Každý hráč má svou figurku (bílá, černá, zelená a červená). Hrají-li 3 hráči vyřadí se zelená figurka. Hrají-li 2 hráči, vyřadí se zelená a červená figurka.

Figurka se na začátku hry umístí do rohového (výchozího) pole hracího plánu a to bílá do levého dolního, černá do levého horního, zelená do pravého horního, červená do pravého dolního.

Na zbylá pole se umístí kolečka, kterým se říká KA. KA je celkem 140 (35 bílých, 35 černých, 35 zelených a 35 červených). V levé dolní čtvrtině bílé KA, levé horní černé KA, pravé horní zelené KA a pravé dolní červené KA. A to vždy na jedno pole jeden KA (na rohová pole se KA neumisťují).

Hráči se v tazích střídají, začíná bílý, dále se táhne ve směru hodinových ručiček. Tah se realizuje takto, hodí se kostkou a táhne se o počet polí tolik, kolik je hodnota na horní straně kostky. Při tahu se táhne kamkoliv, ale platí zásada, že při tahu se může na pole vstoupit jen jednou a pole na nějž se vstupuje musí sousedit s polem, z něhož se přichází. Na všech polích, kam vstoupí hráčova figurka během tahu, tak tam sebere, jeli tam KA. Hra končí v okamžiku nejsou-li už žádné KA na hrací ploše. Na konci hry se sčítají KA a to takto k jednomu bílému se dá jeden černý, jeden zelený a jeden červený, tak vznikne jeden KAICA. Pak se sčítají zbylé tři různé barvy KA dávají dohromady jeden KAIC. Zbylé dva různobarevné KA dávají dohromady jeden KAI. KAICA je za 10 bodů. KAIC je za 6 bodů. KAI je za 3 bodů. KA, které nevytvoří žádná KAICA, KAIC nebo KAI se počítají za 1 bod. Pořadí vítězů podle počtu bodů, kdo má nejvíc bodů vyhrál.

Taktika: Tato hra je svou logikou podobná hře “člověče nezlob se”. Na rozdíl od předchozí hry KAIK je tato hra vysloveně zaměřená na získávaní bodu v duch tohoto jednoduchého cíle. Její strategie je získaní co nejvíce bodu, proto je vhodné táhnou zprvu na střed hrací desky a sbírat pokud možno co nejvíc KA s důrazem na preferenci vytvoření KAICA.

Autor: Vilém Vácha

KAIK je desková hra. Hraje se na 144 čtvercových polích (12×12). Hrají ji 2-4 hráči za pomocí hrací kostky.

Každý hráč má svou figurku (bílá, černá, zelená a červená). Hrají-li 3 hráči vyřadí se zelená figurka. Hrají-li 2 hráči vyřadí se zelená a červená figurka.

Figurka se na začátku hry umístí do rohového (výchozího) pole hracího plánu a to bílá do levého dolního, černá do levého horního, zelená do pravého horního, červená do pravého dolního.

Na zbylá pole se umístí body, těch je celkem 140 (35 bílých, 35 černých, 35 zelených a 35 červených). V levé dolní čtvrtině bílé body, levé horní černé, pravé horní zelené a pravé dolní červené. A to vždy na jedno pole jeden bod (na rohové pole se body neumisťují).

Hráči se v tazích střídají, začíná bílý dále se táhne ve směru hodinových ručiček. Tah se realizuje takto, hodí se kostkou a táhne se o počet polí tolik, kolik je hodnota na horní straně kostky. Při tahu se táhne kamkoliv, ale platí zásada, že při tahu se může na pole vstoupit jen jednou a pole na nějž se vstupuje musí sousedit s polem, z něhož se přichází. Pole, kde skončí na konci tahu hráč, tak tam sebere bod je-li tam. Hodí-li se 6 na hrací kostce, hráč znovu táhne.

Vstoupí-li hráčova figurka na pole, které není rohové a kde je soupeřova figurka, je soupeřova figurka vyhozena (přemístěna) na své výchozí (rohové) pole na začátku hry a v dalším kole tahne z tohoto svého výchozího (rohového) pole. V připadě je-li figurka vyhozena ze svého výchozího (rohového) pole, je vyřazena ze hry a její hráč prohrál.

Hra končí v okamžiku nejsou-li už žádné body na hrací ploše. Na konci hry se sčítají body, a to takto – k jednomu bílému se dá jeden černý, jeden zelený a jeden červený, tak vznikne jeden KAIK.

Pořadí vítězů podle počtu KAIKU, kdo má nejvíc KAIKU vyhrál.

Taktika: Tato hra na rozdíl od předchozích preferuje spíše než kombinace soustředění na jednotlivé tahy v duchu dvou strategii :
a) soustředit se na sebrání co nejvíce KAIK a to lze nebo
b) kombinovat s možností vyhodit protivníka z jeho výchozího pole.
Tato hra preferuje schopnost získat všechny čtyři barvy. 4 barvy mají hodnotu jen pohromadě jinak ne.

Autor: Vilém Vácha