Existují vědecké důkazy?

Ale existují skutečné důkazy, že kognitivní nadání častěji souvisí s určitou zranitelností v oblasti duševního zdraví? Novější výzkumy naznačují, že ano — mezi vyšší inteligencí a predispozicí k duševním onemocněním může existovat evoluční souvislost.

Studie Centra pro neurogenomiku a kognitivní výzkum v Amsterdamu se zaměřila na genetická data související s lidskou evolucí. Vědci analyzovali genomové souvislosti a sledovali mutace spojené s vlastnostmi, jako jsou inteligence, tělesná výška či různá onemocnění.

Tým zkoumal evoluční původ 33 000 genetických variant a zjistil, že některé genové mutace souvisejí jak s vysokou inteligencí, tak se zvýšeným výskytem duševních poruch. Závěry studie naznačují existenci evolučního „kompromisu“ ve vývoji mozku: mutace, které v průběhu tisíciletí posílily lidské kognitivní schopnosti, zároveň učinily inteligentní mozky náchylnějšími k psychiatrickým obtížím. Inteligence a duševní poruchy tak v určitém smyslu sdílejí společný genetický základ.

Možné psychologické mechanismy

Existuje několik mozkových a psychologických mechanismů spojených s vysokou inteligencí, které mohou zvyšovat riziko duševních obtíží.

Některé studie naznačují, že nadaní lidé prožívají svět intenzivněji — zejména po emocionální, smyslové a intelektuální stránce. Tato zvýšená citlivost může podporovat vyšší kognitivní výkon, ale zároveň zvyšuje náchylnost k emočnímu přetížení, vyhoření či úzkostem.

Vysoce inteligentní lidé také často vykazují silný perfekcionismus. Snaha dosahovat mimořádně vysokých standardů může být ceněna v pracovním či akademickém prostředí, zároveň se však může stát přítěží a vést k chronickému stresu, úzkostem a vyhoření.

Dalším častým rysem je nadměrné přemýšlení. U některých jedinců může přerůst v tzv. existenční depresi, kdy se výjimečně bystré mysli intenzivně zabývají základními otázkami smyslu, existence a lidského bytí. Výzkumy ukazují, že lidé s vyššími intelektuálními schopnostmi tuto formu deprese zažívají častěji, často bez zjevného vnějšího spouštěče.

Co z toho plyne?

Jaký je tedy závěr? Vyšší inteligence s sebou přináší řadu výhod, ale může mít i dopad na duševní zdraví. Lidé s vysokým IQ často vykazují zvýšenou citlivost, hluboké emoční prožívání a pokročilé kognitivní zpracování. Tyto vlastnosti mohou být silnými stránkami v akademickém či profesním životě, zároveň však mohou zvyšovat zranitelnost vůči psychickým obtížím.

Důležité je zdůraznit, že vysoká inteligence nikoho neodsuzuje k duševnímu onemocnění. Mnoho nadaných lidí — s duševními obtížemi i bez nich — prospívá, zejména pokud jejich prostředí podporuje nejen jejich schopnosti, ale i emoční pohodu.

Porozumění vztahu mezi inteligencí a duševním zdravím by nemělo vést k patologizaci inteligence. Naopak by mělo pomoci rozpoznat jedinečné způsoby, jakými vysoce inteligentní lidé svět prožívají, a zajistit jim odpovídající podporu, aby mohli naplno rozkvést.

Důraz, který Mensa klade na intelektuální podněty a propojení s podobně smýšlejícími lidmi, může pomoci vyvažovat některé zranitelnější oblasti duševního zdraví. Nabízí totiž prostředí, kde je kognitivní intenzita považována za normální a kde jsou členové podporováni v hledání rovnováhy, budování podpůrných vztahů a vytváření prostředí, které akceptuje jak silné stránky, tak i tlak, jenž často vysokou inteligenci doprovází.

Zdroje:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5096655/
https://www.nature.com/articles/ng.3869
https://www.michbar.org/journal/Details/The-dangers-of-perfectionism?ArticleID=4323
https://www.davidsongifted.org/gifted-blog/existential-depression-in-gifted-individuals/
https://www.mdpi.com/2673-9992/4/1/19
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8922370/

Převzato z Mensa World Journal č. 157, 2/2026.

Co je to biblioterapie

Biblioterapie je terapeutický přístup, který využívá knihy k podpoře duševní pohody, obvykle jako doplněk k jiným formám léčby. Použité materiály se mohou v závislosti na potřebách jednotlivce značně lišit – od beletrie přes filozofii až po seberozvojovou literaturu. Cílem je pomoci lidem zpracovat osobní zážitky, získat nové úhly pohledu a rozvíjet empatii. Běžně se používá ke zvyšování nebo obnově sebeúcty a sebepoznání.

Biblioterapie se dělí do dvou hlavních typů:
• Vývojová biblioterapie – pomáhá dětem i dospělým vyrovnávat se s životními výzvami, jako je šikana, stres nebo rodinné problémy.
• Klinická (terapeutická) biblioterapie – používá se k léčbě diagnostikovaných duševních poruch nebo ke zmírnění jejich dopadů.

Tato metoda se často uplatňuje u lidí trpících úzkostí, depresí, traumaty, závislostmi nebo emoční bolestí způsobenou událostmi jako ztráta blízkého, rozvod nebo propuštění ze zaměstnání.

Jak biblioterapie funguje

Terapeutický proces biblioterapie obvykle probíhá ve čtyřech fázích:
• Identifikace – čtenář se poznává v chování, problémech nebo cílech postavy.
• Katarze – čtenář skrze příběh bezpečně prožívá emoce a vnitřní boj.
• Nahlédnutí – příběh či postavy si propojuje se svým vlastním životem.
• Zobecnění – uvědomí si, že podobné problémy zažili i jiní a našli způsob, jak se s nimi vyrovnat.

Nejčastěji používaným žánrem v biblioterapii je beletrie, a právě proto je také nejvíce zkoumána a dokumentována.

Výsledky klinických studií

Metaanalýza z roku 2022 zveřejněná v časopise PLOS ONE analyzovala pět studií zaměřených na vliv beletrie na duševní zdraví. Zjistila, že samotné čtení fikce sice nemá okamžitý efekt, ale ve spojení s jinými reflexivními metodami může zlepšovat náladu i emoční pohodu.

Autoři, James Carney a Cole Robertson, zdůrazňují, že pozitivní dopad literatury na duševní zdraví je pozorován dlouhodobě a že poezie, beletrie i drama mohou podpořit léčbu různých psychických potíží. Účinné výsledky však vyžadují podpůrný rámec, který čtenáře povzbuzuje k zamyšlení a sdílení – ideálně s terapeutem nebo podpůrnou skupinou.

Zkoumané studie zahrnovaly jak literaturu předepsanou odborníkem, tak diskuse o fikci a vliv vzpomínek na dřívější čtenářské zážitky. Tři studie probíhaly formou přímého zapojení účastníků a další dvě sbíraly data z online zdrojů.

Závěr

Literatura podporuje empatii, porozumění a emoční propojení. Nabízí smysluplný způsob, jak zkoumat vlastní vnitřní prožitky a navazovat vztahy s ostatními. Ačkoliv nenahrazuje odbornou péči, může být – zvláště beletrie – cenným terapeutickým nástrojem, pokud je používána jako součást širší léčby na podporu duševní pohody.

Aloiz je pět let členem rumunské Mensy. Pracuje jako zdravotnický asistent a externí lékařský redaktor pro různé kliniky, zdravotnické časopisy a neziskové organizace. Je také studentem prvního ročníku Fakulty žurnalistiky a komunikačních věd.

Díky této hluboké propojenosti a jedinečnému způsobu vyjádření byly přínosy umění analyzovány i z terapeutického hlediska, zejména v souvislosti s duševním zdravím. Jedno z prvních zaznamenaných použití umění pro terapeutické účely bylo mezi pacienty s tuberkulózou. Protože byla tehdy tato nemoc velmi rozšířená, byli pacienti umisťováni do sanatorií nejen z důvodu léčby, ale i k zabránění šíření nákazy mezi širokou veřejnost.

Zdravotnický personál v těchto sanatoriích si všiml, že pacienti, kteří se vyjadřovali prostřednictvím malby a dalších výtvarných médií, vykazovali nižší míru stresu. Umělecká tvorba jim poskytovala větší pocit svobody a možnosti interakce, které by v jinak omezeném a uzavřeném prostředí neměli. Poté, co bylo rozpoznáno, že tvůrčí proces zmírňuje pocity osamělosti a nabízí ryzejší způsob, jak vyjádřit emoce, byla arteterapie zavedena i v dalších nemocnicích a zdravotnických zařízeních po celé Evropě.

Co o arteterapii říkají nejnovější studie
S rozšířením arteterapie na mezinárodní úrovni bylo v průběhu času provedeno mnoho studií, které analyzovaly její přínosy. Mezi nejnovější výzkumy patří například:

1. Vliv arteterapie na úzkost, depresi a kvalitu života u dospělých pacientů s rakovinou — systematický přehled publikovaný v roce 2021.
2. Role arteterapie při podpoře duševního zdraví — studie publikovaná v roce 2022.

První studie dospěla k závěru, že umění může snižovat úzkost, depresi a zlepšovat kvalitu života u onkologických pacientů, zatímco druhá studie zkoumala různá onemocnění a uváděla smíšené výsledky. Ačkoli arteterapie může nabídnout různé přínosy, její přizpůsobitelnost ztěžuje přesné měření výsledků. Vědci navíc zdůrazňují, že by měla být využívána jako doplňková terapie vedle jiných léčebných postupů, a neměla by být považována za jejich náhradu.

Přínosy arteterapie
Podle studie publikované v roce 2016 v časopise Journal of the American Art Therapy Association může méně než hodina tvůrčí aktivity pomoci snížit hladinu stresu a zlepšit duševní zdraví, bez ohledu na umělecké zkušenosti nebo talent. Protože terapeuti mohou vybírat z široké škály výtvarných aktivit – například malování, kreslení, tvorby koláží nebo rukodělných prací – mohou z tohoto přístupu těžit jednotlivci s různými psychickými obtížemi.

Podle Wiley Handbook of Art Therapy lze tuto metodu využít v různých situacích, například u dospělých s vysokou mírou stresu, u dětí s problémovým chováním nebo se sociálními obtížemi doma či ve škole, u dospělých či dětí, kteří prošli traumatickými událostmi, a v mnoha dalších případech. S tím, jak se lékařská technologie vyvíjí, stále roste průměrná délka života. Jedním z vedlejších účinků tohoto pokroku je však i rostoucí výskyt psychických obtíží, které mohou souviset se stárnutím nebo s léčbou během života. Aby se vyhovělo rostoucí potřebě doplňkových terapií ke zlepšení kvality života a duševního zdraví, zaměřují se výzkumníci stále více na zkoumání a analýzu přínosů umění. To naznačuje, že v blízké budoucnosti můžeme očekávat nárůst klinických studií na toto téma.

Převzato z Mensa World Journal č. 148, 5/25.

Po letech rizikového chování na okraji společnosti a hraně života a smrti se stal zázrak, v mých 23 letech mne maminka „poslala jako dáreček“ strýci, který žil ve vnitrozemí Anglie a mně se začal život měnit k lepšímu. Jako zázrakem jsem se bez vlastního přičinění zbavil alkoholu, gamblerství a toxických vzorců chování. Po 3 letech práce v továrně a později řízení kamionu v krásné Anglii a úžasné londýnské metropoli jsem se trochu rozmluvil a vrátil zpět do Čech. Začal jsem pracovat jako nákupčí v nadnárodní společnosti, život byl najednou zdánlivě opravený a krásný.

Po dvou letech náročné práce ve středním managementu ale přišlo vyhoření, dno, deprese a neschopnost dál pracovat. Ihned jsem se objednal na psychiatrickou ambulanci, nenapadlo mě nic jiného, co by mi mohlo pomoci. Byla mi diagnostikována klinická deprese, byl jsem minimálně měsíc na nemocenské a snažil jsem se dát dohromady. V práci se mě jeden z šéfů zastal, pomohl mi a nechal mě se asi rok pomalu znovu začleňovat do pracovního procesu.

Na několik let mi byla nasazena antidepresiva. Později jsem začal trochu cvičit asijské bojové umění a dostal jsem odvahu práci změnit – měnil jsem sebe a nevyhnutelně přišla i nutnost změnit zaměstnání. Po několikaletém úspěšném léčení depresí (psychiatrie, psychologie) přišla láska a zamilovanost, která spustila paranoidní psychózu, halucinace, stihomam a mánii. Najednou byla z depresivní poruchy diagnóza bipolární schizoafektivní poruchy a paranoidní schizofrenie (nasazeny stabilizátory a antipsychotika). Na chvíli se život zastavil a opravdu hodně zpomalil…

Skrze péči psychiatra a psycholožky mě osud dovedl do psychoterapeutické poradny a následně ke splněnému snu, poněkolikáté jsem začal studovat vysokou školu. Loni jsem úspěšně dokončil bakalářská studia, o čemž jsem od malička snil (než se to celé „pokazilo“), a začal jsem studovat první rok navazujícího magisterského studia. Jsem o 180 stupňů „jiný člověk“ než před deseti lety. Učím se užívat si to nejcennější, co máme, mezilidské vztahy. Rodina, přátelé (spolužáci) a další…

Aby toho nebylo málo, i z druhého zaměstnání jsem na konci bakalářského studia byl „donucen“ odejít (bylo to dilema práce nebo škola). Vždy jsem chtěl podnikat a před asi rokem a půl jsem začal. Dost mne podnikání baví, dá se dělat i slušně, poctivě a je to cesta, která mi možná pomůže vydělat peníze a dovede mě tam, kam si přeji (dobrovolnictví, zahraniční humanitární mise, psychoterapeutický výcvik). Chci pomáhat zlepšovat život a svět – nebo třeba „jen“ být a dobře žít. Studium se vydařilo, podnikání se daří neméně dobře, na mezilidské vztahy si nemohu stěžovat.

Dlouho jsem byl na silných lécích, které mi opravdu pomohly. Nyní mám za sebou téměř 4 roky individuální psychoterapie a po 10 letech na lécích a jejich postupném snižování jsem již téměř rok bez jakékoliv medikace. Možná brzy léky budu znovu potřebovat. Život mi již jednou zachránily. Nebrat je není to nejdůležitější v životě a nemusí to být cesta pro každého. Jezdím na semináře a seznamuji se s psychoterapeutickými metodami, na stole mám přihlášku na psychoterapeutický výcvik. Navazuji spolupráci s NUDZ a snažím se být peerem či ambasadorem. Složil jsem úspěšně několik obtížných profesních zkoušek. Postupuji svým tempem, mé heslo je „pomalu nejdál dojdeš“ (Slowly, slowly, catchy monkey).

Jsem moc rád, že jsem měl tu čest být mnoho let inspirován mnoha úžasnými lidmi a jsem zvědavý, co život přinese a odnese. Někdy večer přijdu úplně vyřízený z celého dne domů, pohádám se s přítelkyní, jsem totálně na dně. Někdy mi zas udělá hroznou radost, když se podívám na slimáka v trávě, svítí sluníčko, nebo za mnou přijde naše kočka a třeba chviličku můžu jen dýchat, nemusím nic, můžu mít radost, že prostě jsem. Rozhodně ne každý den se něco podaří.

Psáno za podpory NUDZ v rámci projektu NA ROVINU: O duševním zdraví a nemoci. Více na mém blogu: nevzdavej.cz