<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Anna Šochová &#8211; Magazín Mensa</title>
	<atom:link href="https://magazin.mensa.cz/tag/anna-sochova/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<description>Online časopis vydávaný Mensou Česko</description>
	<lastBuildDate>Sat, 19 Jul 2008 20:31:45 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=7.0.8</generator>

<image>
	<url>https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2015/08/cropped-1200px-Mensa_logo.svg-1.png</url>
	<title>Anna Šochová &#8211; Magazín Mensa</title>
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Anna Šochová: O Bílé věži</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/anna-sochova-o-bile-vezi/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/anna-sochova-o-bile-vezi/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 19 Jul 2008 20:31:45 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Tvorba mensanů]]></category>
		<category><![CDATA[Anna Šochová]]></category>
		<category><![CDATA[literatura]]></category>
		<category><![CDATA[poezie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=1696</guid>

					<description><![CDATA[Přes vrcholy hor oblak pluje ve vzdálené, smutné kraje. Stín jeho do lesů padne, v hvozdech není cesty žádné. Přesto v dáli třpytná špice divy věští &#8211; snad i více. Dále, než ten oblak bílý pověsti se rozšířily. O pokladech, krásné panně, kterou spasí mužné rámě. Proč ne? Po zemi je reků&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"></p><center>Přes vrcholy hor oblak pluje<br>
ve vzdálené, smutné kraje.<br>
Stín jeho do lesů padne,<br>
v  hvozdech není cesty žádné.<br>
Přesto v dáli třpytná špice<br>
divy věští &#8211; snad i více.<br>
Dále, než ten oblak bílý<br>
pověsti se rozšířily.<br>
O pokladech, krásné panně,<br>
kterou spasí mužné rámě.<br>
Proč ne? Po zemi je reků dosti,<br>
v šencích kdekdo zbraní chrastí, <br>
silou svou se u vína<br>
každý druhý zaklíná.<br>
<br>
Bez planého vychloubání <br>
jedou k věži čtyři páni.<br>
Z války domů spolu táhnou,<br>
slyšeli však pověst dávnou.<br>
Čeho bát se? V lítém boji<br>
rytíř a smrt jsou rázem svoji.<br>
Místo číší třesknou meče,<br>
v tanci smrtka hosty seče.<br>
Z proudů krve závoj tká si,<br>
z hoře, bolu češe vlasy.<br>
<br>
Kývli hlavou čtyři druzi, <br>
když slyšeli, co jim hrozí:<br>
V pustině prý šeré stíny,<br>
zlá pak kouzla v bílé síni.<br>
Až ve věži, v samé špici,<br>
najdou dívku s bledou lící.<br>
Jedou páni bok po boku,<br>
koním není do skoku.<br>
Nářek táhlý z lesů stínů<br>
v srdce vkládá divnou vinu.<br>
<br>
Vytrvali, byli čtyři, <br>
neochvějně k cíli míří.<br>
Zem se chvěje, skála trhá,<br>
první rytíř strhnul druha.<br>
Na třetího kámen padá,<br>
čtvrtý štítem kryl mu záda.<br>
Blesky nebe křižovaly,<br>
čtyři páni dále jeli.<br>
<br>
Stromy zřídly, slunce svitlo,<br>
před nimi cos bíle kmitlo.<br>
Koně tryskem běží k cíli,<br>
u strmé skály zarazili.<br>
Sáhů dvacet vzhůru čněla,<br>
z ní věž bílá vyrůstala.<br>
sekne meč a bodne dýka,<br>
Skála dál jak sklo je hladká.<br>
Rytíř s břevnem v modrém poli<br>
místo síly loutnu volí.<br>
&#8222;Píseň má až k nebi zní,<br>
dolétne, kde kráska sní.<br>
Písní zeptám se, zda ví-li,<br>
co udělat v příští chvíli.&#8220;<br>
Přátele své rozesmál,<br>
že chce zkoušet madrigal.<br>
Znají dobře jeho písně,<br>
zbavují je smutků, tísně.<br>
Nikdo z nich však nevěří,<br>
že brnkání věž pokoří. <br>
<br>
&#8222;Dobrá, budiž, milý druhu,<br>
dodej myslím našim vzpruhu.<br>
Nečekej víc. Myslíš asi,<br>
že nám spustí dlouhé vlasy?&#8220;<br>
Rytíř loutnu tiše ladí,<br>
její tělo něžně hladí.<br>
&#8222;Pomoz, milá přítelkyně,<br>
vystoupat do bílé síně, <br>
vysvobodit dívku zdejší,<br>
písní ze všech nejkrásnější.&#8220;<br>
Zazpíval o pnoucí růži,<br>
v níž se krása s vůní druží.<br>
Ač je křehká, něžná hebce,<br>
vzhůru strží šplhá lehce,<br>
přes výmoly, přes propasti<br>
ke slunci si cestu klestí.<br>
<br>
Rytíři ztichle kolem sedí,<br>
k pěvci omámeně hledí.<br>
Hle, ze skály nečekaně<br>
vynoří se schodů stupně.<br>
Spirálou k věži stoupají,<br>
páni se mlčky křižují.<br>
Nejstarší náhle vyskočil,<br>
první vzhůru pospíšil.<br>
Za ním druhý, třetí běží,<br>
k věži, kde ta dívka leží.<br>
Jenom pěvec dole stojí,<br>
nedokončil píseň svoji.<br>
<br>
Náhle loutna rozechvělá <br>
v rukou se mu rozlomila.<br>
Vyděšeně rytíř zbledl,<br>
k věži bílé oči zvedl. <br>
Někde tam jsou jeho druzi.<br>
Smrt jim nebo kouzlo hrozí!<br>
Loutny divné zlomení<br>
velmi zlé je znamení.<br>
Rytíř více nemeškal,<br>
za přáteli pospíchal.<br>
<br>
Za vraty jej ticho vítá,<br>
chvíli hledal dvířka skrytá.<br>
Nad ním kroky, šramocení,<br>
nejmíň jeden mrtvý není?<br>
Vtrhnul tam a nejdřív hledí,<br>
proč jsou všichni v tváři rudí.<br>
Překvapeně v síni stojí:<br>
&#8222;Co se stalo, druzi moji?&#8220;<br>
Do kouta mu ukázali,<br>
sami pryč se odvrátili.<br>
&#8222;Marná tedy snaha naše, <br>
odešla do mrtvých říše.&#8220;<br>
S úctou přikryl dívčí tělo,<br>
jež na lůžku dávno tlelo.<br>
Jenom dlouhé zlaté vlasy<br>
zbyly z jeho slavné krásy.<br>
Přežehnal se, pomodlil,<br>
svíci do hlav postavil.<br>
<br>
Druzi pěvce obklopili,<br>
zpět ke koním ho vedli:<br>
&#8222;Návratu již přišel čas,<br>
rodná země čeká nás!&#8220;<br>
Nasedli a mlčky jeli, <br>
až před nocí zastavili.<br>
Nejstarší první hlídku měl,<br>
postavu čísi uviděl.<br>
&#8222;Stůj! Kdo o půlnočním čase<br>
na pustině zjevuješ se?&#8220;<br>
Sevřel meč svůj, vyskočil,<br>
když se víc zjev  přiblížil.<br>
Poklekl, když smutnou tvář<br>
postříbřila Luny zář.<br>
<br>
&#8222;Paní krásná, libý sne,<br>
Luna studem uhasne.<br>
Žárlit bude na tvou líc.<br>
Nechci již sám žíti víc!&#8220;<br>
Ruku svou mu podala,<br>
do náruče klesala.<br>
&#8222;Vše, co mám, tvoje bude&#8230;&#8220;<br>
Líbá rytíř rety rudé<br>
i sametová ramena.<br>
Mysl jeho zmámená<br>
vítá i dlaň studenou<br>
pod zpocenou halenou.<br>
&#8222;Nemáš nic, jen mé jsi vzal<br>
a můj budeš celý dál!&#8220;<br>
Dobušilo  silné srdce<br>
sežehnuté mrazem prudce.<br>
<br>
Druhý rytíř mne si oči,<br>
kolem něj se dívka točí.<br>
Hlídku přítel nedrží?<br>
Na tom pranic záleží!<br>
Vztáhl paže, tiše volá,<br>
by se k němu položila.<br>
Sklonila se, očí svit<br>
stačil rozum zatemnit.<br>
&#8222;Krásný dare této noci,<br>
máš mne cele ve své moci.<br>
Pověz, co mám udělat, <br>
bych tě mohl milovat?&#8220;<br>
&#8222;Uděláno bylo dost.<br>
Nezbyde tu ani kost,<br>
zvěří lesní ohlodaná, <br>
než-li slunce vstane zrána.&#8220;<br>
Než-li slova pochopil,<br>
led mu srdce rozkrojil.<br>
<br>
Třetí rytíř  hlavu zvedá,<br>
oheň hasne, rosa padá.<br>
Klít už hrubě nahlas chtěl,<br>
když dívku tančit uviděl.<br>
Vlasy zlaté kolem vlály<br>
oči modré dech mu braly.<br>
&#8222;Blíže přistup, krásná paní,<br>
snad jsi ještě snové zdání.<br>
Čeho žádáš, co dát mohu?<br>
Nejvíce z nás čtyř druhů<br>
zlata mám a drahokamů,<br>
bohatá buď paní domu!&#8220;<br>
<br>
&#8222;Prsteny dáš mi mé, čelenku?<br>
slibuješ kradené, holenku! <br>
Já tou mrtvou z věže byla,<br>
lupiče drzé dohonila.<br>
Moje chladné objetí<br>
všechno živé usmrtí.&#8220;<br>
Blíží se již, rytíř stojí,<br>
s hrůzou čeká na smrt svoji.<br>
Klesl k zemi nečekaně<br>
před dotekem její dlaně.<br>
To již čtvrtý rytíř skočil,<br>
druha svého ještě chytil.<br>
<br>
&#8222;Paní, budiž milostiva,<br>
poslední vzdech jemu zbývá.<br>
Odpusť, prosím, slabosti,<br>
kdy zapomněl hrdosti,<br>
lesk šperků ho oslepil,<br>
jen u tebe pochybil.&#8220;<br>
&#8222;Pozdě prosíš, pěvče milý,<br>
ti tři mi již zaplatili.<br>
Tvá úcta mne však dojala,<br>
v říši mrtvých zahřála.&#8220;<br>
 <br>
&#8222;Dovol tedy paní moje,<br>
ať má každý místo svoje.<br>
Do hrobu je uložím, <br>
u křížů se pomodlím.&#8220;<br>
Kývla jen a sám tu byl,<br>
těla druhů zahalil.<br>
Ke hrobu je přenášel, <br>
zlato přitom poztrácel.<br>
Celý den je oplakával, <br>
v noci dívku marně čekal.<br>
Nechal druhy s jejich kříži,<br>
sebral šperky a jel k věži.<br>
<br>
Před ním opět hladká skála,<br>
z rytíře však zloba sálá:<br>
&#8222;Upřímnost nás vedla k tobě,<br>
přátelé mí leží v hrobě.<br>
Třebas hloupě selhali,<br>
zachránit tě hodlali!<br>
Zlato přinesl jsem zpátky,<br>
neopakuj svoje hrátky!&#8220;<br>
Schod po schodu zve ho dál,<br>
hněv z něj cestou opadal.<br>
Pokryl šperky seschlé tělo<br>
jež se včera svěží zdálo.<br>
<br>
Lítost rytíř pocítil,<br>
mrtvou něžně pohladil.<br>
&#8222;Pohádka nás obelstila,<br>
věž tvá pouhou hrobkou byla.<br>
Přesto rád bych jméno znal, <br>
do skály je vytesal.&#8220;<br>
&#8222;Pouhé jméno, více nic?&#8220;<br>
Pod závojem bělá líc.<br>
&#8222;Řečeno je v prokletí,<br>
že smím opět ožíti,<br>
po letech se probudím,<br>
políbená pánem svým.&#8220;<br>
Rytíř strnul, tiše vstal,<br>
ani slůvko nedodal.<br>
Schody sbíhá v okamžení,<br>
než se osud krutě změní.<br>
<br>
Tryskem koně lesem hnal, <br>
aniž cestu dobře znal.<br>
Kol něj velcí netopýři<br>
v upištěném tanci víří.<br>
Práskl les a duní zem,<br>
duchů strašných povstal sněm.<br>
Tisíce hrůz temné noci<br>
svolal ďábel ku pomoci.<br>
Kůň se plaší, vzpíná, řičí,<br>
jenom rytíř bledý mlčí,<br>
dokud pekel kníže sám<br>
nepřidal se k těmto hrám.<br>
<br>
V kotouči plamenů stojí,<br>
po boku má dceru svoji.<br>
&#8222;Pozemský červe, řekni hned,<br>
proč jsi tvrdý jako led?!<br>
Vždyť pannu takovéto krásy,<br>
původem ze vzácné rasy<br>
polibkem jsi získat směl.<br>
Celý svět by záviděl!&#8220;<br>
Dívka slzí, spíná ručky,<br>
rytíř křižuje se mlčky.<br>
&#8222;Zlato ti dám, <br>
světa vládu,<br>
lásku všech žen a žádnou zradu.<br>
Vyjev pravdu, mladíku:<br>
Proč ses vyhnul polibku?&#8220;<br>
<br>
Zle se rytíř kabonil,<br>
všechnu bázeň odhodil.<br>
&#8222;Uráží mne pekel pán, <br>
jako bych byl rab či kmán?<br>
Srdce mé jsi třikrát zabil,<br>
teď rád bys ho zlatem zalil.<br>
Lásku žen mi slibuješ?<br>
Zradou čpí už tahle lež!<br>
Tamo v hrobě druhů mých<br>
spí mé lásky, zpěv i smích.<br>
Zmiz mi z očí, satanáši,<br>
najdi sobě kořist snazší!<br>
Věrnost a čest v srdci muže<br>
ni tvé peklo nepřemůže!&#8220;<br>
Vše utichlo. Luny svit<br>
padá svět náš postříbřit.<br>
Rytíř koně uklidnil,<br>
k domovu jej otočil.<br>
<br>
Přes vrcholy hor oblak pluje,<br>
ve vzdálené, smutné kraje.<br>
Kdesi v dáli třpytná špice<br>
naději skrývá &#8211; snad i více.<br>
Pekel horkých, smrti chladné<br>
dcera krásná dodnes vadne.<br>
<br>
Kdyby Satan život znal,<br>
jinošské tělo by jí dal<br>
alespoň pro ten jeden den,<br>
kdy mohla býti s milencem.</center><p class="wp-block-paragraph"></p>
<p class="author wp-block-paragraph"><em>Autor: Anna Šochová</em></p>]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/anna-sochova-o-bile-vezi/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
