PDV má opravdu dlouhou tradici a po většinu let své existence využíval pohostinnosti klubu při obchodu Mephit na Arbesově náměstí. Tam jsem také poprvé zažil silvestrovskou deskoherní noc a odjížděl z ní (první ranní tramvají) s pocitem, že lepší způsob, jak strávit poslední den v roce, už těžko najdu. Protože silvestr nejsou Vánoce, většinou se chceme bavit, zažít veselou atmosféru. A následující volný den umožňuje protáhnout hrací dobu do rozbřesku. Mám to štěstí, že díky PDV jsem narazil na skupinu lidí, která to viděla podobně. Samozřejmě ne každý, kdo začal, také vydržel do rozjezdu tramvají denního provozu. Ale pár nás vždy bylo, a tak tomu je stále i poté, co účastníci využívají místnost v sídle Mensy Česko na ČVUT (v Praze 6, budova CIIRC). Pandemie covidu-19 významně přerušila pravidelné setkávání (PDV byl a je každý měsíc), ale na silvestra se hrálo vždy, protože v době, kdy vnitřní předpisy školy byly přísnější než vládní nařízení, se jádro hráčů sešlo u mne doma.

Letošní účast byla sice slabší než jiné roky, ale všichni vydrželi přes půlnoc a mírná většina (5 lidí) vydržela do rozbřesku. Obdiv patří mamince se školou povinným synkem, kteří se v prvních hodinách nového roku vraceli do Mladé Boleslavi. Ano, účastníci PDV jsou mnohdy mimopražští a někteří přijedou i na silvestra. Ostatně zápal do hry překoná i jazykové bariéry – několikrát nás navštívila mensanka z Francie a občas někdo přivede svého kamaráda nebo partnera, co si česky umí stěží objednat v restauraci.

Silvestrovská akce v CIIRC má kromě možnosti zahrát si i několik delších her dvě specifika. Jednak pochutin, co se obvykle nosí (oříšky, lupínky, ovoce, sušenky), je podstatně více a jsou doplněny jak o ukázky cukroví z domácích vánočních stolů, tak o vydatnější stravu (pomazánky, chlebíčky, salámy), aby nikoho v přemýšlení nerušil hlad. Druhou zvláštností je půlnoční přiťuknutí si sektem (z větší části nealkoholickým) na střešní terase, odkud je vidět na většinu ohňostrojů nad Prahou. A věřte, že i když jich o letošním Novém roce byla tak polovina co loni, stálo to za to.

Co uvést k hlavní náplni: her bylo doneseno jako obvykle asi 3x víc, než by se dalo stihnout. Tak to má být, aby bylo z čeho vybírat. Nepsal jsem si, co vše se hrálo, ale začalo se klasickou „rozjezdovkou“ Fluxx, protože do ní lze přibírat hráče i postupně. Mezi těmi delšími, co jsem hrál osobně, byl dvakrát Bang!, Zeměplocha, z kratších třeba Infarkt. U dalšího stolu byla Kolejka, Krabčáci a pár dalších. I na party hry (Koncept, Yogi) se dostalo.

Část lidí odcházela unavena, ale radost z příjemně stráveného času byla vidět na očích všech. Zvláštní poděkování patří těm, kteří vydrželi dostatečně svěží až do rána a pomohli mi místnost a kuchyňku uklidit. Nicméně hlavní je stálá přízeň a zaujetí: většina účastníků dorazila i na následný PDV, posunutý na 9. ledna.

Já, jako majitel herní soupravy, jsem v každém kole ukázala náhodně vybraný obrázek. Každá z nás pak k danému obrázku vymýšlela 7 asociací. Cílem bylo vymyslet tytéž věci jako spoluhráčka. Jenže sedm asociací je proklatě malé množství. Schválně si to zkuste. Máte obrázek husy. Co všechno se dá použít? Husa, kachna, pták, slepice, zobák, peří, nohy, ocas, křídla, stehna, sádlo, posvícení, létat, pečení… No prostě hromada věcí. A trefit těch sedm správných nebylo vždy jednoduché. Kolikrát jsme se trefily jen do jedné společné. Ať už jsme počítaly výhry za jednotlivá kola, nebo počet společně určených věcí celkem, jedna dvojice měla o bod víc než ta druhá, herní klání tedy skončilo nejtěsnějším možným rozdílem. Byly to krásně strávené dvě hodiny a určitě to zase někdy zopakuju.

Řešení najdete na mensa.click/bystr02

Když pominu to, že část programu jsem si opět připravila vlastní (nezávislý na organizátorech) a téměř jeden celý den strávila s bratrem, který žije v jedné z dalších nedalekých vinařských obcí, a druhý den strávila dámskou jízdou s Alčou a Janou po okolních pamětihodnostech a přírodních krásách, kterých opravdu tento kraj nabízí bezpočet, včetně přilehlých „cizích zemí“, zůstala ještě spousta prostoru pro organizátory a realizace jejich programu.

Jako „mazák“, který nevyužívá vše, co se nabízí, nemohu posoudit, jakým způsobem byly zorganizovány exkurze, kterých nebylo přespříliš a byly vedeny spíše v duchu procházek po městech, zámcích a parcích, ale věřím, že ku spokojenosti těch, kteří je využili a uznávám, že speciálně pro nováčky je určitý „připravený program“ dobrý.

My jsme si z okolních krás vybraly Pavlov, Mikulov a Valtice (včetně přilehlého areálu) a výlet zakončily pokořením soutoku Moravy a Dyje. Trojmezí jsme navštívily z rakouské strany a domů se vrátily přes Slovensko. Jiné skupiny jiné dny atakovaly soutok ze strany slovenské a navíc ho překonali i plavmo.

Proč se mi tedy na setkání tolik líbilo? Snad poprvé se stalo, že jsme už v osm večer mohli zasednout k oblíbeným hrám a nikdo nás „neobtěžoval“ programem. Minimální počet individuálních i týmových soutěží, když byly, byly vydařené, vtipné, krátké, úderné. Neunavující. Skutečně čilí a spokojení jsme mohli ukojit své hráčské vášně. Navíc s číší kvalitního vína v ruce.

Připojím výčet dalších pozitiv. Prostředí společných prostor bylo úžasně příjemné, spousta prostoru, velké množství světla, vlídný a profesionální personál, ochotný trávit s námi čas, i když konzumace nebyla obzvlášť výmluvná. Úroveň přípravy jídla a stolování byla nadstandardní, snídaně královské. Kvalitu večeří z vlastní zkušenosti ohodnotit nemohu, ale pohledem lákaly a očití konzumenti byli nadšeni. Ubytování bylo na úrovni, ale diferencované. Konkrétně náš pokoj mi připadal přehnaně drahý, když uvážím, že šlo o tmavě hnědou kobku s jedním malým oknem na severní straně, rámusícími bagry za ním (otřásal se strop i podlaha) a prostou úložných prostor na oblečení a osobní věci. Jedinou šatní skříň s ramínky jsme neměly čím zaplnit, když jsme sekce Outdoor. Viděla jsem ale i pěkné pokoje. Škoda, že v nich bydlel někdo jiný. Na druhou stranu, do pokoje chodíme pouze spát.

Autor: Marta Kubánková