Po příjezdu jsme se všichni ubytovali do hotelových pokojů, vilek nebo chatiček. Následovalo slavnostní zahájení, večeře a seznamovací aktivity, kdy se děti, rozdělené barevnými plackami do jednotlivých týmů, poznávaly se svými novými kamarády. Pro rodiče byla v době seznamování připravena přednáška o úvodu do problematiky nadání a typologii nadaných dětí. Přestože předpověď počasí na tento víkend nebyla úplně příznivá, stihli jsme nakonec i táborák a opékání špekáčků.

V sobotu dopoledne připravili pro účastníky program naši hosté. Ing. Petr Pavlík, Ph.D., z VŠB Ostrava, který měl připravenou skvělou přednášku Energie kolem nás, jejíž součástí byla spousta krásných praktických ukázek a pokusů. Markéta Stejskalová, která seznámila malé i velké s Mathessem, matematickým pexesem, které dětem pomocí bazální aritmetiky přibližuje vybrané matematické operace. A do třetice PeaceJam, organizace, jejímž cílem je rozvíjet vůdčí schopnosti a hrdinství v mladých lidech. Nechyběla ani Natálka Kaňáková, pod jejímž vedením si děti zahrály šachy.

Odpoledne vyrazili všichni na šifrovačku skřítka Mozoláka. Na trase dlouhé 6 km čekalo na všechny 13 stanovišť. Na každém byla připravena schránka se šiframi, které po vyluštění prozradily indicie. Pomocí nich hráči hledali slova do tajenky, která na ně čekala v cíli. Záležet jsme si dali jak na tvorbě šifer, tak na přípravě trasy, nic jsme nedali hráčům zadarmo.

Během dne se konalo několik kulatých stolů s Dr. Janouškovou z PPP Tábor, která byla ve volných chvílích k dispozici i na individuální konzultace. Večer byl pro děti připraven kvíz a opět táborák, opékání špekáčků a tentokrát přišly na řadu i kytary.

Během nedělního dopoledne čekalo děti plnění deseti dovedností skřítka Mozoláčka. V rozsáhlém areálu hotelu plnily děti různé úkoly na jednotlivých stanovištích. Naučily se vázat základní uzle, poznávat stopy zvířat a listy stromů, procvičily paměť, natrénovaly Morseovku a zkusily, jak mají pevnou ruku, na jednoduchém elektrickém obvodu. Dále si zahrály Mölkky, rozeznávaly předměty po hmatu a poznávaly vlajky jednotlivých států.

I v neděli nás navštívili hosté, úžasný Václav Krištůfek z Biologického centra Akademie věd, který děti hravou formou seznámil se životem včel. Dorazila také Jihočeská televize, která natočila o našem víkendu krásnou reportáž. I v neděli byla k dispozici Dr. Janoušková a zároveň někteří účastníci využili možnosti nechat si změřit své IQ mensovním testem. Pak už jen následovalo vyhodnocení celého víkendu, předání cen a loučení.

Domů se nám nikomu nechtělo, víkend se vydařil, užili si jej jak účastníci, tak pořadatelé ze SIGu Jihočeské nadané děti. Největší odměnou byly úžasné reakce dětí i dospělých.

Nesmíme zapomenout na partnera celé akce, ZVAS, zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, se kterým máme v Jihočeském kraji v rámci podpory nadání úžasnou spolupráci.

Připojuji reakce některých účastníků:

…. Chci MOC PODĚKOVAT za VÍKEND V MOZOLOVĚ. Bylo to pro nás všechny 3 neskutečným obohacením a načerpáním. Ester si užívala pobyt a péči a malé děti, ale i určité důležitosti. Sofi měla možnost být mezi „svými“ a i když skoro nejstarší, čerpala ze společných programů hodně a našla si tam i kamarádku Zuzku, která je z Prahy. Pro mne to bylo tááák osvěžující. Úžasné přednášky, jak v pátek večer, tak vše od paní psycholožky. Ale i „běžné rozhovory“ s ostatními rodiči, kteří chápou a ví, co je to mít „trochu jiné dítě“ a že to není jen procházka růžovým sadem. Rozhovor s učiteli, kteří nejsou otrávení a vyhořelí. Velké poděkování celému organizačnímu týmu, včetně Vás. Musím přiznat, že mne překvapilo, jak celý víkend proběhl v klidu, jak byli rodiče i děti milí a „ukáznění“, jak celá organizace báječně šlapala (z pohledu účastníka, pro vás to tak jednoduchá určitě nebylo). Takže za vše velké díky. A rády se budeme účastnit zase příště. (Od Mašátových)

… Chtěl jsem Vám i Vašim kolegům poděkovat, jaké skvělé podmínky jste pro mě během mého pobytu v Mozolově připravili. Ať už se tedy jedná o ubytování, stravování, prostory pro program, nebo jak skvělé posluchače jste mi na besedy přivedli. Oba dny strávené v JČ pro mě byly velice příjemné a práce s dětmi, které měly evidentní zájem o to, co tam probíhalo, a i po relativně dlouhé době je to bavilo a udržely pozornost, pro mě byla naplňující. Práce s nadanými dětmi je skvělá a moc mě baví. (Od Petra Pavlíka)

… Děkujeme za skvělý víkend, který jsme si všichni moc užili! Nemáme srovnání s jiným  setkáním, ale tohle bylo fantastické! (Od Kmínků)

… Chceme taky moc poděkovat Tobě, Marto, a celému skvělému týmu lidí, které kolem sebe máš… Nejen za tenhle báječnej víkend, ale za všechno, co pro nás děláte… za to, že nám i dětem pomáháte, dáváte radost a za to, že díky vám máme příležitost se poznat, setkávat a sdílet svoje radosti i trápení a poznat, že v „tom“ nejsme sami. Díky! (Novorkovi)

…  obrovské díky letí od Prochásků. Smekáme klobouk. Úžasný program, skvělá parta a celkově perfektní atmosféra. Bylo nám s vámi moc dobře. Až nám bylo líto, jak to rychle uteklo. Budeme se těšit zase někdy příště.

…  strašně moc děkujeme! Celý víkend byl super, poznali jsme skvělé lidi, jak my, tak syn. Hodně nás mrzelo, že jsme museli odjet už v neděli ráno. Těšíme se na další společné akce! Děkujeme, že děláte co děláte (Od Jany Studecké)

Více takových nadšených a zapálených lidí pro věci, které mají smysl! Byl to úžasný víkend, s ještě úžasnějším programem a lidmi, na krásném místě. Děkujeme, že jsme mohli být jeho součástí my 3 z Moravy. (Od Petry Kafkové)

Co bylo nej:

• Šifrovačka, jak trasa, tak úkoly. Trochu se člověk zamyslet musel, ale zároveň to nebylo demotivačně těžké.
• Povídání a ukázka Petra Pavlíka. Přišel mi bezva a mrzelo mě, že jsem jeho povídání nezvádla slyšet celé. Nechtěla jsem přijít o kulatý stůl.
• Táborák s kytarami. Ty kytary tomu daly úplně jiný náboj. Smekám před všemi, co na ně hráli.
• Skvělý nápad byly placky. Barevné rozlišení děti, což ulehčilo rozdělování na jednotlivé aktivity.
• Uvítací taštičky – to bylo milé.
• Včelař s ochutnávkou děti taky nadchnul.

(Od Petry Houptové)

Nebydleli jsme nakonec přímo v Třebíči, a nejen to vedlo k tomu, že jsme nebyly všude dochvilné, ale i tak jsme si všichni odvezli příjemné zážitky a Třebíčí jsme byly, aspoň my maminky, okouzlené. Já osobně jsem velmi ocenila i možnost sdílení zkušeností se vzděláváním dětí. Syn uměl číst a počítat ještě před nástupem do školy a ve škole bohužel narazil na paní učitelku, která všechny děti vedla stejně a nutila tedy syna hláskovat. Slyšet podobné zážitky od jiných rodičů je očisťující.

Cestou do Třebíče jsme se jeden den zastavili nedaleko obce Trnava u přírodní památky Kobylinec. Její rozloha je 0,44 ha a předmětem ochrany je výskyt koniklece velkokvětého. Ještě jsme stihli kvetoucí krásu, a protože ráda fotím, přikládám několik fotek nejen z Třebíče, ale i z Kobylince.

Děkujeme organizátorům!

V pátek 25. dubna jsme vyrazili z Prahy směr Hotel Podlesí, který se nachází na krásné Českomoravské vysočině, v CHKO Žďárské vrchy, nedaleko jejího nejvyššího bodu Devět skal. Nevýhodou tohoto místa je, že nejrychlejší cesta sem vede po rekonstruované dálnici D1. Tuto nevýhodu jsme celkem úspěšně eliminovali tím, že jsme vyjeli o chvíli dříve než hlavní vlna Pražáků, a tak jsme po D1 projeli bez výraznějšího zdržení.

I přes chmurné předpovědi meteorologických serverů nás přivítalo slunečné počasí, které až na výjimky vydrželo po celou dobu pobytu. Jaký rozdíl proti loňskému roku! Letos auta na letních pneumatikách a mužská část v krátkých rukávech, loni průjezd zasněženou krajinou a bobování na zasněžené louce.

Do večera dorazilo celkem asi 80 dospělých a dětí. Někteří z nás se už viděli poněkolikáté, ale také přijelo mnoho nových „příznivců“, kteří zatím jen matně tušili, co je čeká. Po ubytování a večeři proběhlo krátké seznámení s plánovaným programem a hlavním bodem pátečního večera bylo rozdělení přítomných do týmů. To, že večer proběhla první zajímavá přednáška a že děti (a nejen ony) vzaly deskové hry ve vyhrazené hrací místnosti útokem, netřeba snad dodávat. To nejlepší přišlo až po uspání dětí. Jako už tradičně jsme si někteří milovníci dobrého moku a dobrých her (Havlovi, Čavojský, Pokorní, Měchurová) otevřeli víno a slané pochutiny a spolu s některými novými účastníky si zahráli oblíbený „noční Dixit“. Dana nás dokonce zvládla naučit ještě novou hru Bluff, která měla velký úspěch. Hlavně ti, co ji nemohli dlouho pochopit, vykazovali vysokou míru úspěšnosti…

V sobotu jsme vyrazili na „bojovku“, šifrovací hru spojenou s výletem okolní přírodou. Počasí bylo příznivé, atmosféra v našem týmu dobrá. Bavili se dospělí, bavily se děti. Nikdo se neztratil, nikdo nezranil. Prostě pohoda, jak má být. Odpoledne si rodiče vyslechli přednášku dvou dětských psycholožek na téma „Jak podporovat a povzbuzovat děti, aby neztratily odvahu“. Děti ve stejném čase zkoušely v okolí hotelu najít co nejvíce papírových netopýrů, o jejichž přesném počtu však neměl přehled ani sám organizátor, také sbíraly ingredience na čarovný lektvar a nakonec stavěly stavby ze špejlí a z marshmallow. Kdyby věděly, že se budou stavby započítávat do týmového bodování, možná by některé méně konzumovaly a více stavěly… Kupodivu se moc neunavily, takže jsme museli čekat dlouho do noci, než usnou a my si budeme moci opět sednout k vínu a k deskovkám.

Nedělní vyhlášení vítězných týmů a obdarování všech dětí malými dárky ukončilo další báječný sraz rodin nadaných dětí, který proběhl jako vždy v pohodové a přátelské atmosféře tak, jak to umí zorganizovat Dana Havlová se svými chlapy. Díky, Dano!

Autor: Jan Pokorný

Večer jsme měli možnost navštívit relaxační centrum. Nebylo moc velké, ale vyhřáli jsme se v sauně, abychom pak chladli ve vířivce. Byla to místa, kde jsme se mohli lépe poznat.

Ráno nás přivítalo slunce a my jsme v týmech ochotně vyběhli do okolí najít cestu plnou záhadných vzkazů. Luštili jsme a pomalu došli do malebného statku Bernard. Tam nás k naší smůle nečekal klid k prohlídce jednotlivých stavení s přehlídkou lidových řemesel. Vedle našeho setkání se totiž konal i sraz motorkářů, takže to na statku vřelo, hučelo, hrálo… Některé týmy si daly nepsaný úkol a spočítaly 300 motorek, šílené. Postupně jsme se přemístili k vyhlídce dolu Jiří. I tento pohled měl svou poezii v podobě barevných vrstev zeminy a k Sokolovsku doly neodmyslitelně patří.

Odpoledne následovaly hry a odborné přednášky pro dospělé a vše se protáhlo do nočních hodin – tak moc jsme byli činností pohlceni. Pro pár nadšenců čekalo ještě milé představení dovedností dalšího z organizátorů, pana Čavojského. Byla to parádní noční bojovka s krásnou odměnou. Vraceli jsme se celí znavení…

Ráno se podle libosti opět hrálo, diskutovalo, někteří absolvovali IQ testy. Prima čas s pohodovými a hravými lidmi až moc rychle utekl a už zbývalo jen závěrečné hodnocení, loučení a posilnění smaženým řízkem na cestu. Tak snad zase někdy. Moc děkuji organizátorům.

Autor: Radka Janků

Autor: Redakce