nebo také May day, Rudemas, Giamonios, Bhealltainn, Belonesovy ohně

Lads light the logs, though low and tame,
Lasses offer each lad their hand.
They together jump the flickering flame,
Grow fertile like the greening land.

Lads to go clockwise ‚round,
Lasses always widdershins bound,
As the fires of Beltaine burn.

Pokud se chceme zabývat tímto keltským svátkem, je nutné si napřed uvědomit, že sem moc historických pramenů nevede a spousta informací je na bázi dohadů.

V předvečer 1. května se slaví jeden z nejdůležitějších keltských svátků. Název vznikl od slova „bel“ (jasný, zářící) a „tine“ (oheň).

Kdo ale byl Belenus (Belenos)? V době římské byl přirovnáván k Apollónovi. Byl to především sluneční bůh uctívaný hlavně v jižní Galii  a severní Itálii, ale jeho kult se rozšířil až na Británii a Irsko (pod jménem Beli). Po vzoru Apollónově byl spojován s léčitelskými schopnostmi termálních vod a věštectvím. Je ztotožňován s božstvem, vyobrazeným  na kotli z Gundestrupu.

Skončila zima a léto začíná nabírat sílu. Jsou zhašeny zimní ohně a druidy zapalovány ohně nové. Někdy byl dobytek hnán mezi ohni, aby se očistil a zaručilo se, že bude po zbytek roku zdravý. Plameny očišťovaly i lidi, zaháněly temné síly. Plápolaly na kopcích i ve svatyních. Kromě očišťování měly také zaručit plodnost – jak půdy a dobytka, tak i lidskou.

Noc před beltinem byla vyhrazena návštěvám ze zásvětí, jako na svátek Samain.

Kolem svátku se samozřejmě točí i velká spousta legend. Například nad každým ohništěm v Anglii je slyšet řev, jak spolu bojují dva draci o vládu nad zemí. Jejich řev je tak strašný, že „mužové ztráceli barvu a sílu, ženy potratily, děti ztrácely smysly a zvířata, stromy, země a voda se stávaly neplodnými.“  Draci byli nakonec zamčeni Lluddem ve skřínce a zakopáni pod zemí, aby chránili Anglii před pohromou zvenčí.

V Irsku je zase svátek pojen se smrtí krále, buď ve vodě nebo v ohni.

Z tradic se do dnešních dnů zachovalo pálení ohňů, zahánějících zlé bytosti, jako i čarodějnice.

Bohyně Rhiannon tuto noc pojí světlo a temnotu, bolest a štěstí, smrt a život.

Tvrdilo se, že každý muž se na beltine stává Bohem a každá žena Bohyní a proto dítě počaté v tento svátek je božím dítětem a bude mít v životě štěstí. Lidé tancovali kolem ohně, zpívali, odbíhali v párech do tmy, jásali, těšili se ze životů.

Tradičním uměním v tento den je tkaní, protože se spojí dvě věci za účelem vytvořit věc třetí. Tradiční jídla jsou z mléka a ovesné mouky.

Při magických obřadech byl používán nůž (symbol muže) a kalich nebo kotel (symbol ženy).

I u nás se veselý beltine slaví, a to jak v úzkých kruzích přátel, tak například ve formě festivalu Betline, který pořádá Bratrstvo Keltů. (www.beltine.cz)

Použitá literatura:

1. Encyklopedie keltské mytologie (Jitka Havlíčková, Libri, Praha 2002)
2. Keltské mýty a magie (Edain McCoyová, Volvox Globator, Praha 1999)
3. Keltská přírodní magie (Scott Cunningham, Fontána, Olomouc 2002)

Autor: Veronika Anor Partiková