Kdo je to vlastně cyklista? Stručně osoba jedoucí na bicyklu nebo koloběžce. Přesněji? O tom je celý tento článek: Odkaz

V čem všem mají cyklisté něco jinak?

Paradoxně začnu tím, v čem je kolo stejné, i když dost motoristů si myslí opak:

• Ano, cyklisté mohou legálně jezdit po silnicích (vyjma silnic explicitně značkou zakázaných, počítaje v to i dálnice a silnice pro motorová vozidla).
• Cyklista jedoucí po vyhrazeném pruhu má přednost při vyjíždění z vyhrazeného pruhu stejně jako jiné vozidlo vyjíždějící z vyhrazeného pruhu (např. protože nějaký motorista porušil předpis a zastavil v něm nebo dokonce stojí) – Odkaz – § 14 (2).
• Odpovědnost za škodu mají cyklisté stejně jako jiný viník. A bohužel stát umí jen přikázat, zakázat, málokdy umožňuje možnost volby. Cyklisté se mohou pojistit dobrovolně pojištěním občanské odpovědnosti, ale bohužel vysoké limity povinného ručení jsou pro ně nedostupné (Odkaz)
• Cyklista má jako jiný účastník ukazovat, nicméně nemusí ukazovat během odbočování, protože ukazuje paží – § 30 (4). Znamení o změně směru jízdy paží se dává jen před započetím jízdního úkonu.
• Cyklista má vozidlo, které má sice nemá špatné zrychlení z nuly, ale po dosažení cca 25 km/h už nic moc zrychlení nemá, má dlouhou brzdnou dráhu, zvláště plně naložené, může ho rozhodit vítr, kanály, nerovnosti. Že vás to nezajímá? Mělo by, každý řidič je povinen dle § 5 (1) „c) přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete“. Stejně jako většina rozumných řidičů přizpůsobuje svou jízdu, když je vedle nich těžký kamion nebo tramvaj, přizpůsobuje svou jízdu, i když jsou kolem něj zvířata, cyklisté, chodci…

Cyklisté ale mají i spoustu speciálních pravidel, výjimek a možností, a to jak cyklisté, tak i koloběžkáři:

• Ano, děti mohou jet legálně po silnici, do 10 let jen s osobou starší, nad 10 let samy. Ano, děti do 10 let mohou samy jet po „chodníku“ i v zónách, stezkách – § 58 (2). Pozor výklady se liší v tom, jestli na každém chodníku, nebo jen tam, kde jsou cyklisté explicitně povoleni. Nicméně zde bych se držel obecné právní „zásady“: když jsou možné dva výklady, použije se ten méně restriktivní.
• Ano, cyklisté mohou legálně podjíždět kolony zprava: Odkaz – § 57 (4). Pohybují-li se pomalu nebo stojí-li vozidla za sebou při pravém okraji vozovky, může cyklista jedoucí stejným směrem tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti. To neplatí, odbočuje-li vozidlo vpravo a dává-li znamení o změně směru jízdy.         
• Ne, cyklista není povinen použít krajnici, ale může – § 57(2). Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici.
• Cyklista nemusí svítit přes den a na dobře osvětlených vozovkách stačí blikat (doporučuji blikat po ránu i kvečeru, raději dřív než později, cyklisté jako jednostopé vozidlo jsou vždy hůře vidět než dvoustopé, navíc kvůli kontraproduktivnímu dennímu svícení mnoho řidičů nevnímá v temnějších místech, třeba lesích, nic než jen světla) – § 58 (5).
• Cyklista mladší 18 let musí mít helmu (doporučuji ji ale nosit prakticky vždy všem) – § 58 (1)
• Ne, cyklista není povinen použít stezku: Odkaz
• Pro cyklisty máme na křižovatkách „box“ (V19), motoristé by za něj měli být rádi, existuje plno moderních křižovatek, které jsou projektovány jako nefunkční, detekují provoz smyčkami ve vozovce, jenže ty často nespustí nejen cyklista.
• Cyklisté stejně jako jiná skupina řidičů nejsou jednolitá skupina. Je obří rozdíl mezi cyklistou-dítětem, rodičem se samostatně jedoucím dítětem, sportovcem, dojíždějícím zaměstnancem, těžce naloženým cyklistou na dovolené, těžce naloženým cyklistou jedoucím z nákupu nebo cyklistou s kolosedačkou nebo tažným zařízením Follow Me. A samozřejmě tomu odpovídá i jejich chování a to, že v průběhu života mezi těmito rolemi přecházejí. Cyklisté jsou vlastně výrazně různorodější skupina než motoristé, a to nejen proto, že v městském provozu jezdí všichni motoristé přibližně stejně rychle, jak jim umožňují křižovatky a vozidla kolem nich.

Následující speciality dávám zvlášť, protože v zahraničí jsou jinak. To neznamená, že jiná pravidla nemohou být v zahraničí jinak, nicméně o těchto odlišnostech vím. Proč si na ně dávat pozor? Protože mnoho řidičů jezdí za hranice a mohou se pak divit, jak je možné, že tolik cyklistů „porušuje“ předpis. A současně bychom měli být nachystaní na cyklisty ze zahraničí, kteří si nevšimnou, že u nás platí pravidla jiná. Ano, vina by byla na jejich straně, ale lepší je podle mě předvídat a s nikým se nesrazit než papírovat.

• Jízda za sebou: v ČR zásadně za sebou – § 57 (3). Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou. V zahraničí mohou vedle sebe, např. na Slovensku 6 a více cyklistů může jet vedle sebe: Odkaz. Nicméně i v ČR nesmíme zapomínat, že cyklisté mohou předjíždět včetně předjíždění jiných cyklistů nebo mohou odbočovat.
• Přejezd pro cyklisty: v ČR má cyklista přednost jen na světelné křižovatce – § 70 (2) c) – v zahraničí cyklista může mít přednost na cyklopřejezdech ve více případech. 

Z níže uvedených pravidel i dalších ustanovení zákona plynou nároky nebo úlevy i na ostatní účastníky provozu:

• Při předjíždění cyklisty se musí blikat, i když se nevybočuje ze směru jízdy vozidla, typicky když cyklista jede po krajnici – § 17 (2).
• Cyklistu lze předjet na plné čáře (ale ne dvojité plné), viz popis značky V1a Podélná čára souvislá ve vyhlášce.
• Cyklistu lze předjet před a v křižovatce (samozřejmě při dodržení dalších obecných i speciálních zásad)– § 17 (5) f) 2 –  Odkaz.
• Málokdo ví, že máme více druhů cyklopruhů, pak máme piktogramy, kombinované vyhrazené pruhy, vysvětlit rozdíly nechám toto video: Odkaz.
• Pruhy mohou být pro cyklisty speciálně značeny, nejen tím, že jsou pro cyklisty (spolu)vyhrazeny, ale např. odbočovací pruh doprava může být pro cyklisty i pruhem rovně, viz příklad na předchozím videu.
• Mnohé „jednosměrky“ jsou postupně zobousměrněny právě jen pro kola. Má to značné důsledky pro všechna vozidla po takové jednosměrce jedoucí, ale také na přednosti na křížení pozemních komunikací u nich.
• Je třeba explicitně dodržet rozestup – § 17 (6). Při předjíždění cyklisty je řidič motorového vozidla povinen dodržet bezpečný boční odstup. Bezpečným bočním odstupem při předjíždění cyklisty se rozumí vzdálenost mezi nejbližšími okraji motorového vozidla, přípojného vozidla nebo nákladu a jízdního kola, přívěsného vozíku nebo cyklisty nejméně 1,5 m. V místě s nejvyšší dovolenou rychlostí nepřevyšující 30 km/h je vzdálenost bezpečného bočního odstupu při předjíždění cyklisty podle věty druhé nejméně 1 m.

Boční rozestupy. Panuje mýtus, že do schválení bočního rozestupu od cyklistů – § 17 (6) – nebyl boční rozestup řešen. Ano, v zákoně 361/2000 Sb. nebyl nijak stanoven. Nicméně když se něco stalo, řešil se u soudů (Odkaz) a za minimální boční rozestup se považuje hodnota v závislosti na rychlosti míjení, a to 50 cm + rychlost míjení v km/h, která se „přičetla“ v cm. Tedy např. pro rychlost 50 km/h byl minimální boční rozestup jeden metr. Pro rychlost 90 km/h byl minimální boční rozestup 1,4 metru. Ale pozor: „Ovšem při předjíždění nestabilních vozidel jako je motocykl, je nutné tuto boční vzdálenost náležitě zvětšit.“ Na silnici, dokud se nic nestane, se moc boční rozestup neřeší, krokem se míjejí auta i s centimetrovým rozestupem.

V každém případě boční rozestupy je vhodné dodržovat při předjíždění kohokoliv, abyste předjížděnému nechali manévrovací prostor pro vyhýbání se menším překážkám (které jsou často viditelné na poslední chvíli a obvykle už není možné zastavit, jako např. ojedinělá díra či kanál ve vozovce, hřeby, střepy apod.). Nebo kdy jste ve slepém úhlu předjížděného. Nebo kdy se bohužel někteří řidiči oženou po hmyzu v kabině, nechají se rozptýlit rádiem, navigací, telefonem, byť s handsfree. Zvláště boční rozestupy jsou nutné při předjíždění potahových vozidel, chodce se psem, stád zvířat, autoškoly, cyklistů a jiných lehkých, vratkých, lekavých „vozidel“, jak nám ostatně nepřímo ukládá § 5 (1) d) dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, osobám těžce zdravotně postiženým a zvířatům, brát ohled na vozidlo přepravující děti, řidiče začátečníka nebo osobu těžce zdravotně postiženou označené podle prováděcího právního předpisu a na výcvikové vozidlo označené podle zvláštního právního předpisu. Nebo viz předchozí odkaz na soudní rozsudek v případě motocyklisty.

Boční rozestupy také snižují riziko střetu, když zrovna v té chvíli jednomu z vás něco z vozidla upadne, poškodí se, když vjedete do kolejí, náledí, bláta, bočního větru, nastane oslnění, přebíhá zvíře…

V této části jsme shrnuli celkem jasná pravidla pro cyklisty a jejich okolí. V příštím díle se podíváme na ta často porušovaná pravidla, sporné body nebo chyby z praxe. Můžete se těšit na problematiku, co je to chodník či přechod, příklady špatného dopravního značení a na to, kde má jet cyklista.

Den první: Z Českých Budějovic jsem vyrážel až po jedné hodině v domnění, že za tři hodiny dorazím do Horní Vltavice, kde byl základní tábor. Bohužel jsem trošku podcenil terén šumavského podhůří a zdržel jsem se o další dvě hodiny. Další dva účastníci už byli na místě, ale dorazili chvilku přede mnou, takže jsem se vlastně vyhnul obavám a čekání, zda vůbec ještě někdo přijede. Počasí bylo totiž neklidné a po trvalém týdenním dešti se mu nedalo ani trochu věřit. Ubytovali jsme se v chatce u řeky a večer jsme strávili hledáním nějaké hospody, až jsme se nakonec usadili v restauraci místního penzionu, kde spali další tři účastníci. Chvilku jsme diskutovali o genetice, chvilku o školství a venku mezitím vydatně pršelo. To vydrželo až do rána.

Den druhý: Sraz byl v devět ráno, ale polovina výpravy zvolila samostatnou trasu kvůli obavám z náročnosti. Byly na místě. Usedli jsme do sedel a stoupali a stoupali. Začátek byl kolem 800 m n. m. a přes Knížecí Pláně (první zastávka na polévku) jsme vystoupali až na Bučinu – 1 285 m n. m. a pak ještě kousek výš. Po přibližně 20 kilometrech jsme dosáhli prvního cíle – pramenu Vltavy. Dlouho jsme se nezdrželi, protože začalo opět lehce pršet. Během pár minut jsme sjeli do Kvildy, kde jsme si dali oběd. Podle jedné dívky to byla béžovo-dřevěno-nějaká restaurace. Kdybyste někdy jeli na Kvildu, tak abyste ji našli. Odsud jsme vybočili z trasy a navštívili Jezerní slať, ze které jsme už jen sjížděli kolem Vltavy zpět do Horní Vltavice v doprovodu lehkého deštíku. Chalupskou slať už jsme vynechali z důvodu lehké únavy. Měřič kilometrů ukázal téměř 57. Večer jsme poseděli v penzionu a zalehli v chatkách. Celou noc opět vydatně pršelo.

Den třetí: Hodinky ukazovaly 4:44, když na chatku bušili policisté a oznámili nám, že se blíží povodňová vlna. Jeden z nás si šel rychle přeparkovat auto. Asi po hodině už jsme měli řeku před chatkou, a tak jsme se připravili na evakuaci. Další výlet jsme zamítli, protože stále pršelo. To, že máme téměř všechny věci promočené, jsme už moc neřešili. Člověk si zvykne. Kola a všechny věci jsme vytáhli do stráně za chatkou a kolem poledne jsme se rozdělili a vyrazili směr Volary. Od místních lidí jsme měli pár zkreslených informací o neprůjezdnosti mostů v okolí, ale touha vrátit se domů nás přesvědčila, že se to třeba zlepší. Ve Volarech poslední občerstvení a na Budějovice už jsem se vracel sám. Déšť se během cesty změnil v mrholení a nakonec to vlastně bylo příjemné.

Den čtvrtý: Bohužel se nekonal, ale tak nějak jsme se shodli, že příští rok už vůbec nebude pršet a proto den čtvrtý jistě bude.

Všem tato místa doporučuji. Ta příroda je prostě nepopsatelná, takže by to měl každý vidět sám.

Obě fotografie pocházejí od autora článku.

Autor: Milan Bubal