Byla to děsná psina, ale zároveň jsem si z celé akce vzala několik docela užitečných ponaučení, až budu třeba někdy taky něco organizovat. Jedná se o následující:

1. Pravidlo akademické čtvrthodinky mezi mensany zrovna moc neplatí. (Nejen, že se nikdo neopozdil, ale velká část účastníků dorazila dokonce dlouho před začátkem (jo, já taky). Z pozice organizátora je naivní nechávat nějaký čas na příchod navíc s tím, že „stejně většina přijde pozdě“. Nepřijde.)

2. Občerstvením zjevně nikdy nic nezkazím (Dášini tematičtí utopenci zmizeli rychlostí blesku…).

3. Dost mensanů má smysl pro humor a navíc jsou docela důvěřiví – když se Dáša s jachtařkou Magdou úvodem zřekly odpovědnosti za akci, všichni se zasmáli a vůbec je nenapadlo, že by to mohlo být myšleno vážně. Třeba mi to u vlastní akce taky projde.

4. S mensany je radost plánovat časový rozvrh akce; mají tak vyvinutý smysl pro časovou optimalizaci, že bez problémů a ochotně přistoupili na návrh: „Teď zrovna fouká vítr, jdeme na vodu; instruktáž ovládání lodě proběhne odpoledne. A v neděli před odjezdem si dáme kurz první pomoci.“

5. Je nutné dát si pozor při zadávání instrukcí. Mensany zjevně není možné odbýt vágním popisem pracovního postupu, a to i když podobný popis byl používán pro všechny začátečníky během předchozích dvaceti let a bez problémů fungoval. Obraty jako „plachta je správně napjatá, když vypadá hezky (tj. je hladká a ošklivě se neboulí)“ jsou dost nebezpečné, protože pravděpodobně bude následovat dlouhá debata zakončená hromadným zarputilým vyžadováním detailního popisu, optimálně s technickým nákresem a se vzorečkem.

6. Věta „Máte nějaké otázky?“ z běžného přednášejícího rázem udělá téměř masochistu. Je lepší se jí vyhnout. (Vždyť i jachtaři, kteří vedli přednášku, nestačili žasnout nad dotěrností otázek a po pár desítkách minut se s lehkým zoufalstvím v očích ptali už jen: „Chcete nám ještě něco vysvětlit?“)

7. Některé jedince je velice snadné zabavit – klidně i na několik hodin. Když při přednášce jachtaři neprozřetelně nakousli téma, že „jachta může jet rychleji, než fouká vítr“, rázem se strhla zanícená diskuse nad relativitou relativního větru a brzy následovalo frenetické kreslení na papír provázené hláškami typu „Kde je tady kotangens ±?“ nebo „Já bych to viděl spíš z částicového pohledu na věc“. Když poprvé padly termíny jako tangens, bosony, neutrony a entropie (jachtař Míra: „Jak může probůh vůbec někdo někdy použít v souvislosti s jachtami slovo entropie?“), slabší kusy se sebraly a odešly na bar. Zbytek se nad nákresy bavil ještě dvě hodiny.

8. Mensané jsou velice nápomocní a mají originální přístup k řešení problémů. Když se nám jachtaři svěřili, že jsou na Boleváku sužováni vodním morem, nejprve se všichni s účastí zeptali, jak vážné onemocnění to je a jestli není nakažlivé. Když zjistili, že se jedná o obtížný plevelnatý porost dna rybníka, který brání jak plavání, tak jachtění, pohotově přispěchali s originálním řešením. První ovce v potápěčském zvonu by za účelem spásání porostu měla být do rybníka nasazena v příštím roce.

Víkend byl celkově prostě super, padla tam spousta skvělých hlášek (např.: „jestli nám bude chybět jeden stožár, vezmeme dva padesátižáry“ nebo „po vodě se sem ženou mikrovlnky, je jasné, že fouká“) a doteď se směju nad půvabným rozhovorem, který proběhl v rámci jedné společenské hry: A: „Řekni mi Archimédův zákon.“ B: „Čtyři.“. Proběhla i dost vtipná soutěž týmů (fyzické ztvárnění oblíbeného rébusu s převážením kozy, zelí a vlka) a zcela v duchu mensovních setkání jsme velkou část noci strávili nad deskovkami.

A to úplně nejlepší? Nejen, že jachtání ohromně bavilo všechny účastníky, ale zjevně se nám (navzdory dotěrným dotazům) povedlo pozitivně zapůsobit i na jachtaře, protože při loučení téměř plakali, slibovali nám

 brzké opětovné setkání a prý už mají naplánovaný další zajímavý program. Takže je dost pravděpodobné, že zase brzy napíšu o další podobně vydařené akci. Už se těším…