Prosím, ověřte si funkčnost průkazu, jak bylo uvedeno v průvodním dopise: buďto nasnímáním QR kódu (obrazec na zadní straně průkazu) nebo navštívením pod ním uvedené webové adresy (například: http://www.mensa.cz/qr?id=9qgukk4sj). Pokud budete mít problém, prosím, neváhejte mne kontaktovat na: tomas.kubes@mensa.cz.

Co dělat, když průkaz nedorazil?

Pokud jste vstoupili do Mensy po 2. 4. 2012, prosím, vyčkejte, Vaše průkazy byly teprve objednány. Stejně tak vyčkejte, pokud máte jméno delší než 22 znaků. Pokud nespadáte ani do jedné skupiny, prosím, napište na tomas.kubes@mensa.cz.

Proč se průkazy zpozdily?

Hlavními důvody zpoždění u dodavatele bylo neodhadnutí pracnosti výroby oboustranně personalizovaných průkazů, které vedlo k nutnosti míně upravit grafické zadání (což znamenalo zopakovat celý proces schvalování a kontroly), a celkově značně letargický přístup dodavatele k práci (ale i k fakturaci, zatím si o peníze neřekl). O zdržení a náročnosti projektu se podrobněji psalo v dubnovém časopise na straně 16.

Proč Mensa objednávala nové průkazy?

Mně osobně již delší dobu přišlo, že Mensa je hodna členského průkazu, který vypadá reprezentativně a profesionálně. Na podzim 2010 jsem založil anketu, kde jsem se ptal, zda by členové byli ochotni za lepší průkaz případně zaplatit. Vyšlo z ní, že 61 % by preferovalo dát 25 Kč za kvalitní průkaz. Usuzuji, že především pro neaktivní členy je průkaz jeden z mála symbolů členství, a tak jim přijde vynaložení 25 Kč za to, že vypadá kvalitně, jako rozumná investice.

Dlouhou dobu byl projekt u ledu a neměl v Radě Mensy podporu. V září 2011 však došly archy na původní průkazy, a protože jejich platnost byla omezena do roku 2012, vyvstala otázka, co dál. Nemělo smysl je pouze dotiskovat. V té době jsem již měl přibližnou představu o cenách plastových průkazů a přesvědčil jsem Radu, že to je správná cesta.

Kolik projekt stál?

Současný dodavatel vyhrál výběrové řízení s cenou 89 500 Kč za pět let – tato cena má zahrnovat všechny výdaje na spravování průkazů za pět let, tj. nejen výměnu dosavadních, ale i vydávání nových průkazů. Očekávaná cena za samotnou výměnu je 56 500 Kč (v době uzávěrky nemáme k dispozici fakturu). Zdá se to hodně, ale člověk si musí uvědomit, co tuto cenu tvoří. Jeden průkaz by měl podle kalkulace vyjít celkem na 20,10 Kč, z toho je však 7,50 Kč poštovné, 6,70 Kč obálka, dopis a kompletace a pouhých 5,90 Kč za samotnou plastovou kartu. Pokud by se Mensa nerozhodla zrušit průkazy úplně, náklady s rozesláním jakýchkoliv jiných by vznikly také, a pokud by distribuci prováděla externí firma, byly by víceméně identické.

Pro zajímavost, jeden samolepicí kupon potvrzující členství stojí spolu s vložením do časopisu kolem 1 Kč, takže jen na nich by Mensa za 10 let platnosti nových plastových průkazů utratila více než za plastovou kartičku. V tomto ohledu je přechod na kartu s elektronickým ověřením jednoznačná finanční úspora. Takovou kartu však nedokážeme rozumně vyrábět vlastními silami, bez nutnosti kupovat speciální software a stroj. Nezjišťoval jsem, za kolik by papírové průkazy natiskla externí firma, ale i jednostranná barevná vizitka stojí minimálně 3 Kč, a to se tisknou všechny stejné, průkazy jsou přitom každý jiný. Troufnu si proto říci, že současné řešení je pro Mensu jednoznačnou úsporou nákladů a ušetřit by se dalo jedině úplným zrušením průkazů. Jediný potenciál pro úsporu v současném řešení byl v distribuci, viz níže.

Proč průkazy přišly v separátních obálkách?

Ruční sloučení více průkazů na jednu adresu do jedné obálky se ukázalo jen o pár stokorun levnější než zaslání průkazů jednotlivě a přinášelo riziko chyb. Jako nejvhodnější varianta překvapivě vyšlo přiložení časopisu Mensa ke každému průkazu (společné rozeslání), nicméně poté, co dodavatel nestihl termín distribuce dubnového čísla, rozhodl jsem se nečekat další měsíc na červnový časopis a rozeslat průkazy, jakmile budou hotové (ve snaze, aby dorazily před celostátním setkáním, což se i přes každodenní urgence dodavatele v posledních 14 dubnových dnech nepodařilo).

K čemu průkazy slouží?

V současné době Mensa průkazy nepoužívá. Proč? Starý průkaz díky jeho podobě mnoho způsobů užití neměl, a proto se nevyužíval. To ale neznamená, že jakékoliv průkazy nelze nijak využít, to byla vlastnost konkrétního typu konkrétně vypadajícího průkazu. Nové průkazy jsou navrženy tak, aby jméno bylo co největší a šlo je využít jako konferenční jmenovku. Osobně si myslím, že pokud budeme chtít průkazy využívat, najdou se i další smysluplná využití.

Proč na průkazu není uveden titul?

Důvody jsou tři. Zaprvé v Mense při běžné komunikaci tituly nepoužíváme, zadruhé ne všichni členové své tituly na přihlášce uvedli, takže je pro všechny neznáme, a zatřetí by tituly snižovaly čitelnost jména, které je na průkazce tím nejvýznamnějším údajem a mělo by být co největší.

Na závěr si dovolím podotknout, že se QR kódy postupně začínají objevovat na reklamách kolem nás a je příjemné vidět, že Mensa v něčem patří k pionýrům.

Autor: Tomáš Kubeš

Co možná nevíte o lovu, produkci a distribuci ryb

V roce 2010 se ve světě vyprodukovalo asi 140 milionů tun ryb oproti 20 tunám v roce 1950.

Nejvíce se produkuje kapr (Cyprinus), jehož největším producentem je Čína.

Průměrná roční spotřeba ryb v České republice je 5 – 6 kg na osobu.

Nejvíce ryb se konzumuje v Portugalsku, a to 45 kg na osobu ročně.

Z Portugalska také pochází sušená treska, z této země vyšla tradice konzervace rybího masa.

Jak se na náš stůl dostávají mořské ryby a „mořské plody“?

Velmi rychle, přímými cestami do hlavní centrály podniku Fjord Bohemia, odkud jsou poté rozváženy do různých míst Evropy, např. na Slovensko, do Maďarska, do Bulharska a na sever do Polska. Ryby se převážejí v kamionech v krabicích s ledem ochlazené na teplotu 2 až 4 °C. Jsou opatřeny štítkem se jménem dodavatele a s názvem produktu, konkrétního druhu ryby. Některé druhy se přivážejí zaledované vcelku, jako jsou např. lososi (Salmo salar), mořští ďasi (Lophius piscatorius) a další. Naopak tuňák obecný (Thunnus thynnus) se vozí již ve filetách.

Odkud pocházejí mořské ryby a mořské plody na našem stole?

Lososi jsou chytáni v Norsku. Z Dánska jsou k nám dováženy např. tresky, halibuti, mořští ďasi. Naopak ústřice a mušle se vozí z Holandska. Francie nám dodává hejky, mořské ďasy, mořské vlky a sardinky. Z města Vigo v severním Španělsku jsou kambaly velké (Psetta maximus). Z Itálie pak mnohé další mušle, ančovičky, sardinky, cípal hlavatý (Mugil cephalus). Hlavonožci z Itálie jsou zastoupeni sépiemi obecnými (Sepia officinalis), chobotnicemi obecnými (Octopus vulgaris) a kalamary. Humr americký se dováží z Bostonu. Z Afriky se na náš trh dostávají velmi chutní okouni nilští (Lates niloticus).

Věděli jste, že …

• se živí humři američtí (Homarus americanus) ještě předtím, než se dostanou k zákazníkovi, uchovávají ve stále tekoucí mořské vodě?
• mají při převozu svázána klepeta, aby se mezi sebou nepožrali, protože jsou kanibalové?
• jsou převáženi živí v papírových krabicích, ale mírně podchlazení a při vybalování z krabic se začínají „probouzet“? Tak je zajištěna jejich kvalita.
• se ústřice jedlé (Ostrea edulis) převážejí živé, uložené v úhledných dřevěných bedničkách?

(redakčně upraveno)

Humr americký (Homarus americanus) procitá z „hibernace“, foto: autoři

Nahoře: Účastníci exkurze za rybami a mořskými plody v podniku Fjord Bohemia, foto: autoři

Autor: Tomáš Kočí a Jiří Šulc, Mensa gymnázium