Ruka státu v naší kapse

Redakce — Fri, 11 Jul 2008 00:11:20 +0000

Jaké je celkové zdanění – ne to, co vidíme na výplatní pásce, ani to, které se objevuje ve statistikách a mezinárodních srovnáních? Na výplatní pásce najdeme hrubou mzdu, výši odvedeného pojistného na zdravotní a sociální pojištění a daň. Víme, že zaměstnavatel k našemu pojistnému přidá ještě svoje ve výši 35 % naší hrubé mzdy a obojí pojistné a daň pošle státu, potažmo zdravotní pojišťovně. Tabulka ukazuje, kolik z celkové měsíční mzdy (tedy z celkových mzdových nákladů zaměstnavatele) se odvádí na pojistném, kolik na daních a kolik nám zůstane:

* Čistá mzda v procentech z celkové mzdy

Zůstane nám to opravdu? Co uděláme s vydělanými penězi – asi je utratíme. Koupíme si za ně výrobky a služby, na to koneckonců peníze jsou. V cenách výrobků a služeb jsou ovšem zahrnuty další daně. Nejen ty samozřejmé – DPH a spotřební daň – ale i další: clo, silniční daň, daň z příjmu právnických osob (nejdříve jsme museli my zákazníci zaplatit, aby měla firma z čeho platit daň).
V roce 2003 se podle údajů Ministerstva financí na těchto daních vybralo celkem 365 miliard. Domácnosti se na konečné spotřebě podílely přibližně 67 % (zbytek je stát a neziskové instituce). Ve skutečnosti to bude trochu víc, stát jak známo nekouří a nepije, ale pro naše účely to takto postačí. Občané tedy zaplatili 240 miliard. Kolik to je z celkových výdajů domácností je dost těžké zjistit, protože údaje jednotlivých institucí se liší. Použijeme tedy v zájmu nešíření poplašné zprávy nejnižší odhad – z údajů MF vyplývá, že jde o necelých 20 % z celkových spotřebních výdajů domácností. Těchto 20 % tedy zaplatíme státu z naší čisté mzdy v ceně zboží a služeb. (Toto procento neplatíme pouze ze mzdy, ale i ze všech ostatních příjmů, včetně např. důchodů nebo přídavků na děti, dokonce i z příjmů nelegálních.)
Samozřejmě, nezaplatíme všichni stejně – záleží nejen na výši příjmu, ale i na struktuře výdajů – vyšší podíl výdajů na potraviny, které mají sníženou sazbu DPH znamená celkově nižší zdanění, jezdíme-li občas autobusem, vydáme na spotřební dani méně než člověk, který jezdí denně autem, ušetří abstinenti a nekuřáci. Spočítat to přesně nemůžeme, můžeme si nicméně udělat celkový obrázek.
Pokud neuplatňujeme žádné odpočty ze základu daně s výjimkou základní odčitatelné položky na poplatníka, nepobíráme žádné sociální dávky a naše spotřební chování odpovídá průměru populace, vypadá naše celkové zdanění tak, jak je vidět v grafu. A skutečnou cenu toho, co si můžeme za naši práci koupit, ukazuje „užitková mzda“.

Průměrné zdanění, uváděné ve statistikách, tak vysoké není. Je to proto, že část vybraných daní se vrací lidem zpět formou sociálních dávek (včetně důchodů), různých příspěvků na spoření apod. a daňový základ je nižší díky různým odčitatelným položkám. Tzv. složená daňová kvóta je podle MF přibližně 37 %, což je pod průměrem EU, podle metodiky používané pro výpočet Dne daňové svobody je celkové průměrné zdanění cca 45 %.

Pro ilustraci: Takto by vypadalo zdanění v případě 15% „rovné daně“ zároveň se zavedením rovné dávky ve výši životního minima jednotlivce (dnes 2.360 Kč):

Statistické údaje: www.mfcr.cz, www.czso.cz, www.cssz.cz

Autor: Kateřina Havlíčková

daně a jak na ně – Magazín Mensa

Ruka státu v naší kapse