<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Vybrané &#8211; Magazín Mensa</title>
	<atom:link href="https://magazin.mensa.cz/category/vybrane/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<description>Online časopis vydávaný Mensou Česko</description>
	<lastBuildDate>Sun, 01 Nov 2026 21:26:34 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=7.0.8</generator>

<image>
	<url>https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2015/08/cropped-1200px-Mensa_logo.svg-1.png</url>
	<title>Vybrané &#8211; Magazín Mensa</title>
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>MITA: Nový IQ test Mensy Česko</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/mita-novy-iq-test-mensy-cesko/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/mita-novy-iq-test-mensy-cesko/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 01 Nov 2026 21:26:32 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Inteligence a vzdělávání]]></category>
		<category><![CDATA[Mensovní zprávy]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[IQ tesrt]]></category>
		<category><![CDATA[iq test]]></category>
		<category><![CDATA[MITA]]></category>
		<category><![CDATA[testování]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=15452</guid>

					<description><![CDATA[Milé členky, milí členové, vážení příznivci Mensy, jako předsedkyně Mensy Česko a koordinátorka testování mám obrovskou radost, že vám můžeme představit významný milník v historii naší organizace. Myšlenka na vytvoření nového testu pro dospělé vznikla už v roce 2018 po dokončení dětského testu MITCH, který se velmi osvědčil a funguje skvěle. Pomalu jsme na novém projektu&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Milé členky, milí členové, vážení příznivci Mensy,</p>



<p class="wp-block-paragraph">jako předsedkyně Mensy Česko a koordinátorka testování mám obrovskou radost, že vám můžeme představit významný milník v historii naší organizace. Myšlenka na vytvoření nového testu pro dospělé vznikla už v roce 2018 po dokončení dětského testu MITCH, který se velmi osvědčil a funguje skvěle. Pomalu jsme na novém projektu začali pracovat, ale do našich plánů bohužel zasáhl covid, který zcela pozastavil počáteční kalibraci i následnou standardizaci.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Hned po odeznění pandemie jsme práce obnovili. Celý proces nakonec trval déle, než jsme původně plánovali – nechtěli jsme totiž v žádném případě slevit z náročného cíle získat skutečně vysoce kvalitní a reprezentativní vzorek populace, takže sběr dat si vyžádal spoustu času a úsilí. Když jsme v roce 2024 test dokončili, do průběhu ještě zasáhla výměna na pozici mezinárodního psychologa Mensy International, na jejíž procesy jsme museli počkat. Nová mezinárodní psycholožka nám test po důkladném přezkoumání oficiálně schválila počátkem roku 2026. Následovala intenzivní fáze přípravy finální verze testovacích knížek, tisku a proškolení našich testujících.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Od 1. července 2026 tak nový test oficiálně používáme v ostrém provozu. Zatím jsme velmi spokojeni a první měsíce v praxi potvrzují, že se jedná o mimořádně kvalitní nástroj.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tento úspěch je výsledkem skvělé týmové práce. Vývoj testu pro mě byl srdcovou záležitostí – podílela jsem se na něm od celkové koordinace přes proces standardizace až po závěrečné dolaďování norem. Naše velké poděkování patří autorovi testu, kolegovi psychologovi Mensy Vladimíru Marčekovi, který stál za odbornou psychometrickou stránkou a tvorbou úloh, na nichž úzce spolupracoval s Terezou Bohatou. Při koordinaci a standardizaci testu mi byl významným konzultantem a oporou Petr Mazal, který se navíc sám podílel na sběru vzorků. Zvláštní dík za náročnou práci při standardizaci a sběru dat patří i dalším testujícím – Čestmíru Kalusovi, Martě Kubánkové a Jiřímu Rakovi. V neposlední řadě patří obrovské poděkování všem dobrovolníkům z řad veřejnosti ze všech koutů republiky, kteří se sběru dat zúčastnili. Poděkovat chci také Zuzaně a Václavu Kořínkovým za skvělý design testovacích knížek a pečlivou přípravu veškerých materiálů.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35.jpg"><img fetchpriority="high" decoding="async" width="1024" height="576" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35-1024x576.jpg" alt="" class="wp-image-15469" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35-1024x576.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35-300x169.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35-768x432.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35-1536x864.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35-1170x658.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35-585x329.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/MITA_Obrazek-ChatGPT-28.-10.-2026-16_48_35.jpg 1672w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<h2 class="wp-block-heading">Proč mít vlastní IQ test</h2>



<p class="wp-block-paragraph">Vladimír Marček, psycholog Mensy Česko</p>



<p class="wp-block-paragraph">Mensa Česko patří v počtu testovaných dlouhodobě ke světové špičce – naším testováním projde přibližně 9 000 zájemců ročně, čímž s přehledem překonáváme i mnohem lidnatější země. Když jsme v roce 2018 představovali nový dětský test MITCH, padla v závěru rozhovoru otázka, zda zkušenosti z jeho vývoje zúročíme i při tvorbě zcela nového testu pro dospělé. Tehdy jsme to označili za další logický a potřebný krok. Dnes, po letech intenzivní práce celého týmu, můžeme představit výsledek: nový vstupní test pro dospělé MITA (Mensa Intelligence Test for Adults), který byl na začátku roku 2026 po splnění přísných psychometrických kritérií EFPA oficiálně schválen mezinárodní psycholožkou Mensy International.</p>



<h3 class="wp-block-heading">Proč Mensa potřebuje nový test – a proč vlastní?</h3>



<p class="wp-block-paragraph">V psychologii měříme výkon (jako např. IQ) srovnáním jedince s průměrem společnosti. Jenomže výkonové parametry společnosti (jako průměrné hodnoty, rozptyl kolem nich apod.) se s časem mění, a tím pádem naše „testové pravítko“ přestává být aktuální. S postupem psychologických poznatků se také mění náš pohled na to, který typ úkolů IQ měří nejlépe, a v neposlední řadě se občas stane, že části testu uniknou na veřejnost. Testy, které Mensa dosud používala, již pamatují hodně a od té doby se změnila jak společnost, tak naše vědecké poznání. Existují sice jiné komerčně dostupné IQ testy, ale jejich užívání je omezené na psychology a také by prodražilo cenu každého jednotlivého měření.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Mensa Česko se proto rozhodla vytvořit vlastní nový IQ test v profesionální kvalitě.</p>



<h3 class="wp-block-heading">Jak se měří kvalita IQ testu?</h3>



<p class="wp-block-paragraph">Hodnocení kvality psychometrických nástrojů je tak trochu věda sama o sobě. Třeba nejnovější manuál na hodnocení psychologických testů dle EFPA (Evropská federace psychologických asociací) má přes 80 stran. A z tohoto dokumentu také vycházela mezinárodní psycholožka Mensy, když hodnotila náš test.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Mezi základní psychometrické parametry IQ testu patří výběr modelu inteligence. V našem případě se řídíme současnou vědeckou shodou, tedy tzv. CHC (Cattell-Horn-Carroll) teorií, která je masivně statisticky podložená, resp. pro potřeby Mensy vybíráme její aspekt fluidní inteligence. Po vzoru nejmodernějších diagnostických baterií, jako WAIS-V nebo Woodcock-Johnson IV, také zavádíme vícero typů úkolů. To ovšem klade zvýšené nároky na soudržnost všech položek (měřeno např. parametrem Cronbachovo alfa). Ta v našem testu jako celku dosahuje $\alpha = 0,89$, což v klasifikaci EFPA spadá do nejvyšší kategorie „excelentní“ a výrazně převyšuje běžné požadavky na screeningové testy ($\alpha &gt; 0,80$). Dalším kritériem EFPA norem třeba je, aby test nezvýhodňoval muže, ženy nebo nějaký geografický region – což náš test na základě tzv. DIF analýzy také bez problémů splňuje.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Normy testu jsou postaveny na reprezentativním vzorku dospělých a mládeže ve věku 14 až 92 let ze všech 14 krajů České republiky. MITA je také vyvážena podle demografické struktury vzdělání, jak ji uvádí Český statistický úřad (ČSÚ), a místo skokových věkových kategorií využívá kontinuální normování, které plynule modeluje křivku fluidní inteligence po jednotlivých letech věku. A abychom IQ opravdu měřili, a nejen odhadovali, MITA je disciplinovaně omezena v rozsahu, který měří (do IQ 145), a výsledky uvádíme s 90% intervalem spolehlivosti.</p>



<h3 class="wp-block-heading">Poděkování a závěr</h3>



<p class="wp-block-paragraph">Na tomto místě patří mé obrovské díky Lucce Měchurové, Terce Bohaté a Petrovi Mazalovi za jejich klíčovou roli a nasazení při celém vývoji. Mensa Česko tak do dalších let získává špičkový, mezinárodně certifikovaný a plně původní diagnostický nástroj, na jehož kvalitu se mohou spolehnout jak zájemci o členství, tak odborná veřejnost.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-1 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/?attachment_id=15473"><img decoding="async" width="420" height="595" data-id="15473" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_cz070_MITA_IQ_test_kniha1_titulka.jpg" alt="" class="wp-image-15473" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_cz070_MITA_IQ_test_kniha1_titulka.jpg 420w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_cz070_MITA_IQ_test_kniha1_titulka-212x300.jpg 212w" sizes="(max-width: 420px) 100vw, 420px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/?attachment_id=15472"><img decoding="async" width="420" height="595" data-id="15472" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_cz070_MITA_IQ_test_kniha2_titulka.jpg" alt="" class="wp-image-15472" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_cz070_MITA_IQ_test_kniha2_titulka.jpg 420w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_cz070_MITA_IQ_test_kniha2_titulka-212x300.jpg 212w" sizes="(max-width: 420px) 100vw, 420px" /></a></figure>
</figure>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/mita-novy-iq-test-mensy-cesko/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Mensa Akademie nabídla poznání i osobní setkávání</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/mensa-akademie-nabidla-poznani-i-osobni-setkavani/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/mensa-akademie-nabidla-poznani-i-osobni-setkavani/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 01 Nov 2026 21:25:44 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[Z akcí a projektů]]></category>
		<category><![CDATA[Čestné uznání]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa Akademie]]></category>
		<category><![CDATA[přednášky]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=15453</guid>

					<description><![CDATA[Třetí ročník Mensa Akademie přivedl v sobotu 12. září na pražskou Novotného lávku přednášející z nejrůznějších oborů i zvídavé posluchače. Vedle pestrého programu k Akademii neodmyslitelně patří i její rodinná atmosféra a příležitost k osobnímu setkávání a diskusi tváří v tvář. Akademie začala slavnostně. Čestné uznání Mensy převzal Ing. Jan Gruntorád, CSc., a prof. Julius Lukeš převzal diplom Mensy. Oba se poté&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Třetí ročník Mensa Akademie přivedl v sobotu 12. září na pražskou Novotného lávku přednášející z nejrůznějších oborů i zvídavé posluchače. Vedle pestrého programu k Akademii neodmyslitelně patří i její rodinná atmosféra a příležitost k osobnímu setkávání a diskusi tváří v tvář.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Akademie začala slavnostně. Čestné uznání Mensy převzal Ing. Jan Gruntorád, CSc., a prof. Julius Lukeš převzal diplom Mensy. Oba se poté představili také jako přednášející. Právě vystoupení popularizátora vědy Julia Lukeše patřilo společně s přednáškami neurochirurga Vladimíra Beneše a psychoterapeuta Vladimíra Vitvara k těm, o které byl největší zájem.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-2 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="683" data-id="15479" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u-1024x683.jpg" alt="" class="wp-image-15479" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u-1024x683.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u-300x200.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u-768x512.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u-1536x1025.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u-1170x781.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u-585x390.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u-263x175.jpg 263w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026-09-12-09-35-01_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="683" data-id="15480" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u-1024x683.jpg" alt="" class="wp-image-15480" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u-1024x683.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u-300x200.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u-768x512.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u-1536x1025.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u-1170x781.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u-585x390.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u-263x175.jpg 263w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_10_38_44_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<p class="wp-block-paragraph">Program nabídl široké rozpětí témat – od výzkumu blesků na Zemi a Jupiteru, goril a jejich parazitů či forenzní entomologie přes konstrukci proudového motoru až po umělou inteligenci, ekonomiku, typografickou synestezii nebo studentské vesmírné týmy. Pro návštěvníky tak často nebylo jednoduché rozhodnout se mezi několika souběžnými přednáškami.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nechyběla ani sekce mladých přednášejících do 25 let, která se osvědčila už v předchozím ročníku. Mladí lidé představili své projekty a zkušenosti a znovu ukázali, že inspirace nemusí proudit pouze od starších k mladším. Svěží témata a nové pohledy mohou stejně dobře obohatit i zkušenější generaci.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Příjemnou atmosféru zachycují i první reakce z dotazníku zpětné vazby: „Oceňuji pestrost a kvalitu témat, výbornou organizaci a velmi příjemnou inspirativní atmosféru, která panovala letos i loni.“ Jiná účastnice napsala jednoduše: „Moc prima to bylo, děkuji za zkušenost, příště dorazím s dětmi!“</p>



<p class="wp-block-paragraph">Velké poděkování patří organizačnímu týmu a dobrovolníkům, kteří se postarali o přípravu a hladký průběh Akademie. A samozřejmě také všem přednášejícím, kteří své znalosti, zkušenosti a čas sdílejí bez nároku na honorář. Právě díky nim může Mensa Akademie každý rok přinášet nová témata, nové pohledy a příležitost rozšířit si obzory.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Informace o připravovaném čtvrtém ročníku budou postupně přibývat na webu <a href="https://akademie.mensa.cz">akademie.mensa.cz.</a> A už nyní budeme rádi za vaše tipy na zajímavé přednášející a témata. Posílat je můžete na <a href="mailto:akademie@mensa.cz">akademie@mensa.cz</a> – třeba právě váš tip najde své místo v programu příští Akademie.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-3 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="683" data-id="15475" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u-1024x683.jpg" alt="" class="wp-image-15475" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u-1024x683.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u-300x200.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u-768x512.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u-1536x1025.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u-1170x781.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u-585x390.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u-263x175.jpg 263w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="768" data-id="15477" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u-1024x768.jpg" alt="" class="wp-image-15477" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u-1024x768.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u-300x225.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u-768x576.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u-1536x1152.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u-1170x878.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u-585x439.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_IMG_20260912_111533_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="683" data-id="15481" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u-1024x683.jpg" alt="" class="wp-image-15481" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u-1024x683.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u-300x200.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u-768x512.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u-1536x1025.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u-1170x781.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u-585x390.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u-263x175.jpg 263w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_15_21_14_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="683" data-id="15476" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u-1024x683.jpg" alt="" class="wp-image-15476" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u-1024x683.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u-300x200.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u-768x512.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u-1536x1025.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u-1170x781.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u-585x390.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u-263x175.jpg 263w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_2026_2026_09_12_17_38_18_2_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="768" data-id="15482" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u-1024x768.jpg" alt="" class="wp-image-15482" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u-1024x768.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u-300x225.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u-768x576.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u-1536x1152.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u-1170x878.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u-585x439.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_akademie_IMG_20260912_190148_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="768" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u-1024x768.jpg" alt="" class="wp-image-15483" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u-1024x768.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u-300x225.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u-768x576.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u-1536x1152.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u-1170x878.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u-585x439.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Mensa_Akademie_IMG_20260912_114856_1_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/mensa-akademie-nabidla-poznani-i-osobni-setkavani/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Bystřílna: Dominové čtverce</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/bystrilna-dominove-ctverce/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/bystrilna-dominove-ctverce/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 01 Nov 2026 21:23:42 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Bystřílna]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[bystřílna]]></category>
		<category><![CDATA[domino]]></category>
		<category><![CDATA[kvíz]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=15536</guid>

					<description><![CDATA[Každý čtverec je složený z osmi kostek domina, jedna nebo dvě kostky ale chybí. Umístění kostek se řídí skrytým pravidlem. Která kostka/kostky čtverec doplní? Kostky lze před doplněním otočit. Úlohy jsou od 1 do 6 stále obtížnější. 1 2 3 4 5 6 Řešení: ZDE Další hádanky najdete na bbgym.club.]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Každý čtverec je složený z osmi kostek domina, jedna nebo dvě kostky ale chybí. Umístění kostek se řídí skrytým pravidlem. Která kostka/kostky čtverec doplní? Kostky lze před doplněním otočit. Úlohy jsou od 1 do 6 stále obtížnější.</p>



<h2 class="wp-block-heading">1</h2>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="650" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1-1024x650.jpg" alt="" class="wp-image-15555" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1-1024x650.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1-300x190.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1-768x488.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1-1536x975.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1-1170x743.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1-585x371.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino1.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<hr class="wp-block-separator has-alpha-channel-opacity" />



<h2 class="wp-block-heading">2</h2>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="661" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2-1024x661.jpg" alt="" class="wp-image-15557" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2-1024x661.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2-300x194.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2-768x496.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2-1536x992.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2-1170x756.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2-585x378.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino2.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<hr class="wp-block-separator has-alpha-channel-opacity" />



<h2 class="wp-block-heading">3</h2>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-4 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="658" data-id="15556" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3-1024x658.jpg" alt="" class="wp-image-15556" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3-1024x658.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3-300x193.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3-768x494.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3-1536x987.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3-1170x752.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3-585x376.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino3.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<hr class="wp-block-separator has-alpha-channel-opacity" />



<h2 class="wp-block-heading">4</h2>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="753" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4-1024x753.jpg" alt="" class="wp-image-15560" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4-1024x753.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4-300x221.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4-768x565.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4-1536x1130.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4-1170x860.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4-585x430.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino4.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<hr class="wp-block-separator has-alpha-channel-opacity" />



<h2 class="wp-block-heading">5</h2>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="752" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5-1024x752.jpg" alt="" class="wp-image-15559" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5-1024x752.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5-300x220.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5-768x564.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5-1536x1128.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5-1170x859.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5-585x430.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino5.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<hr class="wp-block-separator has-alpha-channel-opacity" />



<h2 class="wp-block-heading">6</h2>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-5 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="752" data-id="15558" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6-1024x752.jpg" alt="" class="wp-image-15558" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6-1024x752.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6-300x220.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6-768x564.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6-1536x1128.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6-1170x859.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6-585x430.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/domino6.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<p class="has-text-align-right wp-block-paragraph">Řešení: <a href="https://mensa.click/bystr40" data-type="link" data-id="mensa.click/bystr40" target="_blank" rel="noreferrer noopener">ZDE</a></p>



<p class="has-text-align-right wp-block-paragraph">Další hádanky najdete na <a href="https://bbgym.club" data-type="link" data-id="bbgym.club">bbgym.club</a>.</p>



<p class="wp-block-paragraph"></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/bystrilna-dominove-ctverce/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Proč je existence stolu méně jistá než existence elektronu</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/proc-je-existence-stolu-mene-jista-nez-existence-elektronu/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/proc-je-existence-stolu-mene-jista-nez-existence-elektronu/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 01 Nov 2026 21:22:45 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[atom]]></category>
		<category><![CDATA[CERN]]></category>
		<category><![CDATA[elektron]]></category>
		<category><![CDATA[fyzika]]></category>
		<category><![CDATA[optika]]></category>
		<category><![CDATA[zrak]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=15495</guid>

					<description><![CDATA[Richard Feynman jednou prohlásil s vtipem sobě vlastním: „Elektron je teoretický nástroj; je však při porozumění přírodě tak mimořádně účinný, že bychom téměř mohli tvrdit, že existuje.“ Asi jsem originálnímu Richardovu výroku přece jen přidal trochu šťávy, on větu napsal jemněji. Ale i tak jeho vyjádření dokumentují pochybnosti některých nejen fyziků o reálné existenci elektronu.&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Richard Feynman jednou prohlásil s vtipem sobě vlastním: „Elektron je teoretický nástroj; je však při porozumění přírodě tak mimořádně účinný, že bychom téměř mohli tvrdit, že existuje.“</p>



<p class="wp-block-paragraph">Asi jsem originálnímu Richardovu výroku přece jen přidal trochu šťávy, on větu napsal jemněji. Ale i tak jeho vyjádření dokumentují pochybnosti některých nejen fyziků o reálné existenci elektronu. Nejde pochopitelně jen o elektron, ale i o další částice jako neutrino, a tak trochu o celý mikrosvět.</p>



<p class="wp-block-paragraph">V květnu jsem přednášel na konferenci ERGOTu, revue pro filosofii a společenské vědy, o výkladech kvantové mechaniky. Diskuse byla inspirující. Padla tam také tato už klasická připomínka zpochybňující spolehlivost poznávání tohoto „vzdáleného“ mikrosvěta. Jde tu ale o vzdálenost poznávací, tedy epistemickou, ne prostorovou, tedy jde o měřicí obtíže a námahu, se kterou něco poznáváme. Zde konkrétně je tato vzdálenost způsobena velkým zprostředkováním složitými teoriemi s vydatnou matematikou a složitými měřicími a pozorovacími přístroji, jejichž pomalu děsivým vyjádřením je CERN.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Míním vás ale přesvědčit, že jistota existence například stolu před námi není o mnoho větší. Začněme tím, že ukážeme, jak složité je vidět stůl před námi. Stůl před námi, i když přejedeme po jeho hladkém povrchu rukou, nemá vůbec spojitý povrch. Ve skutečnosti se skládá z mnoha od sebe velmi vzdálených hmotných teček, jader atomů. Kdybychom jádro atomu připodobnili velikostí k basketbalovému míči, byl by v této metafoře první elektron obíhající jádro ve vzdálenosti několika kilometrů. Přitom jádro tvoří 99,95–99,98 % hmotnosti atomů.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="765" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy-1024x765.jpg" alt="" class="wp-image-15504" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy-1024x765.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy-300x224.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy-768x574.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy-1536x1147.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy-1170x874.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy-585x437.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr2_prazdne_atomy.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Stůl je tedy jedno velké prázdno. Jeho spojitost je dojem, který plyne z toho, že lidský zrak a hmat má velmi hrubý rastr. Uvědomme si, jak třeba rozžhavené železo září. Fotony světla jsou vysílány elektrony na atomových orbitech. Tedy v naší metafoře s basketbalovým míčem je jeden foton a pak několik kilometrů nic. A to my vidíme jako spojité těleso. S odrazem světla od chladných těles to není jiné.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="767" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko-1024x767.jpg" alt="" class="wp-image-15503" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko-1024x767.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko-300x225.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko-768x575.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko-1536x1150.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko-1170x876.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko-585x438.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr3_oko.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Dále, my stůl vlastně přímo nevidíme. Nevidíme ta atomová jádra ani elektrony atomů, ale jen jejich posly, fotony. Vlastně ani ty fotony nevidíme, protože ty se v oku mění na elektrochemický signál neuronů poměrně složitým fyzikálně-chemickým procesem. Fotony v očních nervech neputují, ani si do oka nenacpeme celý stůl. A v očních nervech není žádná ucelená představa stolu. Tu musí teprve rekonstruovat mozek. Podobně jako když posíláme fotku mobilem, nemůže příjemce vidět na vlastní oči tuto fotku ve vzduchu, než se tento obrázek dostane na displej jeho mobilu. Mobil musí přijatý elektromagnetický signál složit v obraz.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jak složité je ono „složení“ v mozku, o tom vypovídá fakt, že ze zrakových nervů při vidění stolu jde do zrakového centra jen asi sedmina informačního toku. Zbytek jde z jiných oblastí mozku, což vyjadřuje složitost oné rekonstrukce obrazu stolu v našem mozku. Navíc si uvědomme, že mozek vykreslí stůl v barvách, ovšem stůl sám takové barvy nemá. Barvy jsou jen „překlad“ informací o frekvencích stolem vysílaných fotonů do jiné „řeči“, které rozumí náš mozek. Kdyby dostával přímo ony frekvence, nerozuměl by ničemu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="767" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum-1024x767.jpg" alt="" class="wp-image-15505" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum-1024x767.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum-300x225.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum-768x575.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum-1536x1150.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum-1170x876.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum-585x438.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr4_zrakove_centrum.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<p class="wp-block-paragraph">A v tomto rozboru by se dalo pokračovat dál, třeba poukázáním na optické klamy, tedy chybu mozku při zpracování informací. Nehledě na značné optické vady oka samotného, které musí korigovat mozek. Když to shrneme, jsou naše smysly, třeba právě zrak, „přístrojem“ velmi nekvalitním s velmi malým rozlišením. Proto jsme ostatně vymysleli všechny ty mikroskopy a dalekohledy. A algoritmy, které v našem mozku skládají obrazy okolního světa, nemáme vůbec pod kontrolou. Vznikly totiž podvědomě v našem dětství a nikdo moc netuší, jak vlastně fungují.</p>



<p class="wp-block-paragraph">A teď tento proces srovnejme s procesy, kterými poznáváme mikrosvět. A vezměme si náš nejlepší umělý „smysl“, urychlovač v CERNu. Zatímco mozek skládá obraz neznámými podvědomými algoritmy, představy o částicích v detektorech CERNu zpracovávají superpočítače, jejichž strukturu i algoritmy jsme vědomě stvořili. Známe je a neustále je zdokonalujeme, což u našeho zraku a mozku moc nehrozí. Také největší „mikroskop“ na světě, CERN, má mnohem a mnohem větší rozlišení než naše oko. A tento „smysl“ je také sestrojen vědomě. Zatímco fyziologie oka vznikla evolucí bez naší vědomé kontroly. A musíme ji často korigovat brýlemi.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="767" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN-1024x767.jpg" alt="" class="wp-image-15507" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN-1024x767.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN-300x225.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN-768x575.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN-1536x1150.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN-1170x876.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN-585x438.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Proc_je_existence_stolu_mene_jista_nez_existence_elektronu_obr5_CERN.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Součástí rekonstrukce vlastností částic jsou opravdu složité teorie, jako je kvantová mechanika, kvantová teorie pole, teorie relativity, standardní model částic. Ty vytváří, ověřují a zdokonalují tisíce a tisíce těch nejchytřejších lidí na planetě. Samozřejmě zcela vědomě jsou taky kontrolovány ony překlady „smyslu“ zvaného CERN z původních dat do závěrečné vizuální podoby či teoretického popisu částic, jejich vlastností a chování.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Když to shrneme, skoro bych řekl, že naše představa o elektronu je spolehlivější než naše představa o stolu před námi. Ta totiž vznikla nevědomě a člověk ji přijal už jako dítě bez kritického přemýšlení a je pro něj tak intuitivní, že nepochybuje o její věrnosti a správnosti. Je to ale jen zažraný zvyk. A to už se vůbec nepouštíme do úvah, že realita všedního dne je v podstatě jen přirozená virtuální realita.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/proc-je-existence-stolu-mene-jista-nez-existence-elektronu/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Rozhovor: Největší výzvou je přijít na správnou otázku</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/rozhovor-nejvetsi-vyzvou-je-prijit-na-spravnou-otazku/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/rozhovor-nejvetsi-vyzvou-je-prijit-na-spravnou-otazku/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 01 Nov 2026 16:51:59 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[matematická analýza]]></category>
		<category><![CDATA[matematika]]></category>
		<category><![CDATA[Miroslav Bulíček]]></category>
		<category><![CDATA[výzkum]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=15494</guid>

					<description><![CDATA[Doc. RNDr. Miroslav Bulíček, Ph.D., je přední český matematický analytik a docent v Matematickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (MFF UK). Během své kariéry působil na zahraničních univerzitách, například v Bonnu nebo ve Varšavě, a spolupracuje s Oxfordskou univerzitou. Žije s rodinou v Plzni. Zaměřuje se především na parciální diferenciální rovnice a termodynamiku kontinua se specializací na matematické modelování proudění&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"><strong>Doc. RNDr. Miroslav Bulíček, Ph.D., je přední český matematický analytik a docent v Matematickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (MFF UK). Během své kariéry působil na zahraničních univerzitách, například v Bonnu nebo ve Varšavě, a spolupracuje s Oxfordskou univerzitou. Žije s rodinou v Plzni. Zaměřuje se především na parciální diferenciální rovnice a termodynamiku kontinua se specializací na matematické modelování proudění tekutin. Za svou vědeckou práci v oblasti matematiky získal v roce 2012 prestižní ocenění Neuron Impuls od Nadace Neuron.</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">V současnosti vede výzkum podpořený prestižním grantem ERC CZ, jehož cílem je vytvořit zcela nový matematický rámec stírající tradiční hranice mezi kapalinami a pevnými látkami. Spolu se svým týmem na MFF UK vyvíjí univerzální aparát pro popis komplexních materiálů (jako jsou biologické tkáně či chytré polymery), který propojuje čistou matematickou teorii s pokročilými počítačovými simulacemi.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Laici si často představují matematický výzkum jako mechanické počítání. Jak moc je ale ve vaší práci přítomná intuice, představivost nebo estetika?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">To bývá častý omyl, a to nejen u matematiky. Mechanické počítání je samozřejmě důležité ovládat, ale pro profesionálního matematika je to spíše samozřejmost. Mnohem důležitější je umět přemýšlet abstraktně a vidět souvislosti, které nejsou na první pohled patrné. Intuice je přitom naprosto zásadní, bez ní se podle mě nedají objevit žádné skutečně nové myšlenky. Zároveň je ale potřeba být velmi opatrný a všechno důsledně ověřovat. A estetika? Překvapivě je často jedním z nejlepších indikátorů, že jste problém správně pochopili.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Kde vás napadají ty nejlepší myšlenky a kroky? Zažíváte často „heuréka“ moment?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">„Heuréka“ moment by asi chtěl zažívat každý vědec mnohem častěji, než se mu ve skutečnosti daří. Mně ty nejzajímavější myšlenky většinou přicházejí v naprosto nevhodnou chvíli. Rozhodně to nebývá u stolu v kanceláři, ale spíš když řídím auto, dělám nějakou fyzickou práci nebo třeba jako včera, když jsem byl v lese na houbách.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Myslím, že je důležité s problémem nějakou dobu žít. Když se člověk příliš dlouho nikam neposouvá, je potřeba si umět říct dost, dát si pauzu a vrátit se k tomu později. Přiznám se, že naučit se právě tohle mi nějakou dobu trvalo.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Voda, krev nebo směs polymerů. Proč je pro moderní matematiku stále tak obrovskou výzvou popsat něco tak přirozeného, jako je proudění tekutin?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Právě v té otázce je vlastně skrytá odpověď. Výzvou není samotné proudění tekutin, ale jeho matematický popis. Ve skutečnosti popisujeme něco neuvěřitelně složitého. Kdybychom chtěli sledovat pohyb každé jednotlivé molekuly a všechny jejich vzájemné interakce, bylo by to prakticky nemožné. Proto používáme matematické modely, které realitu více či méně zjednodušují.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>V jednom rozhovoru jste uvedl, že pomocí parciálních diferenciálních rovnic lze popsat obrovské množství procesů – od technických a fyzikálních přes biologické a medicínské až po některé jevy v ekonomii nebo sociálních vědách. Můžete uvést nějaký příklad z ekonomie či sociálních věd, kde se tyto rovnice dají využít/využívají?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Ano, i když je potřeba být opatrný, protože lidé nejsou molekuly a ekonomika není tekutina. Přesto se podobné matematické nástroje používají i tam. Například při modelování finančních trhů, oceňování opcí nebo při studiu šíření informací ve společnosti. Parciální diferenciální rovnice se objevují také při popisu pohybu velkých skupin lidí, například v dopravě nebo při evakuacích.<br>Mně osobně ale připadají nejzajímavější situace, kdy se podobné matematické struktury objevují ve zdánlivě úplně nesouvisejících oborech. To samozřejmě neznamená, že lidé tečou jako voda, ale že některé kolektivní jevy lze matematicky popsat podobnými nástroji.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Hezkým příkladem je John Nash, kterého si možná vybavíte z filmu A Beautiful Mind. Proslavil se především teorií her, která se dodnes používá při studiu strategického rozhodování firem, investorů nebo států. Zajímavé ale je, že tentýž John Nash významně přispěl také k teorii parciálních diferenciálních rovnic, zejména k teorii regularity jejich řešení. To je podle mě hezká ukázka toho, že matematické myšlenky často překračují hranice mezi obory, které na první pohled nemají mnoho společného.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Kdybychom měli dokonalé matematické odpovědi na všechny otázky kolem proudění, jak by to změnilo náš každodenní svět? Kde všude bychom pocítili, že jsme ‚zkrotili‘ teorii tekutin?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Na první pohled by se mohlo zdát, že bychom tím získali například dokonale přesnou předpověď počasí, mnohem spolehlivější odhady vývoje klimatu nebo lepší návrhy technologií, od letadel až po spalovací motory. Získali bychom také hlubší pochopení celé řady dalších jevů, které se popisují podobnými matematickými modely. Možná by nás ale taková odpověď v některých ohledech nepotěšila. U velmi citlivých a nestabilních procesů může i nepatrná nepřesnost v měření vést po delší době k úplně jinému výsledku.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Jak vlastně vypadá takový matematický ‚pokus‘?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">V principu je matematický pokus velmi levný. Většinou stačí tužka, papír a dostatek trpělivosti. Člověk si něco myslí, zkusí to dokázat, zjistí, že je to špatně, zkusí jinou cestu a ta je ještě horší. Nakonec se často vrátí k původnímu nápadu a zjistí, že na něm přece jen něco bylo. Matematický pokus je tak většinou série omylů, na jejímž konci člověk problému o něco lépe rozumí. Právě proto bývá matematika často mnohem kreativnější disciplína, než si lidé představují.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Když po měsících práce dokážete existenci řešení složité rovnice a publikujete ji, co se s tímto objevem děje dál? Jak moc sledujete tento ‚potravní řetězec‘ a vidíte někdy své rovnice pracovat v reálné praxi?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Dokázat existenci nebo vlastnosti řešení bývá většinou jen jeden krok v celém procesu. Přirozeným pokračováním je snaha tato řešení numericky simulovat a ověřit, že počítačové výpočty skutečně dobře aproximují to, co matematická teorie předpovídá. V ideálním případě pak přichází ještě srovnání s experimentálními nebo reálnými daty. Ten další „potravní řetězec“ většinou sleduji spíše zpovzdálí. Mám samozřejmě radost, když se ukáže, že výsledky, na kterých jsme pracovali, jsou užitečné i pro další výzkum nebo aplikace.</p>


<div class="wp-block-image">
<figure class="aligncenter size-large is-resized"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Rozhovor_Miroslav_Bulicek_Miroslav_Bulicek_2_u-edited.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="784" height="1045" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Rozhovor_Miroslav_Bulicek_Miroslav_Bulicek_2_u-edited.jpg" alt="" class="wp-image-15566" style="aspect-ratio:0.6660105287251087;object-fit:cover;width:450px" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Rozhovor_Miroslav_Bulicek_Miroslav_Bulicek_2_u-edited.jpg 784w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Rozhovor_Miroslav_Bulicek_Miroslav_Bulicek_2_u-edited-225x300.jpg 225w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Rozhovor_Miroslav_Bulicek_Miroslav_Bulicek_2_u-edited-768x1024.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Rozhovor_Miroslav_Bulicek_Miroslav_Bulicek_2_u-edited-585x780.jpg 585w" sizes="(max-width: 784px) 100vw, 784px" /></a></figure>
</div>


<p class="wp-block-paragraph"><strong>Máte bohaté zkušenosti z prestižních zahraničních pracovišť. Co byste si přál, aby český Matfyz převzal od zahraničních univerzit, a v čem jim naopak může jít příkladem?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Většinou učím analýzu a rovnice studenty matematiky a fyziky. Myslím, že silnou stránkou Matfyzu je, že studentům dává velmi pevný matematický základ a učí je přesně a logicky přemýšlet. Nároky jsou vysoké a studenti si odnesou opravdu velké množství znalostí. Když pak potkávám studenty v zahraničí, často mám pocit, že naši absolventi jsou po odborné stránce velmi dobře připraveni.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Pokud bychom si naopak měli něco osvojit od některých špičkových zahraničních univerzit, pak je to možná větší důraz na hledání souvislostí napříč obory, větší sebevědomí při prezentaci vlastních výsledků a schopnost diskutovat o svých nápadech i v situaci, kdy ještě nejsou úplně dotažené. V tom bývají čeští studenti často zbytečně opatrní. Také je důležité si uvědomit, že světová konkurence je dnes obrovská. Chce-li člověk uspět na mezinárodní úrovni, musí na sobě začít systematicky pracovat už poměrně brzy. Myslím si ale, že právě důkladnost, kritické myšlení a schopnost jít do hloubky jsou vlastnosti, kterými může Matfyz jít naopak příkladem i mnoha prestižním zahraničním pracovištím.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Váš projekt podpořený grantem ERC CZ se pokouší o velkou věc – vytvořit nový, univerzální matematický jazyk pro materiály, které stojí na pomezí kapalin a pevných látek. Klasická fyzika tyto dva světy historicky oddělovala. Bylo pro vás těžké přesvědčit hodnoticí panel, že rigidní hranice mezi ‚tečením‘ a ‚pružností‘ jsou už přežité a že matematika potřebuje takto radikální změnu paradigmatu? Co myslíte, že nakonec rozhodlo?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Začnu upřímně. Při osobním pohovoru se mi hodnoticí panel asi nepodařilo přesvědčit úplně, protože jsem nakonec získal ERC CZ a ne přímo ERC grant. Na druhou stranu samotný fakt, že projekt uspěl v silné mezinárodní konkurenci, beru jako potvrzení, že otázky, které řešíme, nejsou zajímavé jen z matematického hlediska, ale že se týkají velmi obecné třídy materiálů a modelů.<br>Nemyslím si, že by matematici studující pevné látky a tekutiny žili ve zcela oddělených světech. Naopak spolu často spolupracují. Historicky se však pro tyto materiály vyvinuly odlišné modely, metody i matematické nástroje, které vedou k poměrně odlišným teoriím.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Klíčovou myšlenkou projektu bylo vzít vážně skutečnost, že mnoho reálných materiálů se nechová ani jako ideální kapalina, ani jako ideální pevná látka. Navíc se jejich chování může měnit podle podmínek, ve kterých se nacházejí. Proto jsme do modelů zahrnuli takzvaná aktivační kritéria, která umožňují, aby materiál v určitých situacích změnil svůj způsob chování. Právě v tom je podle mě síla tohoto přístupu. Na jednu stranu dokáže přirozeně spojit jevy, které byly dříve studovány odděleně. Na druhou stranu vytváří řadu nových a velmi obtížných matematických problémů, protože musíme přesně popsat okamžik, kdy k takové změně chování dojde. Možná právě tato kombinace fyzikální přirozenosti a matematické náročnosti hodnotitele zaujala.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Ve vědě existuje fenomén zvaný ‚scooping‘ – situace, kdy roky pracujete na důkazu, ale těsně před publikováním vás o pár týdnů předběhne jiný tým z MIT nebo Šanghaje, čímž vaše prvenství zaniká. Zažil jste někdy takové mezinárodní závody s časem, kdy jste museli psát článek pod obrovským tlakem, abyste byli na světě první?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Osobně takhle vědu dělat neumím. Samozřejmě mám radost, když se podaří přijít na něco nového jako první, ale mnohem důležitější mi připadá kvalita výsledku než pořadí v cíli. Občas samozřejmě zjistíte, že na podobném problému pracuje někdo jiný a že jste vlastně v závodě, aniž byste se do něj přihlásili.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Na druhou stranu si myslím, že ve vědě často dochází k tomu, že se určitá myšlenka nebo problém stane zralým k vyřešení a nezávisle na sobě se k podobným výsledkům dopracuje více lidí. Proto nepovažuji za nejdůležitější být za každou cenu první. Mnohem důležitější je udělat práci pořádně.</p>



<p class="wp-block-paragraph">A dnes už navíc člověk nemusí soupeřit jen s kolegy z MIT nebo Šanghaje, ale občas i s umělou inteligencí. To zní možná trochu děsivě, ale já jsem v tomto směru zatím spíše optimista. AI dokáže neuvěřitelně urychlit některé části práce, prověřit obrovské množství možností a za posledních pár let se posunula od generování textu k asistenci při skutečném matematickém výzkumu. To je vývoj, který by ještě před několika lety zněl jako science fiction. Přesto si zatím myslím, že největší výzvou není najít odpověď, ale přijít na správnou otázku. A v tom mají matematici stále určitou konkurenční výhodu.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Kdybyste měl založit ‚muzeum vědeckých kuriozit a slepých uliček‘, jaký historický omyl byste tam vystavil?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Upřímně, bylo by to obrovské muzeum, kam bych poslal snad každého člověka – a vědce obzvlášť. Jeho hlavním poselstvím by bylo, že mýlit se je nejen přirozené, ale ve vědě i nezbytné. Bez omylů se člověk nemůže posunout dál. Důležité je jen umět své omyly opustit ve chvíli, kdy jsou vyvráceny daty nebo argumenty.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Kdybyste mohl získat jednu superschopnost, aby vám usnadnila práci, která by to byla?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Asi bych chtěl umět se roztrojit. Jedno moje já by dělalo všechnu administrativu, psalo posudky, granty, odpovídalo na e-maily a chodilo na schůze. Druhé by mi dělalo pořádek v poznámkách, protože na to jsem opravdu hrozný. A to třetí by si konečně mohlo v klidu číst články, přemýšlet a dělat matematiku.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/rozhovor-nejvetsi-vyzvou-je-prijit-na-spravnou-otazku/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Rozhovor: O bubnování, naslouchání a hledání společného rytmu</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/rozhovor-o-bubnovani-naslouchani-a-hledani-spolecneho-rytmu/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/rozhovor-o-bubnovani-naslouchani-a-hledani-spolecneho-rytmu/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 01 Nov 2026 16:50:37 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[bubnování]]></category>
		<category><![CDATA[facilitace]]></category>
		<category><![CDATA[teambuilding]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=15451</guid>

					<description><![CDATA[Jak dostat do rytmu člověka, který je přesvědčený, že žádný nemá? S facilitátorem Adamem a s Eliškou, která mu pomáhá s organizací skupinových bubnování, jsme si povídali o tom, jak je možné řídit skupinu beze slov, co může společné hraní přinést pracovnímu týmu nebo proč je někdy těžší sehrát pět lidí než padesát. Co je na společném&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Jak dostat do rytmu člověka, který je přesvědčený, že žádný nemá? S facilitátorem Adamem a s Eliškou, která mu pomáhá s organizací skupinových bubnování, jsme si povídali o tom, jak je možné řídit skupinu beze slov, co může společné hraní přinést pracovnímu týmu nebo proč je někdy těžší sehrát pět lidí než padesát.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Co je na společném bubnování vlastně zajímavé? Proč by si člověk měl jít zabubnovat?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam:</strong> Myslím si, že dneska jsme hodně odříznutí od reálného fyzického světa. Sedíme u počítače, nakupujeme přes počítač, pracujeme přes počítač. Fyzický kontakt je hodně oslabený. U bubnů se ale tělo hýbe – lidi mlátí rukama do bubnů, můžou tančit, nekoukají do monitoru, neřeší myšlenkami nějaký úkol. Dělají něco, co je víc spojené s tělem, intuicí, ostatními lidmi a skupinou.<br>Hudba je silný nástroj sama o sobě – ale když ji neposloucháte jen pasivně, a sami ji vytváříte, je to úplně jiná úroveň.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Eliška:</strong> Za mě je to takový návrat ke kořenům. I návrat dovnitř sebe. Adam bubnování vede tak, abychom se všichni sehráli, aby všichni spolupracovali, a to nám dneska hrozně chybí. Hodně lidí pracuje samo doma nebo hodně individuálně a ta souhra a naladění se na další lidi je hrozně příjemný pocit. Stejně jako zjistit, že to, co dělám, zní dobře.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Jak takové facilitované bubnování vypadá? Když to není výuka konkrétní skladby, co tam vlastně lidi dělají a co děláš ty?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam:</strong> Za mě je smyslem facilitování najít co nejjednodušší cestu, jak co nejefektivněji dosáhnout výsledku. A mým cílem je dosáhnout chvíle, kdy se z jednotlivců stane skupina, společně v přítomném okamžiku něco vytváří a každý do toho dá to nejlepší, co má. Mám přitom zkušenost, že čím míň slov, tím líp. Dokud mluvíme, tak nebubnujeme. Navíc když mluvím, tak to obvykle lidi nutí zbytečně moc přemýšlet – co jsem tím přesně myslel, jestli to dělají správně… Komunikace tedy probíhá převážně neverbálně, když na to přijde, můžu celé bubnování udělat bez jediného slova. Signály si skupina osvojí rovnou během bubnování, aniž bych je cíleně školil, a během pár minut už se dokážou ztišit, zesílit, přestat hrát, znovu se připojit… Někdy nechám chvíli hrát jen část kruhu, někdy třeba jen perkuse, jindy jen basové bubny… Stejně tak když někde něco drhne, není většinou potřeba nikomu adresně říkat, že hraje špatně – stačí chvíli nechat hrát jen část, a když se pak zbytek připojí zpátky, má se už o co opřít.<br>Nejlepší okamžik je, když pak vidím, že lidi už nekoukají na mě, nečekají na signál, ale sami slyší, co se děje, a do toho přidávají sami za sebe – to je ono, tam se chceme dostat.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>A co když někdo přijde s tím, že rytmus nemá, nebo se bojí chyby?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Eliška:</strong> To je úplně běžné, hlavně na objednaných akcích, kde je velká směs lidí. Ne každý se chce v tu chvíli zapojit, jsou tam lidi, kteří mají pocit, že nemají rytmus… A v tom je skvělý Adam, že dokáže z každého vytáhnout to, co mu jde. Ne každý musí bubnovat. Někdo dostane chrastítko, někdo rolničky. A strašně často jsou pak účastníci překvapení, že to dokázali a že to znělo dobře.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-2 is-cropped wp-block-gallery-6 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="765" data-id="15463" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780-1024x765.jpg" alt="" class="wp-image-15463" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780-1024x765.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780-300x224.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780-768x574.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780-1536x1147.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780-1170x874.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780-585x437.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-vylepsit-osvetleni-doostrit-169780.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/?attachment_id=15460"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="768" data-id="15460" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_2586_u-1024x768.jpg" alt="" class="wp-image-15460" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_2586_u-1024x768.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_2586_u-300x225.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_2586_u-768x576.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_2586_u-1536x1152.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_2586_u-1170x878.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_2586_u-585x439.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_2586_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="684" data-id="15464" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293-1024x684.jpg" alt="" class="wp-image-15464" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293-1024x684.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293-300x200.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293-768x513.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293-1536x1026.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293-1170x781.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293-585x391.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293-263x175.jpg 263w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-420293.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam:</strong> Já rád říkám, že chyby neexistují, existují jen okamžiky učení. Pracuji vždycky s tím, co mi konkrétní skupina dá, každá má svoji dynamiku a svoji rychlost. Ti lidé často bubnují úplně poprvé – není cílem, aby bubnovali dokonale, ale hlavně aby byli v tu chvíli přítomní a aby se soustředili. Myslím, že je přitom důležité, aby cítili, že to mám pevně v rukou a vím, co dělám, pak je pro ně snazší do toho opravdu jít.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Může jedna nebo dvě hodiny bubnování opravdu něco udělat s týmem, kterému spolupráce normálně moc nejde?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam:</strong> Neexistuje žádný program, který by po úplně první zkušenosti udělal nějakou výraznou změnu. Nicméně ten samotný prožitek může lidem dát první vhled, že spolupráce je možná – přestože mají v práci spory nebo jim to úplně nejde, jak by mohlo.<br>Když se zaměří na úplně jinou činnost a odstraní se slova a témata, která obvykle řeší, odpadne tím to, co jim normálně v komunikaci překáží. Najednou všichni pracují na jedné věci – společném rytmu a souhře. Dostanou první prožitek toho, jaké to je úspěšně spolupracovat. A když ten prožitek mají, tak už vědomě i podvědomě vědí, k čemu se můžou přiblížit. To se pak dá aplikovat na realitu v práci a třeba to i dál rozvíjet koučinkem, ale to už je nadstavba.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ideální stav je, když daná skupina bubnuje opakovaně, pak se dá pozorovat nějaký posun. Tohle bych chtěl dělat víc třeba se sportovními týmy. Intuitivní spolupráce v bubnování se totiž může přenášet do intuitivního napojení hráčů mezi sebou. U firemního kolektivu se to promítne do komunikace. A místo soupeření a soutěživosti se pěstuje spolupráce.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Eliška:</strong> Teambuildingy můžou být hodně různé – podle konkrétního zadání. Někde chtějí jít víc do hloubky a víc pracovat s kolektivem, jinde naopak chtějí lehčí zábavnou variantu, při které se lidi hlavně pobaví a odreagují. A obojí je v pořádku.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adame, jak ses k facilitaci vlastně dostal?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam: </strong>Myslím, že jsem se pro to narodil – spojuje se v tom jak to, co umím, tak to, co mě naplňuje. K bubnování jsem se dostal nejdřív jako asistent člověka, který podobná bubnování vedl, a postupně jsem se stal lektorem. Ta firma se po čase rozpadla, ale já jsem hledal kořeny přístupu, který jsme používali, a zjistil jsem, že jsme doteď pracovali jen s malou částí toho, co daný systém nabízí, a ponořil jsem se do toho hlouběji.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Můj učitel je Arthur Hull. Je to už starý pán z Kalifornie, který jako mladý strašně rád bubnoval. Jenže mezi profesionálními muzikanty mu vadilo, kolik je tam pravidel – a mezi volně bubnujícími hippies zase to, že často sice začalo vznikat něco krásného, ale někdo to rozbil tím, že si jel svou bez ohledu na zbytek. Tak hledal způsob, jak ty dva světy spojit. Za vytvoření tohohle konceptu k němu mám obrovskou úctu. Za desítky let kolem toho vznikla celá filozofie a celosvětová síť facilitátorů – Village Music Circles.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Absolvoval jsem několik nezávislých školení, mám certifikáty z kurzů a mentorských programů a prostřednictvím svého projektu <a href="https://adamovy-bubny.cz/">Adamovy bubny</a> se to snažím rozvíjet tady v Čechách.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-2 is-cropped wp-block-gallery-7 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/?attachment_id=15458"><img loading="lazy" decoding="async" width="768" height="1024" data-id="15458" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_15_Foto_seniori_u-768x1024.jpg" alt="" class="wp-image-15458" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_15_Foto_seniori_u-768x1024.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_15_Foto_seniori_u-225x300.jpg 225w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_15_Foto_seniori_u-1152x1536.jpg 1152w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_15_Foto_seniori_u-1170x1560.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_15_Foto_seniori_u-585x780.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_15_Foto_seniori_u.jpg 1440w" sizes="(max-width: 768px) 100vw, 768px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/?attachment_id=15459"><img loading="lazy" decoding="async" width="683" height="1024" data-id="15459" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/DSC_3771-Enhanced-NR_u-683x1024.jpg" alt="" class="wp-image-15459" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/DSC_3771-Enhanced-NR_u-683x1024.jpg 683w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/DSC_3771-Enhanced-NR_u-200x300.jpg 200w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/DSC_3771-Enhanced-NR_u-768x1152.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/DSC_3771-Enhanced-NR_u-1024x1536.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/DSC_3771-Enhanced-NR_u-1170x1755.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/DSC_3771-Enhanced-NR_u-585x878.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/DSC_3771-Enhanced-NR_u.jpg 1280w" sizes="(max-width: 683px) 100vw, 683px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="682" data-id="15465" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-15465" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627-1024x682.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627-300x200.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627-768x512.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627-1536x1023.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627-1170x779.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627-585x390.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627-263x175.jpg 263w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_Firefly_zvysit-rozliseni-723627.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Říkal jsi, že na facilitaci je malá skupina paradoxně náročnější než velká. Proč?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam: </strong>Standardní způsob facilitace, který jsem se učil, funguje dobře od nějakých dvaceti lidí výš. Tam můžu chodit doprostřed kruhu a vést to hodně pantomimou, rukama a tělem. Dělat ale na pět lidí to samé jako na padesát je jako vzít si megafon a křičet lidem do obličeje. Takže u malé skupiny jsem si musel najít vlastní způsob.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Také když na chvíli vypadne jeden z padesáti lidí, nepoznáte to – zato ve skupině pěti lidí je každá změna hned strašně slyšet a každý jednotlivý nápad nebo problém se projeví. Zároveň se ale dá jít mnohem víc do hloubky. Rozsah mám přitom od nějakých pěti lidí do skoro neomezeného počtu – už jsem dělal i skupinu 881 lidí.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Ve školách a školkách pracujete s hodně různými dětmi. Jak se liší malé děti a puberťáci? A nevadí některým dětem hluk?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Eliška:</strong> Ve školce je to rozhodně větší humbuk. Když děti vidí bubny, tak se do toho prostě vrhnou. I tam se to ale po chvíli dokáže sehrát, jen je to trochu jiný princip. Adam na to jde víc přes hry, k bubnům se přidávají perkuse i zpívání. Děti jsou skvělé v tom, že se ještě zpívat nebojí. Když dospělákům řekneš „teď si něco zazpíváme“, tak zblednou. Děti prostě začnou. Jasně, kolem třinácti už přichází stud a takové to „ježiš, to je trapný“. Ale hodně záleží na kolektivu. Třeba jsme dělali bubnování na jedné waldorfské střední škole a tam jsme na trapnost skoro nenarazili. Ten kolektiv byl zvyklý se projevovat a sdílet.<br>Pro děti, které jsou citlivější na zvuk, už vozíme i tlumicí sluchátka, protože někdy chtějí být součástí, ale je toho na ně moc. Někdy pomůže i zapojit je o něco později, protože začátek, než tam Adam vstoupí a sehraje to, bývá nejchaotičtější – děti vidí bubny a mlátí do toho hlava nehlava. Pro citlivější dítě je tak někdy lepší tuhle chvíli vynechat.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam: </strong>Moje srdcová záležitost jsou děti, které jsou nějakým způsobem jiné nebo mají handicap. Hodně jsem bubnoval třeba s autisty. Takové děti přitom většinou nevidím jako náročné – beru to tak, že když má někdo někde ubráno, tak má někde jinde přidáno. A já se vždycky snažím najít to, kde má přidáno, a zvolit cestu, která mu sedne.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-2 is-cropped wp-block-gallery-8 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/?attachment_id=15456"><img loading="lazy" decoding="async" width="768" height="1024" data-id="15456" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_5310_u-768x1024.jpg" alt="" class="wp-image-15456" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_5310_u-768x1024.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_5310_u-225x300.jpg 225w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_5310_u-1152x1536.jpg 1152w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_5310_u-1170x1560.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_5310_u-585x780.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Adam_IMG_5310_u.jpg 1440w" sizes="(max-width: 768px) 100vw, 768px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/?attachment_id=15457"><img loading="lazy" decoding="async" width="768" height="1024" data-id="15457" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/IMG_9679_u-768x1024.jpg" alt="" class="wp-image-15457" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/IMG_9679_u-768x1024.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/IMG_9679_u-225x300.jpg 225w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/IMG_9679_u-1152x1536.jpg 1152w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/IMG_9679_u-1170x1560.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/IMG_9679_u-585x780.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/IMG_9679_u.jpg 1440w" sizes="(max-width: 768px) 100vw, 768px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/?attachment_id=15462"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="626" data-id="15462" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/zazitChabry-150_u-1024x626.jpg" alt="" class="wp-image-15462" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/zazitChabry-150_u-1024x626.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/zazitChabry-150_u-300x183.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/zazitChabry-150_u-768x470.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/zazitChabry-150_u-1536x939.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/zazitChabry-150_u-1170x715.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/zazitChabry-150_u-585x358.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/zazitChabry-150_u.jpg 1920w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Co lidi na bubnování nejčastěji překvapí – ať už ve firmách, na veřejných bubnováních nebo jinde?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam:</strong> V první řadě to, že jdou bubnovat. „My jsme čekali školení.“ „Jé, bubny.“ „My budeme bubnovat? Jako fakt?“ Takové reakce slýchám často. A pak: „No tak to jsem teda zvědavej.“ A pak jsou většinou překvapení z toho, co dokázali společně vytvořit. Často je překvapí i síla prožitku, obzvlášť u zvukové masáže. Člověk si lehne doprostřed a hraje pro něj deset, dvacet nebo několik desítek lidí. Je to úplně jiná intenzita. Ale hloubka toho prožitku je vždycky taková, jakou si kdo dovolí. Je úplně normální, že člověk zůstává v hlavě a nepustí ho to. Ta cesta může být u každého různě dlouhá.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Eliška:</strong> Na veřejné bubnování jde člověk většinou už s tím, že ho to zajímá. Někdo se chce ponořit víc do sebe, někdo jde za zvukem bubnů, někdo to bere jako psychohygienu. Celkově ten nástroj lidi láká – je to prostě takové kmenové, pudové. Člověk do toho bouchá a jde to. A nejvíc překvapivé je to právě pro ty, kdo nepřišli cíleně. Pamatuji si jedno bubnování se seniory. Vysvětlovali jsme princip zvukové masáže a vedle mě si paní šeptaly: „Tak tam si teda v žádném případě lehat nepůjdu.“ Pak šli první lidi – a najednou se už zapojovali všichni. Někdy se člověk zkrátka jen potřebuje nejdřív podívat, že je to v pohodě, naladit se a dovolit si jít do něčeho nového.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adame, kdybys měl to, co děláš, shrnout jedinou větou, jaká by to byla?</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Adam: </strong>Možná vám to dá, co hledáte.</p>



<p class="wp-block-paragraph"></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/rozhovor-o-bubnovani-naslouchani-a-hledani-spolecneho-rytmu/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Úvaha o češtině</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/uvaha-o-cestine/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/uvaha-o-cestine/#comments</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 24 Sep 2026 12:58:45 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[čeština]]></category>
		<category><![CDATA[jazykověda]]></category>
		<category><![CDATA[přejímání slov]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=14754</guid>

					<description><![CDATA[Nedávno jsem na Facebooku narazil na nezvyklou chválu od jakéhosi cizince na vyjadřovací možnosti českého jazyka. Souviselo to s jeho potížemi přesně přeložit „houževnatost“, tedy vlastnost používanou u lidí i materiálů. Přimělo mne to k zamyšlení nad mou mateřštinou ve směru, kterým se běžně nezabývám, jakkoli sám sebe řadím mezi obdivovatele českého&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph">Nedávno jsem na Facebooku narazil na nezvyklou chválu od jakéhosi cizince na vyjadřovací možnosti českého jazyka. Souviselo to s jeho potížemi přesně přeložit „houževnatost“, tedy vlastnost používanou u lidí i materiálů. Přimělo mne to k zamyšlení nad mou mateřštinou ve směru, kterým se běžně nezabývám, jakkoli sám sebe řadím mezi obdivovatele českého jazyka.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Bohatost češtiny v oblasti odborných výrazů je dědictví ojedinělé historické etapy. V 19. století, kdy v Evropě probíhala průmyslová revoluce (+ rozvoj věd atd.) se obyvatelstvo českých zemí začalo pomalu emancipovat a vymezovat vůči rakouské (tj. německo-jazyčné) nadvládě. Zároveň do měst začaly proudit davy lidí z venkova a znovu tam přinesly češtinu jako nástroj běžné komunikace. Vznikla tedy poptávka využít český jazyk jako významný prvek „odrakouštění“ společenského života v českých městech. Mnozí šlechtici i měšťané najednou objevili, že jsou Češi, ačkoliv česky vlastně neuměli. A v té chvíli se objevila řada lidí, kteří chtěli dokázat, že čeština se němčině vyrovná, a začali moderní pojmy, které čeština neměla, tvořit. Mnohdy neúspěšně, protože uměle nebo otrockým překladem – všichni jsme rádi, že neuspěl Amerlingův návrh novotvaru <em>nedílek</em> a&nbsp;že děti nemají školní předměty <em>silozpyt</em> a <em>lučba</em>. Ale několik takových autorů bylo literárně a/nebo filologicky velmi schopných (Dobrovský, Jungman, Presl) a jejich tvorba položila základy moderní češtiny. Tento úspěch ovlivnil české intelektuály na dlouhá desetiletí v tom, že se snažili takto udržovat čistotu češtiny i nadále; myslím, že tento přístup našel zázemí i v občanských organizacích jako je Sokol. Vlastní výrazy pro fotbal a basketbal má leckterý jazyk, ale v oblasti vědy a techniky jsme byli zjevně úspěšnější než jiné národy (včetně těch počtem mluvčích silnějších). Když se objevil vynález radiového vysílání, opět se hledal český výraz. A našel se – <em>rozhlas</em>. U&nbsp;televize a&nbsp;gramofonu to nevyšlo.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Naše jazykové národovectví žilo svébytným životem i za totality, byl tu tlak používat rusismy, ale lidi mimo vládní vrstvy se dost bránili. I proto máme <em>počítač</em> a ne <em>computer</em>, ačkoliv většina jazyků (včetně němčiny, polštiny i ruštiny) přejala anglický termín. Vnitřní motivace chránit češtinu před „cizáckými“ výrazy ustoupila, ale nová, ryze česká slova, stále vznikala. Stát si na to zřizoval odborné terminologické komise (při Ústavu pro jazyk český). Některá slova se chytla pro svou údernost, libozvučnost (<em>raketoplán</em>) , nebo samovysvětlující význam (<em>vrtulník</em>). Ale podle mne byl hlavním motorem odpor intelektuálů psát anglické výrazy foneticky (mně rvalo oči, když jsem viděl <em>kilobajt</em>, ale <em>šatl</em> by vadil snad každému). Palivem do tohoto motoru byla velmi široká neznalost anglické výslovnosti, ovšem když objevil a rychle rozšířil hotový výrobek nebo objev, tak se nedalo nic dělat: slova jako <em>traktor</em> a <em>kombajn</em> zdomácněla velmi rychle. A&nbsp;<em>walkman</em> odešel na smetiště dějin.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dnes na neznalost angličtiny bere ohled málokdo, částečně právem – i babičky vědí, co je to <em>chatovat</em> a jak se to „správně“ čte. Mimochodem, právě tvarosloví češtiny je nejsilnější argument proti bezhlavému přejímání cizích slov: věta, kde zřetelně chybí koncovky tam, kde jsou potřeba z&nbsp;významových důvodů, se stává nesrozumitelnou. Na druhé straně cizí výrazy naši schopnost přesně se vyjádřit posilují, dokonce i v případech, kdy přímý překlad existuje. Cizí termín se prostě užívá v&nbsp;jiném, obvykle užším významu. Co si představíte, když se řekne <em>dalekohled</em>, a co u slova <em>teleskop</em>? Někdy je to dokonce obráceně: <em>družice</em> versus <em>satelit</em>.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Měli bychom být hrdí na češtinu a její schopnost držet si vlastní slovotvorbu, ale ve věku globalizace a panevropanství by se národní výrazy mohly jevit i jako brzda. Zajímal by mne třeba názor mladých chemiků, jak vidí tu úžasnou preciznost našich přípon popisujících mocnost prvků ve sloučeninách (sírany vs. siřičitany) při mezinárodní spolupráci. Nebo jak se žije částicovým fyzikům s&nbsp;urychlovačem.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Já navíc vidím ve zvýšené odolnosti češtiny proti pronikání anglických pojmů další riziko. Mohl by to být další zdroj dělení společnosti: na ty vzdělanější, schopné komunikovat se světem v angličtině, a na ty, kteří zůstanou zamknuti ve bublině malého jazyka, odkázáni na mediální tvůrce, kteří do té českojazyčné bubliny importují nové pojmy společně s vysvětlením. Ti první budou muset hledat jiné zdroje vlastenectví, ti druzí by si měli dát pozor, zda kvůli jazykové bariéře nejsou ovládáni i ideově.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jak to vidíte vy?</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/uvaha-o-cestine/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>1</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jsou nadaní lidé citlivější? Co o tom říká věda</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/jsou-nadani-lide-citlivejsi-co-o-tom-rika-veda/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/jsou-nadani-lide-citlivejsi-co-o-tom-rika-veda/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 24 Sep 2026 12:56:13 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Inteligence a vzdělávání]]></category>
		<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[Institut pro vysokou citlivost]]></category>
		<category><![CDATA[nadání]]></category>
		<category><![CDATA[vysoká citlivost]]></category>
		<category><![CDATA[výzkum]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=14734</guid>

					<description><![CDATA[O nadaných lidech se často říká, že jsou citlivější než ostatní – intenzivněji vnímají své okolí, silněji prožívají emoce a snáze se nechají zahltit podněty. Podobná představa má dlouhou tradici a objevuje se i v odborné literatuře. Jenže když se pokusíme ověřit ji výzkumem, odpověď přestává být tak jednoznačná. Jsou tedy nadaní&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"><strong>O nadaných lidech se často říká, že jsou citlivější než ostatní – intenzivněji vnímají své okolí, silněji prožívají emoce a snáze se nechají zahltit podněty. Podobná představa má dlouhou tradici a objevuje se i v odborné literatuře. Jenže když se pokusíme ověřit ji výzkumem, odpověď přestává být tak jednoznačná. Jsou tedy nadaní skutečně citlivější?</strong></p>



<h2 class="wp-block-heading">Co znamená vysoká citlivost</h2>



<p class="wp-block-paragraph">Vysokou citlivost výzkumník Michael Pluess zhruba definoval jako schopnost organismu registrovat a&nbsp;zpracovávat podněty z vnitřního a vnějšího prostředí. Čím citlivější jedinec, tím snáze zachycuje stimuly (např. smyslové či emoční), tím intenzivněji na ně reaguje a tím vyšší sklon k zahlcení těmito stimuly má.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Autorka tohoto konceptu, americká psycholožka Elaine Aronová, mezi typické vlastnosti vysoce citlivých jedinců řadí:</p>



<ol start="1" class="wp-block-list">
<li>Rádi nejprve pozorují, než se aktivně zapojí.</li>



<li>Všímají si bedlivě detailů a drobných změn.</li>



<li>Potřebují zvážit důsledky svých činů, jsou svědomití.</li>



<li>Více prožívají myšlenky a emoce druhých, ale také potřebují být více v souladu s vlastními myšlenkami a emocemi.</li>



<li>Jsou soucitní, záleží jim na spravedlnosti a na prostředí, ve kterém žijí.</li>



<li>Snadno se přestimulují podněty.</li>



<li>Mívají umělecká nadání, potřebují mít kontakt s krásnými věcmi a přírodou a zajímají je duchovní otázky.</li>



<li>Projevují silnější emoční reakce.</li>



<li>Hůře prožívají změny.</li>



<li>Mívají živé sny.</li>



<li>Jsou reaktivnější – např. se snáze leknou, jejich imunitní systém je křehčí.<sup>1</sup></li>
</ol>



<h2 class="wp-block-heading"><strong>Dvě stránky citlivosti</strong></h2>



<p class="wp-block-paragraph">Tým kolem K. A. Smolewské v roce 2006 identifikoval tři faktory vysoké citlivosti, přičemž faktory jsou shluky vlastností, které se statisticky častěji vyskytují spolu. O dva roky později D. Evans a&nbsp;M.&nbsp;Rothbartová přišli se zjištěním dvou takových faktorů. Obě teorie ale můžeme snadno sloučit dohromady, protože dva ze tří faktorů v prvním zmíněném výzkumu spolu korelují více, než oba korelují se třetím faktorem, takže se nám v obou případech rýsuje představa dvou faktorů.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jména všech těchto faktorů nejsou podstatná – důležité je, že oba zmíněné výzkumy vedou k&nbsp;myšlence, že vysoká citlivost zahrnuje dva aspekty, z nichž jeden je pozitivní a druhý negativní. Jinými slovy, citlivost nás buď otevírá a vede nás k tomu, abychom měli hluboký kontakt se světem nebo sami se sebou, jak je to vidět např. v položkách 3 nebo 7 výše. Nebo nás uzavírá a nutí nás, abychom se před podněty chránili – viz např. položky 6 či 11.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tyto dvě stránky vysoké citlivosti zpravidla v jednom jedinci existují vedle sebe a podle výzkumů typicky souvisejí s dalšími osobnostními vlastnostmi. Pozitivní dimenze souvisí např. s extraverzí a&nbsp;otevřeností vůči zkušenosti. Otevřenost v sobě zahrnuje bohatou fantazii, intelektuální zvídavost či potřebu zabývat se něčím novým a nekonvenčním. Negativní dimenze má zase souvislost s neuroticismem a introverzí.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Když to dáme dohromady, ve vysoce citlivých najdeme s vyšší pravděpodobností jedince, kteří jsou spíše neurotičtí a otevření vůči zkušenosti. A vztah celkového konstruktu vysoká citlivost k&nbsp;introverzi/extraverzi je nevyhraněný, což si můžeme vysvětlit jako konflikt mezi pozitivní dimenzí, jež člověka světu přibližuje, a negativní dimenzí, jež ho chrání a uzavírá, protože neuroticismus koreluje s introverzí pozitivně a otevřenost negativně.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Pro otázku nadání je podstatné především to, že vysoká citlivost zřejmě není jedinou vlastností: jedna její stránka člověka otevírá podnětům a novým zkušenostem, druhá souvisí spíše se snadným zahlcením a potřebou se před podněty chránit.</p>



<h2 class="wp-block-heading"><strong>Proč by měla citlivost souviset s nadáním</strong></h2>



<p class="wp-block-paragraph">Vedle toho je známo, že otevřenost vůči zkušenosti silně koreluje s inteligencí, tedy mohli bychom očekávat, že mezi nadanými bude více citlivějších jedinců. I kdyby to tak bylo, opačně to neplatí, tedy mezi vysoce citlivými neočekáváme automaticky vysoké nadání. Elaine Aronová to vysvětluje následovně: Zatímco v populaci jsou lidí s IQ nad 130 bodů asi dvě procenta, očekává se, že vysoce citlivých jedinců bude něco mezi patnácti a třiceti procenty.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tezí o citlivosti nadaných se zabývala řada autorů i před definováním vysoké citlivosti. U nás můžeme podobné úvahy najít např. v knihách Moniky Stehlíkové. Asi nejslavnější, dnes již klasickou teorií na toto téma je ta od polského psychologa Kazimierze Dąbrowského, který ji začal vytvářet už na konci dvacátých let minulého století.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Podstatný je zde koncept pozitivní dezintegrace, tedy fakt, že psychické napětí je nezbytné pro osobní růst. Dąbrowski to dává do souvislosti s nadáním, protože k dezintegraci často vede silný vývojový potenciál. Ten je do značné míry dán konkrétními talenty jedince, pudem k&nbsp;autonomnímu růstu a nadměrnou vzrušivostí, která má podle jejího autora několik forem a velmi se podobá konceptu vysoké citlivosti. Z toho by se dalo odvodit, že vysoká citlivost je jedním z činitelů, které se zvýšenou pravděpodobností vedou k rozvoji jedincova potenciálu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">To je logické, pokud si představíme, že samotná vysoká citlivost znamená „něco navíc“, tedy schopnost zaznamenat více nuancí, které méně citlivý přístup ignoruje. Můžeme si rovněž představit, že složitější bytost je více náchylná k odchylkám, překážkám a vývojovým krizím a musí vyvinout větší úsilí, aby naplnila svůj potenciál. Podle Dąbrowského je tato obtížnost zároveň podnětem pro její překonávání. Můžeme si to spojit třeba s konceptem posttraumatického růstu.</p>



<h2 class="wp-block-heading"><strong>Co ukazují výzkumy</strong></h2>



<p class="wp-block-paragraph">Představa, že nadaní bývají citlivější, má oporu v řadě pramenů, ale bývá kritizována za to, že se vesměs jedná o klinická pozorování. Teoretické důvody, proč by nadání a citlivost mohly souviset, existují. Rozhodující ale je, zda se tato souvislost skutečně objeví i v datech.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Výsledky tří studií ukazují, že odpověď není jednoduchá.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Máme tu např. nizozemskou diplomovou práci Rianne Van de Venové z roku 2016.<sup>2</sup> Ta jednak zjistila souvislost mezi nadáním a mnoha podobami nadměrné vzrušivosti, jednak souvislost nadání a vysoké citlivosti. Nadání bylo ovšem ve výzkumu definováno tak, že se za nadané či nenadané označili sami účastníci. Důvodem byla snaha pojmout nadání širším způsobem než jen pomocí výsledku v IQ testu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Autorka odkazuje na fakt, že spousta nadaných lidí selže, když je pozorována, je pod tlakem nebo je jim měřen čas. Uvážíme-li, že nadání souvisí s nadměrnou vzrušivostí a že vysoká citlivost souvisí s neuroticismem, můžeme dojít k podezření, že řada vysoce citlivých při vyplňování inteligenčních testů selže a jejich nadání zůstává nerozpoznáno.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Disertační práce Australanky Jodie Valpiedové z roku 2018<sup>3</sup> zase ukazuje, že s intelektovým nadáním je spojená introverze i otevřenost, avšak teprve po kontrole faktu, že tyto dva rysy – vlastně projevy negativní a pozitivní dimenze – spolu mají negativní vztah. My už víme, že s introverzí souvisí negativní dimenze vysoké citlivosti, s otevřeností ta pozitivní.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Bohužel v tomto výzkumu se nepotvrdilo to, co by se nabízelo, a sice, že s intelektovým nadáním souvisí vysoká citlivost nebo nějaký její faktor. Nadání zde bylo měřeno členstvím v organizaci pro nadané jedince, kteří dříve podstoupili inteligenční test.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nejreprezentativnější byl průzkum týmu kolem Belgičanky Véronique de Gucht z roku 2023, který byl publikován v prestižním <em>Journal of Research in Personality</em>.<sup>4 </sup>Autoři zkoumali souvislost nadání a&nbsp;vysoké citlivosti. Nadání bylo opět měřeno pomocí inteligenčních testů – s definicí nadání jako IQ vyššího než 130 bodů.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Výzkum poněkud překvapivě ukázal, že nadaní lidé mají v průměru menší míru vysoké citlivosti a&nbsp;ještě výrazněji se tato negativní souvislost ukázala mezi nadáním a negativní dimenzí vysoké citlivosti. Ovšem pozitivní dimenze s nadáním koreluje pozitivně. Autoři to dávají do souvislosti s výše zmíněnými rysy. Lidem s nadáním v jejich výzkumu vyšel nižší neuroticismus, ale vyšší otevřenost vůči zkušenosti. To jako by Dąbrowského teorii zpochybňovalo.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nicméně vrátíme-li se k úvaze Van de Venové, vysoké úrovně IQ možná s vyšší pravděpodobností dosáhli právě ti, které při vyplňování inteligenčního testu nelimitoval jejich neuroticismus – nebo jinými slovy ti, kdo nebyli tak citliví.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Je proto vhodné zvažovat, jaké kritérium pro určení nadání vlastně používáme a jakými metodami nadání měříme. Nadání jedinců s vyšší mírou nervozity nebo citlivosti by totiž mohlo snadno zůstat nerozpoznáno.<sup>5</sup></p>



<h2 class="wp-block-heading"><strong>Jednoznačná odpověď zatím chybí</strong></h2>



<p class="wp-block-paragraph">Co tedy můžeme na otázku z titulku odpovědět? Dosavadní výzkumy nepotvrzují jednoduchou představu, že nadaní lidé jsou obecně citlivější. Zdá se ale, že s nadáním může souviset pozitivní stránka citlivosti – otevřenost podnětům, zkušenostem a novým myšlenkám – zatímco vztah k její negativní stránce, spojené se zahlcením a neuroticismem, je mnohem méně jasný.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Výsledky navíc výrazně závisí na tom, koho za nadaného považujeme a jak nadání měříme. Otázka vztahu nadání a vysoké citlivosti tak zatím zůstává otevřená.</p>



<div class="wp-block-group"><div class="wp-block-group__inner-container is-layout-constrained wp-block-group-is-layout-constrained">
<div class="wp-block-group"><div class="wp-block-group__inner-container is-layout-constrained wp-block-group-is-layout-constrained">
<h2 class="wp-block-heading has-text-align-center has-white-color has-text-color has-background has-link-color wp-elements-1a821080e0cfc5affd566d6cc1e4dac7" style="background-color:#393f44"><strong>Kam dál za tématem</strong></h2>



<p class="wp-block-paragraph">Další informace o tématu nabídne Institut pro vysokou citlivost na přednášce s názvem „Potenciál citlivosti“, která se bude konat v ústřední pobočce Městské knihovny v Praze dne 21. 10. 2026 od 19:00. Přednášet bude autor tohoto článku.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jeho kolegyně Jitka Háková zase s tématem souvislosti vysoké citlivosti a nadání vystoupí na konferenci <a href="https://prostejov.vzdelaniprobudoucnost.cz/">Vzdělání pro budoucnost</a>, která se bude konat 5. 11. 2026 v Prostějově. Její přednáška se jmenuje „Když je nadání citlivé: co nemusí pedagog postřehnout?“.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Ondřej Fafejta</strong> je psycholog, konzultant, redaktor odborné literatury v nakladatelství Portál, spoluzakladatel Institutu pro vysokou citlivost a vysoce citlivý muž.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dotazy a komentáře pište na: <a href="mailto:ondrej@institut-pro-vysokou-citlivost.cz">ondrej@institut-pro-vysokou-citlivost.cz</a></p>
</div></div>
</div></div>



<hr class="wp-block-separator has-alpha-channel-opacity is-style-wide" />



<p class="wp-block-paragraph">1) Podle: Elaine Aron: <em>Psychotherapy and the Highly Sensitive Person</em>. Routledge, 2010.<strong></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">2) Van de Ven, R., van Weerdenburg, M., &amp; van Hoof, E. (2016). <em>Working with intensity: The relationship between giftedness and sensitivity in working adults in Flanders and the Netherlands</em>. Nijmegen: Radboud Centrum Sociale Wetenschappen, ECHA Specialist in Gifted Education. Nepublikovaný rukopis.</p>



<p class="wp-block-paragraph">3) Valpied, J. (2018). <em>Mapping common ground: Relationships between sensory-processing sensitivity, introversion-extraversion, openness to experience and intelligence</em>. Disertační práce, The University of Melbourne.</p>



<p class="wp-block-paragraph">4) De Gucht, V., Woestenburg, D. H. A., &amp; Backbier, E. (2023). <em>Do gifted individuals exhibit higher levels of Sensory Processing Sensitivity and what role do Openness and Neuroticism play in this regard?</em> <em>Journal of<strong> </strong>Research in Personality</em>, 104, 104376</p>



<p class="wp-block-paragraph">5) Existují i další studie měřící souvislost mezi inteligencí a citlivostí. Často však pracují s&nbsp;koncepty, které se od pojetí Aronové liší nebo ho zásadnějším způsobem modifikuje – viz přehledovou studii francouzského týmu kolem Gabrielle Pouilloxové z&nbsp;roku 2026. Tato review také konstatuje, že dosavadní zkoumání je příliš různorodé, a proto hypotéza o souvislosti vysoké citlivosti a nadání nebyla potvrzena, ale ani vyvrácena.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/jsou-nadani-lide-citlivejsi-co-o-tom-rika-veda/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Od děrných štítků k nanosekundám: Jak se rodily české počítačové sítě</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/od-dernych-stitku-k-nanosekundam-jak-se-rodily-ceske-pocitacove-site/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/od-dernych-stitku-k-nanosekundam-jak-se-rodily-ceske-pocitacove-site/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 24 Sep 2026 12:53:11 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Mensovní zprávy]]></category>
		<category><![CDATA[Věda a rozhovory]]></category>
		<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[Cesnet]]></category>
		<category><![CDATA[Jan Gruntorád]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa Akademie]]></category>
		<category><![CDATA[počítač]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=14659</guid>

					<description><![CDATA[Když dnes potřebujeme něco spočítat, vytáhneme z kapsy telefon. V polovině 70. let mohl přístup k výkonnému počítači vypadat úplně jinak: uživatel přinesl krabici děrných štítků, obsluha jeho program načetla a on si později přišel pro výsledek. Samotný počítač zabíral sál o velikosti přibližně 12 × 25 metrů, jeho centrální jednotka s&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"><strong>Když dnes potřebujeme něco spočítat, vytáhneme z kapsy telefon. V polovině 70. let mohl přístup k výkonnému počítači vypadat úplně jinak: uživatel přinesl krabici děrných štítků, obsluha jeho program načetla a on si později přišel pro výsledek. Samotný počítač zabíral sál o velikosti přibližně 12 × 25 metrů, jeho centrální jednotka s pamětí vážila několik tun a o jeho provoz se staraly desítky lidí. Právě k takovému stroji nastoupil po absolvování elektrotechnické fakulty v roce 1975 jako mladý technik Jan Gruntorád. O půl století později pracuje CESNET, u jehož zrodu stál, s páteřními spoji o rychlosti stovek gigabitů za sekundu a zabývá se mimo jiné přenosem času s přesností, pro kterou už mikrosekunda představuje příliš hrubou jednotku.</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Cesta mezi těmito dvěma světy ale nebyla jen příběhem stále rychlejší techniky. Byla také příběhem telefonních linek, papírových dopisů, děrných štítků, mezinárodní politiky, několika technologických slepých uliček – a lidí, kteří se snažili počítače propojit dávno předtím, než se internet stal samozřejmostí. O tom Gruntorád mluvil na letošní Mensa Akademii u příležitosti převzetí Čestného uznání.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Jeden počítač pro mnoho lidí</h2>



<p class="wp-block-paragraph">V 60. letech byl podle Gruntoráda typický vztah jednoduchý: jeden člověk pracoval s jedním počítačem. Sám jako student využíval počítač Tesla 200 na ČVUT. Úlohy se přinášely na děrné pásce a pro výsledek se chodilo druhý den.</p>



<p class="wp-block-paragraph">V následujícím desetiletí už začínalo být žádoucí, aby se k jednomu velkému počítači mohlo dostat více uživatelů. Stroj ICL 472, na kterém Gruntorád po škole pracoval, byl na svou dobu velmi výkonný – a také velmi rozměrný. Jeho paměť ještě tvořila feritová jadérka prošívaná tenkými vodiči, data se ukládala na magnetické pásky a disková pole a programy často přicházely v podobě balíku děrných štítků.</p>



<p class="wp-block-paragraph">U počítače navíc neseděl jeho uživatel. Seděl tam operátor, který spouštěl úlohy, nasazoval potřebná média a obsluhoval zařízení. O chod jediného stroje se staralo osm techniků, zhruba deset systémových programátorů a šest operátorů ve směnném provozu. K tomu samozřejmě další administrativa.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Přesto už tehdy rostla potřeba dostat se k výpočetnímu výkonu i na dálku. K počítači proto byly připojeny terminály a satelitní počítače, některé dokonce na Slovensku. Přenosovým médiem přitom dlouho nebylo nic jiného než telefonní vedení.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jeden z tehdejších modemů, MDS 200, přenášel data rychlostí 200 bitů za sekundu – technikům se z něj podařilo dostat i 300. Samotná rychlost ovšem nebyla jedinou komplikací. Organizace si modem musela koupit za zhruba 25 tisíc korun, což tehdy představovalo značnou částku, a následně ho bezplatně převést do správy spojů. Teprve ta totiž směla zařízení připojit k veřejné telefonní síti.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jenže ani propojit dva počítače ještě neznamenalo, že si budou rozumět. Výrobci si původně vytvářeli vlastní komunikační protokoly, které zpravidla dovolovaly mluvit jen počítačům stejné značky. Uživatelé pochopitelně chtěli víc.</p>



<p class="wp-block-paragraph">A tak přišly otevřené protokoly – a s nimi i něco, čemu se podle Gruntoráda skutečně říkalo „válka protokolů“.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Válka o budoucí internet</h2>



<p class="wp-block-paragraph">Na jedné straně stály protokoly založené na modelu OSI, do jejichž vývoje evropské země investovaly značné prostředky a které byly v Evropě silně prosazovány. Na druhé straně byl TCP/IP, vyvinutý ve Spojených státech, z něhož nakonec vyrostl dnešní internet.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Po politických změnách na konci 80. let se českoslovenští odborníci na zahraničních konferencích podle Gruntoráda setkávali s přesvědčováním, aby budoucí národní síť postavili na evropském řešení. Nakonec se ale prosadilo TCP/IP – mimo jiné proto, že bylo otevřené, veřejně dostupné a podle Gruntoráda také technicky vhodnější.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Československo však ještě nejprve muselo získat možnost se k mezinárodním počítačovým sítím vůbec připojit. A důležitý krok k tomu začal způsobem, který dnes působí téměř absurdně pomalu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Telefonním seznamem a obyčejnou poštou.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Čtyři měsíce v Dánsku a zrníčka soli</h2>



<p class="wp-block-paragraph">V roce 1988 získal Gruntorád možnost vyjet na čtyřměsíční stáž do Dánska. Ministerstvo školství ovšem mělo jednu podmínku: přijímající pracoviště si musí najít sám.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Internet nebyl. Nezbývalo tedy než vyrazit na hlavní poštu do Prahy, půjčit si telefonní seznam, vypsat si adresy vhodných univerzitních pracovišť a začít je obesílat dopisy.</p>



<p class="wp-block-paragraph">„Devadesát procent se mi vůbec neozvalo,“ vzpomínal Gruntorád. Z některých míst přišlo zdvořilé odmítnutí. Ale na technické univerzitě našel profesora, který byl ochotný československého stážistu přijmout.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Domluva byla testem trpělivosti sama o sobě. Dopis putoval třeba týden, adresát nějakou dobu odpovídal a další týden cestovala odpověď zpět. Jedna výměna zpráv tak mohla zabrat přibližně měsíc.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ani po příjezdu ale nebyla počáteční důvěra právě bezmezná. Gruntorád dostal malou místnost se stolem, židlí, papírem a tužkou. K počítači se dostal jen tehdy, když ho někdo pustil do laboratoře.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jednoho rána navíc kolega při společné kávě četl v novinách zprávu o československém špionovi, kterého přistihli při fotografování dánských vojenských lodí. Ostatní se prý podívali na nového kolegu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">„A co ty jsi sem přijel fotit?“ padla otázka.</p>



<p class="wp-block-paragraph">„No přece vás,“ odpověděl ve vtipu Gruntorád.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Podezření ale zřejmě nebylo jen předmětem vtipů. Nabyl dojmu, že mu někdo prohlíží zásuvky pracovního stolu. Inspirován bondovkou proto před odchodem pokládal na papíry několik zrníček soli. Druhý den byla pryč.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Situace se změnila asi po měsíci, když postavil funkční prototyp zařízení, na kterém pracoval. Šlo o duplexní modem využívající kompenzaci ozvěn – další z tehdejších pokusů, jak co nejlépe přenášet data po telefonní síti. Kontroly podle něj ustaly a dostal vlastní klíč od laboratoře.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dánský profesor mu navíc dovolil pracovat se signálovými procesory, které tehdy v&nbsp;Československu nebyly dostupné kvůli embargu. Používat je mohl. Odvézt si je domů, jak sám s úsměvem připomínal, „ani náhodou“.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dánská stáž ale nakonec sehrála ještě důležitější roli než jen ve vývoji jeho disertační práce.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Dopis, který napoprvé nevyšel</h2>



<p class="wp-block-paragraph">V univerzitním areálu sídlilo také pracoviště zapojené do evropské akademické počítačové sítě EARN. Gruntorád se tam vydal za jejím ředitelem a zeptal se, co by bylo potřeba udělat, aby se mohla připojit i ČVUT.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Postup zněl jednoduše: poslat oficiální žádost.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Po návratu do Československa ji tedy připravil. Rektor ČVUT požádal o připojení – a přišlo zdvořilé odmítnutí. Z tehdejších politických a obchodních důvodů nebylo připojení možné.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Pro Gruntoráda ale bylo podstatné něco jiného: už znal cestu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Po listopadu 1989 proto žádost poslali znovu. Tentokrát přišla kladná odpověď.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Následovalo objednání datového okruhu do nejbližšího vhodného uzlu v rakouském Linci a&nbsp;postupné zapojování do mezinárodních sítí. Současně vznikl projekt na vybudování počítačové sítě vysokých škol a připojení k internetu, který ministerstvo školství podpořilo na tehdejší poměry mimořádnou částkou 20 milionů korun.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dne 13. února 1992 pak na ČVUT proběhlo oficiální zahájení provozu internetu v&nbsp;Československu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Z dnešního pohledu má celá událost jeden půvabný detail: k internetu byl v tu chvíli připojen jediný počítač na ČVUT. Úkolem nově budované akademické sítě bylo dostat jeho služby dál.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Síť, kterou stavěli nadšenci</h2>



<p class="wp-block-paragraph">V počátcích se mnohé věci řešily velmi neformálně. Gruntorád vzpomínal na skupinu odborníků z vysokých škol a Akademie věd, která se scházela a rozhodovala například o&nbsp;tom, jaké internetové domény budou jednotlivé školy používat.</p>



<p class="wp-block-paragraph">„Tehdy to vedení školství nezajímalo,“ shrnul situaci.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Síť se postupně rozrůstala a v roce 1996 přišel další důležitý krok: veřejné vysoké školy a&nbsp;Akademie věd společně založily sdružení CESNET. I to Gruntorád popisuje jako událost, kterou by dnes bylo obtížné zopakovat – podařilo se během jediného dne získat podpisy všech zúčastněných institucí.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ne všichni přitom byli o potřebnosti internetu přesvědčeni. Jeden z představitelů uměleckého vysokého školství podle jeho vzpomínky namítal, že škola zabývající se uměním internet nikdy potřebovat nebude. Když zjistil, že ostatní už smlouvu podepsali, nakonec se přidal také.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dnes tato představa působí skoro komicky. V roce 1993 se ale kapacity hlavních spojů sítě stále udávaly v kilobitech za sekundu a infrastruktura běžela převážně po pevných telefonních okruzích.</p>



<p class="wp-block-paragraph">CESNET se přitom postupně ocitl v poněkud zvláštní situaci: provozoval vedle akademické sítě také samostatnou komerční síť se zákazníky mimo akademickou obec. V květnu 2000 ji včetně infrastruktury a zákazníků prodal za 645 milionů korun.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Členské školy si podle Gruntoráda pochopitelně mohly chtít peníze rozdělit. Nakonec se je ale podařilo přesvědčit, aby prostředky zůstaly v CESNETu. Sdružení je dál zhodnocovalo a&nbsp;z jejich výnosů začalo podporovat vlastní rozvojové projekty prostřednictvím Fondu rozvoje.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ve stejné době se dramaticky měnila i samotná síť. CESNET už v roce 1999 experimentoval s IPv6 a po uvolnění telekomunikačního trhu si mohl pronajímat přímo optická vlákna a&nbsp;osazovat je vlastní technologií. Kolem roku 2000 zprovoznil mezi Prahou a Brnem spoj o&nbsp;kapacitě 2,5 gigabitu za sekundu a podobnou technologii postupně rozšířil po republice.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Současná páteř sítě pracuje s rychlostmi až 400 gigabitů za sekundu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jenom rychlejší internet ale už dávno není tím hlavním, co CESNET dělá.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Čas, který si vymysleli lidé</h2>



<p class="wp-block-paragraph">„Kluci, pamatujte si: frekvence je fyzikální veličina a čas si vymysleli lidi,“ vzpomněl Gruntorád na svého někdejšího učitele z průmyslovky.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Přesný čas je přitom dnes technicky mimořádně důležitý. Potřebuje ho věda, doprava i finanční sektor, kde musí být jednotlivé transakce časově zaznamenány s velmi vysokou přesností.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Lidé v minulosti synchronizovali hodiny podle zvonění, výstřelu z děla, pádu signalizační koule, později pomocí telegrafu nebo rádiového signálu. Dnes se čas šíří počítačovými sítěmi.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Běžně používaný protokol NTP se podle Gruntoráda pohybuje s přesností v řádu milisekund až stovek mikrosekund. Přesnější PTP se dostává k mikrosekundám. A pak je tu technologie s poněkud pohádkovým názvem White Rabbit – Bílý králík.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Vznikla v CERNu, kde je velmi přesná synchronizace potřebná pro koordinaci experimentů, a umožňuje pracovat s přesností lepší než jedna nanosekunda. Technologie byla zveřejněna pod otevřenou licencí a CESNET ji využívá pro přenos přesného času.</p>



<p class="wp-block-paragraph">V době přednášky právě připravoval vlastní síť založenou na této technologii. Důvodem není jen akademický výzkum. Přesný čas potřebují i další obory a současně roste význam infrastruktury nezávislé na satelitních navigačních systémech, jejichž signál může být rušen nebo záměrně podvržen.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Od počítače, ke kterému se program nosil v krabici děrných štítků, jsme se tak dostali k síti, v níž začíná být podstatná miliardtina sekundy.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Hudebníci vzdálení skoro devět tisíc kilometrů</h2>



<p class="wp-block-paragraph">Další oblastí výzkumu CESNETu jsou multimediální přenosy s vysokým rozlišením a velmi malým zpožděním.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jednou z viditelných aplikací technologie byl přenos na vzdálenost přibližně 8900 kilometrů mezi Českem a Japonskem, při kterém mohli hudebníci na obou stranách společně hrát.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Právě při podobné spolupráci je velmi malá odezva zásadní. Nestačí přenést kvalitní obraz a zvuk; musí dorazit dostatečně rychle na to, aby spolu vzdálení účastníci mohli skutečně pracovat v reálném čase.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Podobné technologie mohou sloužit výzkumu a vzdělávání, ale také kultuře.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Orloj v počítači</h2>



<p class="wp-block-paragraph">A právě kulturní dědictví je další oblast, do níž se výzkum počítačových sítí a digitálních technologií postupně dostal.</p>



<p class="wp-block-paragraph">CESNET se podílel například na projektech zaměřených na digitalizaci sbírkových předmětů, zpřístupnění míst, kam se návštěvníci běžně nedostanou, nebo vytváření digitálních modelů pro vzdělávání a archivaci.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jedním z příkladů je pražský orloj. Kolegové z CESNETu se podíleli na vytvoření jeho podrobného trojrozměrného modelu složeného přibližně z 2500 součástek. Digitální podoba tak umožňuje pracovat i s mechanismem a částmi zařízení, které jsou jinak obtížně přístupné.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Je to poměrně dlouhá cesta od děrné pásky, s níž student přišel k počítači a následující den si vyzvedl výsledek.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Možná právě na ní je ale nejlépe vidět, jak se za několik desetiletí změnila role počítačové sítě. Nejdřív šlo o to umožnit několika lidem přístup k jednomu drahému počítači. Potom propojit různé stroje, univerzity a celé státy. Dnes už samotné „být připojen“ přestalo být zajímavou otázkou.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Po síti se přenášejí obrovské objemy vědeckých dat, obraz a zvuk dostatečně rychle na společné muzicírování přes půl planety – a dokonce čas s přesností na miliardtiny sekundy.</p>



<p class="wp-block-paragraph">A při pohledu zpátky možná trochu překvapí, kolik z této cesty začalo lidmi, kteří neměli k dispozici internet, aby si zjistili, jak se k internetu připojit.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><em>Záznam této i dalších přednášek z Mensa Akademie najdete na <a href="https://mensa.click/yt-ma." data-type="link" data-id="mensa.click/yt-ma." target="_blank" rel="noreferrer noopener"><strong>mensa.click/yt-ma</strong>.</a></em></p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/od-dernych-stitku-k-nanosekundam-jak-se-rodily-ceske-pocitacove-site/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Kanada: od Niagary až k velrybám</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/kanada-od-niagary-az-k-velrybam/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/kanada-od-niagary-az-k-velrybam/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zuzana Kořínková]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 24 Sep 2026 12:46:35 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Vybrané]]></category>
		<category><![CDATA[Z akcí a projektů]]></category>
		<category><![CDATA[Zahraničí]]></category>
		<category><![CDATA[Kanada]]></category>
		<category><![CDATA[zahraniční exkurze]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz/?p=14657</guid>

					<description><![CDATA[Kanada. Po vyslovení tohoto názvu si každý představí něco jiného. Někdo prérie a původní obyvatele, jiný zemi javorového listu a další vidí nekonečné lesy plné medvědů a vlků. Ti, kteří s Mensou vyrazili na dovolenou organizovanou Janou Middleton, nakonec zažili od každého trochu. Jak je u Jany zvykem, s&#160;velkým předstihem jsme dostávali&#8230;]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p class="wp-block-paragraph"><strong>Kanada. Po vyslovení tohoto názvu si každý představí něco jiného. Někdo prérie a původní obyvatele, jiný zemi javorového listu a další vidí nekonečné lesy plné medvědů a vlků. Ti, kteří s Mensou vyrazili na dovolenou organizovanou Janou Middleton, nakonec zažili od každého trochu. Jak je u Jany zvykem, s&nbsp;velkým předstihem jsme dostávali informace, kam můžeme jít a které aktivity si chceme zakoupit. Tentokrát se sice nabídka obešla bez tradiční kolonky „tričko“, ale myslím, že to nikomu příliš nevadilo. Na letišti jsme se sešli v sobotu dopoledne a přímým letem vyrazili do Toronta. Cesta proběhla v klidu a jako příjemný bonus dorazila i všechna zavazadla.</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">V Torontu jsme si vyzvedli objednané automobily. Tedy skoro objednané, protože půjčovna nám jako obvykle nabízela jiné modely, než jaké byly rezervovány. Nakonec jsme se poskládali a vyrazili směrem k Niagarským vodopádům a za pár desítek minut se ubytovávali v hotelu. Kdo měl ještě dost sil, mohl vyrazit do okolí. Největší nadšenci zamířili rovnou k vodopádům a večernímu ohňostroji.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ráno nás čekala plavba lodí pod Niagarskými vodopády. Vyfasovali jsme fešné jednorázové pláštěnky a nechali se kropit vodní tříští, která se nad řekou vznášela. Ochrana byla spíše symbolická, protože kdo stál u zábradlí, měl stejně mokré kalhoty i boty. Po procházce kolem vodopádů jsme pokračovali do vinařství Konzelmann. A to by nebyli Moravané z Mensy, aby nevyzkoušeli kanadská vína. Po ochutnávce jsme vykoupili červená a bílá ledová vína a na večer přidali zásobičku broskvového vína. Fakt výborné. Fascinující byla vinice táhnoucí se až k jezeru Ontario. Při dobré viditelnosti se v dálce rýsovalo Toronto.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-9 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="576" data-id="14707" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u-1024x576.jpg" alt="" class="wp-image-14707" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u-1024x576.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u-300x169.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u-768x432.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u-1536x864.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u-1920x1080.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u-1170x658.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u-585x329.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="637" data-id="14702" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u-1024x637.jpg" alt="" class="wp-image-14702" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u-1024x637.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u-300x187.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u-768x477.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u-1536x955.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u-1920x1194.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u-1170x727.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u-585x364.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_3_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<p class="wp-block-paragraph">Další atrakcí byly zvedací mosty na Wellandském kanálu. Viděli jsme dva, každý s jiným mechanismem otevírání, takže fanoušci motorů, ozubených kol a technických rarit si přišli na své. Večer jsme se prošli podél kanálu a poté pokračovali dál na sever. V Barrie se část výpravy vykoupala v&nbsp;jezeře poté, co jsme ochutnali pivo v&nbsp;místním pivovaru. Kanada nám tak hned v prvních dnech nabídla vodu ve všech podobách, od vodopádů a jezera až po víno a pivo.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Z měst jsme se přesunuli do přírody. V provinčních parcích Arrowhead a Algonquin nás čekaly první opravdové traily, lesy, peřeje a jezera. A všudypřítomní komáři. Trasy Homesteader, Whiskey Rapids a&nbsp;Fork Lake nebyly jen příjemnou procházkou, ale také připomínkou, že kanadské vzdálenosti se měří trochu jinak než české. To, co na mapě vypadalo jako krátké odskočení, často znamenalo několik hodin v autě. Výhledy a klid v lesích však stály za každou cestu. Po přírodním programu jsme zamířili do Ottawy, kde jsme se prošli podél Rideau Canal, přes Major’s Hill Park a k Parliament Hill. Následující den jsme navštívili Senát v budově bývalého nádraží a poté opustili hlavní město a pokračovali směrem k Montebellu. To, že je malé město Ottawa hlavním městem Kanady, bylo překvapení pro mnohé z nás. Většina zná Toronto a Montreál, ale historie Ottawy nám problém osvětlila.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ubytování přímo v Parc Omega patřilo k nejúžasnějšímu zážitku zájezdu. Odpoledne jsme stihli krmení vlků, medvědů a první průjezd parkem a večer jsme místo televize v krásných dřevěných srubech sledovali z postele život vlků. Následující ráno jsme znovu absolvovali dvanáctikilometrovou projížďku areálem a viděli rosomáka, skunky, lišky, jeleny, bizony a další zvěř. Zvířata bylo možné pozorovat z&nbsp;bezprostřední blízkosti a na vybraných místech také krmit. Člověk rychle pochopil, že mrkev je v parku univerzální měna a že někteří chlupatí obyvatelé ovládají vyjednávání lépe než leckterý obchodník.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-10 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="820" data-id="14715" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u-1024x820.jpg" alt="" class="wp-image-14715" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u-1024x820.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u-300x240.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u-768x615.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u-1536x1230.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u-1920x1538.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u-1170x937.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u-585x469.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_rosomak_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="877" height="1024" data-id="14711" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u-877x1024.jpg" alt="" class="wp-image-14711" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u-877x1024.jpg 877w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u-257x300.jpg 257w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u-768x896.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u-1316x1536.jpg 1316w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u-1170x1366.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u-585x683.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_vlci_u.jpg 1645w" sizes="(max-width: 877px) 100vw, 877px" /></a></figure>
</figure>



<p class="wp-block-paragraph">Poté přišel na řadu Québec, město, v němž se evropská historie potkává se severoamerickým prostorem. Prošli jsme okolí Citadely, staré město Vieux-Québec, Place Royale i čtvrť Petit-Champlain. Nechyběl ikonický Château Frontenac a promenáda Dufferin Terrace s výhledem na řeku svatého Vavřince. Dlážděné uličky, francouzština na každém kroku a kavárny působily téměř evropsky. Jen rozměry řeky nás rychle vrátily do Kanady. Cestou z města jsme měli příležitost ochutnat výrobky z&nbsp;javorového sirupu, takže povinný kanadský symbol konečně dostal i chuťovou podobu. Lití horkého sirupu na ledovou tříšť a následná výroba lízátka mnohé vrátila do dětství.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-11 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7562_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="576" height="1024" data-id="14700" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7562_u-576x1024.jpg" alt="" class="wp-image-14700" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7562_u-576x1024.jpg 576w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7562_u-169x300.jpg 169w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7562_u-768x1365.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7562_u-864x1536.jpg 864w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7562_u-585x1040.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7562_u.jpg 1080w" sizes="(max-width: 576px) 100vw, 576px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7566_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="576" height="1024" data-id="14705" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7566_u-576x1024.jpg" alt="" class="wp-image-14705" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7566_u-576x1024.jpg 576w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7566_u-169x300.jpg 169w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7566_u-768x1365.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7566_u-864x1536.jpg 864w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7566_u-585x1040.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7566_u.jpg 1080w" sizes="(max-width: 576px) 100vw, 576px" /></a></figure>
</figure>



<p class="wp-block-paragraph">Trajektem jsme pokračovali do Tadoussacu. Ráno nás čekala plavba za velrybami, jeden z vrcholů celého programu. Už samotné vyhlížení hladiny mělo zvláštní napětí. Každé zahlédnuté hřbetní ploutve vyvolalo okamžitý přesun fotoaparátů na jednu stranu člunu, což se nelíbilo průvodkyni. Naštěstí se člun nepřevrátil, velryby a běluhy jsme zdáli zahlédli a také jsme notně vymrzli. Fakt jsme tam byli v&nbsp;polovině srpna. Po návratu jsme zamířili k fjordu Saguenay a absolvovali delší túru s úchvatnými výhledy. Kombinace řeky Sv. Vavřince, skal a lesů ukázala další tvář kanadské krajiny, tentokrát klidnější a syrovější než slavná Niagara.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-12 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="576" data-id="14709" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u-1024x576.jpg" alt="" class="wp-image-14709" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u-1024x576.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u-300x169.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u-768x432.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u-1536x864.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u-1920x1080.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u-1170x658.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u-585x329.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_7650_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="768" data-id="14713" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u-1024x768.jpg" alt="" class="wp-image-14713" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u-1024x768.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u-300x225.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u-768x576.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u-1536x1152.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u-1920x1440.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u-1170x878.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u-585x439.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_ad6d2846-cb69-4177-b3e8-35adb2f02ba9_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<p class="wp-block-paragraph">Následoval Montréal. V okolí hotelu nechyběly kavárny, takže ranní káva s croissantem vyřešila otázku snídaně. Prošli jsme centrum a baziliku Notre-Dame a poté vystoupali na Mont Royal, odkud se město ukázalo v celé šíři. Kdo měl ještě energii, mohl pokračovat do muzeí, podzemních nákupních galerií nebo na nábřeží. Montréal působil živě, trochu evropsky a zároveň zcela svébytně. Třeba když jsme ve vyhlášené Créperie dostali palačinku s krůtím salámem.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Z Montréalu jsme se vydali do Kingstonu a odtud do Gananoque na plavbu mezi Tisíci ostrovy. Měli jsme pocit, že u kapely vyhrávající dixyland slyšíme češtinu, ale ověřit se nám to nepodařilo. Vodní hladina posetá menšími i většími ostrovy, domy a loděmi nabídla odpočinkovou změnu tempa, když jsme na část dopoledne ztratili kanadská data a přepluli do vod USA. Odpoledne jsme si prošli Kingston, jeho vápencové budovy, radnici a okolí Rideau Canal. Pak už nás čekal návrat do Toronta. Řidiči odevzdali auta a zbytek programu se konečně obešel bez hledání parkoviště a pečlivého schovávání účtenek za benzin a parkovné.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Toronto jsme poznávali pěšky, metrem i z vody. Z přístavu jsme se přeplavili na Ward’s Island, odkud se otevírá známé panorama města. Fascinující byly chatky s upravenými trávníky a bez plotů. To, co v&nbsp;Česku skoro neuvidíme. Možnost podívat se na město z CN Tower měli někteří při západu slunce a&nbsp;někteří až potmě. To, že je přímo pod námi koncert Eda Sheerana bylo překvapení, ale nic jsme bohužel z&nbsp;takové výšky neslyšeli. V den odletu se Toronto rozplakalo tak, že nejlepší možnost, jak se schovat před deštěm, bylo navštívit Royal Ontario Museum. Ale rozhodně stálo za to. Tolik koster z&nbsp;Jurského parku je málokde k vidění.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Po dvou týdnech jsme měli v nohách vodopády, městské ulice, lesní traily i nábřeží, v paměti francouzštinu z Québecu a Montréalu a v zavazadlech nejrůznější suvenýry. Především jsme si ale odváželi potvrzení, že Kanada není jedním obrazem. Je to směs velkých měst a ještě větší přírody, technických zajímavostí, historie, zvířat a vody, která nás provázela téměř celou cestu. A také důkaz, že s Mensou lze během jedné dovolené stihnout vodopády, víno, vlky, velryby i Tisíc ostrovů.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Velký dík patří Janě a Standovi a za rok se budeme těšit do Číny.</p>



<figure class="wp-block-gallery has-nested-images columns-default is-cropped wp-block-gallery-13 is-layout-flex wp-block-gallery-is-layout-flex">
<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="576" data-id="14710" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u-1024x576.jpg" alt="" class="wp-image-14710" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u-1024x576.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u-300x169.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u-768x432.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u-1536x864.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u-1920x1080.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u-1170x658.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u-585x329.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_1000_ostrovu_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="472" data-id="14701" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u-1024x472.jpg" alt="" class="wp-image-14701" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u-1024x472.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u-300x138.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u-768x354.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u-1536x707.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u-1920x884.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u-1170x539.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u-585x269.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Kingston_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="576" data-id="14708" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u-1024x576.jpg" alt="" class="wp-image-14708" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u-1024x576.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u-300x169.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u-768x432.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u-1536x864.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u-1920x1080.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u-1170x658.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u-585x329.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Toronto_4_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="576" data-id="14704" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u-1024x576.jpg" alt="" class="wp-image-14704" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u-1024x576.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u-300x169.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u-768x432.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u-1536x864.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u-1920x1080.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u-1170x658.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u-585x329.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_IMG_6713_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
</figure>



<figure class="wp-block-image size-large"><a href="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u.jpg"><img loading="lazy" decoding="async" width="1024" height="576" src="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u-1024x576.jpg" alt="" class="wp-image-14712" srcset="https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u-1024x576.jpg 1024w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u-300x169.jpg 300w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u-768x432.jpg 768w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u-1536x864.jpg 1536w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u-1920x1080.jpg 1920w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u-1170x658.jpg 1170w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u-585x329.jpg 585w, https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/Kanada_Mensa_Nina_BOCKOVA_autor_Jana_Middleton_Quebec_u.jpg 1980w" sizes="(max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></a></figure>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/kanada-od-niagary-az-k-velrybam/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
