Cesta mezi těmito dvěma světy ale nebyla jen příběhem stále rychlejší techniky. Byla také příběhem telefonních linek, papírových dopisů, děrných štítků, mezinárodní politiky, několika technologických slepých uliček – a lidí, kteří se snažili počítače propojit dávno předtím, než se internet stal samozřejmostí. O tom Gruntorád mluvil na letošní Mensa Akademii u příležitosti převzetí Čestného uznání.

Jeden počítač pro mnoho lidí

V 60. letech byl podle Gruntoráda typický vztah jednoduchý: jeden člověk pracoval s jedním počítačem. Sám jako student využíval počítač Tesla 200 na ČVUT. Úlohy se přinášely na děrné pásce a pro výsledek se chodilo druhý den.

V následujícím desetiletí už začínalo být žádoucí, aby se k jednomu velkému počítači mohlo dostat více uživatelů. Stroj ICL 472, na kterém Gruntorád po škole pracoval, byl na svou dobu velmi výkonný – a také velmi rozměrný. Jeho paměť ještě tvořila feritová jadérka prošívaná tenkými vodiči, data se ukládala na magnetické pásky a disková pole a programy často přicházely v podobě balíku děrných štítků.

U počítače navíc neseděl jeho uživatel. Seděl tam operátor, který spouštěl úlohy, nasazoval potřebná média a obsluhoval zařízení. O chod jediného stroje se staralo osm techniků, zhruba deset systémových programátorů a šest operátorů ve směnném provozu. K tomu samozřejmě další administrativa.

Přesto už tehdy rostla potřeba dostat se k výpočetnímu výkonu i na dálku. K počítači proto byly připojeny terminály a satelitní počítače, některé dokonce na Slovensku. Přenosovým médiem přitom dlouho nebylo nic jiného než telefonní vedení.

Jeden z tehdejších modemů, MDS 200, přenášel data rychlostí 200 bitů za sekundu – technikům se z něj podařilo dostat i 300. Samotná rychlost ovšem nebyla jedinou komplikací. Organizace si modem musela koupit za zhruba 25 tisíc korun, což tehdy představovalo značnou částku, a následně ho bezplatně převést do správy spojů. Teprve ta totiž směla zařízení připojit k veřejné telefonní síti.

Jenže ani propojit dva počítače ještě neznamenalo, že si budou rozumět. Výrobci si původně vytvářeli vlastní komunikační protokoly, které zpravidla dovolovaly mluvit jen počítačům stejné značky. Uživatelé pochopitelně chtěli víc.

A tak přišly otevřené protokoly – a s nimi i něco, čemu se podle Gruntoráda skutečně říkalo „válka protokolů“.

Válka o budoucí internet

Na jedné straně stály protokoly založené na modelu OSI, do jejichž vývoje evropské země investovaly značné prostředky a které byly v Evropě silně prosazovány. Na druhé straně byl TCP/IP, vyvinutý ve Spojených státech, z něhož nakonec vyrostl dnešní internet.

Po politických změnách na konci 80. let se českoslovenští odborníci na zahraničních konferencích podle Gruntoráda setkávali s přesvědčováním, aby budoucí národní síť postavili na evropském řešení. Nakonec se ale prosadilo TCP/IP – mimo jiné proto, že bylo otevřené, veřejně dostupné a podle Gruntoráda také technicky vhodnější.

Československo však ještě nejprve muselo získat možnost se k mezinárodním počítačovým sítím vůbec připojit. A důležitý krok k tomu začal způsobem, který dnes působí téměř absurdně pomalu.

Telefonním seznamem a obyčejnou poštou.

Čtyři měsíce v Dánsku a zrníčka soli

V roce 1988 získal Gruntorád možnost vyjet na čtyřměsíční stáž do Dánska. Ministerstvo školství ovšem mělo jednu podmínku: přijímající pracoviště si musí najít sám.

Internet nebyl. Nezbývalo tedy než vyrazit na hlavní poštu do Prahy, půjčit si telefonní seznam, vypsat si adresy vhodných univerzitních pracovišť a začít je obesílat dopisy.

„Devadesát procent se mi vůbec neozvalo,“ vzpomínal Gruntorád. Z některých míst přišlo zdvořilé odmítnutí. Ale na technické univerzitě našel profesora, který byl ochotný československého stážistu přijmout.

Domluva byla testem trpělivosti sama o sobě. Dopis putoval třeba týden, adresát nějakou dobu odpovídal a další týden cestovala odpověď zpět. Jedna výměna zpráv tak mohla zabrat přibližně měsíc.

Ani po příjezdu ale nebyla počáteční důvěra právě bezmezná. Gruntorád dostal malou místnost se stolem, židlí, papírem a tužkou. K počítači se dostal jen tehdy, když ho někdo pustil do laboratoře.

Jednoho rána navíc kolega při společné kávě četl v novinách zprávu o československém špionovi, kterého přistihli při fotografování dánských vojenských lodí. Ostatní se prý podívali na nového kolegu.

„A co ty jsi sem přijel fotit?“ padla otázka.

„No přece vás,“ odpověděl ve vtipu Gruntorád.

Podezření ale zřejmě nebylo jen předmětem vtipů. Nabyl dojmu, že mu někdo prohlíží zásuvky pracovního stolu. Inspirován bondovkou proto před odchodem pokládal na papíry několik zrníček soli. Druhý den byla pryč.

Situace se změnila asi po měsíci, když postavil funkční prototyp zařízení, na kterém pracoval. Šlo o duplexní modem využívající kompenzaci ozvěn – další z tehdejších pokusů, jak co nejlépe přenášet data po telefonní síti. Kontroly podle něj ustaly a dostal vlastní klíč od laboratoře.

Dánský profesor mu navíc dovolil pracovat se signálovými procesory, které tehdy v Československu nebyly dostupné kvůli embargu. Používat je mohl. Odvézt si je domů, jak sám s úsměvem připomínal, „ani náhodou“.

Dánská stáž ale nakonec sehrála ještě důležitější roli než jen ve vývoji jeho disertační práce.

Dopis, který napoprvé nevyšel

V univerzitním areálu sídlilo také pracoviště zapojené do evropské akademické počítačové sítě EARN. Gruntorád se tam vydal za jejím ředitelem a zeptal se, co by bylo potřeba udělat, aby se mohla připojit i ČVUT.

Postup zněl jednoduše: poslat oficiální žádost.

Po návratu do Československa ji tedy připravil. Rektor ČVUT požádal o připojení – a přišlo zdvořilé odmítnutí. Z tehdejších politických a obchodních důvodů nebylo připojení možné.

Pro Gruntoráda ale bylo podstatné něco jiného: už znal cestu.

Po listopadu 1989 proto žádost poslali znovu. Tentokrát přišla kladná odpověď.

Následovalo objednání datového okruhu do nejbližšího vhodného uzlu v rakouském Linci a postupné zapojování do mezinárodních sítí. Současně vznikl projekt na vybudování počítačové sítě vysokých škol a připojení k internetu, který ministerstvo školství podpořilo na tehdejší poměry mimořádnou částkou 20 milionů korun.

Dne 13. února 1992 pak na ČVUT proběhlo oficiální zahájení provozu internetu v Československu.

Z dnešního pohledu má celá událost jeden půvabný detail: k internetu byl v tu chvíli připojen jediný počítač na ČVUT. Úkolem nově budované akademické sítě bylo dostat jeho služby dál.

Síť, kterou stavěli nadšenci

V počátcích se mnohé věci řešily velmi neformálně. Gruntorád vzpomínal na skupinu odborníků z vysokých škol a Akademie věd, která se scházela a rozhodovala například o tom, jaké internetové domény budou jednotlivé školy používat.

„Tehdy to vedení školství nezajímalo,“ shrnul situaci.

Síť se postupně rozrůstala a v roce 1996 přišel další důležitý krok: veřejné vysoké školy a Akademie věd společně založily sdružení CESNET. I to Gruntorád popisuje jako událost, kterou by dnes bylo obtížné zopakovat – podařilo se během jediného dne získat podpisy všech zúčastněných institucí.

Ne všichni přitom byli o potřebnosti internetu přesvědčeni. Jeden z představitelů uměleckého vysokého školství podle jeho vzpomínky namítal, že škola zabývající se uměním internet nikdy potřebovat nebude. Když zjistil, že ostatní už smlouvu podepsali, nakonec se přidal také.

Dnes tato představa působí skoro komicky. V roce 1993 se ale kapacity hlavních spojů sítě stále udávaly v kilobitech za sekundu a infrastruktura běžela převážně po pevných telefonních okruzích.

CESNET se přitom postupně ocitl v poněkud zvláštní situaci: provozoval vedle akademické sítě také samostatnou komerční síť se zákazníky mimo akademickou obec. V květnu 2000 ji včetně infrastruktury a zákazníků prodal za 645 milionů korun.

Členské školy si podle Gruntoráda pochopitelně mohly chtít peníze rozdělit. Nakonec se je ale podařilo přesvědčit, aby prostředky zůstaly v CESNETu. Sdružení je dál zhodnocovalo a z jejich výnosů začalo podporovat vlastní rozvojové projekty prostřednictvím Fondu rozvoje.

Ve stejné době se dramaticky měnila i samotná síť. CESNET už v roce 1999 experimentoval s IPv6 a po uvolnění telekomunikačního trhu si mohl pronajímat přímo optická vlákna a osazovat je vlastní technologií. Kolem roku 2000 zprovoznil mezi Prahou a Brnem spoj o kapacitě 2,5 gigabitu za sekundu a podobnou technologii postupně rozšířil po republice.

Současná páteř sítě pracuje s rychlostmi až 400 gigabitů za sekundu.

Jenom rychlejší internet ale už dávno není tím hlavním, co CESNET dělá.

Čas, který si vymysleli lidé

„Kluci, pamatujte si: frekvence je fyzikální veličina a čas si vymysleli lidi,“ vzpomněl Gruntorád na svého někdejšího učitele z průmyslovky.

Přesný čas je přitom dnes technicky mimořádně důležitý. Potřebuje ho věda, doprava i finanční sektor, kde musí být jednotlivé transakce časově zaznamenány s velmi vysokou přesností.

Lidé v minulosti synchronizovali hodiny podle zvonění, výstřelu z děla, pádu signalizační koule, později pomocí telegrafu nebo rádiového signálu. Dnes se čas šíří počítačovými sítěmi.

Běžně používaný protokol NTP se podle Gruntoráda pohybuje s přesností v řádu milisekund až stovek mikrosekund. Přesnější PTP se dostává k mikrosekundám. A pak je tu technologie s poněkud pohádkovým názvem White Rabbit – Bílý králík.

Vznikla v CERNu, kde je velmi přesná synchronizace potřebná pro koordinaci experimentů, a umožňuje pracovat s přesností lepší než jedna nanosekunda. Technologie byla zveřejněna pod otevřenou licencí a CESNET ji využívá pro přenos přesného času.

V době přednášky právě připravoval vlastní síť založenou na této technologii. Důvodem není jen akademický výzkum. Přesný čas potřebují i další obory a současně roste význam infrastruktury nezávislé na satelitních navigačních systémech, jejichž signál může být rušen nebo záměrně podvržen.

Od počítače, ke kterému se program nosil v krabici děrných štítků, jsme se tak dostali k síti, v níž začíná být podstatná miliardtina sekundy.

Hudebníci vzdálení skoro devět tisíc kilometrů

Další oblastí výzkumu CESNETu jsou multimediální přenosy s vysokým rozlišením a velmi malým zpožděním.

Jednou z viditelných aplikací technologie byl přenos na vzdálenost přibližně 8900 kilometrů mezi Českem a Japonskem, při kterém mohli hudebníci na obou stranách společně hrát.

Právě při podobné spolupráci je velmi malá odezva zásadní. Nestačí přenést kvalitní obraz a zvuk; musí dorazit dostatečně rychle na to, aby spolu vzdálení účastníci mohli skutečně pracovat v reálném čase.

Podobné technologie mohou sloužit výzkumu a vzdělávání, ale také kultuře.

Orloj v počítači

A právě kulturní dědictví je další oblast, do níž se výzkum počítačových sítí a digitálních technologií postupně dostal.

CESNET se podílel například na projektech zaměřených na digitalizaci sbírkových předmětů, zpřístupnění míst, kam se návštěvníci běžně nedostanou, nebo vytváření digitálních modelů pro vzdělávání a archivaci.

Jedním z příkladů je pražský orloj. Kolegové z CESNETu se podíleli na vytvoření jeho podrobného trojrozměrného modelu složeného přibližně z 2500 součástek. Digitální podoba tak umožňuje pracovat i s mechanismem a částmi zařízení, které jsou jinak obtížně přístupné.

Je to poměrně dlouhá cesta od děrné pásky, s níž student přišel k počítači a následující den si vyzvedl výsledek.

Možná právě na ní je ale nejlépe vidět, jak se za několik desetiletí změnila role počítačové sítě. Nejdřív šlo o to umožnit několika lidem přístup k jednomu drahému počítači. Potom propojit různé stroje, univerzity a celé státy. Dnes už samotné „být připojen“ přestalo být zajímavou otázkou.

Po síti se přenášejí obrovské objemy vědeckých dat, obraz a zvuk dostatečně rychle na společné muzicírování přes půl planety – a dokonce čas s přesností na miliardtiny sekundy.

A při pohledu zpátky možná trochu překvapí, kolik z této cesty začalo lidmi, kteří neměli k dispozici internet, aby si zjistili, jak se k internetu připojit.

Záznam této i dalších přednášek z Mensa Akademie najdete na mensa.click/yt-ma.

Do českého kola se zapojilo sedm autorů se šestnácti fotografiemi. V soutěžních snímcích se potkávala příroda s technikou, evoluce s lidskými vynálezy i konkrétní motivy s téměř abstraktními obrazy. O výsledném pořadí rozhodovali svým hodnocením členové Mensy Česko.

Nejlépe hodnocenou fotografií se stal snímek The next step Marie Wagnerové. Stejná autorka obsadila se snímkem Genesis také druhou příčku a získala tak titul Fotograf roku 2026 Mensy Česko. Třetí místo získala Pavla Hora s fotografií Threshold: Ending, Beginning.

The next step – Marie Wagnerová

„Fotografie vznikla ve slovinském hlavním městě Lublani v historickém mrakodrapu Nebotičnik, jehož spirálovité schodiště vede vzhůru až ke kavárně s nádherným výhledem na město. Právě pohled vzhůru a nekonečná řada schodů mi připomněly cestu člověka, jeho neustálý vývoj a touhu posouvat se dál. Ač nerada, musím přiznat, že tentokrát jsme cestu vzhůru absolvovali výtahem, což možná trochu symbolicky ukazuje, jak si člověk svůj vývoj umí usnadnit. Fotografie tak zachycuje nejen krásnou architekturu, ale i myšlenku, že evoluce je především cesta – někdy náročná, jindy překvapivě snadná. A na jejím konci může čekat nový pohled na svět.“

Jak vznikl „vnitřní kosmos“ – Lenka Hrubá

„Termín odevzdání fotografií do letošního Photocup Mensa s tématem ‚jiskra evoluce‘ se blížil a já se v první půlce srpna vydala na západní stranu naší vesnice nafotit zatmění slunce. Protože co je víc jiskřivou matkou veškeré evoluce než slunce? Pečlivě jsem přilepila svářečské sklíčko hromadou izolepy na objektiv a stativ umístila na místo s nejlepším výhledem v okolí. Jenže v okamžiku, kdy měsíc začal zakrývat slunce, si mraky, zcela bez respektu k mému záměru, řekly o svou chvilku slávy a bylo po výhledu. Slunce tak zakryto nejen měsícem, ale i mraky zapadlo za kopec. Fotky nestály ani za účast v soutěži ‚držím v ruce prvně foťák‘. Jenže pak, při odchodu, jsem zahlédla barevné odlesky a jiskření. Skleněný slitek – odpad ze sklárny, nad kterým jsem rok přemýšlela, proč to má švagr na zahradě, když to není hezké, najednou v přítmí večera lámal zbytky světla a odrážel barevné tóny oblohy. Skrz foťák se mi pak zjevilo něco, co má fantazie viděla jako jiskřivý vesmír…“

Z Česka do světa

Vyhlášením českých výsledků letošní PhotoCup nekončí. Všech šestnáct soutěžních fotografií bylo odesláno do Mensa International PhotoCup 2026, kde je čeká hodnocení mezinárodní poroty.

Vítězná trojice – The next step, Genesis a Threshold: Ending, Beginning – byla navíc přihlášena jako český příspěvek do týmové soutěže Mensa PhotOlympics 2026. O výsledku zde rozhodne celkové hodnocení trojice fotografií reprezentujících jednotlivé národní Mensy.

Českým fotografiím tak budeme ještě držet palce. A všem sedmi autorům patří poděkování za to, že ukázali, jak rozdílně lze jediné téma vidět a zachytit. Protože možná právě v tom spočívá jedna z podob evoluce – podívat se na něco známého trochu jinýma očima.

Evoluce nemusí znamenat pouze biologický vývoj. Může představovat jakoukoli změnu, růst, proměnu nebo okamžik, kdy vzniká něco nového. Může se odehrávat v přírodě, ve společnosti, v technologiích i v osobním životě. „Jiskra“ pak symbolizuje impuls nebo moment, kdy se změna rodí.

Letošní ročník přináší významnou novinku. Do mezinárodní soutěže Mensa International PhotoCup 2026 budou zařazeny všechny fotografie, které splní pravidla soutěže. Národní kolo tak již neslouží jako kvalifikace do mezinárodního hodnocení. Každý soutěžní snímek bude posuzován také mezinárodní porotou a získá šanci uspět bez ohledu na výsledek českého hlasování.

Fotografie můžete přihlašovat prostřednictvím online formuláře až do 16. srpna 2026. K jeho vyplnění je potřeba přihlášení pomocí účtu Google, který je nezbytný pro nahrání fotografií. Každý účastník může přihlásit až tři snímky. Členové Mensy Česko následně v intranetu zvolí tři nejlepší fotografie, které budou reprezentovat Mensu Česko v mezinárodní týmové soutěži Mensa PhotOlympics 2026. Autor vítězného snímku získá titul Fotograf roku 2026 Mensy Česko.

Základní pravidla soutěže

●       Soutěž je určena členům Mensy Česko s uhrazeným členstvím pro rok 2026.

●       Každý autor může přihlásit až 3 fotografie pořízené v roce 2026.

●       Každá fotografie musí samostatně odpovídat tématu Jiskra evoluce.

●       Fotografie musí být zaslány ve formátu JPG/JPEG (max 10 MB).

●       Povoleny jsou pouze běžné globální úpravy (ořez, jas, …); fotografie vytvořené nebo upravené pomocí AI nejsou přípustné.

Kompletní pravidla a přihlašovací formulář naleznete na mensa.click/fotosoutez

Základní pravidla dětské soutěže

●       Účastnit se mohou členové Dětské Mensy i rodinní příslušníci členů Mensy Česko mladší 15 let.

●       Každý autor může přihlásit až 3 fotografie.

●       Soutěž probíhá pouze na národní úrovni; fotografie nejsou zařazovány do mezinárodní soutěže.

Kompletní pravidla a přihlašovací formulář naleznete na mensa.click/detska-fotosoutez

Jejím mottem je „Rozšiřování obzorů, předávání myšlenek, inspirativní setkání.“ Letos se uskuteční již potřetí, a to v sobotu 12. září 2026 na Novotného lávce v Praze. Program tvoří přednášky a workshopy z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Nejde o odbornou konferenci, ale o příležitost podělit se o to, co nás baví, překvapuje nebo inspiruje.

První zveřejněné přednášky potvrzují, že o pestrost nebude nouze. Zúčastníte-li se, můžete během jediného dne nasát informace o fungování lidského mozku či nahlédnout do historie českého internetu, poodhalit tajemství ukrytá na starých negativech i mezi blesky na obloze nebo se více dozvědět o mezinárodní dámě či forenzní entomologii.

Aby byla Mensa Akademie tak pestrá a inspirativní, potřebuje aktivní lidi. Zapojit se můžete i vy, a to hned několika způsoby.

Staňte se přednášejícím. Máte téma, které vás dlouhodobě fascinuje? Věnujete se zajímavému oboru, projektu nebo koníčku? Přihlaste se. Hledáme přednášející z řad členů Mensy, kteří chtějí ostatním předat něco, co je samotné baví. Přednášky i workshopy mají délku 45 minut a témata nejsou nijak omezena – důležitější než obor je nadšení a chuť sdílet.

Doporučte inspirativního řečníka. Možná sami vystupovat nechcete, ale znáte člověka, který dokáže poutavě mluvit o své práci, výzkumu nebo zálibě. Dejte nám o něm vědět nebo mu přepošlete informace o akci. Rádi dáme prostor zajímavým osobnostem z Mensy i mimo ni.

Přijďte jako účastníci. Každý zaplněný sál, každá otázka z publika i každá diskuse o přestávce pomáhá vytvářet atmosféru, kvůli které podobné akce vznikají. Pokud vás láká den plný inspirace, nových pohledů a setkání se zvídavými lidmi, budeme rádi, když se zaregistrujete.

Program se průběžně doplňuje, proto doporučujeme sledovat aktuální informace na webu akademie.mensa.cz nebo na facebookovém profilu Mensa Akademie.

Mensa Akademii budujeme společně. Budeme rádi, když budete u toho.

Dalším bodem programu se stalo schválení revize Stanov. Díky této úpravě bylo možné, aby hned po ukončení jednání zasedla Rada Mensy a zvolila ze svého středu vedení do konce stávajícího volebního období. Novou předsedkyní se stala Lucie Měchurová a 1. místopředsedou Tomáš Blumenstein.

Velmi příjemnou částí programu bylo předávání ocenění za věrnost Mense. Udělovaly se odznáčky za zlaté a dlouhodobé členství – konkrétně za 25 a 35 let v Mense – a také ocenění za členství doživotní. Někteří z oceněných si pro odznáček přišli osobně a využili prostor k tomu, aby se podělili o své příběhy. Ve svých slovech často zmiňovali, co jim Mensa za ty desítky let přinesla. Opakovala se především vděčnost za komunitu, možnost potkávat lidi na stejné vlnové délce a za celoživotní přátelství, která v Mense vznikla. Bylo to skvělé připomenutí, že hlavním smyslem naší organizace je právě toto živé propojování lidí.

Po skončení oficiálního jednání byl pro účastníky připraven volnější program, který nabídl dvě různé exkurze. První skupina vyrazila na komentovanou prohlídku samotného Národního domu, architektonického skvostu od Jana Kotěry. Druhá skupina zamířila na návštěvu místní lékárny, kde mohli členové obdivovat moderního robota, který výrazně usnadňuje práci lékárníkům a šetří čas při výdeji léků. Obě prohlídky se vydařily a účastníci si je moc užili.

Velké poděkování patří všem, kteří vážili cestu do Prostějova, i celému týmu, který se podílel na přípravě materiálů a hladkém zajištění celé akce. Nyní už se těšíme na setkání se členy na všech akcích během dalšího roku, který bude jistě pestrý. Příští valná hromada proběhne v Praze, a jelikož bude nadcházející rok rokem volebním, vyvrcholí právě volbami nového vedení Mensy. Na všechny členy se budeme moc těšit a věříme v hojnou volební účast.

Diplom Mensy získal prof. Tomáš Jungwirth, Ph.D., fyzik specializující se na spintroniku, nanoelektroniku a optoelektroniku, který působí ve Fyzikálním ústavu AV ČR a na University of Nottingham, dvakrát získal grant Evropské výzkumné rady – ERC Advanced grant. Je spojován s průlomem v oblasti altermagnetismu, zkoumá využitelnost altermagnetů pro technologie ultrarychlých digitálních pamětí a neuromorfních logicko-paměťových součástek.

Další diplom získal prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc., parazitolog, vysokoškolský pedagog, popularizátor vědy, dlouholetý vědecký lídr Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, od roku 2024 člen Národní akademie věd Spojených států amerických (NAS). Zkoumá trypanozomy, alternativní genetické kódy a mořské prvoky diplonemy, endosymbionty, což jsou bakterie žijící v prvocích. Zkoumá také nemoci způsobené parazity, zejména malárii a spavou nemoc.

Diplom Mensy získal i prof. RNDr. Radomír Pánek, Ph.D., fyzik specializující se na fyziku termonukleárního plazmatu a pokročilých technologií pro fúzní reaktory – tokamaky, dlouholetý ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, od roku 2025 předseda Akademie věd ČR. Od roku 2024 je předsedou Evropského konsorcia EUROfusion, které koordinuje výzkum termojaderné fúze v Evropě. Českou republiku reprezentuje v odborných výborech a panelech při Evropské komisi.

Diplom Mensy získal také prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc., informatik, rektor ČVUT, dříve technický ředitel Gen Digital (Avastu), který vede Centrum umělé inteligence (AIC) na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Specializuje se na umělou inteligenci, biokybernetiku a kybernetickou bezpečnost. Vedl výzkumné projekty financované agenturami jako NASA, FAA nebo Ministerstvo obrany USA, zahájil iniciativu prg.ai, jejímž cílem je transformovat Prahu v evropské centrum umělé inteligence.

Všem oceněným gratulujeme a těšíme se na setkání s nimi v Praze v sobotu 12. září v rámci letošního ročníku Mensa akademie, kde jim budou ceny slavnostně předány.

Pro ty, kdo se v tom třeba tolik neorientují – vítač má na starosti první kontakt s novými členy. V ideálním případě nejde pouze o nějaký úvodní e-mail s přivítáním a informacemi o Mense. Mnohem důležitější je první osobní kontakt na (pravidelných) schůzkách místních skupin.

Jistě to znáte – přijdete do nové skupiny, kde se všichni znají, a máte zapadnout. A teď si představte, že to je skupina plná lidí s nejvyšším IQ na světě, o kterých se říká, že jsou elitáři. A co si budeme povídat, lidi, kteří na svou první schůzku MS Praha nakráčeli se sebejistotou, bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky.

A čím jim to můžeme zjednodušit? Mít vítače! Ne virtuálního, ale reálného, fyzického, a je jedno, jestli to je separátní role nebo to je součástí práce předsedy. Důležité prostě je k nově příchozímu hned vyskočit, představit se mu a trochu ho osmělit. Ale ani to nestačí. Vítač si pak hned nemůže jít sednout vedle toho člověka, se kterým si tam ten večer přišel popovídat. Musí si sednout vedle nově příchozího a osmělit ho ještě více.

„A co tě přimělo vstoupit do Mensy? Aha, takže kolegové šli na testy s tebou? A kde pracuješ? Fakt? To je super, ajťáků tu máme spoustu, ale bachaře z vězení žádného, jaké to je? Takže ses do Prahy přistěhoval za prací? No vidíš, támhle Petr se narodil jenom o dvě vesnice vedle! Petře, nepotkávali jste se jako malí v cukrárně?”

Pak teprve si můžete jít dojíst večeři. Nový člen si totiž už nepřijde jako nechtěné dítě. Někdo se o něj zajímal, někdo ho zapojil do diskuze, někdo mu pomohl překonat těch neděsivějších deset minut z celého večera a povídá si s někým jiným než s vámi. Přijde příště znovu? Možná ne, ale šance, že ano, se tím razantně zvýší.

Ano, občas jsem si kvůli tomu nepopovídal s těmi, se kterými jsem chtěl. Ano, občas mi vystydla večeře. Ano, občas jsem vůbec neměl náladu na smalltalk a na poznávání nových lidí. Ale stálo to za to? Pokaždé. A když ten daný člověk přišel znovu, i kdyby třeba za půl roku, věděl jsem, že už je náš.

Být tady pro naše „staré“ členy je samozřejmě pěkné, ale oni by do toho podniku, kde jsme štamgasti, přišli příště zase, i kdybych se tam neukázal půl roku. Ale být tam pro naše nové členy, to z Mensy dělá ze strašáka organizaci s docela fajn lidmi. A to je přesně ten rozdíl, který všechno změní.

Takže prosím, předsedové, místopředsedové a vítači, buďte tu pro naše nové členy. I když se vám zrovna nechce.

A víte, co je na tom nejlepší? Nového člena můžete mile přivítat a zapojit do diskuze, i když žádnou funkci nemáte. O to více to ocení.

Po deseti letech ve vedení MS Praha se dosluhující předseda Tomáš Nováček rozhodl nekandidovat a předat funkci dalšímu zájemci. I když se žezlo vedení obyčejně předává z otce na syna, tentokrát tomu bylo naopak – předsedou byl zvolen Tomášův otec Martin. Pokud by existoval nějaký výraz pro inverzní dědictví, tak bych ho zde použil, nicméně si zde odpovídající termit laskavý čtenář doplní sám.

Po další tři roky bude Martinovi sekundovat Václav Semecký, který byl zvolen místopředsedou. Tomáš chtěl v rámci valné hromady zvolit i vítače, ale žádný kandidát se na pozici v tu chvíli nepřihlásil. Po skončení valné hromady se ale novému předsednictvu ozval Radek Dvořák, že by se vítání ujal, a za to mu děkuji.

Chtěl bych ale také poděkovat oběma kandidátům za odvahu a volební komisi za krásné zvládnutí kupeckých počtů. Přeji nově zvoleným funkcionářům a celé MS Praha šťastné další tři roky a budu se těšit na další společné akce, byť již jako řadový člen.

Důvodů bylo několik. Když pominu časovou náročnost schůzek a psychickou náročnost vítání nových členů (kterých je v Praze a Středočeském kraji požehnaně), tak mi šlo hlavně o to, aby se naše místní skupina posouvala. Organizoval jsem pravidelné akce jako setkání v restauracích či vánoční bowlingy, občas i nepravidelné akce jako třeba poledance pro páry či lasergame a díky aktivitám organizovaným spoustou dalších členů to stačilo a MS Praha žila. Nicméně jenom o tom to není.

Našlo se mnoho z vás, kteří mě přesvědčovali, ať znovu kandiduji (a já jim děkuji za vyjádření podpory), ale já byl neoblomný. Věděl jsem, že se mnou už Místní skupina Praha neporoste. Je jedna věc udržovat status quo, byť je s ním většina lidí spokojená, a druhá věc je změna. Stálí členové na akce chodili, noví členové taky, ale to neznamená, že mi to přišlo dostatečné.

Chtěl jsem, aby se MS Praha vyvíjela. Bude nový předseda dělat věci stejně jako já? Pak budu rád, že jsem to nastavil dobře. Bude nový předseda dělat věci jinak? Pak budu ještě radši, protože pak MS Praha poroste, přiláká nové lidi, jiné lidi… Bude to lepší než předtím? Bude to horší? Uvidíme. Ať tak či tak si stále stojím za tím, že nezůstávat další rok na stejné pozici není důležité jenom pro mě, ale pro všechny členy naší místní skupiny.

Vše se musí nějak rozvíjet, aby si to udrželo lidi, a místní skupiny nejsou výjimkou. Udržovat kontinuitu je dobré, ale nesmí jít jen o to. A já měl po deseti letech pocit, že na víc už nemám. Nechtěl jsem být předsedou jenom proto, že už si na to tak všichni zvykli. Chtěl jsem, aby MS Praha měla předsedu, který dělá něco víc.

A ano, těším se i na to, že na schůzky MS budu moct chodit „jenom“ jako člen a jenom, když chci, bez pocitu povinnosti. Na naši místní skupinu ani na Mensu jako takovou nezanevřu. Dále se plánuji účastnit akcí, sem tam nějakou zorganizovat, spravovat naše IT systémy. Jenom už to nebude z pozice předsedy.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří za „mé vlády“ na akce chodili, nebo je dokonce organizovali – bez vás by to nikdy nebylo ono. Také bych samozřejmě chtěl poděkovat všem, kteří mi za ty roky ve volbách vyjadřovali podporu, ale i těm, kteří volili někoho jiného, nebo dokonce sami kandidovali – obojí bylo a je potřeba, aby se Mensa někam posouvala.

A nakonec hlavně děkuji a přeji hodně štěstí nově nastupujícímu předsedovi a místopředsedovi, Martinovi a Vaškovi. Snad vám to členové MS Praha budou dělat tak lehké, jak to dělali lehké mně.

Ing. Jan Gruntorád, CSc.

Otec českého internetu – již v roce 1992 organizoval oficiální předvedení funkčního připojení na Internet pro širokou veřejnost, vědec, manažer, zakladatel a bývalý ředitel sdružení pro rozvoj národní elektronické infrastruktury CESNET, v roce 2021 byl jako první Čech přijat do světové Internetové síně slávy, v roce 2024 získal od prezidenta medaili Za zásluhy o stát v oblasti techniky.

prof. Tomáš Jungwirth, Ph.D.

Fyzik specializující se na spintroniku, nanoelektroniku a optoelektroniku působí ve Fyzikálním ústavu AV ČR a na University of Nottingham, dvakrát získal grant Evropské výzkumné rady – ERC Advanced grant. Je spojován s průlomem v oblasti altermagnetismu,
zkoumá využitelnost altermagnetů pro technologie ultrarychlých digitálních pamětí a neuromorfních logicko-paměťových součástek.

prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc.

Parazitolog, vysokoškolský pedagog, popularizátor vědy, dlouholetý vědecký lídr Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, od roku 2024 člen Národní akademie věd Spojených států amerických (NAS). Zkoumá trypanozomy, alternativní genetické kódy a mořské prvoky diplonemy, endosymbionty, což jsou bakterie žijící v prvocích. Zkoumá nemoci způsobené parazity, zejména malárii a spavou nemoc.

prof. RNDr. Radomír Pánek, Ph.D.

Fyzik specializující se na fyziku termonukleárního plazmatu a pokročilých technologií pro fúzní reaktory – tokamaky, dlouholetý ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, od roku 2025 předseda Akademie věd ČR. Od roku 2024 je předsedou Evropského konsorcia EUROfusion, které koordinuje výzkum termojaderné fúze v Evropě. Českou republiku reprezentuje v odborných výborech a panelech při Evropské komisi.

prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc.

Informatik, rektor ČVUT, dříve technický ředitel Gen Digital (Avastu), vede Centrum umělé inteligence (AIC) na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Specializuje se na umělou inteligenci, biokybernetiku a kybernetickou bezpečnost. Vedl výzkumné projekty financované agenturami jako NASA, FAA nebo Ministerstvo obrany USA, zahájil iniciativu prg.ai, jejímž cílem je transformovat Prahu v evropské centrum umělé inteligence.

Hlasování je možné po přihlášení prostřednictvím Intranetu Mensy Česko (volba Ankety>Hlasování).

Předem děkujeme za vás hlas.