Všichni zájemci o komentované procházky Prahou jsou srdečně zváni k odběru konference SIG 111, aby jim neušla žádná z akcí. Na tento rok plánujeme třeba prohlídku Strakovy akademie nebo Kongresového centra. Své podněty na procházky posílejte prosím na můj e-mail jana.unruhova@mensa.cz.

Co je brutalismus? Encyklopedie praví, že se jedná o architektonický styl bohatý na opakování, pravidelnost a výrazné kovové, skleněné, keramické, ale především betonové plochy. Použitý beton má pak strukturu získanou odléváním do záměrně drsného a hrubého dřevěného bednění. Odsud i jeho název, vycházející francouzského béton brut neboli „drsný“ beton.

Během procházky jsme navštívili některé z nejvýznamnějších brutalistních budov v Praze. Vyráželi jsme od obchodního domu Kotva manželů Machoninových, který byl postaven s povrchem z předem zrezivělých ocelových plechů s inovativní myšlenkou, že co je rezavé, již dále nekoroduje. Kotva byla první, ale prý se tento zajímavý přístup osvědčil a byl používán i na dalších brutalistních stavbách. Bratrstvo Rezavých klíčů by mělo radost. Co na to Jan Tleskač, se nepodařilo zjistit.

Dále jsme přešli kolem citlivě rekonstruované budovy Omnipolu a dopřáli jsme si drobnou odbočku obdivováním Jeruzalémské synagogy. Tímto děkujeme jedné z účastnic za krátké, ale nesmírně zajímavé zasvěcení do tajů hebrejštiny. Po jazykozpytné diskusi, která nás příjemně občerstvila, jsme pokračovali k Hlavnímu nádraží a odtud k budově bývalého Federálního shromáždění, nyní Národního muzea. Plánovanou trasu a návštěvu obchodního domu Družba nám trochu zkomplikovala demonstrace probíhající na Václavském náměstí, proto jsme si tuto budovu ponechali za domácí úkol.

Kolem tyrkysové budovy Teplotechny a příhodně depresivně černého Centrálního dispečinku Dopravního podniku hl. m. Prahy, jsme došli k Urologické klinice. Zde jsme mohli dosyta obdivovat povrchové brutalistní úpravy betonu. Podařilo se nám i vniknout do budovy a pod průhlednou záminkou návštěvy ambulance zhlédnout skleněnou plastiku Rodina ve foyer kliniky. Spojení betonu a rodiny nás podnítilo k ohnivé diskusi o rekonstrukcích vlastních příbytků. To máte hřebíky, vruty, šrouby, vápno, cement, cihly, tvárnice… a především beton, protože toho není nikdy dost.

Procházku jsme ukončili u Pragnerových kostek, jejichž autorem je překvapivě Karel Pragner a které byly postaveny v bývalé zahradě Emauzského opatství. Ostatně, kdo by nechtěl mít na zahradě něco pořádně brutalistního? Trpaslíka má každý druhý, pořiďte si do meditační zahrady kostku.

Symbolickou třešničkou na dortu procházky byla v jedné z kostek návštěva CAMP (Centra architektury a městského plánování Prahy), jehož posláním je další rozvoj architektury hlavního města. Díky modelu plánované rekonstrukce Žižkova jsme mohli bonusově obdivovat i další budovu brutalistní éry, a to tzv. Mordor, neboli Ústřední telekomunikační budovu v Olšanské ulici.

Tímto děkujeme počasí, že nesněžilo, ani nepršelo. Účastníkům, že přišli a vydrželi lednově ledové povětří. A také brutalismu, protože je jiný a výrazný. Byla by škoda jeho budovy ve stínu historické krásy Prahy přehlížet. My jsme si je s místní skupinou Praha užili a beton už nikdy nebudeme vnímat jako dřív. Naše srdce rozbuší každé šalování podezdívky plotu a budeme vzpomínat na společně strávenou inspirativně brutalistní procházkovou neděli.