SOUDNÍ zpravodajství člověk v tísni se želízky

reportér Natálie Waldaufová & kameraman Marie Lainerová

Záhada diamantového prstenu

Aneb lepší něco než nic

Valentýnský prsten v hodnotě jeden a půl milionu korun, záhadně prázdná skříňka a zaměstnavatel, který si myslí, že za vše může samotná poškozená. Pražský soud se v těchto dnech zabývá případem, jenž spojuje pracovněprávní spor s příběhem hodným telenovely.

Soudní síň zavání nedořešenými spory a nově koupeným parfémem žalobkyně. Na lavicích sedí zástupci obou stran sporu, jejichž pohledy se kříží, důsledkem celého dramatu – přesněji řečeno, chybí jeden diamantový prsten. A právě kvůli němu se dnes celý sál sešel.

Příběh začíná, jak se na pořádný soudní spor sluší a patří, valentýnskou romantikou. Dne 14. února 2026, kdy si paní Milada, personalistka společnosti Sluníčko, s. r. o., vzala svého dlouholetého přítele Alfonse. Alfons, patrně muž, který věří, že city se měří v karátech, daroval novomanželce diamantový prsten v hodnotě 1 500 000 Kč. Milada prsten přijala s nadšením a od té chvíle ho nosila každý den. Přesněji čtrnáct dní.

Starý známý, ale nový problém

Dne 1. března 2026 nastupoval do Sluníčka nový zaměstnanec Jindra, Miladina dávná známost. A zde se romantická pohádka začíná komplikovat způsobem, který by Alfons jistě neocenil. Milada se totiž rozhodla, že Jindra o jejím manželství vědět nebude a prsten, ten zářivý důkaz manželského stavu, sundala. Položila ho do neuzamykatelné skřínky za vrátnici. V prostoru, kam si zaměstnanci odkládají věci a kam sice vrátný Valdemar teoreticky dohlédnout mohl, ale ze své židle tam přímo neviděl. Stalo se v 7:55 ráno. Do 12:30 byl prsten pryč.

Milada, která se vracela ze zaučování Jindry, zjistila, že skříňka skrývá pouze její šálu, nikoliv její drahocenný prsten. Panika byla okamžitá. Vydala se za svou nadřízenou, jednatelkou společnosti, paní Kamilou. Odpověď, které se jí dostalo, nebyla zrovna soucitná. Kamila dala Miladě jasně najevo, že drahé šperky do práce nepatří a že si za situaci může sama. „Takhle drahé věci se do práce nenosí,“ zazněla tehdy věta, která se dnes stala jedním z ústředních argumentů sporu.

Dva miliony a půl dělají jednoho nesouhlasného zaměstnavatele

Milada se s tímto závěrem nesmířila a podala žalobu. Po společnosti Sluníčko, s. r. o., žádá celkem 2 500 000 Kč – 1 500 000 Kč jako náhradu škody za ztracený prsten a dalších 1 000 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. Ztracený prsten ji totiž, jak sama uvádí, neskutečně tíží u srdíčka. Lze těžko posoudit, zda soud bude tuto bolest srdce oceňovat v milionových částkách, ale jistě nezůstane bez povšimnutí.

Kamila, která za spor nese odpovědnost na straně zaměstnavatele, veškerá obvinění odmítá. Podle ní Sluníčko, s. r. o., poskytuje zaměstnancům nadstandardní pracovní podmínky a vstřícný přístup. Tvrdí, že pokud by Milada přišla a požádala o bezpečné uložení prstenu, ochotně by jí pomohla. Že tak Milada neučinila, je dle ní pouze její hloupost.

Okolo koho se to vlastně točí

Celý případ se odehrává za přítomnosti bohatého obsazení. Vedle Milady a Kamily figuruje v kauze také vrátný Valdemar, muž, jehož pracovní náplní bylo hlídat vstup do budovy, ale jehož zorné pole vidění na klíčový prostor se stalo předmětem právní argumentace. Dále jsou tu uklízeč Radovan a účetní Evžena, kteří se toho rána v budově rovněž pohybovali. A pak je tu samozřejmě Jindra, nevinný strůjce celého příběhu, kvůli jemuž samotnému prsten skončil tam, kde skončil. Zda Jindra o své roli v tomto příběhu vůbec ví, zůstává otázkou.

Rozsudek, tedy alespoň část, je také něco

Soud nakonec přistoupil k takovému řešení, že Milada náhradu škody za prsten dostane, leč nikoli v plné výši. Žalovaná společnost jí vyplatí pouze část požadované částky. Nemajetková újma v hodnotě jednoho milionu, která tak tíží Miladino srdíčko, soudem uznána nebyla. Rozsudek tak připomíná klasický kompromis, kdy nikdo není spokojen, ale obě strany mají alespoň o čem přemýšlet cestou domů.

Případ Milady a záhadně zmizelého diamantu tak uzavírá svou soudní kapitolu. Co však zůstává nezodpovězeno, je: kde je prsten? Valdemar mlčí. Radovan mete. Evžena počítá. A Jindra se zatím zorientovává v novém zaměstnání a nejspíš netuší, jakou lavinu svým příchodem na pracoviště spustil.

Tradičně si připomínáme ty, kteří letos oslaví 25 let členství v našich řadách, a jako poděkování je odměňujeme pamětním odznakem.  Naše upřímné a srdečné poděkování míří k těmto členům, kteří jsou letos členy 25 let:

Romana Havelková, Filip Škába, Ing. Vratislav Altman, Zuzana Antares-Fojtíková, Marie Boháčková, Kateřina Viktorie Carbonnel, Jaroslava Černá, Václav Černý, Aleš Doležal, Michal Gottwald, Ivana Hatašová, Horymír Hora, Jiří Karban, Ing. Ludmila Kliková, Daniel Klíma, Jaroslav Kocman, Jan Kotek, Tomáš Kubeš, Vladimír Kutálek, Václava Květoňová, Martin Lukas, Jiří Mařík, David Mazáček, Jaroslav Menčík, Karel Palát, Ondřej Paštalka, Ivana Pospíšilová, Monika Slancová, Jan Slezák, Jarmila Syslová, Petr Tluchoř, Aleš Vencko, Petra Veselá, Ondřej Viceník, Radomil Viktořík, Ludmila Wallová Průšová, Radek Wožniak.

Letos ale nově poprvé oceníme i členy, kteří jsou členem Mensy dokonce 35 let.  Málokdo se může pochlubit tím, že je součástí jedné organizace tak dlouho a téměř od jejího založení. Vy, kteří jste členy Mensy od začátku 90. let, si zasloužíte náš obdiv. Být členem Mensy déle než 35 let znamená, že jste součástí naší historie a pomáhali jste formovat organizaci, kterou jsme dnes. Vážíme si toho, že i po tak dlouhou dobu zůstáváte stále naší součástí.

Naše upřímné a srdečné poděkování míří k těmto členům, kteří jsou nám věrni již 35 let:

Tomáš  Kopřiva, Stanislav Bugáň, Vlastimil Daněk, Jaroslav Flanderka, Ivan Indráček, Pavel Janíček, Martin Jeřábek, Alena Kudláková, Miroslav Michálek, Šárka Neuschlová, Marta Pawlicová, Michal Přikryl, Wladyslaw Szkopek, Vladimír Šimůnek, Romana Šlamberová, Petr Urban, Alexandra Wendrinská, Tomáš Zůza.

Dále bychom rádi ocenili i doživotní členy. Dar Mense spojený s doživotním členstvím věnoval v roce 2025 Radomír Toman a v roce 2026 Igor Kotlán a Pan Omen.

Dovolte, abychom vám, dlouholetým či doživotním členům, za vaši trvalou podporu ještě jednou poděkovali. Velmi si vážíme lidí jako vy, kteří svou oddaností a velkorysostí umožňují a podporují realizaci aktivit Mensy Česko, a to především v oblasti nadaných dětí, kterou vnímáme jako nesmírně významnou.

Slavnostní předání odznaků za dlouholeté členství bylo i letos nedílnou součástí valné hromady. Těm jubilantům, kteří se valné hromady nemohli zúčastnit, jsme pamětní odznaky poslali poštou.

Děkujeme za Vaši přízeň, podporu a za to, že Mensa mohla být po mnoho let součástí Vašeho života.

V tradici odměňování dlouholetých či doživotních členů budeme samozřejmě pokračovat i v příštích letech.

Děkujeme.

Baťův Zlín byl jedním z prvních pokusů ve střední Evropě promyslet fungování města jako uzavřeného autonomního celku – od revolučního urbanismu přes pokrokové praktické vzdělávání až po organizaci práce a každodenního života. V mnohém Baťa předběhl svou dobu, v jiném může dnešnímu člověku připadat až překvapivě přísný, svými zásahy do osobního života zaměstnanců až invazivní. O to zajímavější je ale klást si otázku, jak jej vlastně čteme dnes.

Myšlenkový experiment by zde mohl spočívat v tom si představit, že Baťa není jen historická postava. Baťa může být zrcadlem nás samotných. To, zda v něm vidíme vizionáře, technokrata, sociálního inženýra nebo inspirativního filozofa, souvisí s tím, jak sami přemýšlíme o společnosti, práci a individualismu.

Snad k tomu budeme mít brzy příležitost – podívat se na Baťův odkaz zblízka, nejen jako na kapitolu historie, ale jako na inspiraci k setkání, společnému přemýšlení a novým souvislostem, které se někdy nejlépe objevují přímo tam, kde kdysi vznikaly.

Kromě samotné výroby sofistikovaných zařízení pro rozvod, kontrolu a řízení distribuce elektřiny se návštěvníci podívali do tzv. klimatické komory. Toto unikátní zkušební zařízení, které je první svého druhu v Evropě, slouží k testování rozváděčů. Při teplotách až +80 °C a až -70 °C s možností simulace znečištění ovzduší nebo vlhkosti vzduchu až ke 100 % má komora ověřit, že zkoušená zařízení obstojí v extrémních provozních podmínkách. Brněnské ABB je dodává takovým uživatelům, jako je nejvyšší mrakodrap na světě Burdž Chalífa, londýnské metro nebo datové centrum Facebooku. Své rozváděče instaluje rovněž na obří zaoceánské lodě a ledoborce.

Odbornými průvodci prohlídky byli Tomáš Pelc, vedoucí výroby jednotky rozváděčů VN, Marcel Svačina, vedoucí procesního engineeringu, plánování a digitalizace v jednotce přístrojových transformátorů a senzorů, Zdeněk Kutálek, vedoucí technické laboratoře, a Ivo Stodůlka, systém SCADA inženýr. Shodli se, že mensani byli nejen zvídaví, ale kladli i sofistikované dotazy, z nichž na některé nebylo vůbec jednoduché hned odpovědět!

I když to není v souladu se společenskými normami, někdy lenost neznamená pouze nedostatek motivace, ale může odhalovat složité vnitřní procesy, které probíhají v mozku. Vědecký výzkum naznačuje, že když se na lenost podíváme trochu jinou optikou, nabídne nám bohatý vhled do kognitivních procesů intelektově nadaných lidí.

Věda lenosti

V současné době je produktivita trochu módním slovem a myšlenka produktivních nástrojů a rutin úspěšných lidí, jako je třeba Richard Branson, nám umožňuje snadno pochopit, proč je lenost považována za synonymum pro neinteligentnost. I když tradičně svět úspěchu a inteligence lenost na první pohled nepodporuje, věda má jiný názor.

Studie publikovaná v časopise Journal of Health Psychology ukázala, že lidé, kteří jsou méně fyzicky aktivní, mají tendenci být inteligentnější. To bylo přičítáno tzv. „potřebě kognice“, kdy lidé upřednostňují intelektuální aktivity, které poskytují mentální stimulaci, spíše než fyzické. Výzkum také ukázal, že lidé s vysokým IQ se méně nudí, protože jejich vnitřní poznávání je neustále aktivní, řeší problémy, vzpomínky a plány. To může znamenat, že někteří jedinci raději sedí na gauči a sledují dokumenty, řeší křížovky nebo jen přemýšlejí namísto toho, aby chodili do posilovny. To proto, že poslední zmíněné jim neposkytuje poznání, po kterém zoufale touží.

Ti s nižším IQ se obrací k vnějším, aktivním úkolům, jako jsou sporty nebo cvičení, protože mají větší tendenci se nudit, když jsou ponecháni pouze se svými myšlenkami.

Problémy ve škole a mylná představa o lenosti

Tento výzkum se mi zdá velmi relevantní. Jako studentka jsem se v hodnocení a na rodičovských schůzkách vždy setkala s těmi samými frázemi. „Je velmi bystrá. Kdyby se více snažila, mohla by dosáhnout velkého úspěchu.“ I když byl tento nepřímý kompliment zamýšlen jako motivace, v podstatě mě označil za línou. Nicméně to byla falešná lenost. Po zamyšlení jsem si uvědomila, že moje nedostatečné úsilí bylo pravděpodobně spíše způsobeno tím, že koncepty chápu rychleji než moji vrstevníci a že školní prostředí mi připadalo pomalé a nepředstavovalo pro mě výzvu.

Ve škole mě to tedy docela rychle přestalo bavit, protože mi nenabízela dostatečnou intelektuální stimulaci, abych zůstala motivovaná. Má zdánlivá lenost tedy nebyla reálným ordazem mé situace a nebrala v potaz složitou interakci faktorů, z nichž jedním bylo vysoké IQ.

Digitální hry jsou dobrým příkladem falešné lenosti. Hraní her je často považováno za lenost, protože lidé musí sedět, když hrají. Ale kdo někdy hrál hry jako Fortnite nebo Baldur’s Gate 3 ví, že vyžadují dovednosti řešení problémů a strategie. Elon Musk a Mark Zuckerberg jsou oba vášnivými hráči a pravděpodobně je za líné nebo neinteligentní nikdo neoznačí.

Co to pro lenost znamená?

Tento výzkum je skvělou zprávou pro ty z nás, kteří dávají přednost gauči před běžeckým pásy. Musíme však být opatrní, abychom nepadli do pasti nadměrné letargie a prokrastinace, protože to může mít dopad na naše fyzické a duševní zdraví. Osoby s vysokým IQ by měly dávat přednost svému introspektivnímu času a intelektuálním aktivitám, které uspokojí jejich potřebu kognice, ale zároveň by si měly být vědomé důležitosti pohybu při vytváření zdravého a vyváženého životního stylu.

Sedavý způsob života nemusí mít jen formu hodin a hodin u Netflixu. Může to být například I sezení u stolu a plánování týdne, nebo mapování cílů na příští měsíc. Neciťte se tedy provinile, pokud nevstanete z postele v 5 ráno jako Richard Branson. Nemusí to být nutně lenost; možná jste jen chytřejší než průměrný medvěd.

Převzato z Mensa World Journal, č. 135, 4/2024.

Nápověda:

Vysypal je před krále: „Nesu vám ty korále!“
BRAMBORY

Kompletní řešení najdete ZDE.