Konec éry „hodím a jedu“

Zásadní rozdíl mezi klasickými hrami a současnou produkcí spočívá v rozhodování. Starší tituly často nechávají výsledek hlavně na náhodě – hráč hodí, posune figurku a sleduje, co se stane. Moderní hry dávají hráči do ruky kontrolu. Každý tah znamená volbu, plánování a práci s rizikem. Náhoda nezmizela, ale bývá zkrocená nebo přetvořená tak, aby byla zajímavá a dala se ovlivňovat.

Díky tomu se z hraní stává proces, kde hráč cítí, že za výsledek odpovídá on sám. Vítězství není o „štěstí“, ale je to důsledek vlastních rozhodnutí.

Pestřejší scéna než kdy dřív

Současné deskovky netvoří jeden hlavní proud, ale živý ekosystém plný různých druhů. Hry se dnes neliší jen složitostí pravidel, ale hlavně tím, jaký druh zážitku nabízejí. Ať už někdo hledá rychlou zábavu k vínu, rodinné hraní u nedělního stolu nebo několikahodinovou strategickou bitvu, vždycky si má z čeho vybírat.

Najdeme tu vstupní hry s jednoduchými pravidly, ale skutečnými rozhodnutími – typicky Osadníci z Katanu nebo Carcassonne, které mnoha lidem otevřely dveře do světa moderních deskovek. Vedle nich stojí strategické (tzv. euro) hry s často komplexními systémy plnými možností, kde hráč plánuje dopředu, optimalizuje tahy a skládá řetězce efektů.

Jiný pól tvoří příběhové neboli „americké“ hry, které sázejí na atmosféru, dramatické zvraty a silné momenty, i za cenu větší míry náhody. Oproti tomu párty hry jdou po lehkosti, humoru a sociální interakci – typickým příkladem jsou Krycí jména, kde je důležitější bavit se než vyhrát.

Svou stabilní pozici mají také abstraktní hry, které se obejdou bez tématu a spoléhají čistě na logiku a prostorové myšlení (například Azul). Rodinné hry pak hledají rovnováhu mezi přístupností a hloubkou, aby si je mohly užít různé generace – klasickým příkladem je Na křídlech. Stále větší oblibě se těší i kooperativní hry, kde se nehraje proti sobě, ale proti systému hry samotné (např. Pandemic), a dokonce i solitérní hry, které nabízejí plnohodnotný zážitek pro jednoho hráče.

Právě tohle rozvětvení je klíčové. Moderní deskové hry nejsou „lepší“ jen proto, že jsou složitější. Jsou lepší tím, že už dávno nehledají jednoho ideálního hráče, ale dávají prostor různým stylům hraní, náladám i situacím. A to je možná jejich největší síla.

Nápad je jen začátek

Častá (mylná) představa o vývoji deskové hry je prostá: dobrý nápad, pravidla, hotovo. Realita je úplně jiná. Nápad je spíš jiskra než základ hotové hry. Skutečný vývoj začíná ve chvíli, kdy se objeví první prototyp.

Ten může být velmi primitivní – papír, tužka, provizorní kartičky. Estetika v této fázi nehraje roli. Důležité je jediné: funguje to? Má hra tempo? Nabízí smysluplná rozhodnutí? Baví?

Odpověď většinou zní „ne“. A to je v pořádku. Vývoj moderní deskovky znamená dlouhou šňůru pokusů, úprav a opakovaného hraní. Stejná hra se může ke stolu vrátit dvacetkrát i stokrát, pokaždé v mírně odlišné podobě.

Více prototypů, méně posedlosti jedním

Začínající autoři často udělají chybu, že se upnou na jeden projekt. Místo toho, aby zkoušeli různé nápady, ladí jednu hru donekonečna. Zkušenější ale vědí, že úspěch vychází z množství. Každý prototyp totiž něco naučí – i ten, který nakonec zůstane v šuplíku. Protože stejně jako u kreslení nebo psaní přichází kvalita až po určitém objemu práce.

Téma a mechanika musejí táhnout za jeden provaz

Dobrá hra může vyrůst dvěma cestami: z tématu nebo z mechaniky. Někdy je prvním impulzem prostředí či námět, jindy nápad na herní princip. V obou případech ale platí, že mechaniky samy o sobě nestačí a téma nesmí být jen dekorací. Když hráč dělá tahy, měl by cítit, že „dělá to, o čem hra je“.

Originalita dnes málokdy vzniká vynálezem úplně nové mechaniky. Většinou spočívá v tom, jak se známé prvky propojí, jak spolu komunikují a jak podporují zamýšlený zážitek.

Vyvážení: čísla versus pocit

Strategické deskovky stojí na rovnováze – odměny, náklady, tempo hry. Část práce se dá spočítat: kolik bodů má hráč získat, kolik tahů udělá, jak silná má být jedna akce. Jenže matematicky „správná“ hra nemusí být zábavná.

Skutečná kvalita se ukáže až u stolu. Testování odhalí zdlouhavé pasáže, dominantní strategie nebo falešné volby. Vyvážení je proto kombinací logiky, citu, tabulek a intuice.

Testování bez milosti

Nejužitečnější testy nebývají ty nejpříjemnější. Zkušené testovací skupiny dokážou rychle pojmenovat, co nefunguje – a někdy to znamená zbavit se něčeho, na čem autor strávil týdny práce. Právě ochota škrtat a zjednodušovat často odděluje průměrnou hru od výborné. Ať už jde o nejasná pravidla, zdlouhavé části bez napětí, existenci jasně dominantní strategie, situací, kdy hráč nemá co dělat, nebo rozhodnutí, která jsou jen „optická“ – vypadají jako volba, ale ve skutečnosti je správné jen jedno z nich.

Ideální testeři bývají zkušení hráči a lidé, kteří sami vyvíjejí – protože umí popsat problém přesně a bez obalu. Moderní vývoj je kultura ořezávání: nebát se vyhodit mechaniku, i když stála spoustu energie.

Role vydavatele

Jakmile hra začne fungovat, vstupuje do procesu vydavatel. Ten se stará o výrobu, grafiku, marketing, distribuci i propojení se zahraničními partnery a často se podílí i na dalším vývoji. Podpis smlouvy neznamená konec úprav, ale další ladění, testování a úpravy – někdy ještě dlouhé měsíce – s cílem vytvořit kvalitní a prodejný produkt.

Tisíce her, pár vítězů

Každý rok vycházejí tisíce nových deskových her, ale dlouhodobě se prosadí jen zlomek z nich. Rozhoduje jasná identita, dotažený vývoj, silný nápad, který si hráči zapamatují, a často i výborná produkce (přehlednost, komponenty, grafika). Konkurence je obrovská a dobrý design je dnes nutností, ne výhodou.

Do vývoje her také pronikají nové nástroje, včetně umělé inteligence, která dokáže simulovat obrovské množství herních partií. Zatím ale platí, že zábava vzniká z lidských rozhodnutí, napětí, překvapení a toho, že hráč má pocit, že něco objevuje a tvoří – a to pořád nejlépe rozpozná a vytvoří člověk.

Moderní desková hra tedy není spojením jednoho geniálního nápadu a hezké krabice, ale výsledkem dlouhé cesty plné omylů, testů a úprav. A právě díky tomuto procesu, ve kterém se čísla potkají s intuicí a systém s emocemi, dnes vznikají tituly, které dokážou hráče pohltit na hodiny a vracet je ke stolu znovu a znovu.

Záznam původní přednášky najdete ZDE.

Othello patří do skupiny logických abstraktních her, má velmi jednoduchá pravidla, a pokud zrovna nemáte hru doma, není zas až tak složité si ji vyrobit. Desku nakreslíte na papír, ev. použijete šachovnici nebo jinou vhodnou desku z her, které najdete doma. Jako kameny mohou posloužit kostky lega, v nouzi ale svému účelu dokáže posloužit i třeba pár krabic od sušenek, pizzy apod. Kameny je potřeba mít oboustranné – v koupených soupravách jsou bílé a černé, ale cokoliv, co má jinak vypadající rub líc a vejde se na jedno políčko vaší desky, je použitelné.

Othello (často ale pod názvem Reversi) samozřejmě najdete na mnoha herních serverech, např. ZDE nebo ZDE, není tedy problém si hru vyzkoušet i bez desky doma a také bez kreslení a stříhání.

Othello se hraje na desce 8×8 polí s 64 oboustrannými kameny. Do středu desky dáme 2+2 kameny do křížové pozice, následně může černý zahrát první tah. Položí svůj kámen vedle bílého, vytvoří tím tzv. sendvič – řadu, kterou tvoří právě položený kámen, soupeřovy kameny a na konci další vlastní kámen. Soupeř uvnitř sendviče je pak otočen. Položením nového kamene na desku může takových sendvičů vzniknout více a v takovém případě otáčíme více kamenů – vše, co se otočit dá, v přímých a diagonálních směrech. Hra končí, když se zaplní celá deska. Kdo pak má více kamenů svojí barvou nahoře, vyhraje.

Základní strategická pravidla říkají: na začátku otáčet co nejméně, držet střed, držet své kameny propojené a nechodit na pole okolo rohu, dokud je jakákoliv šance hrát jinam. Také nedělat nestabilní okraje, tj. řadu z 5 kamenů na krajích desky. Ovšem správná aplikace těchto pravidel v praxi je při rekreačním hraní výzvou i po 20 letech.

Světová federace sdružuje tisíce hráčů z celého světa a pravidelně pořádá turnaje. Jednou ročně se od roku 1977 koná i mistrovství světa. To se dokonce už jednou uskutečnilo i v Praze, a to v roce 2018. V Othellu, podobně jako v šachu, je výkonnost hráčů sledována pomocí ratingu a i nadcházejí ME má díky tomu mnoho kategorií – TOP hráči, divize I–IV, začátečníky, děti 5–12 let, juniory 13–18, ženy a seniory. V ČR organizujeme sérii GP turnajů, ten nejbližší bude 17. 5. a stejně jako samotné ME bude v Praze, v DDM Praha 2. Přijďte si tedy Othello vyzkoušet. V případě zájmu o účast na ME prosíme hráče o přihlášení na webu Worldothello.com

Startovné pro české hráče – začátečníky bude mnohem nižší než pro profíky z EU, lze počítat s částkou cca 150 korun za dospělého. Těšíme se na vás, v případě zájmu o další informace prosím pište na hana.kotinova@mensa.cz

A úloha na závěr: Koho tipujete na vítěze v této pozici na desce?

Odpověď: Partie vypadá na výhru černého. Bílý má hodně kamenů, ale díky pětkám na horním a levém okraji má černý možnosti získat strany. Pokud teď černý zahraje do oblasti levého horního rohu, bílý má jediný tah, musí hrát do stejné oblasti, černý tam získá rohové pole, z něj se rozšíří na horním i levém okraji a nakonec vyhraje.

No nebudu vás napínat, poněkud se nám to zvrtlo, takže v březnu chystáme v Praze již druhý mezinárodní juniorský turnaj. Čekáme účast 16 juniorů z Kazachstánu a pár nadšenců z okolních zemí, z nichž někteří tu byli i v prosinci, mj. z Polska, Maďarska či Španělska a snad tentokrát dorazí hráči i z Turecka a dalších zemí.

Pokud máte rádi deskovky a nevadilo by vám se zadarmo, případně s menším příspěvkem na cestu či pobyt dostat na týden do Kazachstánu a časem i do dalších zemí na špičkové turnaje, přijďte si zahrát. Do Kazachstánu bude moct vyrazit osmičlenný tým, 4 dívky a 4 chlapci v kategoriích do 16 a do 18 let. 

TogyzQumalaQ je logická desková hra s kuličkami pocházející z Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Tyto dvě země mají dohromady téměř 300 000 registrovaných hráčů. V roce 2010 uspořádal Kazachstán první mistrovství světa dospělých, v roce 2023 první mistrovství světa juniorů. Já patřím k velmi malé skupině lidí, kteří se účastnili všech MS dospělých (i toho juniorského jako doprovod), dokonce mi byla svěřena i organizace druhého MS – proč, to je na delší vyprávění.

Stejně jako v roce 2012 máme zajímavé možnosti, ale nemám dost lidí, kteří by danou možnost chtěli a mohli využít. A proto se ptám a pátrám po takových nadšencích zde. TogyzQumalaQ je velká výzva. Kazaši vyhrávají a není se co divit, mají více informací a denně poctivě trénují. Přesto si myslím, že máme šance je v turnajích porážet. Pomůžete mi s tím? Zkušenosti a informace, které mám, vám pomůžou přeskočit některé slepé cesty a začít na poměrně vysoké hráčské úrovni. Pak už to bude na vás. Jdete do toho?

Prvním krokem k mnoha dalším dobrodružstvím je přihláška na jeden z březnových turnajů. Pokud se vám březen nehodí, dejte o sobě aspoň vědět (hana.kotinova@mensa.cz). Turnajů bude víc. Máte pocit, že nemá smysl soutěžit, když o hře ještě vůbec nic nevíte? Přijďte se tedy jen podívat a poznat, o co jde.

Další informace o hře, turnajích minulých i budoucích a našich dalších plánech najdete na www.mankala.cz.

Přihlášku na březnový turnaj najdete ZDE.

Hra pochází z Kazachstánu, a právě Kazachstán v roce 2023 organizoval vůbec první mistrovství světa juniorů, kde se našemu týmu nedařilo vůbec špatně, přestože jsme účastníky hledali vcelku narychlo. Mistrovství světa dospělých se koná cca po dvou letech již od roku 2010 (jsem jeden z mála hráčů, kteří se účastnili všech dosavadních 7 MS dospělých). Proto by i MS juniorů mělo být vždy po dvou letech, a to nejbližší by tedy mělo proběhnout příští rok. Chceme být připraveni včas. A proto vás zveme již 14. 12. 2024 do Prahy na první kvalifikační turnaj.

Podmínkou účasti na MSJ je věk v den odjezdu nižší než 18 let. Hrát by se mělo ve 4 kategoriích, dívky a chlapci zvlášť, 15 a méně a 17 a méně let. Budou-li stejné podmínky, jako v prvním ročníku, budou mít 4 účastníci plně hrazený pobyt a další 4 mohou soutěžit, pokud si náklady zaplatí (sponzora hledáme). Hrajeme tedy samozřejmě hlavně o ta hrazená místa. Soutěž čekáme v září 2025 (snad rovnou padne termín během nadcházejícího MS dospělých).

Jak se hru můžete naučit? Pravidla najdete na www.mancala.cz, online lze hrát celkem na 5 serverech, aktuálně nejvyužívanější je asi playok.com. Dá se hrát i na mobilu – lze doporučit všechny aplikace od Yernara Shambayeva. Víkend před kvalifikačním turnajem je možno si hru vyzkoušet fyzicky na místě přímo s kazašskými juniory.

Turnaj a další související akce proběhnou v KC Satalice, U Rybníčku 8, Praha 9, vždy od 10 h. Prosím zájemce, aby o svém úmyslu přijít dali pokud možno vědět předem (přihláška je v kalendáři na deti.mensa.cz, eventuálně rovnou napište na hana.kotinova@mensa.cz).

O dalším ročníku World Nomad Games (dále WNG) jsme se oficiálně dozvěděli s ročním předstihem v září 2023. S vědomím toho, že na rok 2024 bylo naplánované i Toguzové mistrovství světa a že budu pořádat celostátní setkání, jsem WNG chtěla pojmou spíše odpočinkově, soutěžit jen minimálně, spíše vůbec, a věnovat se studiu pravidel dalších disciplín a tvorbě kontaktů, abych byla schopná nabrat další účastníky na některé další pokračování.

Poslala jsem oficiální přihlášku za ČR (leden), za disciplíny, kterých jsme se hodlali zúčastnit (duben), a nakonec i přihlášky za jednotlivé sportovce (polovina července). Čas plynul a moje původní velké plány o několika soustředěních a turnajích pomalu braly za své.

Pády české výpravy

Bylo za námi celostátní setkání a začínala ta obvykle náročnější polovina roku – a to ve velkém stylu pádem. Na začátku června moje drahá polovička, dyspraxik, o kterém jste už možná taky četli, jednoduše spadnul v autobusu. Podle rentgenu nic zlomeného, jen pohmožděniny, ale na komplikace všeho druhu následujícího půl roku to stačilo. S rukou nedokázal hnout, nic do ní nevzal a najednou jsem musela dělat spoustu věcí navíc.

V této době jsem zjistila, že na mě na WNG zbylo místo na hru Oware a k tomu chci hrát Assyk Atu, tedy dvě jednodenní disciplíny. Starám se o maroda a přitom chystám Pardubický festival, kam má nakonec na mankalu přijet zhruba 100 hráčů z 15 zemí. 

Se vším všudy jsem den před odjezdem na deskoherní festival do Pardubic natolik vyčerpaná, že na desítky Davidových dotazů jak a kdy teda jako pojedeme, odpovídám striktně, že nikam nejedu. Nakonec ale večer sedáme do auta a náš dobrý soused nás odváží vstříc dalším dobrodružstvím. Do Pardubic jedeme se skládací židlí, pomohla nakonec ale jen minimálně, na druhé kolo už pak jedeme radši s vozíkem. Hotel přináší také cenné zkušenosti pro následující cestu na WNG. A také Davidův druhý pád, tentokrát v koupelně.

Pár dní po Pardubicích odpadá první člen naší výpravy. Jsme naštěstí tak trochu elitní skupina – známe toho, kdo všechno okolo našeho pobytu zařizuje, a tak je náš tým poněkud přeorganizován. Já se z trenérského místa posouvám na hráčské a na to mé po menším přemlouvání přichází další osoba, původně jen turista, členka dámské části týmu Assyk Atu. Jenže i ta nakonec dva dny před odletem ze zdravotních důvodů odpadne.

Cesta a zahájení

Kazaši mysleli skoro na všechno. Každé zemi je přidělen alespoň jeden dobrovolník a kontakty na ty naše máme k dispozici pár dní před odletem, tak je předem informuju, že poletíme s vozíkem a že tedy všechno s námi může být o něco komplikovanější.

Dvě hodiny před odletem se dozvídám, že požadované vlajky do ruky na zahájení nějakým omylem zůstaly doma a neodletěly s první skupinou. A tak narychlo tvořím náhradní variantu. Díky tomu autobus, kterým jsme chtěli jet na letiště, stíháme jen zázrakem, a vůbec netuším, jestli mám všechno. Usedáme do letadla a po pár hodinách jsme v Astaně.

Nejdřív nás vezou na registraci. Tam vyfasujeme jmenovky a kazašské SIMky. Super nápad, organizátoři. A jedeme do hotelu. Naše ubytovávání chvilku trvá, protože poslední info o odpadlíkovi nedorazilo, ale vše se nakonec vyřeší k naší plné spokojenosti.

Hlavní akcí druhého dne je slavnostní zahájení. Máme instrukce, kde, kdy a jak, a jediné, co nevíme, je, jak to zvládne David s vozíkem a jestli tam je vůbec potřeba. Oslovujeme kdekoho, abychom se dozvěděli, co potřebujeme, ale nikdo nic neví.

Když mi pak přijde info, že je tu z USA obrovský tým, David si umane, že si s nimi musí popovídat. Varianta, že ho nechám svému osudu na hotelu a pojedu na zahájení sama, tedy padá. Na stadion nás veze jeden z našich známých toguzových hráčů.

Po náročném hledání toalet, kdy jsme se nedokázali vyhnout cestě po schodech, nás vedou dovnitř stadionu. Týmy jsou usazené u svých vlajek, USA a ČR jsou dole a tak si oba můžeme s ostatními povídat. Po nějakém čase je potřeba se přesunout na druhý, větší stadion. Spousta koridorů, chodníků, pro vozíčkáře zkrátka nic moc cesta. Nakonec se na stadion dostáváme hlavním vchodem pro diváky. Jako první nám zabaví vodu. Nůžky na nehty mi naštěstí nenajdou. Než vodu vyhodit, to ji radši na místě vypijeme. O to víc se nám chce na toaletu. Neříkejte, že je to zase jen dolů, po dlouhých schodech a tentokrát bez zábradlí. Naštěstí se objevuje jiný vozíčkář a ten nás navede.

Pak začíná maraton hledání, jak se dostaneme ke sportovcům. Nikdo ale jinou cestu než po schodech nezná, přestože David do této akce zapojuje asi 30 lidí. Nakonec jedeme předčasně na hotel a ze zahájení nevidím naprosto nic.

Toguz, Oware, Mangala a další

Další dny už jsou lepší. Hrajeme denně 3 kola Toguzu, a když Toguz skončí, máme odpolední a ranní 4 kolový blok Oware a Mangaly. Assyk nakonec ani nehraju, protože David prostě potřebuje péči. Na konci toguzového turnaje je tam spousta novinářů a nějak se to semele, že si David chvíli povídá s prezidentem Kyrgyzstánu a taky s člověkem, který Nomádské hry vymyslel. Máme tedy cenný kontakt a třeba na příštích hrách bude moc uskutečnit své sny o ukázce spousty tradičních deskových her.

Odpoledne je vyhlášení, někdo má jet tam, ale současně má zástupce každé země jet sázet stromy. Sází i David a nejspíš je hvězdou večera – jednou rukou, vsedě na vozíku, ale šlo mu to. Po večerním části Oware je schůze Toguzové federace, kde poměrně dlouho mluvím.

Jako šéf týmu ČR mám prý kdykoliv k dispozici auto, čehož využívám a beru Davida další den v době oběda na nákup. Když se dohraje Mangala, máme jet všichni na vyhlášení. Jenže máme poněkud nepřesné informace, kam a kdy, a je časově problém s obědem. Moje partie trvala dlouho, nestíhám se najíst, jen připravit Davida. Původně se připravujeme na to, že bude na hotelu, ale nakonec ho naložili do dalšího autobusu taky.

Zatímco my jedeme, nevíme kam, po vystoupení prostě jdeme s davem a nakonec zbytečně obejdeme stadion, David s druhou skupinou aspoň jel přímo tam, kam měl. Ale v závěru se taky dostáváme do Etnovesnice – a akorát včas, abychom zahlédli vyhlášení Mangaly. Ještě bude Oware, a jelikož se mi povedlo dorazit a jsem ten viceprezident, hned mě potřebují na předávání medailí. A potom že ještě budu mít nějakou schůzku s někým z ministerstva školství. Fouká silný vítr, ale musím si na ty medaile sundat bundu a kšiltovku. Brr. Ještě že jsou první ženy a já budu předávat až mužům. Takže stíhám zjistit, co a jak.

Nicméně problém s hymnou předávání ještě pozdrží. Bundu, doklady a peníze mi drží Ainur, kšiltovku si aspoň na chvíli beru a těsně před předáváním ji strkám do ruky Davidovi, který se tam najednou nečekaně objevil.

Celostátní pátrání

Než je rozdáno, David se někam vypařil. Nevidím ho ani po zmíněné schůzce, na které zkouším nějaké nové hry a podepisuju jakési memorandum. Nacházím aspoň zbytek týmu a posílám je na hotel. Hledám Davida. Zapojuju dobrovolníky. Ti zapojují policisty. Nakonec dostávám zprávu, že David už je na cestě na hotel, než se tam ale dostanu já, uběhne tolik času, že David zatím na hotelu zalarmuje policii.

Zatímco hledání Davida policií v Etnovesnici je prostě akce jednoho policisty, po mně je vyhlášeno opravdové celostátní pátrání. Mít v telefonu tu kavkazskou SIMku, nemuselo se to stát, ale celou dobu to holt vypadalo, že nebude potřeba. Mažu na večeři, být bez oběda, večeře a vzhledem k brzkému odletu bez snídaně, to bych asi nepřežila. Balím, poslední rozhovory s přáteli, žádný spánek.

I přes spoustu potíží to bylo super. Za Toguz jsme všichni měli 5 bodů z 8, k medailím tedy opět scházelo jen málo, Ordo tým si polepšil a skončil na 4. místě. Zkusili jsme i nové sporty, Assyk Atu a Kuresh. Za dva roky na shledanou v Kyrgyzstánu!

Deskové hry jsou známé svým přínosem pro různé druhy učení. Již jednoduché dětské hry v raném věku pomáhají mladým hráčům rozpoznávat barvy, počítat pole a rozvíjet koordinaci ruky a oka a obratnost při manipulaci s kartami a figurkami na hrací ploše. Hry také učí děti čekat na svůj tah a dodržovat pravidla, což jsou důležité lekce, které slouží účastníkům her daleko za hranicemi desky stolu.

Když si děti vytvářejí vlastní deskové hry, zapojují se do procesu, který vyžaduje kreativitu, plánování a rozhodování. Tímto způsobem si rozvíjejí kritické myšlení a řešení problémů. Navíc vytváření vlastních pravidel a herních mechanismů může posílit jejich matematické a jazykové dovednosti.

Sociální interakce je dalším klíčovým prvkem, který je s deskovými hrami spojený. Děti se učí spolupracovat, sdílet a vyjednávat, což jsou dovednosti, které jsou nezbytné pro úspěšné mezilidské vztahy. Výzkumy ukazují, že jak konkurenční, tak kooperativní deskové a karetní hry zvyšují prosociální chování, jako je sdílení nebo pomoc druhým.

Nespornou výhodou je, že deskové hry mohou sloužit i jako nástroj pro odpočinek od obrazovek, což může zlepšit náladu dětí, kvalitu spánku apod.

Vytváření vlastních deskových her tedy nabízí dětem jedinečnou příležitost k rozvoji dovedností, které jsou důležité pro osobní i akademický růst. Jejich hraní pak může posílit vazby mezi dětmi samotnými. Proto náš klub pravidelně do své činnosti zařazuje alespoň jednou ročně výrobu vlastní hry (většinou na závěr roku – aby si hru děti odnesly domů na prázdniny). Učíme se i to, že k zábavě není potřeba mít drahé pomůcky nebo kupované věci – hra se dá vyrobit vcelku z čehokoliv.

Nabízím inspiraci na 3 hry, které jsme si v posledních letech v našem klubu vyráběli. Fantazii se ale meze nekladou – můžete si pravidla dotvořit dle svého uvážení, nebojte se experimentovat a upravovat jak hrací plán, tak hrací mechanismus. Inspiraci čerpám často z knihy Velká kniha stolních her pro děti, Výroba pomůcek, pravidla a novace od autorského kolektivu Pavla Šmikmátorová, Libor Drobný, Lukáš Němeček, vydal Computer Press, a.s., v roce 2010. 

DONÁŠKOVÁ SLUŽBA

Výroba
Na papírový hrací plán nakreslíme nejprve systém cest (= ulice, je třeba je pojmenovat), okolo kterých umístíme domy, kterým přidělíme čísla popisná. V ulicích je potřeba vyznačit jednotlivá políčka pro postup figurek. Dále je nutné mít jednotlivé kartičky s názvy adres z plánu a se zbožím a jeho cenou (opět lze popustit uzdu fantazii – lze doručovat knihy, potraviny, elektroniku…). Pro plynulost hry ve skutečnosti stačí jen pár adres. Také systém ulic nemusí být příliš velký. Spádu hry naopak pomohou kratší vzdálenosti mezi jednotlivými domy.

Pomůcky
Hrací plán, kartičky s názvy adres z plánu, kartičky se zbožím a jeho cenou, figurky (cokoliv), hrací kostka

Pravidla
Na začátku hry si každý hráč vylosuje jednu adresu a tam postaví svou figurku – to je jeho výchozí bod.

Hráč si vždy vylosuje zboží a adresu – tím je určena jeho zakázka. Posouváním své figurky podle hodů kostkou se snaží co nejrychleji doručit zboží na uvedenou adresu. Pozor na zrádná políčka: ČERVENÁ – máš na semaforu červenou a musíš čekat, stojíš jedno kolo. ČERNÁ – píchl jsi, musíš vyměnit pneumatiku, čekej na 3 nebo 6 na kostce. ZELENÁ – máš zelenou, házíš ještě jednou. Pro doručení zakázky stačí příslušné políčko s adresou jen „přejet“, není nutné čekat na přesný hod. Po doručení zakázky vrací hráč adresu zpět do balíčku adres, kartičku se zbožím si ponechá pro konečné sčítání bodů. Ihned si losuje další zakázku.

Hra končí ve chvíli, kdy dojde zboží. Následuje sčítání peněz. Vyhrává hráč s největším obnosem.

ZÁVOD ŽABÁKŮ / SEMAFOR

Výroba
Tvrdší papír rozstřiháme na čtverečky, z jedné strany na ně namalujeme kolečka o průměru asi 3 cm, třetinu koleček vybarvíme zeleně, třetinu oranžově, třetinu červeně. Žabáka vyrobíme z víčka od PET lahve tak, že na zelený papír nakreslíme tělíčko s nožičkami, na něj nalepíme víčko a pak přímo na víčko nalepíme obličej s velkými očky (nebo použijeme cokoliv jiného).

Závod žabáků: pravidla hry
Jako pexeso poskládáme kartičky barevnými puntíky směrem dolů = tím vyrobíme rybník s kameny. Připravíme si oba žabáky na jeden okraj rybníka.

Hráč, který je na tahu, buďto skočí na nějaký sousední zelený nebo oranžový kámen nebo otočí nějaký sousední kámen.
ČERVENÁ = stojíš na místě, na červené kameny se nesmí vstoupit.
ORANŽOVÁ = skočíš na tento oranžový kámen a je na tahu spoluhráč.
ZELENÁ = skočíš na tento zelený kámen a pokračuješ ve svém tahu.

Postupným pohybem žabáků jsou odkrývána další a další pole, dokud si někdo nenajde zelenou cestičku pro svého žabáka.
Vyhrává ten, kdo se jako první dostane na druhou stranu rybníka.

Semafor: pravidla hry
Jako pexeso poskládáme kartičky barevnými puntíky směrem dolů.
Hraje se jako pexeso, ale každý hráč otáčí 3 kartičky. Pokud má „semafor“ = červená, oranžová, zelená, bere trojici. Vyhrává ten, kdo má na konci hry více semaforů.

LENTILKOVÁ HORA

Výroba
Nejprve na papír tužkou načrtneme tvar hory. Po celé ploše hory nakreslíme kolečka (můžeme pomocí šablony). Kolečka propojíme úzkými dvojitými čarami. Vybereme si pro svou hru 3 barvy. Dvojité čáry vybarvíme tak, aby se barvy u každého kolečka co nejvíce střídaly. Na okraj hracího plánu uděláme pro kostku číselný převodník na naše 3 použité barvy, např. 1, 4 = červená; 2, 5 = zelená; 3, 6 = modrá.

Příprava hry
Do každého kolečka na plánku položíme jednu lentilku (nebo jakoukoliv oblíbenou laskominu) a na start si každý hráč umístí svou figurku (nebo jakýkoliv vhodný předmět).

Pravidla hry
Hráč hodí kostkou. Podle převodníku čísel zjistí, po laně jaké barvy smí lézt nahoru. Pokud z jeho kolečka lano takové barvy vede, může svou figurku po laně posunout nahoru nebo dolů. Pokud posune figurku na políčko s lentilkou, je lentilka jeho. Pokud už si lentilku při této hře vzal některý soupeř, hráč žádnou lentilku nezíská. A je na tahu další hráč. Ten, kdo první doleze až na vrchol, ukončí hru všem. Dobrou chuť!

PDV má opravdu dlouhou tradici a po většinu let své existence využíval pohostinnosti klubu při obchodu Mephit na Arbesově náměstí. Tam jsem také poprvé zažil silvestrovskou deskoherní noc a odjížděl z ní (první ranní tramvají) s pocitem, že lepší způsob, jak strávit poslední den v roce, už těžko najdu. Protože silvestr nejsou Vánoce, většinou se chceme bavit, zažít veselou atmosféru. A následující volný den umožňuje protáhnout hrací dobu do rozbřesku. Mám to štěstí, že díky PDV jsem narazil na skupinu lidí, která to viděla podobně. Samozřejmě ne každý, kdo začal, také vydržel do rozjezdu tramvají denního provozu. Ale pár nás vždy bylo, a tak tomu je stále i poté, co účastníci využívají místnost v sídle Mensy Česko na ČVUT (v Praze 6, budova CIIRC). Pandemie covidu-19 významně přerušila pravidelné setkávání (PDV byl a je každý měsíc), ale na silvestra se hrálo vždy, protože v době, kdy vnitřní předpisy školy byly přísnější než vládní nařízení, se jádro hráčů sešlo u mne doma.

Letošní účast byla sice slabší než jiné roky, ale všichni vydrželi přes půlnoc a mírná většina (5 lidí) vydržela do rozbřesku. Obdiv patří mamince se školou povinným synkem, kteří se v prvních hodinách nového roku vraceli do Mladé Boleslavi. Ano, účastníci PDV jsou mnohdy mimopražští a někteří přijedou i na silvestra. Ostatně zápal do hry překoná i jazykové bariéry – několikrát nás navštívila mensanka z Francie a občas někdo přivede svého kamaráda nebo partnera, co si česky umí stěží objednat v restauraci.

Silvestrovská akce v CIIRC má kromě možnosti zahrát si i několik delších her dvě specifika. Jednak pochutin, co se obvykle nosí (oříšky, lupínky, ovoce, sušenky), je podstatně více a jsou doplněny jak o ukázky cukroví z domácích vánočních stolů, tak o vydatnější stravu (pomazánky, chlebíčky, salámy), aby nikoho v přemýšlení nerušil hlad. Druhou zvláštností je půlnoční přiťuknutí si sektem (z větší části nealkoholickým) na střešní terase, odkud je vidět na většinu ohňostrojů nad Prahou. A věřte, že i když jich o letošním Novém roce byla tak polovina co loni, stálo to za to.

Co uvést k hlavní náplni: her bylo doneseno jako obvykle asi 3x víc, než by se dalo stihnout. Tak to má být, aby bylo z čeho vybírat. Nepsal jsem si, co vše se hrálo, ale začalo se klasickou „rozjezdovkou“ Fluxx, protože do ní lze přibírat hráče i postupně. Mezi těmi delšími, co jsem hrál osobně, byl dvakrát Bang!, Zeměplocha, z kratších třeba Infarkt. U dalšího stolu byla Kolejka, Krabčáci a pár dalších. I na party hry (Koncept, Yogi) se dostalo.

Část lidí odcházela unavena, ale radost z příjemně stráveného času byla vidět na očích všech. Zvláštní poděkování patří těm, kteří vydrželi dostatečně svěží až do rána a pomohli mi místnost a kuchyňku uklidit. Nicméně hlavní je stálá přízeň a zaujetí: většina účastníků dorazila i na následný PDV, posunutý na 9. ledna.

V lednu jsem se dozvěděla, že letos bude dvojitá porce zábavy. Tedy že MSO bude mít jak online, tak prezenční část. Prima, prezenční část se mě netýká, ale tu online si vychutnám. Sepisuju si, čeho všeho se chci zúčastnit, a vychází mi 50 turnajů. Takže zatímco loni jsem se jen přiblížila 45 hrám naší multiherní simultánky odehraným v roce 2014, letos to určitě překonám. Poměrně dost her se učím. Zcela poprvé hraju několik variant šachů, jednu variantu dámy, backgammon a k tomu přidávám i shogi a xiangqi, tedy japonské a čínské šachy, variantu hry Lines of Action a ještě další dvě hry, které prostě vypadaly zajímavě. V žádném turnaji nečekám medaili, ale doufám, že aspoň někde se mi povede se dostat do první poloviny. To je podmínka k získání bodů do celkového grand prix skóre. Hlavně se ale těším na současné hraní ve více turnajích, protože tohle obvykle podporováno není.

Dostat se do první poloviny v libovolné hře je dost náročné. Každou hru hrají především lidé, kteří se soutěžně věnují jen té a žádné jiné. A pak pár superborců, kteří jsou prostě dobří ve všem, nebo toho prostě nehrají tolik a celý rok intenzivně trénují. Já jsem od loňské MSO v podstatě žádnou z her v nabídce pořádně nehrála. Ale poměrně se mi daří dáma. Hraju všechny vypsané varianty a dostávám se do tabulky. Jupí!

Celková bilance? Odehrála jsem 51 turnajů, za 8 jsem obdržela výkonové body, 14× jsem hrála více turnajů najednou a jen v pěti případech jsem dělila poslední místo či byla poslední. Srovnám-li s rekordem z roku 2014, kdy bylo simultánně odehráno 45 her, přičemž 31 bylo výher, 9 remíz a 5 proher, jsem spokojená. Svým způsobem jsem to dokázala také. A co bude další cíl? Z dalších intelektuálně náročných výkonů mě láká účast na MS v Mental calculation. Extrémní výkony asijských dětí, kdy jsou schopné během minuty sečíst správně 100 trojmístných čísel (mensa.click/ps), nebo během půl minuty vynásobit dvě pětimístná čísla a ještě i zapsat výsledek, jsou pro mě ohromným lákadlem. V rámci MSO jsem Mental calculation jednou absolvovala a byla to celkem povedená soutěž. Dokonce jsem zvládla najít výsledek i pár odmocninám z 6místného čísla (bez jakýchkoliv poznámek a mezi výpočtů na papír!). Jenže do takových věcí málokdo chce jít. Nezbývá, než trpělivě trénovat s nějakým programem (máme třeba náš skvělý Abaku Lab) a časem si buď udělat výlet do zahraničí, nebo se jít odvážit přednášet o takovýchto věcech na některou z matematických konferencí a tam snad jednou najít podobně odvážnou a schopnou osobu.

Řešení najdete na mensa.click/bystr02

Největší pařan se v loňském roce přihlásil do 44 turnajů a 42 odehrál. A to na to byl měsíc, teď jsou jen 3 týdny. No myslím, že o moc víc než já toho letos hrát nebude. Věřím, že jestli všechno dokážu odehrát, tak jsem co do počtu účastí v turnajích mezi prvními pěti. To je první cíl letošního ročníku.

Přestože se říká, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, jde mi samozřejmě i o dobré umístění. Loni jsem byla 80. v pentamindu (10. žena) a 16. v moderních abstraktkách (2. žena), mám tedy co překonávat. Chci se jakkoliv zlepšit, a to bez ohledu na počet letošních účastníků. Další cíl je minimum posledních míst, nejlépe žádné. Určitě se chci dostat přes hranici 300 bodů (loni jsem jich získala 336). A jestli se mi náhodou zlepšit nepovede, alespoň chci zůstat v první stovce.

Začínám zlehka. Jeden turnaj odpoledne, jeden večer. Prostě rozcvička. Druhý den ráno vyluštím logiku, odpoledne hraju ruskou dámu a večer Hive. Zatím jedu v duchu loňska – nebýt poslední a neskončit s bolestí hlavy mi vcelku stačí.

Dva dny pauza a jedeme naostro. Quarto. Tady si celkem věřím. Kdysi jsem v tom vyhrála turnaj v Itálii. Získávám 17. místo z 53 účastníků, to je vcelku dobrý výsledek a udrží se celou dobu mezi mými pěti nejlepšími. Další den mě čeká první simultánka – Šestá bere a Zertz. Současně se začátkem těchto turnajů začíná i soutěž v kreativním myšlení. Ta je na 24 hodin a řeším ji převážně až druhý den. Otázky jsou opět vypečené: Jak ještě jednou využít všechny covidové vymoženosti (tedy např. použité obličejové masky); co by si archeologové mysleli o naší civilizaci, kdyby za 1000 let našli seznam bondovek; vymyslet nový multi-tool; a nakonec co by nám dali ufoni za úkol, kdyby nás chtěli donutit být během pěti let lepšími. Odpovědi se mi píšou o něco lépe než loni, ale stejně mě napadají v podstatě jen samé praktické věci. Výsledek 27/41 je v podstatě jako loni. Příště musím aspoň u jedné otázky zkusit něco, aby to vyhrálo cenu o nejsrandovnější odpověď.

Další den a další simultánka. LOA a Can’t stop. Další den mám Quoridor a Oware odpoledne a Tumbleweed večer. Radši bych měla Oware separé, ale neskutečně se mi v něm daří. Quoridor je zákeřný a vůbec mi nejde. Večerní Tumbleweed je hra do počtu, hraju, abych poznala novou hru. Neděli mi obsazují dva dlouhé turnaje – Go 19×19 a Entropie. Tři body ze čtyř v Go mi díky McMahonovému systému losování moc bodů nepřináší, ale tady mi o ně stejně nejde. Po započítání Oware se dostávám na 49. místo (+ páté mezi ženami). A přede mnou, někde na 17. místě, s českou vlajkou Ondřej Pulec. Hurá, nejsem sama. Že by dosud neznámý člen mého SIGu Logické hry? Nevypadá to. No nevadí. Vsadím boty, že ho uvidím na Deskohraní, ať je to, kdo chce.

Začíná krizový víkend. Středa je ještě v pohodě, hraju Go 9×9 a do toho luštím Sudoku. Čtvrtek je horší. Hraju naráz tři turnaje: Lucky numbers, piškvorky a mezinárodní dámu. V dámě mé výsledky poznamená technická chyba – soupeř se tváří, jako by mu před posledním, vítězným tahem vypadlo spojení. Jeho čas běží. Ale přitom už dávno začala moje druhá partie, ke které se tudíž nedostavím, čekajíc na oficiální konec té první, prohrávám kvůli neprovedení prvního tahu včas a jen tak tak stíhám partii třetí. Nakonec jsem v dámě poslední. První kanár.

V pátek bych za normálních okolností hrála Go 13×13 a Hex 14×14, tyto turnaje však (s malou slzou v oku) vynechávám a věnuju se aktivitám na víkendu dobrovolníků. Druhý den si už ovšem žádný turnaj nechci nechat ujít. Wifi na hotelu funguje skvěle, a jediné, o co přicházím, je společné focení, protože v tu dobu dohrávám turnaj v Othellu. Asi mě pár lidí za to nebude mít chvíli rádo, ale tuhle šanci si fakt nemůžu nechat ujít. Bohužel jsem ji neproměnila.

Zoufale se mi nedaří. Turnaje, kde hraju v pohodě, protože mě výsledek zas až tak nezajímá, mi jdou nějak lépe, no ale i o tom to soutěžení občas prostě je.

Večerní Hive je taky spíš do počtu, hraju ho současně s variantou dámy, kde je úkolem vytvořit dámu, nikoli sebrat všechny kameny. V neděli hraju Toguz. Moc se mi nedaří, očekávám nadpoloviční počet bodů, ale jsem pod polovinou a většinu bodů navíc získávám za to, že soupeři vypadlo spojení nebo to zabalil. No fuj. Náladu si spravuji večerním turnajem ve hře Veletas.
Výjimečné pondělí – v pondělí se dosud nehrálo, anebo se hrály dvouhodinové hry, do jejichž studia nemám chuť se pouštět. Čeká mě Frysk a TAK. Frysk je hodně divoká verze dámy s minimálním počtem kamenů a ta se mi ohromně daří. Dělené třetí místo! Medaili nemám, tu má dle tiebreakových pravidel někdo jiný, ale tohle je úspěch roku!

Volný den a po něm další trojitá turnajová porce. Nová hra Trench, takové trošku šachy, je ukončena po dvou kolech, kvůli spoustě technických potíží. Do konce MSO mnoho dní nezbývá, a tak uvidíme, jestli se bude hrát někdy později. Současně hraný turnaj v ruské žravé dámě, která je jako obvykle na 3 minuty + 5 sekund na tah, a hádankový kvíz je fakt poněkud nerealizovatelná kombinace. No ale za tu srandu to stálo.

Ve čtvrtek mám výjimečně jen jeden turnaj, taky moc zajímavá nová hra, Santorini. Asi si ji nadělím v krabicové verzi k Vánocům. V pátek se těším na Ovce a Frískou dámu, jenže ouha, zatímco web MSO říká, že turnaj je v pátek, herní server říká, že turnaj byl o den dřív. Co to jako je? Zrovna Fríská. Tohle se mi hodně nelíbí, nicméně s tím není možné cokoliv udělat. S ovcemi jsou taky drobné potíže, a tak hrajeme na menší počet kol, než se původně plánovalo, a turnaj končí navíc asi ve 3 ráno. Ještě že je pátek.

Chybějící Fríská dáma na mém kontě turnajů mě přesvědčuje k hraní Welcome to, v překladu Vítejte ve vysněném domově. Takže v sobotu hraju pět turnajů. Nejdřív trojsimultánku v Sushi Go, Hexu a Brazilské dámě a následně Welcome to společně s Pente. Sushi Go vypadá nadějně, nakonec ale mám trošku smůlu, asi dvě hry nevítězím o jediný bod (možná to byl ten knedlíček, co jsem měla vzít ve druhém kole místo trojité maki rolky) a v okamžiku, kdy máme všichni stejný počet bodů, jsou turnajové body za partii uděleny podle ratingu, což mi přijde hrozně nespravedlivé. Proč mám mít míň bodů jen proto, že tu hru nehraju každý den? Se zlepšením v Pentamidu se tedy definitivně loučím a už se jen modlím, abych zůstala v první stovce. Pente není špatné, Welcome to mi ale moc nesedlo, od začátku je jasné, že ho hraju jen kvůli splnění limitu 40 turnajů.

Poslední den. Zatím jsem stále v první stovce, ale bude mých 300 bodů stačit na udržení? Čeká mě Abalone, kde si věřím, a pak dvě hry, kde hraje roli i náhoda. Abalone se mi zrovna moc nedaří. Navíc u jedné partie zoufale klikám úplně jinam, než mám, aby se provedl tah, nadávám na další technickou chybu a relativně nadějnou partii nakonec prohrávám na čas. Jsem předposlední. Současně hrané Flaming pyramids se mi moc líbí, ale společně s Abalone mají překvapivě krátký čas a poprvé mě tu soupeři vyrazí od jedné partie za zdržování. Poslední hra, Marrakesh, je dle mého názoru hodně závislá na pořadí, asi dvakrát začínám, což je hodně velká nevýhoda. Naštěstí v ostatních partiích soupeři hodně hrají se mnou – tedy přesněji, dokážu vidět jejich chyby a náležitě je využít.

V pondělí a v úterý bedlivě sleduju pentamindové pořadí. V pondělí tam ještě jsem, v úterý mizím, ale naštěstí ještě nezapočítali Pente, kde se mi dařilo, a měla bych snad poskočit o dalších 20 bodů. Ve středu už se vidím s 320.02 body na 99 místě. Tak snad už je tam opravdu všechno a už se to hýbat nebude. Koukám na moderní abstraktní pentamind a tam jsem 19., s 238.67 body. Tady jsem se tedy taky nezlepšila. No nic.

A kdopak letos vyhrál Eurogames? Cože? Zlato má Ondřej Pulec, ČR? Wow, bomba, gratuluju! Halím počítač do české vlajky a pouštím z něj hymnu na plný pecky… Jó, jsme dobrý!