Během přednášky pánů Růžičky, Mera a Třeštíka jsme se dozvěděli, že přenosová rychlost počítačových sítí se dnes dostává k 40 Gbps, přičemž pro přenos videohovoru v HDTV kvalitě (1920 x 1080 pixelů) je před kompresí třeba 1,5 Gbps, po kompresi cca 100x méně. Takto kvalitní přenosy se uplatňují např. pro přenos obrazu z operačního sálu v Brně do posluchárny v Praze či Tokiu, díky čemuž může několik set lékařů přímo sledovat ukázkovou operaci. Další zmíněnou aplikací je hudební produkce, kdy v jednom městě hraje orchestr a jinde na tuto hudbu tančí balet. V tomto případě je navíc nutné řešit i krátké zpoždění přenosu dat.

Za nejdůležitější pro běžného uživatele počítače však považuji dvě přednášky zaměřené na bezpečnost používání počítačů. První, autorů Andrey Kropáčové a Pavla Káchy, se zabývala hrozbami na internetu. Například děti se dnes brzy dostanou k internetu, ale bezpečnostní a legislativní souvislosti jim nikdo nevysvětlí. Internet však není bezpečné a anonymní prostředí bez pravidel a legislativy. Mnozí uživatelé tak páchají z nevědomosti trestnou činnost, např. nabízením filmů ke stažení.

Další část přednášky se zaměřila na rady uživatelům, protože právě uživatel bývá nejslabším článkem bezpečnosti. Každý uživatel svým jednáním spoluvytváří síť a její bezpečnost, a to především svým výběrem programového vybavení počítače, jeho antiviru a firewallu a jejich pravidelnými aktualizacemi, zálohováním a šifrováním dat (i u paměťových karet atd.). Důležitá je také správná volba bezpečných hesel. Byli jsme také varováni před ukládáním hesel v prohlížečích, zejména hesel od internetového bankovnictví.

Byla zmíněna e-mailová komunikace, která není zabezpečená. E-maily chodí v otevřené podobě přes desítky počítačů, cestou je může číst kdokoliv, což může být mnoho lidí. Navíc nelze dodatečně zjistit, zda byla zpráva odposlechnuta. Pro přenos citlivých informací je tedy vhodné použít šifrování.

Důsledky nebezpečného chování na internetu mohou být nejen trestné či občanskoprávní, ale také ve ztrátě soukromí, poškození dobrého jména, narušení sociálních vazeb, problémů v partnerském životě a v neposlední řadě pak ve ztrátě financí.

Druhou přednášku o počítačové bezpečnosti přednesl pan Kácha a týkala se soukromí a anonymity na internetu. Dnes se neútočí cíleně na jednotlivé uživatele, ale spíše se rozhodí široké sítě a čeká se, kdo se chytí – např. pomocí falešného e-mailu „banky“ vyzývajícího k zaslání čísla platební karty nebo přihlašovacích údajů k elektronickému bankovnictví pro kontrolu. Existují také sítě počítačů infikovaných trojskými koni, které čekají na příkaz, po němž vykonají naprogramovanou činnost, např. útok na další počítače vedoucí k zablokování jejich činnosti.

Dále nás pan Kácha varoval před umisťováním „vtipných“ videonahrávek a fotografií na Facebook (FB) a další sociální sítě. Co je dnes vtipné video pro kamarády, může za deset let být velice trapné, a dokonce narušit možnost získání zaměstnání, pokud ho zhlédne potenciální zaměstnavatel. Dalším rizikem spojeným s těmito sítěmi je, že na sebe prozradíme důvěrné informace, např. kdy odjíždíme na dovolenou, a náš byt tedy nebude hlídán. Již jsou zaznamenány případy, kdy došlo k vykradení bytů právě na základě takto zveřejněných informací.

Na internet mnohdy umisťujeme fotografie včetně jejich EXIF informací (metadata fotografie), které jsou vkládány do obrazových souborů digitálními fotoaparáty a které mohou obsahovat přesné zeměpisné souřadnice pořízeného snímku. To může být velikým bezpečnostním rizikem. Např. v Afghánistánu došlo k útokům na spojenecká postavení právě díky fotografiím na FB, které obsahovaly detailní obraz i GPS souřadnice a umožnily přesně naplánovat útok.

Často lze také s přesností na metry určit místo, kde se nachází člověk, který právě přistupuje k internetu, a to nejen pomocí GPS nebo mobilního telefonu, ale např. i podle toho, ke které WiFi síti je připojen.

Existují i cílené útoky, kdy např. vašim přátelům přijde e-mail, že zrovna pobýváte v Londýně a ukradli vám peníze, a proto prosíte o rychlé poslání nějaké peněžní částky. E-mail je doplněný údaji získanými z FB nebo jiných zdrojů, které mu dodávají důvěryhodnost. Peníze však ve skutečnosti přijdou podvodníkovi.

Je tedy třeba dávat si pozor na útoky směřující k vylákání důvěrných informací i na to, co o mně napíší a prozradí jiní. Je nutné si důkladně rozmyslet, jaké osobní údaje zveřejníme na internetu a kam uložíme soukromé fotografie a videa.

Autor: Boleslav Vraný

Byla jsem velmi ráda, že tentokrát byla přednáška připravena pro větší počet zájemců než na podzim minulého roku, a tak jsem se mohla zúčastnit i v doprovodu svého nejstaršího vnuka, který jako „ajťák“ v Botanickém ústavu AV ČR na této síti pracuje, ale zatím neměl možnost se podívat až do řídícího centra. Také se mi líbilo, že téma přednášky volně navazovalo na téma přednášky ze dne 9. 2., kterou pro nás připravil doc. Ing. Václav Jirovský, CSc., odborník na kybernetickou kriminalitu.

Celá akce se konala v budově rektorátu ČVUT v Praze-Dejvicích, přímo v síťovém centru CESNETu. Pracovnice centra Andrea Kropáčová a její spolupracovníci nás postupně seznámili s historií CESNETu od jeho založení až do současnosti.

Dozvěděli jsme se, že prvopočátky akademických sítí v České republice sahají do roku 1991, kdy byl ve výpočetním středisku pražského ČVUT instalován sálový počítač od firmy IBM a připojen do evropské akademické sítě EARN, evropské odnože sítě BITNET. Spojení mělo přenosovou rychlost 9,6 kb/s a bylo dostupné jen lokálně, jednalo se však o první možnost přístupu k celosvětové síťové infrastruktuře u nás. Počátkem roku 1992 byla přenosová trasa posílena na dvojnásobnou rychlost a zároveň rozdělena na dva nezávislé kanály. Jeden sloužil nadále pro síť EARN, druhý byl určen pro internet. Připojení ČR k internetu bylo oficiálně uvedeno do provozu v únoru 1992.

Zájem o přístup k síti byl v akademické komunitě značný. Zástupci vysokých škol a ústavů AV se scházeli od roku 1991 a diskutovali o technickém řešení sítě, která by jejich instituce propojila. Výsledkem byl projekt FESNET, zařazený v roce 1992 do programu Fond dynamického rozvoje vysokých škol, jehož garantem bylo ministerstvo školství.

Protože se blížilo rozdělení republiky na dva nezávislé státy, došlo k úpravě původního projektu, ze kterého byla odstraněna slovenská část sítě. Odpovídajícím způsobem se změnil i jeho název na CESNET. Po dohodě s vysokými školami ministerstvo projekt podpořilo a počátkem roku 1993 byla síť CESNET uvedena do provozu.

V roce 1996 založily vysoké školy a Akademie věd České republiky sdružení CESNET. Hlavním cílem tohoto sdružení je provozovat a rozvíjet páteřní akademickou počítačovou síť ČR. Současná generace této sítě se nazývá CESNET2 a nabízí na páteřních trasách přenosové rychlosti v řádu desítek gigabitů za sekundu a připojit se k ní mohou všechny instituce, které splňují podmínky přijatelného užití sítě.

Rozvoj sítě vyžaduje, aby CESNET věnoval značnou pozornost výzkumu a vývoji v oblasti pokročilých síťových technologií a aplikací, které je využívají. Důležitou součástí činnosti sdružení je proto řada výzkumných aktivit.

Uživateli sítě jsou především vysoké školy, Akademie věd České republiky, ale i některé střední školy, nemocnice a knihovny. CESNET svým uživatelům nabízí kromě standardního připojení k internetu a velkých přenosových kapacit pro výzkumné účely i některé méně obvyklé služby jako IP telefonie či videokonference. Ale o tom všem se více může každý dozvědět na webu www.cesnet.cz, kde se člověk prokliká jak k informacím, které byly předneseny na přednášce, tak i k mnoha dalším, o kterých se nemluvilo nebo které si z důvodu technické nevědomosti netroufám interpretovat.

Po seznámení se s historií CESNETu jsme se rozdělili na dvě skupinky a následovala prohlídka serverovny, při níž nám pracovníci centra odpovídali na dotazy týkající se provozního režimu a obsluhy serveru a ukázali nám zvláštnosti, které každý nemá možnost vidět.

Potom pokračovala přednáška už opět v zasedací místnosti pro všechny účastníky dohromady. Mluvilo se o zabezpečení sítě před únikem citlivých informací a nakonec se rozpoutala živá diskuze, která trvala do pozdních večerních hodin.

Velká většina účastníků přednášky byli „ajťáci“, kteří o problematice provozu sítě a ochraně informací věděli hodně a jejich dotazy byly cíleny na upřesnění probíraných témat. Bylo velmi zajímavé to všechno jen poslouchat.

I při prohlídce serveru měli odborníci jistě oči pro úplně něco jiného než já. Pro mne bylo třeba zajímavé vidět optické kabely, jejich stínění a spoje. Poprvé v životě jsem viděla, jak vypadá optický kabel ve skutečnosti a jak se spojuje. Zajímalo mě, kudy vedou sítě, jak jsou kabely chráněny před porušením zvenku, jak se hledají případné poruchy, ale také jak se odstraňují, aby uživatelé sítě ani nepoznali, že porucha nastala.

Měla jsem některé informace o síti načtené z internetových stránek, ale na stránkách jsou jen obecné informace pro odbornou a snad i laickou veřejnost, ale nejsou tam informace, které zajímají třeba děti. A já se, bohužel, na svět počítačů a internetových sítí i přes svůj pokročilý věk stále dívám tak trochu dětskýma očima, protože jsem byla dítětem v době, kdy se ještě počítalo jen na kuličkových počitadlech, kdy televizní vysílání jedenkrát týdně a na jednom programu bylo zázrakem techniky. Tak je pro mne dnes hotovým zázrakem, když se mohu spojit s kamarády a příbuznými v Americe nebo třeba jenom v Ostravě a vidět je v reálném čase a prostředí. Super zázrakem jsou pro mne i konference pořádané pro vědecká pracoviště, přenášení unikátních operací do poslucháren lékařských fakult a výměna informací mezi vědci na různých pracovištích právě pomocí CESNET2.

Se světem počítačů jsem se začala seznamovat až v době, kdy už jsem dorostla do babičkovských let a snažila se svým malým vnukům aspoň trochu přiblížit vymoženosti techniky. Dětského pohledu na rychlý rozvoj počítačové techniky jsem se nezbavila ani teď, kdy už můj nejstarší vnuk je profesionálem v oboru, vidí svět počítačů očima odborníka, dokáže mi mnoho jevů, postupů a informací vysvětlit a trpělivě mi odpovídá na dotazy, které kladu. Možná, že některé moje dotazy na přednášce mohly zúčastněným odborníkům připadat až úsměvné, ale já se držím zásady, že žádná otázka není hloupá, pokud posune poznání tazatele o kousek dál.

A tohle, myslím, že se stalo nejen mně, ale možná i mnoha jiným zúčastněným. A tak děkuji ještě jednou organizátorce akce Zuzce Šimkové za všechnu práci a úsilí, které na její uskutečnění vynaložila, a těším se na další plánovanou akci.

Autor: Jindřiška Hrubá