denně někdy v době od 18 hodin do 8 hodin, rozdělených maximálně na dvě doby. Zajímejte se o FVE. Až přijde čas na výměnu auta (ideálně až to stávající bude naprosto nepoužitelné), ať máte realističtější odhad, za kolik vy sami budete jezdit s elektroautem.

Baterka na cestách

Modernější elektroauta mají často výhodu v tom, že je to vlastně baterka na kolečkách. Baterii v autě lze využít jako přídavnou baterii pro dům: nabíjet do ní levnou energii, prodávat z ní v době drahé elektřiny, čerpat z ní pro vlastní potřebu v době drahé elektřiny nebo v době výpadku proudu.

Kamkoliv, kam dojedete autem, máte možnost tuto baterii využít jako zdroj elektřiny: při kempování, provozu a dobíjení jiných zařízení. I když skončíte v nějaké koloně, většinou na tom budete lépe než ve spalováku – větší baterka se hodí. V extrémním případě spalováku dovezou palivo v kanystru, vám v powerbance. A nabití prázdné baterky na pár kilometrů k nejbližší nabíječce může být rychlé; možná vám na to bude stačit čas potřebný k vyplnění byrokracie.

Samořízení

Zatím je to stále spíš v plenkách, v přechodových stavech, ale jakmile bude kompletní samořízení, nejen pro mě to bude vážný důvod změnit auto – nebo naopak důvod už auto nemít, pokud to bude znamenat výrazné zlevnění taxislužeb a carsharingu. Kdo ví. Mít možnost místo řízení se kochat. Místo hledání parkování ve městech to nechat na automatice.

Od začátku letošního roku navíc konečně existuje i podpora v legislativě.

Aktuálně to ještě není důvod, ale pro budoucnost to bude dost značná změna. Pro mě to zní dost lákavě – u mě by se projevil Jevonsův paradox, popojíždění v kolonách a hledání parkovacího místa by bylo do značné míry neutralizováno.

Elektroautem na dovolenou?

Často v diskuzích čtu námitku, že do Chorvatska by elektroautem nejeli, protože by se doba jízdy protáhla. Zaprvé velmi záleží na tom, kdo a jak jede. S přáteli-řidiči dáte Chorvatsko nonstop přes noc jen s jednou krátkou přestávkou na natankování a vystřídání řidiče. Rodina s dětmi to může zvládnout taky na podobný počet zastávek, protože když děti usnou, není radno zastavovat a riskovat jejich probuzení. Ale taky se z toho může stát zastavování co chvíli kvůli hladu, žízni nebo WC. Jiní si kvůli dětem, kolonám nebo prostě proto, že nechtějí jet v noci, dají zastavení na den dva po cestě, například ve Slovinsku.

Můžete tankovat draze na dálnici nebo si najít levné benzínky hned u sjezdu z dálnice. A podobně je to s elektroautem. Tedy pro mnohé lidi se cesta na dovolenou elektroautem nebude lišit, u některých to bude znamenat, že změní režim cesty, ale nebude jim to vadit. Jiným to vadit bude, ale elektroauto si i tak pořídí, protože u nich zvítězí jiné výhody, například cena za kilometr jízdy. A jiní si ho nepořídí.

Osobně se mi zdá jízda spalovákem stále pohodlnější, nicméně ne nijak výrazně. Až budu mít elektroauto, budu si užívat jeho vlastnosti – pohodlí, ticho, zrychlení, levnější provoz –, zvlášť když bude možné si v ceně ubytování (z přípojky elektřiny) dobít i auto.

Mají být elektroauta podporována?

Za mě ne. Z vícero důvodů. Zaprvé: to, co se lidem cpe, se vlastně dehonestuje. Dehonestuje se to tím, že když se to musí podporovat, tak to asi není dost dobré samo o sobě. Dále zafunguje opozice podvědomí. Výsledkem je stav, kdy elektroauto lidé odmítají jen na základě něčeho, co někde četli, přitom nikdy v elektroautě neseděli, natož aby ho byť krátce řídili. Natož aby ho delší dobu provozovali a překonali první odpor k čemukoliv novému či jinému. Nebo to vzdali, protože staré návyky jsou jim k ničemu, nebo dokonce kontraproduktivní, a potřebovali by se naučit nové a využívat výhod. Nebo potřebovali rychle nahradit zničené auto, ze setrvačnosti koupili opět spalovák (nebo ho koupili rychle, než ho zakážou – i toto je důsledek neuvážené regulace) a teď si sami sobě své rozhodnutí obhajují.

Dalším důvodem je to, že ty podpory jsou nesystémové a zhoršují problémy jinde. Zdarma parkování v Praze i jiných městech nebo parkování se slevou: veřejný prostor je drahý, má mnoho potenciálních použití, a běžné sazby parkování vůbec neodpovídají tomu, jak drahý ten prostor je, zvlášť v centrech měst. Navíc ceny parkovného neodpovídají poptávce. Na mnoha místech je v některých obdobích vyšší poptávka, ale cena je stejná jako jindy. Zvýhodňují se rezidenti, kteří často parkují mnoho hodin nečinná auta, a přitom mají víc možností si zřídit či zařídit parkovací místo než ti, kteří přijedou nakoupit nebo poskytnout službu (například řemeslníci). Elektroauto zabírá prostor podobný jako spalovací auto, není důvod, aby mělo podporu, a vlastně tak dále zhoršovalo problémy s parkováním.

Na druhou stranu si dovedu představit, že to u někoho mohlo hrát roli v tom, jestli si pořídit elektroauto, nebo spalovák. Pro ty, kteří se pohybují v Praze, mohlo hrát bezplatné parkování, které se postupně omezuje. Ono se sice jedná jen o několik desetikorun denně, ale ono se to nasčítá, a navíc to bylo bez rizika pokuty a bez časových zdržení při kupování parkovného. Podpora je tedy riziková i pro příjemce – kdykoliv může být zrušena a návratnost je náhle jinde.

Podpora ve formě dálničního poplatku zdarma je méně kontraproduktivní. Nevidím v ní smysl, ale ani mě nepohoršuje. Zároveň si ale nemyslím, že by hrála nějakou významnou roli při pořizování elektroauta (tisíce korun ročně versus statisíce až miliony za nové auto). A obecnější problém je v tom, že máme časový poplatek za použití dálnic a je jedno, jestli člověk párkrát ujede pár kilometrů po dálnici, nebo po celý rok jezdí denně trasu Praha–Ostrava. Dále máme denní dálniční známku,

Dále tu máme implicitní podporu ve formě toho, že existuje spotřební daň na paliva, ale neexistuje spotřební daň na elektřinu jako palivo. Na Islandu to vyřešili tak, že mají ekodaň na fosilní paliva a pak daň za každý ujetý kilometr v závislosti na typu vozidla. Otázkou je, zda je to platba za externality, jako je otěr pneumatik (těžko vyčíslitelné), nebo spíš způsob, jak vybrat peníze do státního rozpočtu.

Dále v zahraničí – a české zákony toto umožňují zavést i v ČR – existuje poplatek za vjezd do měst nebo rovnou zákaz „neekologických“ vozidel. Tady vidím problém v tom, že problém není samotný vjezd, ale počet ujetých kilometrů ve městě. Proč má platit stejně někdo, kdo vjede do města na návštěvu, jako někdo, kdo po městě rozváží nebo taxikaří? A ještě hůř: proč má platit ten, kdo ujede svým veteránem pár kilometrů, zatímco spalovací auto, které po městě rozváží nebo taxikaří, neplatí nic, a přitom emisí celkově vyprodukuje výrazně víc?

Za mě: pokud nějak podporovat elektroauta, tak v tom, v čem opravdu jsou ekologičtější. A jediné, co to je beze sporu, jsou lokální emise ve městech. Jenže to znamená zpoplatnit zbývající auta, která lokální emise vytvářejí – ale ne paušálně, nýbrž podle počtu kilometrů. Aby taxikáři, rozvážkové služby a veřejná doprava byli přiměřeně (dle nájezdu) tlačeni do vozidel, která těch emisí dělají méně. Ale ne likvidačně, ne nespravedlivě – prostě pokud najedou málo, ať klidně jezdí veteránem. Ideální by byl systém městského mýta.

A co hybridní auta?

Ekologie hybridních aut závisí na jejich použití. Může být horší než u odpovídajícího spalovacího auta, ale může být i výrazně lepší. Jsou dražší na výrobu i provoz, rizikovější (kombinují vyšší pravděpodobnost hoření spalovacích aut s vyšší náročností hašení elektroaut), poruchovější (více systémů) a náročnější na údržbu (opět více systémů). Na druhou stranu mohou být pro někoho vhodným kompromisem.

Kolem elektroaut je spousta emocí (nedivím se tomu, opozice podvědomí funguje, nedůvěra vůči státu a EU je vysoká). Tento článek měl za úkol popsat pohled člověka, který sice nesouhlasí s podporou elektroaut, zákazem výroby spalovacích aut a různými regulacemi, jezdí z důvodu malého nájezdu už téměř veteránem (a malý nájezd mám kvůli tomu, že si uvědomuji, že jakékoliv auto není ekologické, a většinu potenciálních cest absolvuji jinak: nulou – online komunikací, chůzí, kolem, veřejnou dopravou), ale na druhou stranu je příznivcem elektroaut a několikrát různá elektroauta řídil.

Nezavrhujte elektroauto jen proto, že je vnucováno a že kolem něj panuje plno nesmyslů a mýtů. Rozhodněte se sami, překonejte strach z nového i lenost učit se něco nového – mnohým se elektroauto může značně vyplatit. A většina z nás uvítá čistší vzduch ve městech, zvláště v zimních měsících, kdy je obvyklým zlozvykem při čištění auta mít nastartováno.

Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil

Téměř před třemi lety jsem pro pátý díl seriálu Mensantrop uspořádal online setkání se třemi členy skupiny „Mensans for Sustainability“, Omarem Floresem, Julienem W. a Martinem Klemanem. O půl roku později, pro osmý díl, jsem také vyzpovídal Maggie Lee, zakladatelku této skupiny a jednu z nejaktivnějších environmentalistek v rámci celé Mensy. S odstupem času mě napadlo, že by bylo skvělé se znovu sejít a navázat na to, o čem jsme tehdy mluvili, zjistit, jestli došlo k nějakému pokroku, jestli někdo z nás změnil názory, a možná i dohodnout nějaký akční plán, který bychom mohli sdílet s komunitou Mensy. Nakonec se mi 4. listopadu 2023 podařilo setkat se s Maggie, Omarem a Julienem a nakonec, i když trochu pozdě, se k nám na chvíli přidal i Martin. A o čem jsme si povídali?

Omare, zmínil jsi, že věnujeme hodně úsilí výzkumu životního prostředí a na vědecké části se podílí spousta lidí, ale možná nám chybí snadný a efektivní způsob, jak výsledky vědy prezentovat. Zaznamenal jsi v tomto ohledu nějaký pokrok?

Omar: Jak říkáš, informací je hodně, ale pro laiky je opravdu těžké rozlišit, čemu mohou věřit, a čemu ne. Všechna ta politická polarizace a neustálý boj mezi různými názory způsobuje, že lidé snadno propadají konfirmačnímu zkreslení. Někdy se stává, že věci, které ekologičtí aktivisté navrhují, aby problému čelili, ho ve skutečnosti nijak nezlepší. A když se to snažíš vysvětlit, také ti nevěří. Lidé jsou ve svých názorech velmi tvrdohlaví a je velmi obtížné jim předložit skutečné vědecké důkazy tak, aby si mohli vytvořit informovaný názor.

Profesně jsem se zapojil do jednoho z modelů, které používá Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), aby hovořil o různých sociálních a environmentálních scénářích odhadujících vývoj životního prostředí. Například jak bude celý koloběh uhlíku fungovat v různých situacích. Hodně jsem se naučil o tom, jak se všechny tyto předpovědi vytvářejí na vědeckém základě z pohledu prostředí. Ale spousta lidí tyto předpovědi odmítá. Říkají, že jsou to jen matematické výmysly. Opravdu mi připadá super složité předávat vědecké poznání široké veřejnosti. Obávám se, i když se o to stále snažím, že v tom sám nejsem moc úspěšný.

Je někdo zodpovědný za další krok, tedy vlastně za to, aby byly vědecké poznatky a závěry srozumitelně prezentovány nejen široké veřejnosti, ale i těm, kdo rozhodují?

Omar: Já jsem teď součástí týmu tvůrců ORCHIDEE, jednoho z těch velkých modelů. Jsou tam i lidé, kteří pracují na projektu vzájemného porovnávání spřažených modelů (CMIP). Porovnávají výsledky všech těchto modelů a připravují různé scénáře, které se předávají IPCC. Pak všichni odborníci IPCC všechny poznatky přezkoumají a připraví své zprávy. A pak se lidé ve všech těchto organizacích v rámci OSN snaží zpracovat zprávy IPCC pro politiky a společnost. Já jsem v jádru týmu, který pouze vytváří nástroje a modely, a nemám skoro žádný kontakt s těmi, kdo později všechny tyto věci vysvětlují.

Juliene, ty jsi šel trochu dál a skutečně se snažil něco dělat v komunitě, konkrétně v rámci Mensy. Zmínil ses, že na EMAGu vznikla skupina, která se začala pravidelně scházet. Pověz nám něco o těchto setkáních.

Julien: Ten nápad se objevil v roce 2022 na EMAGu ve Štrasburku, kde organizační tým navrhl několik workshopů založených na vážných hrách, jako například Climate Fresk. Vzniklo několik dalších workshopů, navrhl jsem také přednášku o planetárních hranicích. Na konci tohoto EMAGu se pak sešla skupina, která probírala možné další kroky. Rozhodli jsme se zkusit pořádat alespoň nějaká měsíční setkání. V té době jsme neměli žádný konkrétní program, chtěli jsme se jen scházet a zjistit, co dalšího bychom mohli udělat. Velmi aktivní byla v tomto ohledu kolegyně z francouzské Mensy, Sophie Rapenne. Tato setkání se pak konala téměř každý měsíc. Nyní existuje jakýsi akční plán v excelové tabulce. Některá opatření již byla přijata, například Sophie sepsala určité pokyny pro organizátory akcí, aby akce Mensy byly buď zcela ekologicky udržitelné, nebo aspoň měly menší dopad.

Vznikl článek, který byl publikován v časopise francouzské Mensy, v některých zemích bylo uspořádáno několik dalších workshopů, hlavně ve Francii a Německu, kde máme nejvíce účastníků. Těchto měsíčních setkání se obvykle účastní 5 až 10 lidí. Ve Francii máme oficiální zájmovou skupinu (SIG), která se jmenuje jednoduše Mensans for Sustainability France. Už máme téměř 100 členů. Jsem velmi rád, že se tato setkání mohou konat, a vždy si vyměňujeme užitečné informace, ale zdá se, že je poměrně obtížné skutečně zajistit nějaký větší dopad.

Díky Sophii máme nyní naplánovaný program, kdy členové budou každý měsíc hovořit o konkrétních otázkách. První tematicky zaměřené setkání bylo opět o planetárních hranicích, protože ne všichni se mohli zúčastnit předchozích přednášek. To bylo v říjnu. Teď v listopadu bude Catherine z Velké Británie hovořit o své činnosti klimatické aktivistky. A pak máme několik dalších témat, kterým se budeme věnovat v následujících měsících.

Maggie, co se dělo poslední dva roky s tebou?

Maggie: Dnes jsem se připojila z thajského Bangkoku. Myslím, že když jsem s tebou mluvila posledně, pracovala jsem ještě pro Verru nebo možná pro OSN, ale pak jsem se vrátila do Světového fondu na ochranu přírody (WWF) a nyní tam pracuji jako regionální vedoucí pro Evropu a severní Afriku, a také pro monitorování a hodnocení dopadů v Asii a Tichomoří. Takže odborná práce je u mě samozřejmostí. WWF je jednou z předních ekologických organizací a děláme poměrně hodně práce v oblasti udržitelnosti.

Na druhou stranu jsem se začala věnovat svému soukromému projektu, psaní dětských knih. Když jsem byla v dubnu v Dánsku, byla jsem představena prezidentovi dánské Mensy a bavili jsme se o tom, co bychom oba chtěli dokázat udělat pro udržitelnost. Myslím, že v severských zemích je k tomu opravdu velká příležitost, protože tam je celková atmosféra udržitelnosti nakloněná. Mají chuť pro to něco dělat.

V soukromém projektu mám sérii dětských knih, které mají dětem vštípit ekologickou etiku. Sama jsem Asiatka, a tak mě učili spoustu příběhů o tom, jak si vážit rodičů, být slušná, pracovitá, prostě být obecně morálním člověkem. Každý si určitě vzpomene na Tři malá prasátka, Červenou Karkulku nebo Ezopovy bajky, že? Vždycky vám dají nějaké ponaučení. Ale nemáme žádné pohádky, které by děti poučily o etické hodnotě ekologické udržitelnosti.

Nyní píšu svou třetí knihu a tato série celkem sedmi knih postupně vychází v Singapuru. První knihu částečně financovala singapurská vláda. Je to jen domácí projekt, takže se na něj snažím vyčlenit čas ze své běžné práce, ale zatím se to daří docela dobře. Zábavných dětských knih, které se zabývají ekologickou udržitelností, je dosud velký nedostatek, proto se snažím najít způsob, jak o tyto knihy vzbudit zájem i v juniorských programech Mensy, jako je třeba program pro nadané děti.

Jinak jsem se hodně věnovala své práci a přispívala svým dílem k misi organizace. A zúčastnila jsem se hry Climate Fresk, kterou zmínil Julien. Je to rozhodně velmi zajímavá hra. Myslím, že bychom ji měli dostat i sem do Asie. Na Bali zrovna teď probíhá AMG (asijské setkání Mensy), ale jde tam hlavně o to se společně bavit. Nejde tam tolik o tak vznosná témata, jako je naše zodpovědnost. Výbor AMG se, pokud je mi známo, zatím otázkou uhlíkové neutrality setkání nezabýval. Doufám, že AMG v Tchaj-wanu příští rok už se jí zabývat bude. Ale EMAG samozřejmě ano. Sophie na to tlačila, Sandro, který žije v Chorvatsku, a Julien, a také dost francouzských a německých mensanů bylo na tom velmi konstruktivním setkání loni ve Štrasburku.

Řekla bych, že Evropa je pro startování těchto aktivit rozhodně lepší. Myslím si ale, že nejdůležitější je teď místo oslovování veřejnosti opravit naši vlastní strategii. Musíme si hlídat naši stopu, nejen co se týče uhlíku, ale také třeba plastů. Opravdu potřebujeme členskou kartu? Skutečně potřebujeme šňůrku na krk nebo další pouzdro na kartu? Vždyť tu kartu vlastně nikdy nepoužíváme. Je to jen marnivost. Vím, že mnoho lidí se do Mensy hlásí z ješitných důvodů. Nemůžeme popřít, že spousta z nás si chce dokázat, že jsme takzvaně chytří. Ale to jde i bez členské karty a doufám, že se nám podaří vštípit lidem tyto představy o odpovědnosti tím, že řekneme, že si jako organizace musíme dávat pozor na svůj ekologický dopad. Jde i o to, aby Mense vždy šlo o správnou věc. Mluvila jsem s několika předsedy různých národních Mens. Předseda tchajwanské Mensy Jizhen Ho a předseda dánské Mensy Jakob Majkilde byli laskaví a projevili o tuto problematiku zájem. Tak doufám, že se nám podaří udělat z této otázky oficiální bod programu, aby mohlo být přijato i nějaké usnesení.

Chápu tedy správně, že ses mírně posunula od environmentálních standardů, které by se daly nazvat střednědobým cílem, k přípravě dalších generací na udržitelnou budoucnost, což je spíše dlouhodobý cíl?

Maggie: Environmentálními normami se zabývám stále. Stejně tak se kromě spousty jiné důležité environmentální práce stále zabývám tradiční ochranou přírody, kdy zachraňujeme přirozené životní prostředí divokých zvířat. Jde jen o to, že můj soukromý projekt je pravděpodobně jediná věc, kde můžeme zapojit mensany, kromě samotného praktikování udržitelnosti, jako to dělá třeba Sophie a tým, který shromáždila, zejména ve Francii a Německu. Příští EMAG bude v Bukurešti. Doufám, že tam budu, a doufám, že se nám podaří toto téma také iniciovat, protože máme někoho, kdo tento SIG udržitelnosti založil i v Rumunsku.

Některé z těchto zemí jsou pro nás rozhodně takovým nízko visícím ovocem. Minulý týden jsem byla poprvé v Česku a byla jsem ohromena tím, jak je to tam udržitelné. Takže doufejme, že to můžeme nastartovat v těchto místech, která jsou více připravena, a naši regionální průkopníci pak mohou začít s praktikováním v zemích, které mají větší zájem o změnu, jako je například Tchaj-wan. Pokud například pořádají každoroční akci, je možné, abychom měli vegetariánská jídla? Je možné, abychom účastníkům pro porovnání ukázali uhlíkovou stopu masných a vegetariánských variant, aby si mohli vybrat? Nikoho k ničemu nenutit, jen informovat. Právě o tom přece Mensa je. O inteligenci a znalostech. S těmito rozhovory můžeme začít v pozadí, ne oficiálně. Teprve pak jako další krok můžeme zkusit prosadit nějaké usnesení.

Kam se posunul svět jako celek? Viděli jsme plán Carbon Zero Evropské unie pro rok 2050, který se okamžitě stal kontroverzním. Existují lidé, kteří říkají, že 2050 je na uhlíkovou neutralitu příliš pozdě, jiní zase varují, že to ani není reálně dosažitelné. Nějaké názory?

Omar: Jedním z problémů při stanovení termínu, jako je rok 2050, je, že nestačí vypouštět co nejvíce emisí nyní a na poslední chvíli přestat, protože všechen ten uhlík se v atmosféře hromadí. Bohužel mnoho zemí to tak dělá. Například Německo si v tomto směru vede velmi špatně. Dokonce své emise zvýšilo. Nahromaděný uhlík zůstává v atmosféře více než 100 let. A pokud jsme už vypustili mnohem více emisí než ostatní a budeme v tom pokračovat, bude nemožné vytvořit něco skutečně udržitelného celosvětově. Zvlášť vezmeme-li v úvahu, kolik emisí musí vypouštět rozvojové země, jen aby dosáhly slušné životní úrovně. Takže je to dost složitá záležitost jak z politického, tak z ekologického hlediska.

Můžeme s tím skutečně něco udělat? Juliene, mluvil jsi o těch schůzkách. Stačí, abychom se jen vzdělávali?

Julien: Mohli bychom zkusit zajistit nějaká následná opatření a ukázat výstupy z těchto schůzek členům zájmové skupiny. Ale to by zabralo trochu více času. Vím, že předseda francouzské Mensy se opravdu zabývá udržitelností. Takže je velmi otevřený jakékoli iniciativě. Ale nakonec to stejně musí někdo odmakat.

Budu ale pokračovat v navrhování dalších seminářů. Nedávno jsem se třeba školil v jiné vážné hře, která je více zaměřená na adaptaci. A je opravdu zajímavá. Takže bych navrhl asi několik akcí kolem ní.

Pokud se nějaká iniciativa stane oficiální iniciativou Mensy, určitě získá větší publikum a dopad. Ale když jsem se o tom krátce bavil s několika lidmi, tak odpověď vždy zněla, že je to politické téma. Co si o tom myslíte vy? Je udržitelnost politické téma, nebo ne?

Maggie: Způsob, jakým se díváme na udržitelnost, není jen to, co děláme jako organizace. Pokud se týká pouze aktivit Mensy, aby byla uhlíkově neutrální, rozhodně to není politické téma. Ale pokud se zabýváme ovlivňováním, bude to nesmírně politické. Dokonce jsem se setkala s hodně mensany, kteří ani nevěří ve změnu klimatu. I když s nimi nesouhlasíme, stejně musíme naslouchat tomu, co si o tom myslí. Protože pokud si myslí, že jde o politickou agendu, i kdyby měla ovlivnit jen místní vládu, aby se vydala cestou udržitelnějších způsobů, pak to bude politické. Ovlivňování vládních a regulačních organizací je velmi politické.
Proto dávám přednost tomu začít nejprve uvnitř. Jakmile si zvykneme na to, že Mensa je velmi udržitelná organizace, pak budeme mít mnohem lepší půdu pro to říct, že když vidíme, že makroskopické prostředí nedělá skutečně správné věci, máme jako lidé, kteří jsou takzvaně intelektuální, povinnost být skutečně na správné straně dějin.

Martin: Když se vrátím k tomu, co jste zmínili v souvislosti s dětskými knihami, tak na něčem takovém v současné době taky pracuji. Sice to nesouvisí s otázkami životního prostředí, ale mám nějaké průniky do nakladatelského prostředí a potenciálně bych mohl pomoci s tiskem a distribucí.

Shrňme si tedy, co máme v současné době k dispozici, do čeho se čtenáři tohoto článku mohou zapojit, přinést vlastní nápady a úsilí a pomoci s tím, co se již děje. Měsíční setkání jsou skvělá, jen potřebují více posluchačů. Konají se každý osmý den v měsíci a začínají v 17:30 SEČ. Projekt dětských knih, na kterém pracuje Maggie, je skvělý. Můžeme Maggie pomoci s jejich překladem a vydáním v dalších jazycích. Nebo napsat vlastní. A konečně to, že se EMAGy a další akce Mensy stanou udržitelnými nebo alespoň udržitelnost zohledňujícími, se zdá být skvělým nepolitickým způsobem, jak v rámci Mensy šířit principy udržitelnosti v širším měřítku. Pokud vám tedy na udržitelnosti záleží a máte trochu času, určitě se podívejte na níže uvedené odkazy a přidejte se ke skupině Mensans for Sustainability.

Zmíněné a související projekty:

Coupled Model Intercomparison Project (CMIP): wcrp-cmip.org
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC): ipcc.ch
Model ORCHIDEE: orchidee.ipsl.fr
ERC LEAF-FALL: mensa.click/13x
EU Horizon 2020 HoliSoils: holisoils.eu
Dětské knihy: mensa.click/13y
Facebooková skupina EMAG 2024 Bukurešť: mensa.click/13z
Mensans for Sustainability na Facebooku: mensa.click/j7
Mensans for Sustainability na Mensa Workplace: mensa.click/140

Vzdělávací hry:

Climate Fresk: climatefresk.org
My Petite Planète: mapetiteplanete.org
Další klimatické hry: mensa.click/141

Veřejné zdroje a nástroje:

Climate Interactive: climateinteractive.org
Low Carbon Hub: lowcarbonhub.org
Team for the Planet: team-planet.com
Effective Environmentalism: effectiveenvironmentalism.org
Inženýři bez hranic: ewb-international.org
Zdroje vytvořené skupinou Mensans for Sustainability: mensa.click/mfs

Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil

Omar Flores, narozený ve Španělsku a žijící v Belgii, se stal členem Mensy před více než 10 lety, kdy studoval biologii a matematiku. Nyní se podílí na výzkumu ekologie globálních změn, hlavně programuje modely k předpovídání toho, jak může změna klimatu ovlivnit lesy a další části naší planety.

---

Julien Weyer z Francie začal svou pracovní kariéru jako konzultant a projektový manažer pro internetový obchod. Nyní pracuje jako státní úředník v regionální radě, kde radí místním manažerům a zavádí pravidla a postupy. Julien také pracoval jako dobrovolník pro několik neziskových organizací a navrhl vybudovat webový portál (viz dineji.com) založený na konceptu „planetárních mezí“.

---

Martin Kleman, původem ze Švédska, žije ve Švýcarsku a působí převážně v oblasti ekonomiky zdravotnictví, kde hodnotí, zda jsou konkrétní léky a zdravotnické prostředky dlouhodobě lepší, nebo horší než ostatní. Je zběhlý v různém modelování a analýzách, stejně jako ve vytváření přitažlivých vizualizací dat. Martin se věnoval i efektivnímu altruismu, transhumanismu a pomáhal některým charitativním organizacím, které se snaží posoudit, kde lze lidstvu za dané množství peněz přinést nejvíce užitku.

---

Nyní ale již k naší diskusi z první soboty roku 2021:

Po celém světě existují skupiny a organizace, jejichž cílem je pomáhat životnímu prostředí a zajistit jeho udržitelnost. Proč tedy mít uzavřenou skupinu, do které mohou pouze mensané? Čím můžeme k udržitelnosti životního prostředí pomoci my jako mensané jinak?

Julien: Nejsem si jistý, že jako mensané máme zvláštní schopnosti dělat věci, které ostatní lidé nezvládnou, ale možná máme nějaké výhody. Třeba fakt, že jsme mezinárodní sítí, by mohl usnadnit sdílení zkušeností z různých zemí a jejich porovnání. Vloni mě opravdu překvapilo, jak zajímavé může být srovnání různých způsobů, kterými země reagují na pandemii. A pravděpodobně je to stejné i v otázkách životního prostředí. Jako mensané máme nejspíš mimořádnou schopnost zpracovávat informace a toho bychom se mohli pokusit využít. Platforma, kterou jsem navrhl, je motivována potřebou vyjasnit věci kolem planetárních mezí, lépe porozumět tomu, o co jde, jaký je skutečný potenciál nabízených řešení, a také nabídnout přístupnější a přehlednější způsob třídění informací.

Martin: Myslím, že když se mluví o udržitelnosti, tak strašně potřebujeme oddělit objektivní, pokud něco takového existuje, od toho, co je subjektivní. Hodně informací, které se v souvislosti s udržitelností prostředí objevují, je zjevně stoprocentně subjektivních. Lidé mají obecně tendenci k rozporu mezi tím, z čeho mají dobrý pocit, a tím, co opravdu přispěje k vytvoření udržitelné biosféry. Klíčové pro nás bude najít nějakého nejmenšího společného jmenovatele věcí, které budou smysluplné a užitečné. Když se dívám na jiné iniciativy, tak tam tohle nevidím. Většinou jde o to cítit se dobře, a ne o to dosáhnout co největšího možného dopadu. To musíme změnit. Samozřejmě to ale stále musíme zabalit tak, aby se lidé cítili dobře, jinak je to bohužel nebude zajímat.

Omar: To je v oblasti ochrany přírody známý problém. Když mluvíme třeba o ochraně druhů, je snazší získat financování pro druh, který je lidem sympatický. Možná je ale důležitější chránit nějaký hmyz nebo jiná zvířata, o která se lidé nestarají, nebo za jejichž zabití dokonce platí. To je důležitá otázka, jak přimět lidi, aby pochopili, že je třeba zachovat ne to, co se nám líbí, ale to, co potřebujeme.

Co můžeme využít jako mensané? Jediné, co si dokážu představit, by mohla být naše inteligence. Nejsem si jistý, že to bude dost užitečné. Jde o to, že inteligenci můžeme použít nejen ke zpracování objektivních informací, ale dá se efektivně použít i k tomu, abychom podpořili naše nesprávné úsudky a nápady. Stále existují mensané, kteří popírají změnu klimatu a jsou proti vědě. Jsou inteligentní, ale vycházejí z předchozích myšlenek a jen hledají inteligentní způsoby, jak tyto myšlenky podpořit.

Pracoval jsem s nevládními organizacemi i zelenými politickými stranami. Velmi mě frustruje, když vidím, jak kritizují popírače klimatických změn za to, že neposlouchají vědu, a pak prezentují projev, který je v rozporu s vědeckými důkazy. Když se jim pokusíte předložit důkazy a přesvědčit je, nechtějí nic slyšet. Na vědu se odvolávají jen proto, aby podpořili to, co si myslí. Co se můžeme pokusit udělat, je použít naši inteligenci k nalezení dobrých způsobů, jak oslovit lidi, přesvědčit je o tom, jaké jsou vědecké důkazy o těchto tématech, a pokusit se působit proti lobbistům, kteří lidi jen matou.

Martin: Myslím, že hodně zelených stran nebo podobných organizací může být ve skutečnosti škodlivějších než kdokoli jiný, protože zhruba polovinu své politiky zakládají buď na přímých lžích, nebo neporozumění vědě. Zajímavé by mohlo být zkusit udělat pravdu lépe stravitelnou, třeba přehlednými kartami o tom, co lidé mohou dělat.

Vím, že Světový fond pro ochranu přírody nabízí třeba možnost spočítat svůj vlastní dopad na klima. Ale opět je to očividně zkreslené tím, co komunikovali po celá desetiletí. Bylo by fajn mít něco, kde lidé okamžitě uvidí, jak mohou sami nejvíce přispět.

Také neříkat, že udržitelnost je o jediném kritériu, ale mít několik různých měřítek, vyjádřených třeba malým semaforem. Něco ne příliš složitého, ale přesto stále založeného na správných zdrojích. Rozšířit něco takového a pokusit se, aby to bylo objektivní.

Možná se pokusit vyvinout určitý tlak na některé organizace, které jsou údajně pro udržitelné životní prostředí. Ale neoslovoval bych je přímo, protože to nikdy nepomůže. Spíš poskytnout zdroje, které by jim mohly pomoci změnit myšlení, kde by mohli zjistit, v jakých hlavních oblastech lidé mohou reálně něco udělat, a jak vypadá skutečná věda.

Třeba bychom mohli vytvořit pár malých publikací. Samozřejmě ne pod hlavičkou Mensy, protože ta je politicky neutrální, ale i tak by mohly být cenné.

Šlo by oslovit tyto organizace, pomoci jim koordinovat jejich aktivity po celém světě a zajistit, aby byly skutečně založené na vědě? Nyní je tu příliš mnoho skupin a organizací, které vypadají, že dělají totéž, ale totéž nedělají…

Martin: Na to je potřeba jít politicky korektně. Nemůžeš jednoduše přijít a říct jim, že je změníš, aby používaly informace založené na důkazech místo chrlení lží posledních 30 let. Šel bych cestou snažit se konkretizovat čísla založená na důkazech tam, kde je to možné, a aby naše výstupy byly vnímány jako legitimní, spíš než jako podporující zájmy jakékoli konkrétní organizace.

Omar: Potřebujeme různé přístupy a různé druhy znalostí. Nestačí jen ekologie, je také nutné komunikovat o strojírenství, jak měnit města, aby byla udržitelnější, jak bojovat proti chudobě v rozvojových zemích. Jsou to těžké otázky a potřebujeme lidi s různými odbornými znalostmi, kteří na ně budou společně odpovídat.

Ve skupině, jako je Mensans for Sustainability, máme spoustu lidí s různými úhly pohledu, které mohou být užitečné, ale také problematické. Určitě budeme čelit různým střetům názorů a budeme muset zjistit, zda dokážeme vést řádnou debatu. Tyto zelené strany a organizace mají dobré úmysly, ale jejich problém je, že jsou tak přesvědčeny o své pravdě, že šíří i falešné informace.

Martin: Právě teď se tu bavíme čtyři. Nezměníme svět ze dne na den. Můžeme alespoň začít a dát správně věci do pohybu. Pokud jen začneme 10 různých aktivit, všechno to zase skončí. Lepší bude udělat nejprve jednu rozumně jednoduchou věc, odtud odbočit a získat další lidi v Mense atd.

Musíte jen najít to místo, kde to pořád bude mít nějaký smysluplný výstup. Nemyslím si, že první věcí, kterou bychom měli udělat, je něco svárlivého, například říkat, ach, každý by měl být vegetarián, protože to evidentně nikdy nebude fungovat. Ale pokud začneme mluvit o výrobě energie atd., je to o něco méně svárlivé. I když má například spousta lidí silné názory na jadernou energii nebo proti ní, má tendenci mít méně silné názory třeba na sluneční energii proti větru.

Julien: Možná by prvním krokem mohlo být soustředit se na několik nápadů, které by se líbily alespoň nám čtyřem, a pak dalším lidem, a pak zhodnotit, jak to jde. Budeme se nejspíš muset rozhodnout, jestli se zaměřit na jeden konkrétní problém, anebo se pokusit o jakýsi systémový přístup k řešení všech. To je samozřejmě obtížnější, ale také zajímavé. Všichni jistě víme, že sice čelíme změně klimatu, ale musíme se také zabývat biologickou rozmanitostí, biogeochemickými toky, využitím území a to vše se navzájem ovlivňuje.

Vždycky jsem si myslel, že jedním z největších indikátorů inteligence Alberta Einsteina byla jeho schopnost představovat lidem složité problémy a složitou vědu jednodušším způsobem. To může být jedna z věcí, se kterými jsme schopni pomoci. Máme různé problémy s udržitelností a je důležité vědět, je objektivně prioritou. Ale lidé to možná nebudou vědět, dokud nezískají informace správně zpracované. Juliene, na čem je založen tvůj návrh?

Julien: Je to koncept, který byl vytvořen asi před 10 lety a před několika lety byl aktualizován o další limity. Zatím to není moc známé, sami vědci připouštějí, že je těžké kvantifikovat každou konkrétní mez. Každopádně výzkum planetárních mezí ukazuje různé úrovně rizika. Je to hlavně způsob, jak zvýšit povědomí, zejména o tom, že žádnou otázku nelze řešit odděleně od ostatních, člověk musí vzít v úvahu vše. Například pokud energetická transformace jde příliš proti biologické rozmanitosti nebo proti využívání půdy pro zemědělství, máme problém. V této koncepci planetárních mezí je důležitý ten skutečně systémový přístup, který musí mít naši politici na mysli v příštích letech pro jakékoli navrhované řešení.

Další, co jste všichni zmínili, je, že může být obtížné správným způsobem oslovit správné množství lidí, abychom je přesvědčili něco udělat. Co spíš než na veřejnost cílit na organizace, které již mají způsob, jak veřejnost oslovit, a jen je přesvědčit, aby využili námi zpracované zdroje?

Omar: S kolegy z řad našich odborníků a vědců jsme to zkoušeli a obvykle to nefunguje. Je to obtížné, protože, jak řekl Martin, když už utratili spoustu energie a zdrojů na podporu nějaké myšlenky, nejsou ochotni najednou říct, že je špatná. Můžeme se ale pokusit přijít s něčím jiným. Nemůžeme říct, že Mensa podporuje některý z našich nápadů. Nemůžeme použít logo nebo značku Mensy. Ale můžeme říct, že jsme mensané nebo tak něco.

Věda bere v úvahu všechny tyto složité systémy, ale je velmi složité a obtížné to lidem prezentovat ve snadno pochopitelné formě. Pro lidi je snazší spoléhat se na jednoduchá hesla populistických stran než na realitu.

Martin: Řekl bych také, že zelené strany a organizace jako Greenpeace nepatří mezi nejvnímavější. Možná by středové politické strany a další méně vyhraněné organizace byly přístupnější. Myslím, že strany ve středu politického spektra chápou, že je třeba něco udělat, ale nevědí přesně co. A mohou být o něco otevřenější výstupům práce různých organizací a expertních skupin. Takže bych nepodceňoval ani oslovení takových organizací, které historicky nebyly největšími zastánci udržitelnosti.

Myslím, že inspirací je také pandemie koronaviru, která nám ukázala, že mít spolehlivé informace je velmi důležité, ale správně je zpracovat je ještě důležitější.

Martin: Myslím, že schopnost dobře to znázornit bude zásadní, protože i když každý strávíme stovky nebo tisíce hodin a napíšeme knihu na pět set stránek, nikdo ji nikdy nebude číst a všichni budeme zklamaní. Abychom to dostali ven a přiměli lidi, aby se na to podívali, bude zásadní udělat to „sexy“. Pořád to samozřejmě musí být založené na vědeckých zdrojích.

V dnešní době není zvlášť složité vytvořit pěknou interaktivní grafiku. S tím jsem strávil dost času. Můžeme také snadno udělat pár různých maket a začít o tom přemýšlet, otestovat to s přáteli a rodinou. I když ještě nemáme přesná čísla, můžeme začít vymýšlet, jak by to mohlo být prezentováno.

Omar: Dobrým způsobem sdílení těchto informací by mohly být třeba i videohry, kde si lidé mohou hrát, jak se starat o svět. Mohou se rozhodovat, jak směrovat společnost, může to fungovat jako vědecký model, který ukáže účinky různých možností. Lidé se tak při hraní naučí, jak dělat věci, které vycházejí z vědeckých poznatků, aby učinili svět udržitelnějším.

Martin: Mám kamaráda, který něco takového vytvořil pro Android, dělal i spoustu dalších počítačových her. Pokud najdeme nějaký dobrý nápad, o kterém si budeme myslet, že by stál za to, mohl by nám pomoci. Ale myslím si, že klíčové je vytvořit hru, která bude poutavá. Nemusí to být úplně jenom zábava, ale musí lidi zaujmout.

Julien: To je důležitá součást mého návrhu, ale není to dostatečně zřejmé. Je důležité mít přístup k základním informacím, které by mohly být základem pyramidy. Je však také nesmírně důležité, aby byla přitažlivá a přístupná. A to by mohla být syntetická informace v horní části pyramidy. Obě dimenze jsou důležité k prozkoumání a práci na nich.

Myslím si, že klíčovým závěrem našeho dnešního setkání je, jak navrhl Julien, nejprve udělat něco, co bude postavené na vědeckých základech a co lidem usnadní pochopení dopadu věcí, a následně, jak navrhl Martin, najít přitažlivý způsob, jak to prezentovat.

Julien: Zdá se, že máme podobný pohled tyto problémy a cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. Návrh, který jsem předložil, je jen návrhem stále velmi otevřeným diskusi, ale pokud to nějak osloví ostatní, tak uvidíme, jak daleko se můžeme dostat.

Martin: Já bych doplnil, že je důležité sledovat, kde se zdroje spotřebovávají, nejen kde se vyrábějí. Tak vysvětlíme, kde je skutečný dopad. Pokud máme přimět lidi, aby se změnili, musíme se nejprve pokusit zjistit, kde se mohou změnit.

Julien: Jedním z klíčových faktorů úspěchu pravděpodobně bude mít nějaký základní tým s dostatkem znalostí o těchto problémech, aby mohl vytvářet důkladné informace, a poté přispěvatele, kteří by měli zájem se účastnit.

Martin: Taky bychom se měli rozhodnout, od jakého momentu to už nemusí být projekt pouze pro mensany. Inkubovat to v prostředí Mensy,apakztohoudělatširšívěc?Neboby to měla být jen záležitost Mensy a jen některé její pozdější odnože by měly zapojit jiné lidi? Tohle bychom si měli vyjasnit, abychom správně nastavili očekávání.

Julien: Určitě to můžeme v Mense rozjet jako v inkubátoru a později rozšířit.

To je vynikající nápad. Omar by mohl pomoci získat přispěvatele. Jsem si jistý, že vědci, kteří provádějí výzkum, ocení, že budou moci do projektu přispět.

Omar: Ano, jeden problém, který máme, je to, že výzkumu věnujeme většinu času, ale pak nejsme tak dobří nebo nemáme tolik času na to, abychom své výsledky komunikovali navenek a ovlivnili společnost.

Julien: Existuje mnoho webových stránek, které vědcům a výzkumným pracovníkům umožňují publikovat jejich práce, a to i na mezinárodním základě. Ale pokud vím, tyto webové stránky nejsou moc atraktivní. Existuje tedy prostor pro něco jiného.

Omar: Součástí naší práce tedy bude převzetí vědeckých poznatků a jejich zpracování do jednodušší a přitažlivé formy pro lidi.

Martin: To je vlastně něco, co do určité míry dělám. Můžete to udělat buď jako vizuál, něco jako plakát, nebo to můžeme udělat interaktivnější verzi s použitím software, jako je třeba Power BI. Použít můžeme také software s názvem Prezi, to je něco jako PowerPoint, kde si navíc můžete jednotlivé části prezentace oddálit nebo přiblížit a zobrazit více detailů. V zásadě bychom mohli v Prezi postavit něco jako celý tento strom, získaný z různých druhů dat. Mohla by tam být i nějaká doporučení, pro každou oblast by mohl být takový přehledný panel. Existuje mnoho různých úhlů, ze kterých se na to můžeme začít dívat. Ale nejprve se musíme zaměřit na to, jaký druh obsahu bychom měli generovat nebo sbírat.

Pojďme to vzít jako začátek diskuse a doufejme, že ji udržíme naživu ve skupině na Facebooku. Zatím díky za účast na tomto setkání a doufejme, že nebude poslední.

Omar: To jo. Děkuji.

Julien: Děkujeme, že jsi ho zorganizoval.

Martin: Těším se na další schůzku.

Do pokračující diskuse se můžete zapojit ve vlákně na Facebooku:
https://www.facebook.com/groups/Mensansforsustainability/permalink/2808579119397730/