Literatura v lidech umí probudit nejrůznější emoce – v následujících čtenářích pak převážně negativní. Přiřaďte jednotlivé recenze děl světové literatury k příslušným názvům – ty najdete až za recenzemi v nápovědě pro případ, že byste si nejprve chtěli troufnout je uhodnout rovnou. Reakce jsou složené z reálných recenzí daných knih na databazeknih.cz. Případně obsažený název díla, postav nebo příliš návodné informace byly nahrazené hvězdičkami (tj. ne vždy hvězdičky v téže recenzi znamenají totéž, může jít o více různých nahrazených informací).
1
Tohle asi nebude četba pro chlapy. Vdavky, plesy, šaty… Co si o mně asi myslí? Co si myslí, že si myslím já o něm? Připadalo mi, že čtu něco mezi Ulicí 19. století, červenou knihovnou a přiblblou jihoamerickou telenovelou. Romantiku a zamilovanost lze v knize hledat tak akorát lupou, sotva jsem zvládl rozklíčovat, kdy vůbec k nějakým citům u jednoho i druhého došlo.
Ve své době to bylo možná mistrovské dílo, dnes už je to jen úmorný popis dávno minulých časů. Lituji studenty v anglofonních zemích, kteří musí dílo rozebírat ze všech úhlů na hodinách literatury. Záživnější by byl snad i návod na instantní polévku.
2
Rozplizlé nic s jedinou pořádnou scénou, tou dvojnásobnou vraždou. Jinak se tam navzájem bezcílně motá několik Fjodorů Ivanovičů, Borisů Romanovičů, Marií Petroven a Oleg Marfušoven, z nichž nikdo není nijak sympatická a pochopitelná postava. Než mi docvaklo, kdo je kdo, byla jsem na třísté stránce. Ale to by nebylo to nejhorší… to nejhorší totiž je ta absolutně neúměrná délka toho všeho. Autor je mistr svého řemesla, to bezesporu. Ale je to také žvanil. Kdybychom z knihy nechali jen ty podstatné části, měla by dvacet stran a byla by pro většinu čtenářů pochopitelnější.
Všechno je bídné, špinavé a na dně, což člověka jen stresuje a do toho bahna se mu nechce zabředávat víc a víc. *** mi připadal jako nevycválaný fracek, který, kam vstoupil, tam tráva nerostla. Kdyby se na něj ostatní vykašlali, byla by kniha možná milosrdně kratší.
3
Bohužel, tato dystopická novela o budoucnosti, kdy dojde ke vzpouře *** a tím pádem budou následně v KFC a Mekáčích k dostání akorát fazole, bobule, špenáty a další otřesné věci, se mnou mnoho nevyvedla. Snad se ke knize dostanou i vegani a vegetariáni, aby viděli, co za pohromu nastane, když budou i nadále dělat kachnu ze seitanu a brownie z řepy.
Jako politické podobenství to funguje dobře, ale z literárního hlediska v tom nic tak moc cenného nenacházím. Dobrý námět a pěkně vykreslené postavy znehodnocuje nuda opakujících se výjevů, zkratkovitý styl a skutečnost, že mi osudy všech zúčastněných byly v podstatě ukradené. Věřím, že číst to v osmdesátých letech mohlo být vzrušivě podvratné, ale dnes už mi to připadá trochu zastaralé.
Na druhou stranu jsou v knize dvě postavy, které jsem si zamiloval – *** je úplná ikona, která ze situace vyšla podle mě jako absolutní vítěz, a *** je takové zlatíčko, že bych mu nejradši pohladil čumáček.
4
Absolutně nechápu, jak může být tahle, s odpuštěním, hovadina považována za světový bestseller. Vlastně má jednu obrovskou výhodu – ani se nemusí číst. Stačí prolistovat a sem tam zachytit nějakou větu. Přeskakoval jsem nezáživné a stále se opakující odstavce, varianty téhož. Vydržel jsem hlavně z důvodu úžasu, že je to skutečně tak špatně napsané. Nedokážu si dobře představit autorku při psaní – jestli to psala všechno ze své představivosti, musí mít dobrý šuplík u postele. Je to pohádka pro dospělé, spíše úsměvná a zcela nereálná, tak jak to u pohádek bývá…
Celkem 610 stran… z toho 250 stran ho tam má a 360 stran čeká, až ho tam mít bude. Pokud chcete oddychovku, sáhněte po Saturninovi. Pokud chcete porno v knižní podobě, půjčte si De Sadeho nebo Lady Fuckingham. Pokud chcete kvalitní erotický román, přečtěte si Lolitu.
5
Co k tomu dodat. Opravdu jsem to četl. Tohle jsem si opravdu vytrpěl až do konce a musím říct, že je to parodie sebe sama.
Slečna je podivná tuctovka, která roky nikoho nezajímala… a najednou se dostane mezi ty nejvyšší a zajímavé a ti ji žerou! Ona je tím pádem žere také, a tak jsou šťastní a nešťastní a zmírají touhama, o kterých ještě nemají vědět, že je mají… Zamiluje se do někoho, kdo by ji za určitých okolností mohl bez větších problémů zabít, jenže ji víc trápí skutečnost, že je starší než ona. Celou knihu umí jen vzdychat nad tím, jak je krásný, dokonalý a úžasný. Jestli tohle není hloupé a povrchní, tak už nic. Celá kniha není o lásce, ale o naprostém teenagerském oblouznění.
Jako je pěkné, že tohle donutilo spoustu mladých ke čtení. Ale je to primitivní, stokrát viděná lovestory, která už v takhle banální podobě neobstojí ani v telenovelách. Prodává špatně zabalené sny, které většina lidí odloží někdy ve dvanácti letech. Urážka inteligentního člověka.
6
Hra o afektované zamilovanosti, ne o lásce. Na základce jsem taky jednu takhle miloval. Bohužel bydlela v domě bez balkonu. To byl tragický konec naší pečlivě budované třídenní lásky. Žilo bylo… jedno obehrané, trapné klišé. Naivní, dětské, hloupé.
Chápu, že je to divadelní hra a děj musí být rychlejší než v románu, ale přijít na slavnost, ten den se osudově zamilovat, ještě tu noc se zasnoubit, druhý den se vzít a další den odpoledne zemřít mi přijde fakt tragické. Zápletka, která by dnes odpovídala nějakému lacinému seriálu. Navíc když *** byla vlastně ještě malá holka. Po smrti *** jsem úplně ztratil motivaci to dočíst a *** mi začal být odporný. Dětská láska přece není ukazatel životního štěstí ani dobrého rozhodnutí, tak nad čím se vlastně rozněžňovat?
7
Nevím, jestli je to tím, že jsem knihu četl až jako dospělý, ale hrozně mě nebavila. Navíc mě překvapilo, kolik násilí a smrti v příběhu bylo. Je to vlastně vůbec pro děti? Místo kouzelného dobrodružství jsem našel jednoho nafoukaného kluka, kterého zajímal hlavně on sám, několik dětí, kterým byli jejich rodiče tak trochu fuk, spoustu vraždění, zákeřnou a žárlivou vílu a prapodivně vykreslenou lásku. Celkově ten vztah mezi *** a *** – vlastně nevím, co si o tom myslet. Já opravdu netuším, co si z té knížky vzít. Pro koho vlastně je? Dětem bych ji nečetl. A když už, tak jedině s rozborem a diskuzí přiměřenou jejich věku.
8
Kniha, která stojí a padá s tím, jak moc mlátí čtenáře po hlavě kladivem. Ale mě fakt, že drogy berou i lidé pod osmnáct let a vydělávají si na ně prostitucí, zkrátka nešokuje, takže z efektu knihy moc nezbývá. Čekal jsem něco víc než jen záznam výpovědi nějaké čtrnáctileté smažky. Jako literatura faktu nebo varování pro voly, u kterých by mohlo dojít ke chvilkovému zatmění mysli a následnému podlehnutí partě zfetovaných vrstevníků, je to určitě dobré. Ale absolutně v tom postrádám sebemenší náznak umění.
Jedna věc je číst příběh o mentálně odlehčené feťačce a druhá číst příběh, který napsala (nadiktovala) mentálně odlehčená feťačka. Je fascinující, kolik detailů si taková osoba, která je většinu času mimo, pamatuje a dokáže tak parádně zreprodukovat. Co feťák, to Hans Christian Andersen. Já jsem žádný tragický osud nezaznamenal. Hlavní hrdinka si všechno dobrovolně vybrala a šťastná byla jen zfetovaná. Ani na okamžik jsem neměl pocit, že trpí, dokonce s ní nehnuli ani mrtví kamarádi. Suma sumárum – jako reklama na drogy by tenhle literární skvost mohl zafungovat docela slušně.
9
Místy jsem si připadal, že čtu film s Oldřichem Novým v hlavní roli, místy mě to nebavilo vůbec. Absolutně nechápu, co je na tom kultovního. Začátek je slibný, připraví půdu pro depresivní příběh o konci světa a možném začátku nového, ale potom příběh ztratí na své zajímavosti. Čekal jsem knihu o ***ech, ne to, že se v celé knize berou jen jako taková okrajová záležitost. Po přečtení jsem si musel položit otázku, proč se vlastně knížka jmenuje ***, když se v ní *** téměř nevyskytují.
Celý děj je postavený hlavně na potřebě hlavního hrdiny opatřit si jídlo, bydlení a přátele. Všechno ostatní se utápí ve spoustě dlouhých monologů a filozofických úvah, které možná ukrývají pár myšlenek, rozhodně však knize nedávají potřebný spád a napětí. Styl psaní je navíc strašně nerovnoměrný a měl jsem pocit, že autor v půlce knihy překvapeně zjistil, jak obrovské téma se mu otevřelo, ale místo aby ho pořádně dokončil, vzal do zaječích a průměrné dílko nechal svému osudu. S protagonistou jsem soucítil snad jen jednou – když prohlásil: „Věděl jsem v hloubi srdce, že to sám se sebou dlouho nevydržím.“
10
Potkají se homosexuální malíř, šovinistické prase, mladý narcis a plkají spolu o ničem. Ne, to není začátek anekdoty, ale můj pocit z první poloviny knihy. 190 stran plných nekonečně dlouhých a nudných konverzačních dialogů… Ze začátku jsem se alespoň snažil namlouvat si, že *** je komplexní postava, jenže mi to vydrželo sotva první kapitolu možná dvě, než jsem dospěl k názoru, že je naprostý idiot a zasloužil by tak maximálně pár facek.
Fakt nemusím neužitečné bohaté povaleče a bonvivány, kteří zkoumají svoje mládí a krásu, mudrují a filozofují a při tom předstírají inteligenci a vzdělání aforistickým vyjadřováním. Celé je to jedna velká ondulace vzduchu kolem sebe a parfémování vlastního krásného pevného zadku. Stejně tak je evidentní, že autor by se rád viděl v postavě ***, který o sobě neustále rád tvrdí, jaký je zkažený a rád slyší, když to o něm někdo říká, všechno mu vadí, vše kritizuje a neustále trousí bonmot za bonmotem.
Šokující faustovské téma je zde sice zajímavě pojato jako nápad, ale hlavní motiv se totálně utápí v množství balastu. Postrádám postupné chátrání ***y duše. Místo toho se dozvíme, jaké měl doma hudební nástroje, drahé kameny a gobelíny.
Ale poslední stránka byla dobrá.
11
Každá doba má své hrdiny. Kdysi se četl Neználek, nyní letí ***. Mě to ale nijak fanaticky neoslovilo. Dějová kostra je až neuvěřitelně primitivní a celé se to vyvíjí jako počítačová adventura s plněním různých úkolů.
Vyprávění je velice ploché, postavy jsou výrazně černobílé, jednají schematicky a naivně. Dostanou od autorky jisté vlastnosti, ještě bombasticky nafouknuté, a o pár stránek později se chovají jako někdo úplně jiný. Samotný způsob vyprávění je překotný, zásadní dějové zvraty se odehrají na několika málo řádcích. Nemohu se zbavit dojmu, že je to takový komiks bez obrázků. Magické pozlátko jen vytváří dobré maskování a vcelku stereotypní příběh hezky oplácává růžovou snovou vatou.
Ze série mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu nalákala mnoho dětí zpět ke čtení, na druhou stranu je z uměleckého hlediska spíše tragická. Až když jsem si koupila kompletní dárkové balení, došla mi skutečná genialita autorky. Vzhledem k rozdílným tloušťkám jednotlivých dílů se jedná o univerzální sadu pro podkládání nábytku. Škoda, že nebyla přibalena vodováha.
Jdi k čertu, Jindřichu.
12
Snažila jsem se, nedočetla jsem, nebavilo mě to a dodnes jsem nepochopila, čím je tahle kniha tak legendární. Pro děti nuda, pro dospělé taky. Je-li to opravdu míněno jako kniha pro děti od sedmi let, pak se autor lehce minul. To, že kolem ní lidé vedou hodinové rozhovory, rozebírají „co tím chtěl básník říci“ a hledají v ní skryté pravdy a moudrosti, naprosto chápu. Jen holt k těmto lidem nepatřím.
Podle autora jsou děti téměř dokonalé a skoro všichni dospělí idioti, kteří nic nechápou. Kdykoli jsem zahlédla něco, co alespoň trochu připomínalo krásnou myšlenku, autor to nějak zazdil. Kapitoly jsou plné nahodilých vět, které mi nedávaly smysl, hlavní postava je dost naivní a celá kniha na mě působí jako nudný, klišoidní blábol. Mám ráda večerní oblohu a hvězdy, ale s tímto příběhem tam někde nahoře poslání této knihy nevidím. Pocukrované hov*o – všichni uvádí, že to můžou číst několikrát a vždy v tom najdou něco nového. Ne, ne, NE! Blbost, která se snaží jen být zajímavá.
Technicky vzato je to souvislé a evidentně to z jakéhosi záhadného důvodu ovlivnilo spoustu lidí. Stále netuším proč. Přesto dávám dvě hvězdičky – audioknihu načetl Viktor Preiss a od toho bych klidně snesla i tříhodinový přednes jízdního řádu Praha–Užhorod.
13
V dnešní době ničím výjimečná kniha, celé to působí, že byl autor placen od stránky, takže občas natahuje, jak jen to jde. Ale opravdu nepochopím, co ho vedlo k tomu, aby napsal tak hloupě překombinovaný konec, že by na něj neměl ani Jára Cimrman! Místo toho, abych si v posledních 50 stránkách vychutnával konec, jsem se musel smát a pochopil jsem, kde asi brali autoři Smoljak-Svěrák inspiraci, při psaní Vichru z hor.
Pokud nechcete číst knihu proto, abyste se dozvěděli, jak to dopadne, ale pro čtení samo, tenhle autor je přesně pro vás.
Možná, že kvůli několikanásobnému zhlédnutí filmu *** a notování si písně zmiňující tento slavný román, jsem byla tak utvrzená v tom, jaký je *** skvělý a oslňující hrdina, že jsem dočista zapomněla na fakt, že mu po celou knihu je pouhých deset let. Nicméně to by mu nemělo bránit v tom být hlavní postavou, která vezme osud do vlastních rukou a navzdory všem překážkám si vydobude svůj šťastný konec. Ale ejhle – on sice potká mnoho překážek, ovšem tak nějak se přes ně dostane ne díky sobě, ale takřka vždy ho zachrání někdo jiný. Zkrátka jsem měla pocit, že hlavními postavami byli pomalu všichni ostatní.
14
Dětské postavy jsou strašně ploché, ne skutečné děti. *** je takový malý Bobeš, jehož chudoba cti netratí. Nechápala jsem proč, když to byli takoví chudáci, si *** nenašla nějakou práci, staroši v posteli by to určitě přežili. Ale lepší je asi hladovět a obývat v podstatě slum… Ostatní pak mají tak výrazně záporné vlastnosti, že to z příběhu dělá mravokárnou přednášku. Ale ani tak jsem těm „zlobivým“ fyzickou likvidaci v *** v žádném případě nepřála. Zde nad tím většina komentátorů učůrává, jak byli ti spratci pěkně potrestaní. A nad tím, jaké z toho plyne pro současné fakany poučení. Mně to přišlo divné, morbidní, vždyť je to zločin. V celé knize mi vůbec vadí pochybné vymezení dobra a zla.
Nedokážu posoudit, zda se jedná o závadu překladu, ale „písně“ *** se mi nelíbily. A nad koncem jsem vyloženě rozpačitá. Je useknutý a málo důvtipný. A další výtka – kniha vlastně neměla žádný děj. Ano, bylo to zábavné a bizarní, ovšem těch závad jsem napočítala víc, než nad kolika jsem ochotna přimhouřit oko.
15
Problém je, že autor se rozhodl zabudovat do nitra své literatury mravokárné scény reflektující Ježíše, Satana a kdo ví co ještě, čímž sám ze své knihy udělal nezbytně terč kritiky. Tak předně – kniha má čtyři postavy z nichž mají opravdový charakter jen dvě. Z *** přitom udělal autor naprosto nesympatickou postavu, která je zkrátka zkažená (autor si dává záležet, aby nám vždy, když *** cítí nějakou křivdu, vysvětlil, že se mu ve skutečnosti žádná neděje) a je jen jednou z dalších nesčetných parodií Jidáše. Proti nim stojí ještě hlavní arcivrah příběhu – ***, která je zlá per essenciam, což je samo o sobě odpudivé. *** coby Ježíš funguje snad trochu lépe. Vizuál mazlivé kočky spasitelky přitom může působit na děti jistým ohromujícím dojmem.
Křesťanství zde ale pracuje přesně tím nejodpudivějších způsobem. Je to mech, který porůstá vše okolo a dusí to. Autor tu po historickém vzoru církve privatizuje mytologii řeckou, skandinávskou, germánskou a judaistickou a roubuje to na symboliku křesťanskou. Sejdou se Ježíš s packami, Santa Claus a Silvános s Bakchem v táboře a říkají: „Ach ta Lilith…“. Zní to jako vtip.
16
Připomíná trochu slohové práce dvanáctiletých dětí. V těch se ale tu a tam může vyskytnou nějaká perla; zde ne. Zde je všechno nejenže vykradeno z jiných děl, ale zároveň zdeformováno a zmrzačeno autorskou neschopností. Prostý, leč zázračně schopný Gary Stu se vydává na výpravu proti stráááášně zlým záporákům. Ta nejprovařenější klišé jsou znovu na pochodu. Co má být vážné, je směšné, co má být vtipné, je trapné. Autor se nevyzná v ničem z toho, o čem píše. Děj mi přijde, jako kdyby ho vymýšlel při dlouhé chvíli na záchodě. No a po skončení četby zazněla poznámka o autorovi a najednou všechno zapadlo na své místo a já měl jasno. Žádný kmet píšící pro děti. Puberťák žijící v rodinném nakladatelství…
Jestliže máte rádi fantasy, pak se tomuhle vyhněte co nejexcentričtějším obloukem. Zabráníte tím nežádoucím migracím tělesných šťáv.
Možnosti
Den trifidů
Eragon
Farma zvířat
Harry Potter a kámen mudrců
Karlík a továrna na čokoládu
Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň
Malý princ
My děti ze stanice ZOO
Obraz Doriana Greye
Oliver Twist
Padesát odstínů šedi
Petr Pan
Pýcha a předsudek
Romeo a Julie
Stmívání
Zločin a trest
Řešení najdete ZDE.
]]>
. Bydlely jsme tam všechny holky dohromady i s paní učitelkou, a díky tomu jsme se ještě víc skamarádily. Kluci byli rozděleni do dvou pokojů, protože jich bylo víc.
