Od skřeků k latině

Nutnost komunikace vyvstala s vývojem lidské rasy před 302 000 lety. Probíhala zřejmě nejprve formou skřeků, později se ale začaly vyvíjet různé gramatické jevy – z jednotného čísla se vyvinulo množné (a u indoevropštiny dokonce i dvojné číslo), u jazyků obecně došlo k vývoji řady slovesných tvarů a u indoevropštiny i 8–9 tvarů pádových.

Toto rozrůzňování jednoduchých jazyků vedlo k tomu, že jednotlivé skupiny lidí byly nuceny volit při styku s jinou skupinou lidí „lingua franca“, tedy vzájemně srozumitelný jazyk, kterým budou komunikovat. Současně s rozvojem písma, písařů a nutnosti překladatelů se tento problém objevoval již od Sumeru (zápis prvního dochovaného literárního díla Epos o Gilgamešovi).

Na území Evropy roli „prvního jazyka“ plnila starořečtina, latina (ta se časem rozrůznila v jazyky románské, ale stále zůstává platným státním jazykem ve Vatikánu), následně se o něco více prosazovaly portugalština, španělština, francouzština, němčina a ze slovanských jazyků ruština.

Umělé jazyky

Součástí snahy o nalezení univerzálního komunikačního prostředku byly i pokusy o vytvoření jazyků umělých, jako jsou např. všeslovanské slovio, novoslověnština, interslavic nebo pro nás z historického hlediska významná staroslověnština. K opravdu skvostným umělým jazykům patří ido, interlingva a volapük, který nezapře germánského tvůrce. Snahy o mírové soužití a nestranný jazyk pro lidstvo završil svou prací polský žid Ludwig Lazar Zamenhof, tvůrce esperanta.

Do esperanta bylo mimo jiné přeloženo množství knih včetně bible, používal jej papež Jan Pavel II., pořádají se v něm konference, někteří zpěváci v něm zpívají a uvažuje se i o jeho užití jako převodního a programovacího jazyka. Esperanto má velice logickou strukturu, stavba slov i vět je snadno odvoditelná a slovní zásobu se lze snadno naučit.

V neposlední řadě nesmíme mezi umělými jazyky zapomenout zmínit i jazyky programovací, založené na bázi angličtiny.

A proč právě angličtina?

Angličtina se jako dorozumívací jazyk „lingua franca“ rozšířila přes hegemonii USA i vlivem Velké Británie v poangličtěné části Irska a Skotska, dále Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, bývalých anglických koloniích apod. Za její pevnou pozicí ale do velké míry stojí i moderní technologie.

Internet a ruku v ruce s ním i nadnárodní gigantické společnosti výrazně přispěly ke globalizaci, což s sebou přineslo nutnost pružné komunikace a řešení mezinárodního práva. Počátek století tak byl z hlediska komunikace ve znamení převratného vývoje. Podle statistiky Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) měl v roce 2000 svět jen 500 milionů uživatelů mobilních telefonů a 250 milionů uživatelů internetu, ale za posledních 10 let se počet uživatelů internetu a mobilů ve světě zvýšil asi 10×, tj. na cca 2 miliardy uživatelů internetu a cca 5 miliard uživatelů mobilních telefonů. V roce 2015 se na internetu pohybovalo celkem 2,11 miliardy lidí, to znamená přibližně jednu třetinu všech obyvatel na Zemi.

Ve srovnání s tím se množství uživatelů „pevného“ internetu v ČR blíží svému stropu – po odečtení batolat a velmi starých lidí, jej využívají prakticky všichni. Dále lze růst očekávat spíše v intenzifikaci užívání internetu a také nárůst míry používání internetu mobilního, kde je větší prostor pro růst.

Toto rozšíření technologií má na upevnění pozice angličtiny skutečně nezanedbatelný vliv – drtivé množství komunikace je vedeno v angličtině (téměř 98 %).

Existují alternativy?

Pozice angličtiny je díky tomu zdánlivě neochvějná. Díky ní komunikujeme s ostatním světem a učení se tomuto jazyku se stalo běžnou součástí „klasického vzdělání“. Probíhá v ní mezinárodní komunikace, je jednacím jazykem OSN, UNESCO a donedávna i Evropské unie. Po brexitu ale dost možná bude v této pozici nahrazena jazykem jiným – jednacím jazykem totiž může být jen jazyk členské země EU, a ten si v Evropské unii jako hlavní zaregistrovala pouze Velká Británie.

Je ale angličtina ideálním jazykem, který nejlépe naplňuje všechny světové komunikační potřeby?

Je sice relativně jednoduchá, nicméně má velice problematické hláskování (spelling), a to zejména proto, že v její historii velice dlouho nedošlo ke změně psané podoby dle podoby mluvené.

Který jazyk by mohl být vhodnější volbou?

Podle statistik se po angličtině nejčastěji učíme ruštinu, němčinu, popř. francouzštinu. Francouzština byla dlouho dobu užívána jako jazyk diplomatů a jakožto románský jazyk je srozumitelná lidem mluvícími románskými jazyky, obdobně jako je ruština srozumitelná Slovanům. Z hlediska hláskování je ruština oproti angličtině ve výhodě – částečně u ní totiž lze aplikovat pravidlo „piš, jak slyšíš“ – ovšem zápis azbukou tuto výhodu převáží. U všech zmíněných jazyků může být problematická i deklinace.

V úvahu jednu dobu připadala také čínština se svou abecedou psanou v latince, tzv. pin-yin. Od této možnosti se ovšem ustoupilo v okamžiku, kdy se ukázalo, že čínština je de facto směsice mezi sebou nesrozumitelných jazyků, které sjednocuje jen právě forma klasického zápisu. Jinak řečeno, poté, co se naučíme moderní čínštinu, která je používána např. v médiích, jí všichni Číňané budou rozumět, nicméně zpětná vazba nebude možná. Moderní čínštinu totiž aktivně ovládá jen málo Číňanů.

Nabízí se tedy otázka, zda by vzhledem k výše uvedenému nemohlo být vhodnější právě třeba již zmíněné esperanto. Na rozdíl od jakéhokoliv přirozeného jazyka vzniklo přímo se záměrem co nejsnáze zprostředkovat efektivní mezinárodní komunikaci a tím snáze nabízí snadnou zapamatovatelnost, možnost rychlého osvojení, velkou a rozšířeníschopnou slovní zásobu, gramatiku s pravidly bez výjimek a jednoduchý způsob zápisu – všechny parametry, které by lingua franca měla splňovat.

Ačkoliv nikdy nedosáhlo původně vytyčeného cíle univerzálně používaného jazyka, který by byl používaný na všech úrovních mezinárodní komunikace a vyučovaný na školách jako nejdůležitější hned po jazyce mateřském, esperanto ale ještě není mrtvé – mluví jím přes 2 000 000 lidí a z toho pro některé (děti smíšených párů) představuje dokonce i jazyk mateřský.

Může oslabení pozice angličtiny vlivem brexitu poskytnout prostor pro posílení esperanta a plné rozvinutí jeho potenciálu? Nechme se překvapit.

Literatura:

BIČOVSKÝ, Jan. Stručná mluvnice praindoevropštiny. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2012. Varia (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy), sv. 3. ISBN 97880-7308-418-9.

BIČOVSKÝ, Jan. Vademecum starými indoevropskými jazyky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7308-287-1.

www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/pp.html

ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-0154-0.

ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.

MALOVEC, Miroslav a [ANTAŬPAROLO DE GERALDO MATTOS]. Gramatiko de esperanto. [2a eldono plilarĝigita]. Dobřichovice (Praha): KAVA-PECH, 2000. ISBN 978-80-85853-47-6

VEČERKA, Radoslav. K pramenům slov: uvedení do etymologie. Praha: Lidové noviny, 2006. ISBN 8071068586.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indoevropsk%C3%A9_jazyky

Autor: Martin Dokoupil, Zuzana Kořínková

Nejprve je důležité předeslat, že odchod Británie z EU ještě nenastal. Ačkoli nová britská premiérka Theresa Mayová deklarovala, že výsledky referenda je třeba respektovat, a přesto, že novým ministrem zahraničí se stal Boris Johnson, vůdčí osobnost kampaně za brexit, stále existuje nezanedbatelná pravděpodobnost, že výsledkem nakonec brexit nebude. A i pokud brexit nastane, nebude to dřív než za tři roky, tedy po ukončení vyjednávání s EU. Mayová již prohlásila, že oficiální rozhovory zahájí až v příštím roce.

Mnohá média informovala o „krvácejících burzách“. Jaká je realita? Panika opravdu nastala, ale trvala vesměs jen pár hodin, v případě české burzy přesně 11 minut. Index londýnské burzy FTSE 100 poklesl po brexitu z 6 250 bodů na 5 756 (8 %). V půli července už byl na hodnotě 6 651 bodů, tedy výrazně výše než před brexitem. Popravdě se jedná o roční maximum, investoři se tedy zhroucení ekonomiky kvůli odchodu Velké Británie evidentně neobávají.

Jak si v půli července stojí ostatní burzy?

Hlavní evropský index Dow Jones EURO STOXX 50 klesl po brexitu z 3 040 bodů na 2 700, nyní je na 2 963 (ačkoli se projevují aktuální problémy Itálie, Portugalska a Španělska). Americký index S&P 500 klesl při brexitu z 2 100 na 2 000, dnes je na 2 152. Výše než před brexitem je i index mapující vývoj světových akcií Dow Global. Jedním z mála indexů, které se v půli července statečně drží o něco níže a poskytují tak zajímavou investiční příležitost, je index pražské burzy (PX).

Případné dopady na růst ekonomik EU/GB se nedají předpovídat – bude záležet na tom, co Britové s EU dojednají. Vzhledem k záporné obchodní bilanci by silné restrikce v obchodní spolupráci poškodily i Evropu. Je tak otázkou, zda dá Evropa přednost ekonomické stabilitě, nebo zvítězí touha po určité „mstě“ za „nesprávnou volbu“, aby si další euroskeptické státy rozmyslely konání obdobných referend. Věřím, že zhruba tři roky jsou dlouhá doba na to, aby emoce opadly a nové dohody tak výrazně nepoškodily ani jednu ze stran.

Současné dopady mohou být dokonce pozitivní – oslabením libry a eura dojde k větší konkurenceschopnosti v exportu, navíc došlo k dalšímu snížení výnosů státních dluhopisů (to se týká především Německa a právě Británie, která si nyní může půjčovat výrazně levněji než před hlasováním o brexitu). Kvůli dobré reakci britských trhů na brexit se Bank of England 14. 7. rozhodla ponechat sazby na 0,5 % (tedy výrazně výše než ECB či ČNB), a dokonce ani nerozšiřovat program kvantitativního uvolňování. Přesto se dá výhledově očekávat uvolnění měnových podmínek ze strany BoE.

Obávat se můžeme toho, že právě podobný spouštěč, jakým byl brexit, často odhalí zdánlivě nesouvisející ekonomické problémy. Nyní se nejvíc mluví o problémech italských bank, které mají velké objemy úvěrů v selhání. Dále se opět dostaly na výsluní strukturální problémy zemí jako Španělsko a Portugalsko. EU konstatovala, že obě země neučinily potřebné kroky, aby snížily svůj obrovský rozpočtový schodek, a EK tak má nyní stanovit výši pokuty pro obě země.

Jaký lze tedy očekávat nejbližší vývoj?

Evropské země mají opět levnější financování svých dluhů – dnes se již téměř třetina až polovina evropských dluhopisů prodává se záporným výnosem, který byl ještě v roce 2014 pouze předmětem vášnivých utopistických debat v anarchistických kroužcích. To je pro krátkodobé vyhlídky ekonomiky sice pozitivní, ale stále je třeba mít na paměti, že tento nezdravý vývoj rozhodně nemotivuje země jako Itálie, Portugalsko či Španělsko ke konsolidaci svých rozpočtů. Přesto lze očekávat, že Evropská komise navrhne, aby Španělsko a Portugalsko neplatily žádnou pokutu za svou rozpočtovou nekázeň. Obě ekonomiky jsou příliš velké na to, aby byly Evropskou komisí trestány. Itálii nakonec bude povoleno (ač je to rovněž proti pravidlům) doplnit chybějící kapitál svých nemocných bank ze státního rozpočtu, což se ukáže jako nejsnazší „řešení“. Ostatně i výnosy tak nezdravých ekonomik, jako je např. italská, se díky programům kvantitativního uvolňování pohybují kolem jednoho procenta, ačkoli např. právě italská ekonomika stabilně klesala od roku 2011 do letoška.

Euro bude zřejmě v porovnání s dolarem dál slábnout, zhruba stejně jako libra, která už částečně své ztráty vůči euru korigovala – hodnota libry by se tak už letos neměla výrazně měnit oproti euru ani koruně. Pro investory bude dál slábnout atraktivita státních dluhopisů a potažmo i konzervativních fondů důchodového spoření. Ty jsou teď v nezáviděníhodné pozici, jelikož některé programy mají nařízený nezáporný výnos, zároveň mají ovšem nařízeno nakupovat do svých portfolií nemalý podíl evropských dluhopisů a ty mají čím dál častěji výnosy záporné. Uvidíme, jak si s tím manažeři fondů poradí, každopádně velké výnosy od svých konzervativních důchodových programů letos nečekejte.

Záporné výnosy dříve či později donutí i konzervativní investory (a například právě i penzijní fondy) přesunout větší část prostředků do akcií. Ty by tak měly růst, přestože hospodářské výsledky Evropy ani Číny růstu neodpovídají. Přesto je (jako vždy) při akciových investicích na místě opatrnost – například evropským bankám (s výjimkou těch českých) bych se pro jistotu vyhýbal.

Pokud brexit neodhalí nějaké další kostlivce v evropské skříni, věřím, že nás v krátkodobém horizontu žádné ekonomické otřesy nečekají.

Na intranetu Mensy je založeno vlákno SIG Business Clubu o brexitu. Pokud vás téma zajímá, neváhejte přijít diskutovat.

foto: Buckinghamský palác s projekcí britské vlajky, foto: Michael Reeve, 24, December 2003, Wikimedia Commons