Program byl zaměřen na další rozvoj a plánované aktivity, ale také zábavu a setkávání. Odstartoval v pátek komentovanou prohlídkou Geoparku Barrandien, v němž je instalováno téměř 25 druhů hornin. Nikomu však nezkameněl úsměv na tváři.

Po večeři následoval tradiční kvíz, tentokrát doplněný o přednášku Petry Holubové ze světa nejznámějších zvířecích (a lidských) firemních log a jejich vývoje od dávné historie po současnost. Následovala praktická přednáška Honzy Koudelky s názvem 7 tipů pro lepší fotky z mensovních akcí. Získané znalosti průběžně využívali a diskutovali účastníci během celého sobotního programu a zdálo se, že přednáška jim tak otevřela úplně nový svět. Určitě přinese též mnoho nových mensovních fotografií. Večer zakončilo Čokoládobraní – oblíbená sladká tečka, kterou obohatila dokonce i čokoládově vypadající rajčata.

V sobotu jsme vyrazili motoráčkem na výlet. Přestože informační tabule na nádraží hlásala „směr Mensa“, vyrazili jsme na Nučice a doly Mořina. Tady si nás vyzvedly průvodkyně a provedly nás nejen překrásnou Velkou Amerikou, kterou někteří z nás zažili přímo na vlastní kůži, ale také tajemnou Hagenovou štolou. Nevím, jak druhé skupině, ale nám se Hagen neukázal, a vzhledem k tomu, že byli i tací, kteří se na místo vraceli po 50 letech, budou pověsti o nebezpečném zazvonění na konci štoly nejspíš úplně liché, případně zcela sudé.

Na odpolední návrat z výletu navázalo jednání Rady Mensy a pak již večerní program. Zde byly představeny novinky ze světa mensovního IT, dále z oblasti PR a komunikace, Logické olympiády, Dětské Mensy, zahraničních a českých aktivit, včetně připravované Akademie. Následoval tradiční obrázkový kvíz, tentokrát se sladkou příchutí. Večerní program zahájilo opakování znělkového kvízu. Vítězkyně po získání trofeje filmového Oskara děkovala své rodině, že ji nechávala trávit dětství u televize. Kde jsou ty staré dobré časy.

Nedělní program byl věnován pověstem a legendám Berouna. O poutavý popis ctností i neřestí dávných obyvatel Berouna se postarala průvodkyně městského centra. Prý provádí i státním archivem, tak třeba se povede na prohlídku navázat další exkurzí. Co se asi dozvíme?

Oběd proběhl ve slavné restauraci Zastávka v Nižboru. Pokud jste neměli smažený sýr s medem, o hodně jste přišli. Krátká procházka na Nižborský zámek se studiem slunečních hodin a vzpomínkou na slavného místního rodáka, který ve vsi postavil nejen hvězdárnu, ale také elektrárnu, proběhla již ve velmi úzkém druhu těch nejstatečnějších.

Víkend dobrovolníků 2025 v Berouně byl opět příležitostí k tomu, aby se dobrovolníci z Mensy setkali, sdíleli své zkušenosti a našli novou inspiraci pro další činnost. Proto ještě jednou velký dík všem, kteří znovu a znovu věnují svůj čas, energii, nervy, dobrou vůli a úsilí tomu, aby pro ostatní uspořádali výlety, exkurze, přednášky, setkání místní skupiny, akci SIGu nebo jarní či podzimní celostátní setkání.

Nečekejte tedy na příští víkend dobrovolníků a staňte se aktivním dobrovolníkem už nyní. Oblastí, ve kterých Mensa uvítá šikovné a ochotné lidi, je spousta. Nevíte, jak se zapojit? Napište na dobrovolnik@mensa.cz a určitě se nezapomeňte přihlásit do SIGu Dobrovolník, případně dalších tematických SIGů. Uděláte to zaškrtnutím odběru zpráv z e-mailové konference po přihlášení do Intranetu (levé menu > Příjem konferencí).

Měla jsem mírné obavy o jednoho účastníka, protože nás čekal náročný terén. Ačkoliv má nějaké dioptrie, vydal se na výlet bez brýlí. Cestou nám vyprávěl, že si obnovuje zrak podle jedné knížky. Píšou v ní, že kdo nosí brýle, tak je psí hovno. A to on už teď není. Byla s námi na trase i jiná psí hovna, ale díkybohu to vyslechla bez osobní vztahovačnosti a nic nesundavala.

Nejprve jsme směřovali na vrch Damil, ze kterého jsou krásné výhledy na obec Tetín, a posvačili jsme zde. Většina až sem slyšela zvonkohru z tetínského zámku, která hraje každou celou hodinu píseň o Tetíně. K vrchu se váží různé báje, například že je tady zakopáno zlaté tele nebo že zde je pohřbena Teta. Na Damilu se od středověku těžil vápenec a při sestupu jsme zašli k tunelu do Modrého lomu, vedla tudy malodráha z Králova Dvoru do Koněprus.

Bájemi je opředen i samotný Tetín, prý zde působila samotná Teta. Historicky je Tetín spojován se sv. Ludmilou, babičkou sv. Václava. Už koncem 9. století zde bylo veliké tetínské hradiště, Ludmila zde měla dřevěný dvorec a roku 921 zde byla zavražděna. Obhlédli jsme náměstíčko, zámek, tři zdejší kostely a nad skalami nad Berounkou a podél zbytků tetínského hradu jsme vyšli na pěknou vyhlídku, odkud je vidět Berounka a skály i kopce Českého krasu. Pak jsme sešli do úzkého údolíčka pod skály a podívali se na vodopád. Původně jsem chtěla pod vodopádem pokračovat k Berounce, ale aktuálně byla cesta uzavřena. Takže po řetězech pod vodopád se deset metrů slanili jen dobrovolníci. A ten, co už není psí hovno, se slanil i zpět vyšplhal ve zdraví. Vrátili jsme se opět do obce. 

Protože hrozil déšť a hrozil na každém mobilu jinak, zašli jsme do místní restaurace. Měli docela pestrý výběr jídel za dobrou cenu, a tak jsme zde zažehnávali déšť docela dlouho. Po jídle došlo i na karetní triky nebo na zajímavý rébus z manželského života vytvořený minulou noc tím, co už není psí hovno. 

Pokračovali jsme k pramenu na Kodě, zde je na kopci u poutní kapličky největší vývěr Českého krasu, voda má 11 °C a teče do rybníčku, který tedy nezamrzá. Pod rybníčkem, který sloužil jako náhon, je bývalý mlýn. Údolím děsu jsme se dostali do Srbska a společnou cestu po 11 km ukončili. Většina účastníků již pospíchala domů. Já a tři kamarádi jsme nepospíchali, zašli jsme ještě u berounského nádraží do rodinného pivovaru Berounský medvěd a pod chmelovými šišticemi jsme završili pěkný den.

P.S. Kdyby nějaké psí hovno zajímal název knihy s nápravnou metodikou, nechť se na mne obrátí.