V následujícím článku vycházejícím z Markovy prezentace na Mensa Akademii v jedenácti bodech shrneme jeho doporučení, jak k efektivnímu a dlouhodobě udržitelnému učení jazyků přistoupit.

1. Najděte si styl učení, který vám sedí

První důležitý krok je uvědomit si, že neexistuje jediná univerzální metoda. Někomu vyhovují filmy, jinému učebnice, dalšímu podcasty. Marek zdůrazňuje, že nejlépe funguje to, co vám dlouhodobě dělá radost. Jazyk je totiž běh na dlouhou trať — pokud vás daný způsob učení nebaví, neudržíte ho.

Proto si položte jednoduchou otázku: „Kterou formou kontaktu s jazykem jsem ochotný strávit desítky až stovky hodin?“

2. Ponořte se do jazyka (i bez zahraničního pobytu)

Mnoho lidí si myslí, že jedinou cestou k plynulosti je život v cizině. To je mýtus. Klíčem je vystavit se cílovému jazyku každý den — ideálně v situacích, které vás baví:

• Sledujte seriály a videa bez titulků nebo s titulky v cílovém jazyce.
• Čtěte knihy, komiksy či krátké články.
• Poslouchejte hudbu a podcasty.
• Změňte si systémový jazyk v mobilu nebo na sociálních sítích.

Tohle je forma tzv. jazykového ponoření (immersion). Výzkumy ukazují, že funguje nejlépe, pokud jsou materiály o trochu náročnější než vaše aktuální úroveň, nikoli zcela mimo ni. Tak musí mozek neustále pracovat, ale bez demotivace a přetížení.

3. Nepřekládejte si v hlavě

Jedním z největších brzdicích návyků je automatické převádění všeho do češtiny – „Kočka — cat“, „jdu — I go“… Tento zvyk totiž blokuje schopnost myslet v jazyce, která je pro plynulost zásadní. Místo překládání je tedy lepší učit se významy přímo v cílovém jazyce, pomocí obrázků, kontextu nebo příkladových vět. Tak se mozek učí jazyk „zevnitř“, ne skrze češtinu.

4. Neřiďte se slovníčkem – důležitý je kontext

Při čtení knih nebo článků není cílem rozumět všemu. Neustálé zastavování a hledání každého slova ve slovníku je vyčerpávající a nakonec kontraproduktivní. Mnohem efektivnější je snažit se pochopit význam z kontextu, hledat si jen ta slova, která se opakují nebo jsou klíčová, a číst plynule i za cenu drobné nejistoty.

Využijte i tzv. „syndrom modrého Forda“ – jakmile si něco jednou aktivně dohledáte, najednou na to začnete narážet všude kolem sebe a dané slovo či jev si snáz zažijete.

5. Mluvit, mluvit, mluvit – i s chybami

Jednou z nejpodstatnějších částí jazykového růstu jsou chyby. Jsou nástrojem zpětné vazby a bez nich se nikdo nic nenaučí. Rodilí mluvčí navíc drobné chyby tolerují a často si jich ani nevšimnou. Jazyk zkrátka není chirurgická operace a dokonalost v něm není potřeba.

• Mluvte sami se sebou (popisujte, co děláte).
• Najděte si jazykového partnera nebo online lektora.
• Používejte jazyk hned od začátku.

6. Výslovnost je často důležitější než „dokonalá gramatika“

Mnohé gramatické chyby komunikaci nezničí (lidé vám pořád budou rozumět), ale špatná výslovnost dokáže způsobit, že vám rodilý mluvčí neporozumí vůbec. Jinými slovy: perfektní gramatika je fajn, ale pokud se kvůli výslovnosti nedomluvíte, bude vám k ničemu.

• Napodobujte („papouškujte“) – opakujte krátké věty po hercích, moderátorech, podcasterech…
• Nahrajte se a porovnávejte s originálem (ne kvůli dokonalosti, ale kvůli srozumitelnosti).
• Zjistěte si, na co si dát v daném jazyce pozor (typické zvuky, přízvuk, rytmus, spojování slov…).

7. Zaměřte se na své slabé stránky

Učení jazyka je obrazně řečeno jako vědro složené z různých prkének: gramatika, slovní zásoba, poslech, čtení, výslovnost, mluvení… To, jak vysoko se vědro naplní, určuje nejkratší prkénko. Pokud nerozumíte poslechu, neposune vás ani skvělá gramatika. Pokud špatně vyslovujete, lidé vám neporozumí, i kdybyste napsali perfektní esej.

Najděte tu oblast, která vás brzdí — a cíleně ji trénujte.

8. Učitel může pomoci — ale zázrak neudělá

Ani nejlepší učitel nenaučí člověka, který se učit nechce. A naopak — pokud se učit chcete, dokážete se posouvat i sami. Učitel je tedy spíš průvodce: dá vám zpětnou vazbu, nasměruje vás, opraví chyby, pomůže držet pravidelnost a proces učení o něco urychlí. Ale jazyk se stejně nejvíc „děje“ v tom, co děláte mezi lekcemi.

• Zvažte, jestli učitele potřebujete na všechno, nebo jen na konverzaci a zpětnou vazbu.
• Vyhledejte si rodilého mluvčího na online konverzace (výhodou bývá flexibilita a často i cena).
• Ujasněte si, co od lekcí chcete: mluvení, výslovnost, opravy, nebo vysvětlování gramatiky?

9. Vystupujte ze své komfortní zóny — bezpečně, ale pravidelně

Pro efektivní učení je potřeba současně bezpečné prostředí (aby vás nic „netrestalo“) a zároveň ochota udělat krok do nejistoty. Pokud budete vždy používat jen ty věty, které máte stoprocentně správně, posun bude pomalý. Růst totiž často nastává právě ve chvíli, kdy si dovolíte mluvit i složitěji, a nepřipraveně.

• Domluvte si situace, kde je „v pohodě to pokazit“ (konverzace s lektorem, partnerem, krátké interakce).
• Postupujte po malých krocích: nejdřív jednoduché věty, pak delší, pak vyjádření názoru, pak komplexnější diskuze.
• Odměňte se za pokus, ne za dokonalost.

10. Učte se jazyk tím, že ho učíte

Marek zmiňuje, že se sám v angličtině výrazně zlepšil i tím, že ji začal učit. Nejde o to, že by se každý měl stát lektorem — jde o princip: když něco vysvětlujete, mozek je nucený udělat si v tom pořádek a najít jasné formulace. A to je extrémně účinný způsob učení.

• Zkuste jednou týdně někomu shrnout, co jste se naučili (klidně kamarádovi, partnerovi).
• Pište si „mini-výklad“ pro sebe: jak bych to vysvětlil člověku, který to nezná?

11. Cesta k plynulosti trvá roky. A to je v pořádku.

Studenti jazyka často hledají zkratky: 1000 slov za měsíc, „plynule za 3 měsíce“, tajné techniky… Realita je však jiná a studium jazyka chce zkrátka svůj čas. Nikam tedy nechvátejte. Postupujte pravidelně a radostí – a výsledky se dostaví.

Souhrnem – jazyk se nenaučíte ani sesláním daru z nebes, ani drilem s paměťovými kartičkami a bažením po dokonalé gramatice. Klíčový je proces vytvoření živého vztahu k jazyku. Dopřejte si tedy s jazykem každý den aspoň drobný kontakt, užívejte si radost z objevování a buďte ochotní chybovat a vystupovat ze své komfortní zóny.

Záznam původní přednášky najdete ZDE.

Protože jsem s angličtinou přicházela do kontaktu již od svých 10 let, ať už v jazykové škole, střední škole včetně maturity, VŠ anebo během svojí praxe, rozhodla jsem se zkusit povolání překladatelky na volné noze. Velkou výhodou tohoto povolání je časová flexibilita a možnost pracovat z domova. Avšak získat si první zakázky a důvěru překladatelských agentur vůbec nebylo snadné.

Psal se rok 2007 a po volně dostupných překladatelských softwarech ještě nebylo nikde ani stopy. Po absolvování různých vstupních testů a pohovorů jsem opravdu pro několik z těchto agentur začala pracovat, samozřejmě za sazbu určenou pro začátečníka. Nejprve mě to zarazilo, vždyť jsem téměř každodenně pracovala s angličtinou již 20 let, ale velice rychle jsem zjistila, že jsem v oboru překladatelství opravdu začátečník. Každý z překladů byl na určité téma a vyžadoval specifickou terminologii, určitou požadovanou míru formálnosti nebo neformálnosti, určitý způsob větných konstrukcí, formální úpravu a mnoho dalších prvků typických pro danou oblast.

Úplně jinak se překládá patentová dokumentace, která má striktní formu i terminologii. Úplně jinak vypadá překlad návodu k použití, kde se vyžaduje srozumitelnost, podrobnost a názornost. A výrazně odlišná je například lékařská zpráva nebo kupní smlouva, které mají velice specifickou terminologii a musí mít požadovanou formální úpravu.

Další výzvou bylo titulkování seriálů, kde se zase kladl důraz na stručnost, srozumitelnost a neformálnost. Nemusím vám říkat, že před každým překladem jsem si někdy i dlouhé hodiny studovala téma a používané výrazy, aby byl překlad vypracován správně a konečný uživatel překladu nečetl nějaké nesmysly, obzvláště pokud byl tímto uživatelem odborník v daném oboru. Překladatel je v podstatě nucen se alespoň na chvíli přiblížit tomuto odborníkovi a jeho řeči.

A tak jsem se vydala cestou vzdělávání. Po státních zkouškách C1 jsem následně vystudovala magisterské studium v oboru anglický jazyk – filologie. Zároveň jsem absolvovala právnické minimum pro překladatele v rámci celoživotního vzdělávání na univerzitě a studium anglosaského práva v anglickém jazyce, abych si i u překladů s právní problematikou byla jistá v kramflecích. Momentálně již aspiruji na práci soudní překladatelky, ale mohu vám říct, že cesta od amatérského překladatele po skutečného profesionála je opravdu dlouhá a trnitá. A ještě pořád se stává, že narazím na termín nebo slovo, které neznám, a musím využít slovník.

I v této branži tudíž platí, že čím víc se vzděláváte, tím víc zjišťujete, kolik toho ještě nevíte. A proto teď už mohu s jistotou konstatovat, že povolání překladatele je nikdy nekončící proces, kromě jiného i proto, že i jazyky se vyvíjejí a mění, nabírají nové výrazy, některé zase opouštějí, a překladatel musí jít s dobou a překlady vyhotovovat tak, aby jim jejich koncoví uživatelé opravdu rozuměli.

V prvním týdnu byly již tradičně nosným programem šachy pod vedením mezinárodní šachové mistryně Natálky Kaňákové, která letos na tábor dorazila rovnou z Mistrovství světa univerzit v Ugandě. Pro děti byl každý den připraven nejen šachový trénink, ale také Rubikovky, kterým někteří věnovali každou volnou chvilku. Kromě toho jsme dětem nabídli tradiční táborový program – seznamovací aktivity, naši oblíbenou fotovýzvu, uzlování a venkovní šifrovačku. Na té bylo připraveno 14 stanovišť se šiframi na trase a další úkoly čekaly na týmy v cíli v budějovické Stromovce.

Zajímavým zpestřením byla návštěva Kendeho vily, kdy se v rámci workshopu „Slibuji na svou čest“ seznámili starší účastníci s foglarovskou atmosférou prvorepublikového skautského oddílu.  Také se zamýšleli nad tím, jaký význam měla slova svoboda, slib, čest a spravedlnost pro jejich vrstevníky v době protektorátu. Pro všechny věkové skupiny jsme měli připravený program v planetáriu a samozřejmě ani letos nemohly chybět pokusy z fyziky. Tentokrát nám Ondra Diviš připravil spoustu zajímavostí se suchým ledem. Pro děti jsou velikým lákadlem prostory sportovního centra, kde tábor každoročně probíhá, proto pro ně bylo letos připraveno překvapení ve formě ukázkového tréninku karate, aby si zkusily, jak se v prostorách funguje za běžného provozu.

Druhý tábor nazvaný Po stopách Sherlocka Holmese byl i v letošním roce doplněn výukou angličtiny, a to hravou prázdninovou formou, kdy klademe důraz především na konverzaci a na to, aby se děti nestyděly mluvit. Ani tento týden nechyběla fotovýzva stylizovaná do holmesovské tématiky a samozřejmě šifrovačka. Ta musí být naprosto odlišná od té z předchozího týdne, protože některé děti se účastní obou táborů, takže nové šifry, nové úkoly, nová trasa, ale také spousta nových zážitků. Součástí tohoto tábora bylo i překvapení pro starší, a to noční prohlídka Hardtmuthovy vily.

K Holmesovi patří chemická laboratoř, tu jsme i letos navštívili na Fakultě zootechnických věd Jihočeské univerzity. Kromě pokusů a laboratorní únikovky pro starší jsme měli možnost prohlédnout si část místního statku, dozvědět se spoustu informací o koních, zkusili si je vyčistit, a všichni, kdo chtěli, se na koních také projeli. Naši detektivové se vypravili také na krajské ředitelství policie. Starším byla odhalena tajemství operačního střediska, mladší si vyzkoušeli práci daktyloskopů. Různými technikami se učili snímat otisky a také prověřili své znalosti v připraveném kvízu. I druhý týden jsme navštívili planetárium a starší absolvovali únikovku.

Zvládnout 36 dětí bylo logisticky hodně náročné, nakonec jsme rozdělili odpoledne na tři bloky – sportovní, IQ fitness a angličtinu.  Děti se v přesně daných časech točily a tuto novinku jsme nakonec vyhodnotili jako funkční model, který bychom rádi využívali i v dalších ročnících.

Kromě připraveného programu je vždy součástí našich táborů spousta kvízových otázek, hromada odehraných her, hodně konverzačních témat, pohybu, spousta nových zkušeností a dovedností. Klademe důraz na práci v týmu, na zvyšování sebevědomí, na to, aby se děti cítily dobře. Každý tábor začíná seznamováním, kdy se mají děti různými formami představit. Jak se takové nadané děti představují? … „Jsem otravná. Jsem bláznivá. Dokážu během 25 sekund naštvat někoho z rodiny. Prý jsem neempatická. Mám rád dinosaury, protože ječí, jako já. Neumím se vyjádřit. Jsem divný.“

Ty děti ale nejsou vůbec divné, otravné, bláznivé. Jsou jenom trochu jiné než ostatní a často se poprvé dostávají do kolektivu, kde je jim dobře a kde nám kvetou před očima. Kde jsou kamarádské, inspirativní, společenské, … prostě hrozně fajn. A hlavně vděčné za to, že se jim někdo věnuje, že si s nimi povídá, že někoho zajímají.  Že dostávají úkoly a zadání, které jsou pro ně výzvami a ne nekonečnou nudou, která je často provází ve školních lavicích.

Velký dík všem, kdo jste se letos zapojili a udělali tábor takový, jaký byl. Vedoucím, instruktorům, dobrovolníkům z MS České Budějovice, kteří pomáhají při zajištění šifrovaček, maminkám, které nám po večerech pečou a pomáhají zajistit svačiny, a všem kamarádům, kteří nám každoročně otevírají dveře na pracoviště, na které není možné se běžně dostat a která jsou pro naše děti velikou inspirací. Moc si toho vážím. Ještě musíme chvíli vydržet, děti už plánují, že za pár let to po nás převezmou a udělají tábor nadaných vedoucích. A na to se moc těším. Až bude ten náš tábor pro nadané děti pokračovat pod vedením nadaných vedoucích a my, bývalí vedoucí to budeme jen pozorovat a užívat si, jak jsme si je skvěle vychovali.

Tak takhle nějak začalo anglické hraní deskovek v Benešově. Po nezbytném „hi“ a představování se dostáváme k vysvětlování pravidel. Konečně originální pravidla dávají smysl a značně dotvářejí pocit ze hry. Po rozehřívacím kole Citadely nás čeká pořádná akce, Twilight Imperium, právem opěvovaná hra z prostředí budoucnosti. Nováčci se snaží vnímat rozsáhlá pravidla a vstřebat co nejvíc. Kontroluji jejich pozornost úmyslnými chybami a zákeřnými příklady. Bohužel, všichni dávají pozor. Konečně je hra připravená, každý má svou rasu a závod o vítězství může začít. Hraní, komentáře, dokonce i dotazy jsou v angličtině. Připadám si jak ve filmu a hra má nádherné kouzlo. Nikoho nemusíme nutit do cizího jazyka, a i když někdo sem tam klopýtne, tohle není škola. Tady se neplatí za gramatické hrubky, ale za nevhodnou agresi, podlou diplomacii či příliš velké úspěchy. Výhodou je samozřejmě i fakt, že když se člověk zasekne, někdo mu se slovíčky pomůže.

Uběhlo několik hodin, hranice se posouvají ve zběsilém tempu a aliance a smlouvy se pružně mění. Pro některé až příliš pružně. Spojený útok čtyř hráčů drtí nejlepší dva, přesto se výherci drží v popředí. Záblesky laserové palby oslepují oči a trosky bitevních flotil vytvářejí nové měsíce u obléhaných planet. Pozemní jednotky umírají po tisících, ale vládci národů si toho již nevšímají. Teď jde totiž už jen o čas, každý ví, že Martin v příštím kole vyhraje. Konečně sice alianční lodě zajišťují Martinův domovský sektor, ale dobrou náladu kazí fakt, že zbývá pouze jedna pozemní jednotka. Přesto se pouští do boje proti masivní převaze, vyzbrojena jen zvýšenou morálkou. Koaliční partneři vše sledují na svých obrazovkách, ale šance na výhru je mizivá a všichni to vědí. Srdnatá jednotka sice dokáže porazit dvojnásobný počet nepřátel, ale Federace Slunce má v zásobě ještě několik dalších. Zklamaný povzdech zpečetí jistotu, prohráli jsme. Poslední voják padá mrtev k zemi a obránci jásají, jejich vládce se stane novým imperátorem. Na druhé straně galaxie sice flotila Hacanského obchodního impéria likviduje poslední obranu druhého nejlepšího hráče, ale to již na výsledku nic nezmění. Všichni tak vědí, že následující tisíce let budou žít pod okovanou botou mariňáků Federace.

Gratulace stíhají rozbory hry a diskuze nad tím, co by kdyby… Vzhledem k tomu, že jsou čtyři hodiny ráno, dohodneme se, že spát už nemá význam. Na stůl se pokládá Battlestar Galactica a na další čtyři hodiny se zabavíme touto skvělou hrou. Po svítání vyrážíme ospalí, ale spokojení do svých domovů. Myslím, že se akce vydařila a že hraní v angličtině má svůj půvab. Dokonalé spojení nadšené konverzace se zábavnou hrou přitom zajišťuje, že se nestydíte mluvit. Je tedy jisté, že si akci zopakujeme, tentokrát již přes den a nejspíše také v Praze. Máte-li chuť si hraní v angličtině vyzkoušet nebo si chcete o víkendu užít několik hodin zábavy s přáteli, nezapomeňte se přihlásit do SIGu Strategické hry, který díky grantu Mensy může podobné akce pořádat. See you at the map of the galaxy next time. 

Autor: Pavel Oplt