Jak jste jistě pochopili, tak se kromě voleb předsedy a místopředsedy MS Praha bude hrát i bowling. Všichni, kdo chtějí hrát, se musí přihlásit, ostatním stačí prostě přijít. Přihlašovat se můžete ZDE. Volby začnou ve 20:45.

Po dlouhých (ale pěkných) deseti letech v roli předsedy MS Praha jsem se rozhodl o post neucházet. Pokud přemýšlíte o tom, že byste se role zhostili, dejte mi, prosím vědět na TomasNovacek@seznam.cz.

POZOR! Pokud si chcete zahrát bowling, je potřeba se předem přihlásit! Také se prosím dostavte 15 minut před začátkem hry, ať se stihneme připravit.

Na letošní organizaci spolupracuje MS Praha a SIG Bowling, který přislíbil zaplacení drah. Děkujeme! Bowling tedy bude bez poplatku. A možná přijde i drobné občerstvení…

Přihlášky jsou orientační, abych podle toho nahlásil restauraci počet lidí, takže se prosím opravdu přihlašujte. A zároveň, pokud se přihlásíte, tak prosím opravdu přijďte, nebo dejte vědět, že nepřijdete, ať víme, jak případně upravit rezervaci.

Budeme se na vás těšit!

Vaše MS Praha a SIG Bowling

POZOR! Pokud si chcete zahrát bowling, je potřeba se předem přihlásit!

Protože ještě nemáme vyčerpané peníze z fondu pro místní skupinu, berte tuto akci jako předvánoční dar od Mensy – bowling bude bez poplatku. Přihlášky jsou tedy čistě orientační, abych podle toho nahlásil restauraci počet lidí, takže se, prosím, opravdu přihlašujte.

Budeme se na vás těšit!

Vaše MS Praha

Při samotné valné hromadě si členové MS Praha nejdříve odhlasovali, že pozice pokladníka bude spojena s pozicí předsedy. Hlavním důvodem byl fakt, že dlouholetý pokladník Zdeněk Falář vyměnil valnou hromadu za divadelní představení v Jevíčku. Na jeho obranu musíme poznamenat, že před znovuzvolením do funkce utekl bez pokladny v podpaží, takže mu zůstává všechna čest. Nemluvě o tom, že sloučení těchto pozic nebude mít na funkci žádný vliv.

Na pozici předsedy MS Praha byl navržen aktuální předseda Tomáš Nováček. Protože neměl protikandidáta, byl kontumačně zvolen. Na pozici místopředsedy MS Praha byl navržen aktuální místopředseda Martin Nováček. Protože neměl protikandidáta, byl kontumačně zvolen. Pokud se vám zdá, že jsou si oba kandidáti jmény velmi podobní, tak nejde o náhodu. Jména „Tomáš“ a „Martin“ mají společná tři písmena, i když na rozdílných místech.

Chtěl bych poděkovat oběma kandidátům (pro které byly letošní volby jednoduché), volební komisi (která to měla ještě jednodušší), a hlavně voličům za účast a těším se na další tři roky, kdy bude MS Praha vzkvétat.

Slavnostní vyhlášení proběhlo na valné hromadě Mensy ČR v Ledči nad Sázavou 11. června 2018.

V souvislosti s oceněním Mensa ČR uděluje pamětní list s grafikou akademického malíře Karla Šafáře s motivy symbolizujícími myšlení a inteligenci.

Dalšími osobnostmi nominovanými na ocenění pro rok 2018 byli (v abecedním pořadí):

• paní Ivana Holásková – kastelánka zámku Lednice,
• prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA – lékař, výzkumný pracovník v oblasti neurověd, vysokoškolský pedagog,
• prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc. – profesor aplikované fyziky, zabývající se teorií fyziky plazmatu a numerickými simulacemi, vysokoškolský pedagog, popularizátor vědy,
• prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. – významný český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra IKEMu.

Diplom za významný přínos inteligenci národa, propagaci duševní kultury a šíření dobrého jména České republiky ve světě převzal z rukou předsedy Mensy České republiky Martina Sedláčka profesor Jan Pirk. Dalším nominovaným osobnostem budou diplomy předány v náhradním termínu.

Čestným uznáním Mensa ČR každoročně oceňuje osobnosti ze všech oblastí společenského života, které se významnou měrou
zasloužily o intelektuální přínos a/anebo šíření dobrého jména České republiky ve světě. Jedná se zejména o osobnosti,
jejichž význam pro společnost je natolik výrazný, že vylučuje jakoukoliv pochybnost o jejich vysoké inteligenci.

O ocenění rozhodují členové Mensy ČR intranetovým hlasováním.

Více informací uvádíme na www.mensa.cz/mensa/cestne-uznani.

Čestné uznání v minulých letech

V minulých letech Mensa České republiky udělila Čestné uznání vědci prof. Ing. Jiřímu Drahošovi, DrSc., dr. h. c., mezinárodně uznávanému odborníkovi v oboru fyzikální chemie, který po dobu dvou funkčních období vedl Akademii věd České republiky, prof. MUDr. Petru Widimskému, DrSc., FESC., FACC, který zásadním způsobem změnil způsob léčby akutního infarktu myokardu v celosvětovém rozsahu, českému vědci a chemikovi prof. RNDr. Antonínu Holému, DrSc., dr. h. c. mult., přednímu odborníkovi v didaktice matematiky prof. RNDr. Milanu Hejnému, CSc., psychiatru MUDr. Karlu Nešporovi, CSc., neuropatologovi MUDr. Františku Koukolíkovi, DrSc., FCMA, fyzioložce a biochemičce, bývalé předsedkyni Akademie věd České republiky prof. RNDr. Heleně Illnerové, DrSc., a astrofyzikovi RNDr. Jiřímu Grygarovi, CSc.

Setkání s profesorem Pirkem

Ačkoliv se valná hromada Mensy letos konala v Ledči nad Sázavou (mimochodem na velmi příjemném místě u rybníka, čehož někteří účastníci dobrovolně a jiní nedobrovolně využili), a ještě k tomu v neděli, naše pozvání přijal pan profesor Pirk – vzhledem k jeho pracovnímu vytížení si toho velmi ceníme. Pan profesor je velmi sympatický a příjemný společník, poseděl s námi a bavil nás historkami nejenom z lékařského prostředí. Na dotaz, jak se udržuje ve formě, aby vydržel v případě náročných kardiologických operací několik hodin vestoje operovat, odpověděl, že každé ráno cvičí, obzvlášť cviky na zpevnění břišního a zádového svalového korzetu. Pan profesor se účastní dálkových závodů v běhu a v běžeckém lyžování a 13krát běžel maraton, což je vždycky velmi pozitivně vnímáno ostatními běžci, kteří se cítí mnohem bezpečněji. Trénuje večer a běhá na stadionu kolem trénujících fotbalistů. Pan profesor se věnuje i dalším aktivitám, působí v klubu historických vozidel, ve spolku vinařů a v nadačním fondu na podporu vědy Neuron, kde je garantem medicínského odboru. Je členem řady českých a mezinárodních odborných a vědeckých společností. Významná je i jeho publikační aktivita a pedagogická činnost v pregraduální a postgraduální výchově. Bylo nám velkou ctí setkat se s panem profesorem osobně a bereme si příklad z jeho píle, disciplíny a skromného, rovného a přátelského vystupování.

Setkání s doktorkou Šiklovou a profesorem Vernerem

Přednášky a předání dvou diplomů k Čestnému uznání v náhradním termínu se uskutečnily ve velké přednáškové místnosti CIIRC ČVUT a toto setkání spoluorganizoval Petr Štěpán ve spolupráci s Alumni ČVUT – děkujeme za propagaci i za poskytnutí prostor.

Naše pozvání přijala paní doktorka Jiřina Šiklová, česká socioložka a publicistka, která odpřednášela téma Porovnání Pražského jara s Pařížským jarem jako připomenutí zajímavých souvislostí u příležitosti 50. výročí těchto historických událostí. V diskusi pak kromě dotazů na toto téma odpovídala jasně a s velkou razancí i na dotazy k rovným příležitostem v české společnosti a k neziskové organizaci Gender Studies, která se věnuje informačním, osvětovým a vzdělávacím aktivitám v oblasti genderové problematiky a paní doktorka Šiklová ji v roce 1991 založila. Gender Studies slouží i jako rozsáhlá knihovna literatury z oblasti rovných příležitostí. Dověděli jsme se, že knihovna byla založena v bytě Jiřiny Šiklové a původní fond pocházel ze zahraničních darů. Paní doktorka převzala z rukou předsedy Mensy Martina Sedláčka diplom, který jsme pro ni měli připravený od roku 2015. Z řádného termínu předávání na valné hromadě Mensy se tehdy omluvila, protože zrovna s přáteli a s rodinou slavila významné životní jubileum. Věk u dámy prozrazovat nebudu, chtěla jsem pouze složit kompliment za všechnu energii a vitalitu, kterou nám dr. Šiklová i v mimořádně horkém a únavném počasí věnovala, a poděkovat za podněty k zamyšlení, které jsme si z přednášky i z následné diskuse odnesli.

Pozvání přijal i pan profesor PhDr. Miroslav Verner, DrSc. – významný český archeolog a egyptolog, který se specializuje na archeologii doby stavitelů pyramid, zejména v období 5. dynastie. Pod jeho vedením probíhal český výzkum v Abúsíru. Prof. Verner z rukou předsedy Mensy Martina Sedláčka převzal diplom za významný přínos inteligenci národa, propagaci duševní kultury a šíření dobrého jména České republiky ve světě, udělený Mensou již v roce 2014, ale vzhledem k pracovnímu vytížení pana profesora jsme měli možnost osobního předání až nyní. Doufám, že i v případě našeho několik let archivovaného diplomu platí stejně jako v oblasti profesního zájmu pana profesora, že to, co se (několika stoletími a tisíciletími) odleží a uleží, získává na hodnotě. Pan profesor se bude na podzim zabývat výzkumem v Egyptě, po návratu jsme jej poprosili o přednášku, kterou budu avizovat v mensovním kalendáři.

Moc jsme se těšili i na slíbenou přednášku prof. RNDr. Jaroslava Flegra, CSc., vynikajícího biologa, který je znám svou prací v oblasti parazitologie a zejména v oblasti evoluční sociologie a psychologie, který ale ke zklamání účastníků i organizátorů na akci nepřišel. Diplom udělený Mensou v roce 2016 mu zašleme poštou.

Předání diplomů a ocenění

V mezičase jsme s pomocí Zuzany Polákové doručili oceněným poštou několik starších diplomů, které jsme neměli příležitost předat osobně vzhledem k věku oceněných anebo k jejich dlouhodobému pobytu v zahraničí. Diplomy dostali Ing. Miroslav Zikmund, cestovatel a spisovatel, prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr., historik, vysokoškolský pedagog a bývalý rektor Slezské univerzity, a RNDr. Luboš Kohoutek, CSc., světoznámý astronom. Již jako aspirant Astronomického ústavu Akademie věd napsal se svým školitelem doc. Lubošem Perekem (rovněž oceněným diplomem k Čestnému uznání) katalog planetárních mlhovin, který se stal nejvíce citovaným dílem české astronomie 20. století.

Až do loňska jsme v každém ročníku Čestného uznání osobně předávali do rukou laureátů jednotlivých ročníků Čestného uznání i pamětní list. I letos jsem nechala ručně napsat na pamětní list s grafikou jméno oceněného Zdeňka Svěráka, dr. h. c., zapaspartovat a zarámovat a připravila jsem ho k předání. Obraz opět vypadá krásně. Pan Svěrák však měl v době konání valné hromady představení, ze setkání se omluvil a vyjádřil potěšení z ocenění. Navrhovali jsme několik náhradních termínů setkání a maximálně bychom se přizpůsobili časovým možnostem oceněného. Možnost předat pamětní list osobně však letos mít nebudeme a podle pokynů ho doručíme na vrátnici divadla Járy Cimrmana. Některým mensanům se povedlo se s panem Svěrákem setkat po představení Cimrmana v Jevíčku ještě před vyhlášením výsledků Čestného uznání.

Děkuji těm, kteří se na realizaci Čestného uznání podílí, jsou to Jiřina Vlková, Tomáš Kubeš a Čestmír Kalus.

Děkuji vám za nominace osobností, upozorňování na skvělé počiny na poli duševní práce i za účast na hlasování na intranetu. Těšíme se na další, v pořadí již 10. ročník udělování Čestného uznání Mensy České republiky.

Když pominu to, že část programu jsem si opět připravila vlastní (nezávislý na organizátorech) a téměř jeden celý den strávila s bratrem, který žije v jedné z dalších nedalekých vinařských obcí, a druhý den strávila dámskou jízdou s Alčou a Janou po okolních pamětihodnostech a přírodních krásách, kterých opravdu tento kraj nabízí bezpočet, včetně přilehlých „cizích zemí“, zůstala ještě spousta prostoru pro organizátory a realizace jejich programu.

Jako „mazák“, který nevyužívá vše, co se nabízí, nemohu posoudit, jakým způsobem byly zorganizovány exkurze, kterých nebylo přespříliš a byly vedeny spíše v duchu procházek po městech, zámcích a parcích, ale věřím, že ku spokojenosti těch, kteří je využili a uznávám, že speciálně pro nováčky je určitý „připravený program“ dobrý.

My jsme si z okolních krás vybraly Pavlov, Mikulov a Valtice (včetně přilehlého areálu) a výlet zakončily pokořením soutoku Moravy a Dyje. Trojmezí jsme navštívily z rakouské strany a domů se vrátily přes Slovensko. Jiné skupiny jiné dny atakovaly soutok ze strany slovenské a navíc ho překonali i plavmo.

Proč se mi tedy na setkání tolik líbilo? Snad poprvé se stalo, že jsme už v osm večer mohli zasednout k oblíbeným hrám a nikdo nás „neobtěžoval“ programem. Minimální počet individuálních i týmových soutěží, když byly, byly vydařené, vtipné, krátké, úderné. Neunavující. Skutečně čilí a spokojení jsme mohli ukojit své hráčské vášně. Navíc s číší kvalitního vína v ruce.

Připojím výčet dalších pozitiv. Prostředí společných prostor bylo úžasně příjemné, spousta prostoru, velké množství světla, vlídný a profesionální personál, ochotný trávit s námi čas, i když konzumace nebyla obzvlášť výmluvná. Úroveň přípravy jídla a stolování byla nadstandardní, snídaně královské. Kvalitu večeří z vlastní zkušenosti ohodnotit nemohu, ale pohledem lákaly a očití konzumenti byli nadšeni. Ubytování bylo na úrovni, ale diferencované. Konkrétně náš pokoj mi připadal přehnaně drahý, když uvážím, že šlo o tmavě hnědou kobku s jedním malým oknem na severní straně, rámusícími bagry za ním (otřásal se strop i podlaha) a prostou úložných prostor na oblečení a osobní věci. Jedinou šatní skříň s ramínky jsme neměly čím zaplnit, když jsme sekce Outdoor. Viděla jsem ale i pěkné pokoje. Škoda, že v nich bydlel někdo jiný. Na druhou stranu, do pokoje chodíme pouze spát.

Autor: Marta Kubánková

V laboratoři magnetické rezonance jsme si vyzkoušeli silný elektromagnet, v alobalové kuličce je zabalena jen dvacetikoruna, a přesto s tím bojujeme.

Ukázka z dílny elektronové litografie. Tuto speciální technologii najdete například na ochranných prvcích bankovek, tiketů a samolepicích známek.

Nahlédnutí do mikrosvěta rostlin, živočichů a materiálů prostřednictvím výkonného rastrovacího elektronového mikroskopu.

Kapalný dusík se využívá v řadě kryogenních procesů, při nichž je třeba udržet prostředí při značně nízké teplotě.

Supravodivá levitace funguje na principu elektromagnetické indukce a nulového měrného odporu supravodiče, tedy potlačení tepelných ztrát v supravodiči.

Povídání o svařování elektronovým svazkem. Technologie využívá kinetickou energii fokusovaného svazku elektronů, který se při dopadu přeměnění v teplo.

Ve speciálním přístroji je vložen kus zinkového plechu, na který se tzv. gravíruje společné foto skupinky mensanů.

Přesvědčili jsme se, že i s malým laserem se dá zahrát velké divadlo. Po řadě efektních odrazů, rozptýlení a spojení je veden zahnutým proudem vody.

Laserový robot má dosah 1,6 m, přesnost méně než 0,1 mm, výkon laseru 2 kW, vlnovou délku 1,06 mikrometru, umí laserem svařovat, vypalovat i dělit, a to proklatě rychle.

Součástí návštěvy bylo i zhlédnutí ukázky fyzikálního divadla ÚDiF. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že stíny mohou být i krásně barevné.

 Až do úplného konce nás, jak sami vidíte, zůstalo stále mnoho.

Autor: Stanislav Wolf

Ale pěkně od začátku. Když jsem se dozvěděl, že budu vyslán na výměnný pobyt do slunného El Pasa (jižněji v USA už jsem být nemohl, hranice s Mexikem je pár set metrů od univerzity), kontaktoval jsem Zuzku Polákovou, aby mi pomohla zkontaktovat tamní Mensu.

A tak jsem první čtvrtek v září (first Thirst-day, jak to nazývají místní) vyrazil do armádní pevnosti Fort Bliss. Nenechte se zmýlit, bohužel se nekonala žádná prohlídka arzenálu ani let stíhačkou. Fort Bliss je takové město v městě – mají tam vše od škol až po kina. Nechybí zde ani restaurace a v jedné z nich se schůzky místní skupiny konaly. Protože MS El Paso je právě uprostřed přerodu, byla účast nízká (účastníci by se dali spočítat na prstech jedné ruky), nicméně i tak řeč nestála a jídlo chutnalo.

Dále jsem měl to štěstí zúčastnit se i čtvrtletního setkání v městě Alamogordo, kde se sešli mensané z blízkého okolí, takže nás nakonec bylo 16. Díky jejich obecnému přehledu (kterého se většině obyvatel El Pasa bohužel moc nedostává) nás diskuze zavedla i k tomu, jaký prezident byl Havel či která Kunderova knížka je v Mense El Paso nejoblíbenější.

Na setkání proběhla i přednáška mensana Lyna Buchanana o jeho práci pro tajný americký superprogram, v rámci kterého armáda údajně sestavila tým senzibilů, kteří měli za úkol pomocí mysli vytahovat informace z počítačů sovětského Ruska, hledat ztracené děti a sem tam i zabít nějakou tu kozu (ano, film Muži, kteří zírají na kozy je o nich).

Po přednášce následovala exkurze do New Mexico Museum of Space History, kde jsme byli provedeni jedním z mensanů, který je shodou okolností tamním zaměstnancem. Kromě opravdových kusů raketoplánů a družic jsme si mohli prohlédnout mnoho zajímavých fotek a vyslechnout příběhy vyprávěné astronauty či vědci, kteří pracovali v základně White Sands, kde se kromě jiného úspěšně otestovala první jaderná bomba.
Jsem rád, že sem se mohl zúčastnit těchto pár setkání místní skupiny. Je vidět, že Mensa je vždy a všude přátelská!

Táborák u Janova hradu

Autor: Stanislav Wolf

Autor: Michala Karásková