Po tři večery na týmy čekal železničářský test, test z pohádek o mašinkách a mezi dalšími individuálními testy a soutěžemi se objevil test nádražních znělek, básnická soutěž, test znalosti písní Jarka Nohavici, slovenštiny a plemen koček. A já jsem samozřejmě nepromeškala příležitost hledat další nadšence pro abstraktní deskovky a připravila jeden večerní test a jednu průběžnou soutěž z oblasti deskových her. Kromě toho byly večer dvě přednášky, ve čtvrtek na téma bezpečnost v železniční dopravě a v pátek o zdravém jídle, a také celodenní (tedy 24 hodin trvající) týmová soutěž, kde hlavním pomocníkem byl tištěný jízdní řád z roku 2010.

Nedělní boj o organizaci příštího jarního setkání byl historicky unikátní tím, že se přihlásily celkem tři týmy – MS Prostějov, MS Praha a já jako zástupce dosud neexistující MS Liberec. Moje idea, že skupina vznikne díky onomu náročnému úkolu, jakým uspořádání setkání je, nebyla přijata a vyhrál Prostějov. Nicméně myšlenka byla prezentována a hned se mi ozvalo pár spojenců. Teď už jenom najít odvahu do toho jít znovu už na podzim, ne až za rok. Spousta věcí je za poslední půlrok již přece připravená.

Po rozdání cen vítězným týmům i jednotlivcům (Merkur, co jsem vyhrála, se dětem na kroužku moc líbil) se s námi organizátoři loučí poslední vlakovou hláškou – „Vlak zde jízdu končí, vypadněte.“ Ano, byli jste skvělí a za svou péči si zasloužíte co nejdříve odpočinek. A než nastane podzimní setkání s plzeňským plchem, budeme vzpomínat při každém přejezdu kolejí a při každém zahoukání vlaku na úžasné dny v Teplicích nad Metují.

Autor: Hana Kotinová

V pátek po večeři byla hra vyhlášena, a aby se situace co nejvíce blížila skutečnosti, byla obratem odstartována. Týmy tak neměly moc času na kombinování a musely rychle jednat a vyrazit na trasu Beroun – Teplice nad Metují. Soutěž probíhala podle aktuálního času, ale týmy si mohly cestu naplánovat dopředu.

Nejpropracovanější trasu vymyslel tým Koloťuků. Jejich trasa byla následující (bonusové zastávky jsou podtrženy): Beroun – Praha, hl. n. – Milovice – Všetaty – Praha – Pardubice – Ostrava – Valašské Meziříčí – Vizovice – Přerov – Nezamyslice – Brno – Choceň – Týniště nad Orlicí – Hradec Králové – Starkoč – Teplice nad Metují.

Pořadí Tým Bonus Celkem bodů

1. Koloťuci 700 b. 5 328 b.

2. Závoráři 700 b. 4 988 b.

3. Mašinfíři 600 b. 4 966 b.

4. Štiplístci 700 b. 4 922 b.

5. Přednostové 700 b. 4 848 b.

6. Výpravčí 400 b. 4 846 b.

7. Brzdaři 600 b. 4 388 b.

8. Výhybkáři 400 b. 4 176 b.

9. Posunovači 700 b. 4 050 b.

10. Topiči 600 b. 3 954 b.

I když byl konec vyhlášen až na sobotu večer, některé týmy odevzdaly řešení už v pátek. Jiné týmy si daly čas na rozmyšlenou ještě do rána, neznamenalo to však, že měly lepší výsledky. Zvláštní hold bych chtěl vzdát týmu Výhybkářů, kteří jediní svoji trasu propočítali bez chyby.

Autor: Vít Švachouček