Neohrozit versus nesmět ohrozit

Začneme pojmem neohrozit. Typů „neohrožení“ je také víc.

Na mnoha místech zákona taky máme pojmy jako neohrozit bezpečnost provozu apod. Těmto neohrožením se nebudu věnovat vůbec.

Obecně nikdo nikoho nesmí ohrozit, slovy zákona: § 4 „Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní…“

Dále zde máme definovaný pojem, který na mnoha místech zdůrazňuje konkrétním účastníkům v konkrétních situacích, koho konkrétně nesmíme ohrozit, dle § 2 l) „nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí.“ Právě těmto neohrožením se budu věnovat detailněji.

Krom zmínek, koho nemáme ohrozit, omezit a dát mu přednost, bych rozlišoval minimálně další dvě úrovně „přednosti“. Úroveň, kdy děláte něco, co je legální, a tedy by to ostatní měli očekávat a předvídat – např. když chodec přechází dál než 50 metrů od přechodu nebo cyklista přejíždí mimo přejezd pro cyklisty. A pak úroveň, kdy děláte něco, co je explicitně zakázáno – např. chodec přechází blíže než 50 metrů od přechodu nebo jde po stezce pro cyklisty, cyklista jede po chodníku, vozidlo parkuje na chodníku, zeleni, či dokonce po chodníku jede, jede vyšší než povolenou rychlostí nebo zastaví v explicitním nebo implicitním (např. nenechá odstup 3 metry) zákazu zastavení či stání. Za sebe bych dodržoval nepsané pravidlo pro tuto zakázanou nejnižší úroveň – pokud něco porušujete, nesmíte ohrozit ani omezit kohokoliv jiného.

Dále je k zamyšlení, jestli explicitní zmínka „neohrozit“ znamená implicitně, že můžete tím pádem omezit nebo nedat přednost. Za mě to obecně nelze říct, záleží na konkrétní situaci.

V každém případě v praxi je „nesmět ohrozit“ vnímáno jako „mít přednost“. Například já jsem se učil v autoškole, že při sbíhání dvou pruhů platí „přednost zprava“. Ale zákon v této situaci nepoužívá pojem přednost, ale pojem nesmět ohrozit (povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí), přesněji „§ 12 Jízda v jízdních pruzích (5) Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“ Pozor tedy na podceňování zmínek o neohrožení s poukázáním na to, že dle § 4 a) nesmíte ohrozit nikoho nikdy. I ony jsou důležité z hlediska „přednosti“. 

Občas jeden účastník nesmí ohrozit druhého a druhý prvního (např. chodci a cyklisté na „Stezka pro chodce a cyklisty společná“). Ale toto rozlišujte od případu, kdy cyklisté nesmí ohrozit chodce v části pro chodce a chodci cyklisty v části pro cyklisty na „Stezka pro chodce a cyklisty dělená“.

Dále je třeba mít na paměti obecné pravidlo právní přednosti, podle něhož má speciální právní úprava přednost před úpravou obecnou (zásada lex specialis derogat legi generali). Tato zásada platí nejen mezi různými právními předpisy stejné síly, ale i mezi právními normami v rámci jednoho právního předpisu. Speciálnější ustanovení (např. konkrétní paragraf o výjimce) má přednost před obecnějším ustanovením v tom samém zákoně, pokud se vztahují na stejnou skutkovou situaci.

Tedy např. to, že chodec nesmí ohrozit vozidla při přecházení silnice mimo přechod a řidič vozidla při odbočování nesmí ohrozit chodce přecházející mimo přechod, není obdoba situace, kdy se chodec a cyklisté nesmí vzájemně ohrožovat na společné stezce.

Dále si všímejte některých duplicit, přesněji zdůraznění. Např. při couvání dle § 24 (2) nesmí řidič ohrozit ostatní účastníky provozu, k tomu pak zdůraznění, že nesmí ohrozit chodce dle § 5 (2) g) a zdůraznění při vjíždění nebo najetí na pozemní komunikaci. A k tomu máme obecné zdůraznění vůči dětem dle § 5 (1) d). Pokud ohrozíte dítě při couvání na parkovišti, porušili jste všechna tato ustanovení, a navíc i § 24 (2) který říká, že „Vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.“ A když ji nemáte, raději parkujte někde jinde nebo couvejte při vjíždění na parkovací místo, i kdyby za cenu nepohodlí při přístupu do kufru auta.

Dále se na mnoha místech, v zónách, dočkáte zdůraznění zmínkou zvýšené ohleduplnosti. Opět v realitě toto zdůraznění může hrát roli při rozhodování o vině.

Je otázkou, jak přesně, a přitom čtivě vám předat všechny ty explicitní zmínky kdy někdo někoho nesmí ohrozit. Přesné to chci, aby nedošlo k nedorozumění. Čtivé to chci, aby vás text zákona neodradil – není zrovna snadno čitelný. Proto tabulka.

Kdo koho nesmí ohrozit (zopakujeme, že nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí) s odkazy na paragrafy a s případným upřesněním, většinou v pořadí čísel paragrafů. VHD = vozidlo hromadné dopravy. Nicméně v rámci čitelnosti a stručnosti došlo ke zjednodušení, např. vynechávám organizované skupiny chodců, jezdce na zvířatech a cyklisty (resp. zahrnuji je pod řidiče, pokud není důvod je odlišit).

Dát přednost

Pak samozřejmě máme v zákoně definované situace, kde má někdo někomu dát přednost. Slovy zákona § 2 q) dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.

Všimněte si u § 23 (1), že není zmíněna sdílená zóna.

Pak máme níže uvedená ustanovení, kde není použit termín přednost, nicméně definici pojmu přednosti se velmi blíží (chybí mi tam to nepokračování v úkonu), raději částečná citace:

§ 54 (2) Mimo přechod… Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

§ 57 (8) Před vjezdem na přejezd pro cyklisty… cyklista smí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

Pak máme případy, kdy zákona přikazuje někomu něco umožnit: průjezd, vyjetí, přejetí…

A pak tu máme situace, kde někdo nesmí někoho jiného ohrozit, ale ani omezit: § 2 m) nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo.

Tak už víte, kdy má kdo „přednost“? A dokážete rozlišit jednotlivé úrovně předností? Doufám, že o něco víc ano. V každém případě buďme tolerantní, ne vždy jsou zákony včetně těch dopravních jednoznačné (např. si srovnejte § 16 a § 20 pro případ překážky vůči protijedoucím vozidlům, v jednom máte dát přednost, v druhém nemáte ohrozit ani omezit) nebo smysluplné (např. chybějící sdílená zóna v § 23 (1)), o čitelnosti a srozumitelnosti nemluvě.

Nicméně si dovolím několik závěrečných poznámek. Když se stane nehoda, jejíž jste jediným viníkem, je to nevítaná časová a finanční ztráta bez ohledu na to, jestli jste měli dát přednost, nebo „jen“ neohrozit. Při posuzování, např. jestli někdo musí „náhle změnit rychlost a směr, tj. přednost“ zohledněte i bezpečné rozestupy. A kdybych měl zmínit tři pravidla, která dle mě nejvíce snižují riziko nehody a finančních ztrát, tak za ně pokládám tyto tři:

1. § 18 (1)  „…smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.“ – tedy např. žádných 90 km/h přes horizont nebo do zatáčky, do které nevidíte.
2. § 19 (1) „Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním bezpečnou vzdálenost, aby mohl zastavit vozidlo v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.“ Obecně se za minimální rozestup považuje vzdálenost ujetá vaší rychlostí za 2 sekundy, při sněhu, náledí, mlze apod. adekvátně navýšit. V zahraničí to mají přímo v zákonech konkretizováno, zvláště pro těžší vozidla.
3. § 4 a) „… své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně-technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu“ A já osobně pamatuji na to, že mé schopnosti se v čase mění, i v průběhu dne, někdy i hodiny. A někdy může dávat smysl prostě nejet.

Přeji vám cestování bez nehod a bez zbytných časových a finančních nákladů.

Za všechno můžou cyklisti

Cyklisti jsou asi nejčastěji zmiňováni jako ti, kdo porušují předpisy. Je to oprávněné, nebo ne?

Zaprvé – jako u všech jiných účastníků provozu si víc všimnete těch, kdo předpisy porušují. Jsme tak nastaveni od přírody – těch, kdo jedou podle pravidel, si nevšímáme, i když jich je většina (a to u všech kategorií účastníků). Navíc vůbec nevidíme ty, kdo jedou v lese nebo po cyklostezce.

Zadruhé – cyklisté jsou zkrátka více vidět, protože jezdí pomaleji. Vozidla, jako je traktor nebo cyklista, kvůli kterému jste museli zpomalit, si všimnete více než motorky nebo jiného motorového vozidla, které jede podobnou rychlostí jako vy.

A zatřetí – cyklisté nejvíce jezdí po městě, kde všichni jezdí pomaleji a mají tedy víc času (a dokonce i povinnost) všímat si nejen silnice, ale i jejího okolí. Spoustu času na dívání se kolem pak řidičům ve městech dopřávají i kolony. Není potom divu, že cyklisté, kteří kolony legálně, či nelegálně překonávají, řidiče štvou – a silné emoce způsobují silnější zapamatování.

Jak si vychováváme porušování předpisů nejen u cyklistů

Marná sláva, jedna věc jsou zákony, druhá věc je praxe. Lidé jsou opice, přizpůsobují se chování ostatních. Jak v tom dobrém, tak v tom špatném. Pokud často vidíte porušování nějakého pravidla (např. při parkování ve městě), raději si ověřte, že stále platí to, čím se tito řidiči patrně řídí. To byl důvod proč, jsem kdysi založil facebookovou skupinu Dopravní předpisy – osvěta, protože jsem si po mnoha letech řízení nebyl jistý, co se změnilo a co ne. Ne, stále se nesmí ani zastavit 5 metrů od (začátku ohybu) křižovatky. Ne, už na kruhovém objezdu nemáte přednost, přednost máte tehdy a jen tehdy, když je přednost dána jinými značkami. Na silnici pro motorová vozidla už není rychlost 130 km/h, ale 110 km/h. Předpisy se mění, a ne vše je medializováno.

Není těžké vidět postupný vznik problému, který nakonec přijedou řešit policajti. Začíná to nevinně, jedno auto vědomě zastaví na zákazu zastavení, spolujezdec rychle vyběhne do domu, za chvíli se vrátí a auto odjede. Řidič mezitím je kdykoliv připraven v případě potřeby s autem odjet. Pokud je velký provoz, např. u nemocnice, není moc kde parkovat, během té chvíle za ním zastaví druhé auto, třeba taky jen na vyložení, naložení lidí, nákladu. Nebo si už nevšimne značky zákazu zastavení a zaparkuje za ním/nimi, protože kdyby tam byl zákaz zastavení, přece by tam nebylo to první auto, že? První řidič už je dávno pryč, druhý už si odběhl do nemocnice a čtvrtý až desátý řidič postupně zaplní celou stranu silnice. Občas je vývoj komplikovanější, ale obvykle to začíná prvním řidičem, který třeba i v krajní nouzi zastaví jen na chvíli.

Podobně i jinde – například jeden řidič si nevšimne zákazu odbočení, nejčastěji doleva, za chvíli už stojí za ním druhý. Podobně i u cyklistů. Děti mohou jet po chodníku, rodiče i jiní cyklisté po něm často jedou opatrně. Jenže nakonec jede po chodníku více cyklistů a mnozí ne opatrně, ale jako by jim chodník patřil.

Špatné, neplatné nebo nelogické dopravní značení.

A pak jsou tu přídavné způsoby, jak vychováváme porušování předpisů nejen u cyklistů. Pár příkladů z praxe:

Samozřejmě se neobjevují špatné značky výhradně pro cyklisty – ovšem u špatných značek pro motoristy dojde k nápravě obvykle přeci jen o něco rychleji:

Pak tu máme mnoho příkladů, kdy značení není špatně, „jen“ nedává smysl ho dodržet, např. cyklotrasa vedoucí na stezku pro chodce:

Nebo chyba spojená s tím, že ČR je značně přeznačkována a jeden zákaz bývá často opakován několika značkami (jednosměrná ulice a k tomu značky přikázaný směr jízdy na okolních silnicích). Často se tak stane, že když se např. ona jednosměrná ulice zobousměrní pro cyklisty, neudělá se to na všech značkách, nebo se zpožděním. Natož když se někde něco rozkope – málo kdy se myslí na cyklisty a značení (rozumných) objízdných cyklistických tras, což následně zvyšuje riziko, že cyklisté nechaní na holičkách někde něco poruší.

„Cyklostezky“

A pak tu máme ty cyklostezky postavené za peníze nás všech, často všech v EU. Červený hadr pro mnoho motoristů. Bohužel v realitě se mnohé dotace na cyklostezky využily na opravu chodníků. Tomu odpovídá skutečná použitelnost i využívání cyklisty. Sesednou na každé křižovatce z kola? Vysedli byste z auta a tlačili ho přes každou křižovatku? Tak toto chceme po cyklistech.

Samozřejmě něco jiného je brzdit, sesednout a rozjet se pro cyklistu kochajícího se, jedoucího na lehko. Něco naprosto jiného je sesednout pro cyklistu s kolosedačkou nebo plně naloženého. Dospělý cyklista i s kolem může mít 60 kg, ale také 160 kg (dospělé robustní kolo, cyklista, kolosedačka s menším dítětem, follow me s dětstkým kolem až 20“ a starším dítětem, brašny na předním kole nebo cyklista, kolo a vozík s nákladem). Takže cyklisté přejíždějí přechody mezi cyklostezkami (bez opatrnosti nebezpečné). Jiní zase raději jedou po sousední silnici, kde mají přednost stejně jako motoristé (legální, ale motoristé prskají, vždyť vedle je „cyklostezka“ – cyklochodník). Více viz video Proč cyklisté jezdí po silnici, když je vedle cyklostezka: ZDE

V některých obcích je situace ještě horší – asi dotace měla přísnější pravidla – a kus obslužné silnice je značen jako cyklostezka, tedy s implicitním zákazem motorových vozidel i chodců, např. ve Velkých Pavlovicích u vlakové zastávky. Značka je obecně porušovaná a tentokrát jsou motoristé i chodci učeni, že na cyklostezku mohou vjet/vejít. Chodci mají úsekem vedenou i turistickou značku.

Křižovatky

Čím dál více světelných křižovatek je řízených detektory provozu, ty bohužel často některé účastníky provozu nedetekují. Z nich nejčastěji jsou to právě cyklisté. Nejen proto jsou na křižovatkách boxíky pro cyklisty, díky nimž je motorista nad smyčkou a cyklista má prostor se dostat před něj. Jinak tam oba mohou na dost dlouho ztvrdnout, zvláště když semafor nemá minimální pouštění z daného směru. Tyhle v realitě nefunkční semafory také paradoxně zvyšují nevraživost vůči cyklistům – ať už tam kvůli cyklistovi ztvrdnete, nebo proto, že cyklista už danou křižovatku zná a rozhodne se nefunkční semafor ignorovat.

Omlouvá to cyklisty? „Omlouvá“ je to asi tak, jako když motorista obhajuje parkování na zakázaném místě tím, že neměl kde jinde zaparkovat, nebo dodávka/taxi obhajuje porušení zákazu zastavení tím, že jen nakládá/vykládá zboží/lidi.

Sporné případy

Cyklisté se výrazně častěji než motoristé potkávají se spornými případy. A samozřejmě i to je jim přičteno jako porušování předpisů. Osobně ke sporným případům přistupuji pragmaticky, mám sice většinou svůj názor na to, co je správně, ale jsem připraven a opatrný i na ty, kteří mají opačný názor.

Cyklista nemusí za všech okolností jet na kraji vozovky (a kraj vozovky není krajnice). Cyklista, stejně jako jiný účastník provozu dle § 4 „je povinen své chování přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu“ a dále jako každý řidič dle § 5 (1) „c) přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete,“, což mimo jiné znamená vyhýbat se kanálům, dírám, písku a jiným problematickým místům. To je jen ve zdánlivém rozporu s § 57 (2) „Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.“ Kdy všude cyklisté nejedou vpravo na kraji vozovky:

• Jízdou třeba půl metru od okraje vozovky cyklisté usnadňují vozidlům za sebou rozhodování, jestli se tam vejdou s protijedoucím vozidlem a bezpečným rozestupem, když se nevejdou, prostě musí brzdit podobně jako za traktorem a počkat, až bude volno v protisměru. Jinak cyklista riskuje, že auto za ním prostě ho předjede – ať už s rozestupem, když je volno v protisměru, nebo bez rozestupu, když v protisměru volno není.
• Ministerstvo dopravy (BESIP) doporučuje cyklistům jedoucím po kruhovém objezdu jet prostředkem. Odkaz

• Nebo prostě cyklisté předvídají tzv. dooring (otevření dveří auta, aniž se otvírající podívá § 26 (1) Otevírat dveře nebo boční stěny vozidla, jakož i nastupovat do vozidla nebo vystupovat z něho se smí jen tehdy, není-li tím ohrožena bezpečnost nastupujících nebo vystupujících osob ani jiných účastníků provozu na pozemních komunikacích.)
• Nebo jedou tak, aby nejeli přes pro ně nebezpečné kanály.
• Natož když se cyklista v souladu se zákonem při odbočování vlevo zařadí vlevo včetně situace, kdy sama hlavní silnice odbočuje vlevo (a ani se nedivím, když tak cyklista neučiní).

Mnoho motoristů si myslí, že cyklista nesmí jet po přechodu – ne, nikde v zákoně (především č. 361/2000 Sb.) takový zákaz není. Máme zde jen názor/výklad ministerstva dopravy (Odkaz). Můj výklad je ten, že cyklista není nijak omezen v tom, na kterém místě vozovku přejede. Na druhou stranu (a tam už žádné větší spory nejsou) ale nemá při přejetí ani přednost (vyjma křižovatky, když je na hlavní, má přednost zprava apod.), na rozdíl od zahraničí nemá přednost ani na přejezdu pro cyklisty (vyjma světelně ošetřeného přejezdu).

Za mě je cyklista jedoucí opatrně přes přechod v pořádku. Ale vzhledem k názoru ministerstva dopravy bych cyklistům poradil, aby jeli těsně vedle přechodu, klidně 1 cm od něj, na cyklisty se nevztahuje žádný zákaz přejet silnici 50 metrů od přechodu jako na chodce. A lépe si uvědomí, že tím pádem nemají přednost, naopak mají dávat přednost.

Chodník – co je chodník?

V zákoně není chodník definován. Soudy na definici rezignovaly a nechaly džungli:

„Pro určení, zda se v konkrétním případě jedná o chodník, nemůže být určující údaj o způsobu využití pozemku v katastru nemovitostí (který je nadto právně nezávazný), ani obsah pasportu místních komunikací obce, neboť v něm jsou povinně vedeny pouze jednotlivé místní komunikace, zatímco chodník může být též součástí místní či účelové komunikace nebo samostatnou účelovou komunikací. Rozhodující je tudíž pouze faktický stav na místě. Definici pojmu „chodník“ český právní řád neobsahuje. Tuto skutečnost však nelze chápat jako deficit české právní úpravy. Je dokonce diskutabilní, zda u takovýchto pojmů je vůbec smysluplné legislativně vymezovat jejich obsah: vždy totiž hrozí na straně jedné jejich přílišná obecnost, která potřebám praxe není příliš nápomocná, anebo na straně druhé tak konkrétní vymezení, že v konečném důsledku nechtěně vyloučí i případy, které by svojí povahou pod tuto definici určitě spadat měly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 As 48/2008 – 58, www.nssoud.cz). Není myslitelné ani žádoucí, aby veškeré pojmosloví užívané právními předpisy mělo zákonnou definici. Naprosto postačí, podřadí-li se obecně používaný výraz pod obecně platnou definici, kterou danému pojmu přiznává běžná mluva.“

Takže máme spoustu chodníků, po kterých jezdí i auta legálně. Máme komunikace, které z jedné strany jsou napojeny na silnici, z druhé strany z „chodníku“ (Např. Brno Lesná nebo Lužánecký park v Brně Odkaz). Nicméně předpokládejme nerealisticky, že většina chodníků je jasně identifikovatelná. Proč jezdí cyklisté po (víceméně jasném) chodníku?

Děti do 10 let po něm jezdí víceméně legálně. Ano už i zde existují různé právní výklady, já se přikláním na stranu, že mohou.

Děti nad 10 let po něm jezdí a jsou prakticky beztrestné. Doprovod dětí po něm jezdí a někteří policisté je tam směrují (např. městská policie v Brně, a to i přes námitky cyklistů-rodičů, ani telefonát policie s jejich centrálou nepomohl). Tady už se názory na legálnost liší, dle mě bohužel nemohou, na druhou stranu jsou to pokyny policie (Odkaz).

Další případy jsou nelegální, ale věřím tomu, že ohleduplní cyklisté mají u většiny pochopení. Nejen u cyklistů platí, že pravidla nepravidla, jakmile se účastník provozu bojí nebo považuje dané pravidlo za nesmyslné, tak upřednostní vlastní zdraví před dodržováním předpisu.

A jako cyklisté jezdí i bývalí řidiči motorových vozidel, kteří ztratili řidičské oprávnění. Ti dříve narození, kteří ho ztratili ze zdravotních důvodů, ti, kdo ho ztratili dočasně preventivně (bez způsobené škody, třeba že nadýchali, zdravotní důvody), a bohužel i ti, kdo ho ztratili opakovaně a po způsobených škodách. A nejen poslední skupina, ale všichni ti, kdo jedou po chodníku, jako by tam patřili a jako by měli přednost, jsou nejvíce vidět.

To všechno dohromady způsobuje, proč tak jsou cyklisté tak často vidět jako ti, kdo porušují předpisy.

Cyklisté a přestupky

Páchají tedy cyklisté více přestupků? Nemyslím si. Motoristé často porušují předpisy a tyto přestupky jsou vidět výrazně častěji než přestupky cyklistů – problém je v tom, že jsou natolik běžné, že už je lidé ani nevnímají, nebo dokonce ani neví, že dělají něco špatně:

• Parkování nebo „jen“ stání na chodníku nebo na jiných místech, kde to není dovoleno (např. nezbydou 3 metry pro každý směr jízdy, 5 metrů od ohybu křižovatky nebo 5 metrů od přechodu). A opět – svět není černobílý. Zaparkovat někde na vesnici nebo konci slepé ulice na silnici s malým provozem a nenechat 6 metrů je něco úplně jiného než zaparkovat v křižovatce, kde přechází chodci a dává se přednost zprava. (Dle § 27 odst. 1, r) řidič nesmí zastavit a stát na „silniční vegetaci“ Pojem silniční vegetace, byť v právním řádu není definován, znamená a je tak konstantně vykládán, příslušenství dálnice, silnice či místní komunikace, tedy včetně chodníků.)
• Překročení maximální povolené rychlosti, ať už implicitní (v zákoně), nebo explicitní značkami.
• Dále předjíždění v místech, kde je to zakázané, nebo hůř, kde je to nebezpečné, zvláště motorkáři velmi často zakázaně předjíždí (víc než v zahraničí, protože v zahraničí je předjíždění motorkami více dovolené).
• Nejen dodávky a taxikáři, kteří mají jít příkladem, když blokují provoz za dodržování zákonů (Odkaz) zastavují a stojí i na zákazech zastavení, i ve vyhrazených pruzích pro cyklisty. (Dle § 27 odst. 1 i) řidič nesmí zastavit a stát ve vyhrazeném jízdním pruhu a jízdním pruhu pro cyklisty.)
• Snad nejčastější prohřešek všech je nepoužívání ukazatelů směru při odbočování (většina řidičů začne blikat až s pohybem volantu, kdy je to obvykle už jen k vzteku okolí).
• Všem moc nejde přednost zprava a rozlišení křižovatky od nekřižovatky.
• Blikačky nijak nelegalizují parkování. Jakmile policie dostane podnět, koná, blikačky, neblikačky. Kde je zákaz zastavení, lze podnět řešit i zpětně na základě fotografie.

S chybami motoristů se pojí další úkaz, a to že cyklisté jsou častěji natáčeni, jak dělají něco špatného. A opět je to více faktorů. Fotografujte auta parkující na chodníku, auta stojící v zákazech – nebude to mít sledovanost, je to příliš „obvyklé“. A přestupek porušení maximální rychlosti se velmi špatně fotografuje, dokonce i natáčí, takže i tyto přestupky motoristů jsou mimo publicitu, vyjma extrémů.

Dále zde hraje roli fakt, že rozšíření kamer mezi motoristy je řádově vyšší než u cyklistů, motoristů je početně více a mají zdroj elektrické energie (cyklisté musí buď použít dynamo, nebo něco na baterky a myslet na nabíjení).

Tento článek neměl obhájit cyklisty porušující předpisy – i když já osobně jsem v klidu nad mnohými porušeními různých účastníků, nejen cyklistů, ať už vědomě nebo nevědomě. Článek měl trochu přispět k pochopení situace, kde se přestupky cyklistů berou, abychom byli ke slušným cyklistům, i když porušují předpisy např. jízdou po chodníku, více tolerantní, jako je většina tolerantní k porušování zákazu stání/zastavení s výmluvou, že není kde zaparkovat. Každý, kdo porušuje předpisy, by si měl být vědom rizik, být o to víc čitelný a pokorný. Když se něco nepovede, a nepovede se občas každému něco, poučit se, klidně se na místě omluvit, poděkovat za vstřícnost.

A pokud někdo kolem vás poruší předpis, nejdříve si ověřte, jestli opravdu předpis porušil – občas se setkávám se situacemi, kdy si obě strany myslí, že na vině je druhá strana.

Rozhodně nebudu obhajovat cyklisty jedoucí po chodníku, jako by tam měli přednost, ale na druhou stranu říkám ne kolektivní vině. Neměli bychom samozvaně trestat ani řidiče, kteří udělají chybu, ani řidiče, kteří chybu neudělali, a „jenom“ patří do námi nějak definované neoblíbené řidičské kategorie.

Kdo je to vlastně cyklista? Stručně osoba jedoucí na bicyklu nebo koloběžce. Přesněji? O tom je celý tento článek: Odkaz

V čem všem mají cyklisté něco jinak?

Paradoxně začnu tím, v čem je kolo stejné, i když dost motoristů si myslí opak:

• Ano, cyklisté mohou legálně jezdit po silnicích (vyjma silnic explicitně značkou zakázaných, počítaje v to i dálnice a silnice pro motorová vozidla).
• Cyklista jedoucí po vyhrazeném pruhu má přednost při vyjíždění z vyhrazeného pruhu stejně jako jiné vozidlo vyjíždějící z vyhrazeného pruhu (např. protože nějaký motorista porušil předpis a zastavil v něm nebo dokonce stojí) – Odkaz – § 14 (2).
• Odpovědnost za škodu mají cyklisté stejně jako jiný viník. A bohužel stát umí jen přikázat, zakázat, málokdy umožňuje možnost volby. Cyklisté se mohou pojistit dobrovolně pojištěním občanské odpovědnosti, ale bohužel vysoké limity povinného ručení jsou pro ně nedostupné (Odkaz)
• Cyklista má jako jiný účastník ukazovat, nicméně nemusí ukazovat během odbočování, protože ukazuje paží – § 30 (4). Znamení o změně směru jízdy paží se dává jen před započetím jízdního úkonu.
• Cyklista má vozidlo, které má sice nemá špatné zrychlení z nuly, ale po dosažení cca 25 km/h už nic moc zrychlení nemá, má dlouhou brzdnou dráhu, zvláště plně naložené, může ho rozhodit vítr, kanály, nerovnosti. Že vás to nezajímá? Mělo by, každý řidič je povinen dle § 5 (1) „c) přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete“. Stejně jako většina rozumných řidičů přizpůsobuje svou jízdu, když je vedle nich těžký kamion nebo tramvaj, přizpůsobuje svou jízdu, i když jsou kolem něj zvířata, cyklisté, chodci…

Cyklisté ale mají i spoustu speciálních pravidel, výjimek a možností, a to jak cyklisté, tak i koloběžkáři:

• Ano, děti mohou jet legálně po silnici, do 10 let jen s osobou starší, nad 10 let samy. Ano, děti do 10 let mohou samy jet po „chodníku“ i v zónách, stezkách – § 58 (2). Pozor výklady se liší v tom, jestli na každém chodníku, nebo jen tam, kde jsou cyklisté explicitně povoleni. Nicméně zde bych se držel obecné právní „zásady“: když jsou možné dva výklady, použije se ten méně restriktivní.
• Ano, cyklisté mohou legálně podjíždět kolony zprava: Odkaz – § 57 (4). Pohybují-li se pomalu nebo stojí-li vozidla za sebou při pravém okraji vozovky, může cyklista jedoucí stejným směrem tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti. To neplatí, odbočuje-li vozidlo vpravo a dává-li znamení o změně směru jízdy.         
• Ne, cyklista není povinen použít krajnici, ale může – § 57(2). Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici.
• Cyklista nemusí svítit přes den a na dobře osvětlených vozovkách stačí blikat (doporučuji blikat po ránu i kvečeru, raději dřív než později, cyklisté jako jednostopé vozidlo jsou vždy hůře vidět než dvoustopé, navíc kvůli kontraproduktivnímu dennímu svícení mnoho řidičů nevnímá v temnějších místech, třeba lesích, nic než jen světla) – § 58 (5).
• Cyklista mladší 18 let musí mít helmu (doporučuji ji ale nosit prakticky vždy všem) – § 58 (1)
• Ne, cyklista není povinen použít stezku: Odkaz
• Pro cyklisty máme na křižovatkách „box“ (V19), motoristé by za něj měli být rádi, existuje plno moderních křižovatek, které jsou projektovány jako nefunkční, detekují provoz smyčkami ve vozovce, jenže ty často nespustí nejen cyklista.
• Cyklisté stejně jako jiná skupina řidičů nejsou jednolitá skupina. Je obří rozdíl mezi cyklistou-dítětem, rodičem se samostatně jedoucím dítětem, sportovcem, dojíždějícím zaměstnancem, těžce naloženým cyklistou na dovolené, těžce naloženým cyklistou jedoucím z nákupu nebo cyklistou s kolosedačkou nebo tažným zařízením Follow Me. A samozřejmě tomu odpovídá i jejich chování a to, že v průběhu života mezi těmito rolemi přecházejí. Cyklisté jsou vlastně výrazně různorodější skupina než motoristé, a to nejen proto, že v městském provozu jezdí všichni motoristé přibližně stejně rychle, jak jim umožňují křižovatky a vozidla kolem nich.

Následující speciality dávám zvlášť, protože v zahraničí jsou jinak. To neznamená, že jiná pravidla nemohou být v zahraničí jinak, nicméně o těchto odlišnostech vím. Proč si na ně dávat pozor? Protože mnoho řidičů jezdí za hranice a mohou se pak divit, jak je možné, že tolik cyklistů „porušuje“ předpis. A současně bychom měli být nachystaní na cyklisty ze zahraničí, kteří si nevšimnou, že u nás platí pravidla jiná. Ano, vina by byla na jejich straně, ale lepší je podle mě předvídat a s nikým se nesrazit než papírovat.

• Jízda za sebou: v ČR zásadně za sebou – § 57 (3). Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou. V zahraničí mohou vedle sebe, např. na Slovensku 6 a více cyklistů může jet vedle sebe: Odkaz. Nicméně i v ČR nesmíme zapomínat, že cyklisté mohou předjíždět včetně předjíždění jiných cyklistů nebo mohou odbočovat.
• Přejezd pro cyklisty: v ČR má cyklista přednost jen na světelné křižovatce – § 70 (2) c) – v zahraničí cyklista může mít přednost na cyklopřejezdech ve více případech. 

Z níže uvedených pravidel i dalších ustanovení zákona plynou nároky nebo úlevy i na ostatní účastníky provozu:

• Při předjíždění cyklisty se musí blikat, i když se nevybočuje ze směru jízdy vozidla, typicky když cyklista jede po krajnici – § 17 (2).
• Cyklistu lze předjet na plné čáře (ale ne dvojité plné), viz popis značky V1a Podélná čára souvislá ve vyhlášce.
• Cyklistu lze předjet před a v křižovatce (samozřejmě při dodržení dalších obecných i speciálních zásad)– § 17 (5) f) 2 –  Odkaz.
• Málokdo ví, že máme více druhů cyklopruhů, pak máme piktogramy, kombinované vyhrazené pruhy, vysvětlit rozdíly nechám toto video: Odkaz.
• Pruhy mohou být pro cyklisty speciálně značeny, nejen tím, že jsou pro cyklisty (spolu)vyhrazeny, ale např. odbočovací pruh doprava může být pro cyklisty i pruhem rovně, viz příklad na předchozím videu.
• Mnohé „jednosměrky“ jsou postupně zobousměrněny právě jen pro kola. Má to značné důsledky pro všechna vozidla po takové jednosměrce jedoucí, ale také na přednosti na křížení pozemních komunikací u nich.
• Je třeba explicitně dodržet rozestup – § 17 (6). Při předjíždění cyklisty je řidič motorového vozidla povinen dodržet bezpečný boční odstup. Bezpečným bočním odstupem při předjíždění cyklisty se rozumí vzdálenost mezi nejbližšími okraji motorového vozidla, přípojného vozidla nebo nákladu a jízdního kola, přívěsného vozíku nebo cyklisty nejméně 1,5 m. V místě s nejvyšší dovolenou rychlostí nepřevyšující 30 km/h je vzdálenost bezpečného bočního odstupu při předjíždění cyklisty podle věty druhé nejméně 1 m.

Boční rozestupy. Panuje mýtus, že do schválení bočního rozestupu od cyklistů – § 17 (6) – nebyl boční rozestup řešen. Ano, v zákoně 361/2000 Sb. nebyl nijak stanoven. Nicméně když se něco stalo, řešil se u soudů (Odkaz) a za minimální boční rozestup se považuje hodnota v závislosti na rychlosti míjení, a to 50 cm + rychlost míjení v km/h, která se „přičetla“ v cm. Tedy např. pro rychlost 50 km/h byl minimální boční rozestup jeden metr. Pro rychlost 90 km/h byl minimální boční rozestup 1,4 metru. Ale pozor: „Ovšem při předjíždění nestabilních vozidel jako je motocykl, je nutné tuto boční vzdálenost náležitě zvětšit.“ Na silnici, dokud se nic nestane, se moc boční rozestup neřeší, krokem se míjejí auta i s centimetrovým rozestupem.

V každém případě boční rozestupy je vhodné dodržovat při předjíždění kohokoliv, abyste předjížděnému nechali manévrovací prostor pro vyhýbání se menším překážkám (které jsou často viditelné na poslední chvíli a obvykle už není možné zastavit, jako např. ojedinělá díra či kanál ve vozovce, hřeby, střepy apod.). Nebo kdy jste ve slepém úhlu předjížděného. Nebo kdy se bohužel někteří řidiči oženou po hmyzu v kabině, nechají se rozptýlit rádiem, navigací, telefonem, byť s handsfree. Zvláště boční rozestupy jsou nutné při předjíždění potahových vozidel, chodce se psem, stád zvířat, autoškoly, cyklistů a jiných lehkých, vratkých, lekavých „vozidel“, jak nám ostatně nepřímo ukládá § 5 (1) d) dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, osobám těžce zdravotně postiženým a zvířatům, brát ohled na vozidlo přepravující děti, řidiče začátečníka nebo osobu těžce zdravotně postiženou označené podle prováděcího právního předpisu a na výcvikové vozidlo označené podle zvláštního právního předpisu. Nebo viz předchozí odkaz na soudní rozsudek v případě motocyklisty.

Boční rozestupy také snižují riziko střetu, když zrovna v té chvíli jednomu z vás něco z vozidla upadne, poškodí se, když vjedete do kolejí, náledí, bláta, bočního větru, nastane oslnění, přebíhá zvíře…

V této části jsme shrnuli celkem jasná pravidla pro cyklisty a jejich okolí. V příštím díle se podíváme na ta často porušovaná pravidla, sporné body nebo chyby z praxe. Můžete se těšit na problematiku, co je to chodník či přechod, příklady špatného dopravního značení a na to, kde má jet cyklista.