Vyrůstá-li dítě v bilingvním prostředí, kde jsou dodržována pravidla vhodná k této výchově a kde se minimálně jeden z dospělých dítěti intenzivně věnuje, může mít dítě ve věku již tří let značný náskok před svými vrstevníky, kteří od narození hovoří pouze jedním jazykem. Nicméně to nemusí být pravidlem: i mnoho monolingvních dětí, kterým se rodiče dostatečně věnují a rozvíjejí jejich zájmy, mohou být velmi nadané, mít rozsáhlou slovní zásobu i znalosti, kterými předčí bilingvní děti, jimž se rodiče dostatečně individuálně nevěnují a u kterých spoléhají na to, že „dítě se s tím samo vyrovná a oba jazyky se samo naučí“. Základním faktorem proto zůstává rodinné prostředí a výchova, které se dítěti od narození dostává – všestranné rozvíjení jeho schopností.

Za bilingvní jsou zpravidla považováni ti jedinci, kteří do věku pěti až šesti let zvládnou dva jazyky na komunikační úrovni, nicméně pobyt v zahraničí a učení se cizímu jazyku je přínosem v jakémkoliv věku. Český školský systém je zde v průběhu docházky na základní škole vhodně nastaven. Žáci, kteří absolvují docházku v zahraničí, mají možnost dojíždět na každoroční přezkoušení v české kmenové škole. Podmínkou je doložit potvrzení o tom, že absolvují školní docházku na zahraniční škole. Podle údajů ministerstva školství se studium na cizojazyčné škole týká až téměř deseti tisíc dětí ročně.

V souvislosti s tím tak v současné době dorůstá silná generace dětí, které absolvovaly základní školu nebo její část v zahraničí a rády by pokračovaly v zahraničním studiu i na úrovni gymnaziálního vzdělávání. Toto jim však český školský zákon neumožňuje – v každoročním přezkoušení na gymnaziální úrovni již nemohou pokračovat, a to ani v případě, že úspěšně složily přijímací zkoušky na gymnázium v České republice. Studium na české škole musejí ukončit a studentům, jejichž rodina se vypraví do zahraničí v době, kdy studují gymnázium, pak hrozí, že nebudou moci skládat maturitní zkoušku, čímž automaticky přicházejí o možnost podat si přihlášku na univerzitu v České republice (kde je česká maturitní zkouška podmínkou). Pro mnoho z nich není řešením spoléhat na „nostrifikaci“ zahraničního vysvědčení, protože ne všechny zahraniční střední školy jsou zakončeny maturitní zkouškou, ačkoliv jsou stejně obtížné, a čeští studenti navíc absolvují celou výuku v cizím jazyce (např. střední školy amerického typu nekončí maturitou, ale jsou založeny na sbírání kreditů v průběhu studia a skládání odlišných testů).

Ačkoliv tyto děti žijí od narození nebo několik let v zahraničí, jsou mnohdy svými rodiči vedeny ke znalosti českého jazyka, historie a dalších reálií, intenzivně se po celé roky připravují na zkoušky v české škole, do ČR často jezdí a mají zde své kořeny. Nemálo z nich se zamýšlí v dospělosti vrátit domů, pracovat zde a zúročit zde své nejen jazykové znalosti z cizího prostředí.

Ovšem tím, že nemají možnost skládat každoroční zkoušky na střední škole a dojít k maturitě, jsou značně diskvalifikovány. Nejen to: i česká společnost se tím připravuje o významnou část nadaných jedinců, kteří jsou mnohdy bilingvní a byli by pro naši společnost velkým přínosem – nejen jako učitelé a lektoři cizích jazyků, ale i na úřednických a jiných pozicích, kde jsou takové znalosti vyžadovány.

Nemají-li možnost složit českou maturitní zkoušku, zůstávají bez možnosti řádně se začlenit do pracovního procesu a ucházet se o pracovní pozice, které tento doklad o maturitní zkoušce požadují, a často pak odchází do ciziny natrvalo.

Sdružení rodičů, kteří se s těmito problémy momentálně potýkají, se obrátilo na ministerstvo školství s mnoha dotazy a případnými návrhy řešení. Zodpovědná pracovnice ministerstva sice odpověděla, že „kromě možnosti nostrifikace zahraničního vysvědčení mají vámi zmínění žáci rovněž možnost individuálního vzdělávacího plánu ve středních školách v souladu s § 18 školského zákona“, to však není nesporné, neboť § 18 školského zákona toto výslovně neuvádí a ředitelé středních škol se o údaje v něm obsažené nemohou opřít. „Individuální studijní plán“ podle tohoto paragrafu není určen primárně pro žáky studující v zahraničí, ale „žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním“, případně ho lze udělit „na základě potvrzení, že žák nebo student je sportovním reprezentantem České republiky ve sportovním odvětví, vydaného sportovní organizací zastupující toto sportovní odvětví v České republice“. Toto není jednoznačně případ žáků/studentů v zahraničí, nicméně existuje jistě mnoho způsobů, jak tento paragraf doupravit jednoduchým konstatováním a vztáhnout ho i na žáky/studenty navštěvující paralelně základní či střední školu v zahraničí, a to tak, aby měli možnost skládat maturitní zkoušku na střední škole v České republice.

Ideálním řešením by byla vyhláška konstatující, že každé státní či soukromé gymnázium či střední škola v ČR mohou přijímat libovolný počet studentů české národnosti, kteří doloží, že studují paralelní školu v zahraničí a úspěšně projdou přijímacím řízením. Tito studenti by mohli absolvovat každoroční přezkoušení a složit po soukromé přípravě českou maturitní zkoušku (bez nutnosti navštěvovat gymnázium v denním studiu). Byli by přijímáni nad rámec počtu studentů v denním studiu, na které škola získává finanční podporu, a jejich přijetí by tak pro školu nepředstavovalo žádné finanční závazky.

Pro rodiny žijící v zahraničí je současný systém skutečnou překážkou ve vzdělávání dětí – občanů ČR – a pro žáky/studenty absolvující školní docházku v cizině je jednoznačně diskriminující. Počet těchto studentů neustále narůstá, a to ze dvou důvodů: do závěrečných tříd základních škol v současnosti dorůstají silné ročníky a současně stále více českých občanů působí na pracovních pozicích v zahraničí.
Jak bylo uvedeno, česká společnost se tím ochuzuje o mnoho nadaných studentů, kteří by se mohli stát specialisty v mnoha oborech, ale nemají možnost podat si přihlášku na českou univerzitu. Věříme, že se i Mensa aktivně pokusí o vyřešení stávajícího stavu a zapojení těchto mnohdy velice nadaných jedinců do naší společnosti.

Šárka Velhartická, srovnávací lingvistka specializující se na bilingvismus a multilingvní výchovu